Úzkou stopou jihem Čech za vodní energií a angličáky - 2.část

8. listopadu 2018 v 21:37 | Vláďa

"Nautilus" dorazil do Kamenice nad Lipou

Podvalník německé konstrukce pro přepravu normálněrozchodných nákladních vozů

Proti nádraží zve k posezení veranda výletní hospůdky. Dám si tedy ještě polévku a protože je horko, tak přijde k chuti ještě jedno pivo. Potom už mě čeká rovná, aspoň dvoukilometrová ulice k náměstí, kde se nachází můj další cíl, kterým je místní zámek, který byl vystavěn v místě bývalého hradu ze 13. století.

Zámek v Kamenici nad Lipou

Stavba byla realizována mezi lety 1580 - 1583 v renesančním stylu, s arkádovým nádvořím a zahradou, v níž se nachází cca 700-800 let stará lípa, podle níž město dostalo svůjh název.
Vstupní věž z roku 1744 je barokní. V první polovině 19. století byl zámek upraven do (současné) klasicistní podoby.

Pohled na nádvoří

Zámek od roku 1998 spravuje pražské Uměleckoprůmyslové muzeum, které jej v roce 2004 zrekonstruovalo a zatímco v patrech zřídilo depozitáře a restaurátorské dílny, přízemí zpřístupnilo veřejnosti. Asi nejlákavější expozicí je sekce "Hračkobraní", která prezentuje rozsáhlou sbírku pokojíčků a nábytku pro panenky. Mne však sem přilákala sekce "Angličáci", která mapuje vývoj výroby kovových modelů aut známé anglické firmy Lesney. Jako asi každý kluk, i já jsem v dětství vlastnil mezi hračkami několik "anglickejch autíček" a od roku 1969, kdy jsem při jedné z návštěv u známých v Lysé nad Labem viděl další a zjistil, že se s nimi dá dělat i něco jiného než hrát, jsem i já jsem propadl jejich sběratelské vášni a záliba přetrvává doposud.
V několika místnostech člověku přecházejí oči nad plnými vitrínami miniatur s šedivými kolečky z padesátých let, zvaných "Regular Wheels" (stará kola), novějších vozů s odpérovanými novými kolečky z černého plastu, zvaných "Superfast", velké modely kombajnů, nákladních vozů a stavebních strojů řady "Major Pack" (větší balení), z níž se později vyvinula řada "King Size" (královská velikost), která později přešla v řadu "Super Kings" a "Speed Kings" (královské rychlosti). A co teprve sekce "Models of Yesteryear" (modely minulých let), zvaná též "Ypsilonky" kde nacházím po celé délce prostorné chodby vitríny, přetékající zdařilými modely veteránů! Tady jsem ve svém živlu, člověk neví, co zvěčnit dřív, tak na pokochání přikládám aspoň něco málo.

Tehdejší pokojíčky se propracováním i velikostí dají srovnat s dnešní výbavou pro panenky Barbie

Kuchyňka se sporákem , v němž se dalo skutečně topit pevným lihem

Copak by asi panenka Barbie řekla dobové koupelně?

Miniatury ohýbaného nábytku Thonet

"Filigránská" práce - tady si mistr truhlář skutečně "vyhrál"

Reklamní model propagující firmu "MOKO", která se zasloužila o vznik značky a krabička s portréty zakladatelů firmy - Leslieho a Rodneye Smithových. Název firmy pochází zjejich jmen LESlie a RodNEY.

Na nápad vyrábět kovové modely přišel jistý výrobce kovového zboží - struhadel, mlýnků či rybářských lisů na chleba, Jack Wiliam Odell, když z mosazi vyrobil dcerce modýlek parního válce. Ten se tak zalíbil jejím kamarádům, že ho prosili, aby jim udělal také takové. Ten však už neměl tolik materiálu a tak přizval Leslieho a Rodneye Smithovy (příjmení byla jen shodou jmen), kterí měli již nějaké zkušenosti s tlakovým litím kovů a všichni společně zkusili někdy roku 1952 vyrobit model válce ze zamaku (slitina olova s cínem a antimonem). J.W.Odell se rozhodl jej ukázat svému příteli Richardu Kohnstamovi, který v Londýně vedl pobočku rodinné norimberské firmy Moko, zabývající se obchodem s hračkami. Odell zabalil model do krabičky od sušických zápalek SOLO a nápad se R. Kohnstamovi natolik zalíbil, že jej zaregistroval jako ochrannou známku a slavná značka byla na světě (the Match Box = zápalková krabička).

Firmu proslavila také výroba modelů korunovačních kočárů

Moje "srdcovka" - legendární miniatury "Regular Wheels (Stará kola)"

Modely "King Size(Královská velikost)"

Tradiční dárkové sety tehdejších "Starých kol" a "Ypsilonek"

Veteránská řada "Models of Yesteryear" (modely minulých let), zvaná též "Ypsilonky"

letech 1962 - 64 byl v Londýně vystavěn nový závod s výrobní plochou kolem 20 000 metrů čtverečních a vybavený unikátními stroji, které si podnik sám vyrobil. V závodě bylo pracovalo 3600 zaměstnanců. Týdenní výroba přesahovala pět milionů modelů. Roku 1966 už bylo prodáno přes sto milionů modelů.
Přes veškerou snahu se ale podnik dostal do existenčních potíží - americká firma Mattel zaplavila trh modely "Hot Wheels (žhavá kola)" a odbyt modelů Lesney poklesl z 28 000 000 na 6 000 000 dolarů. Došlo tedy k vybavení modelů novým, jehlovým uložením náprav - "Superfast". Nová technologie "spolykala" miliony liber. K modelům aut tehdy roku 1973 přibyla v dalších pobočkách výroba slepovacích, plastových stavebnic - "kitů" letadel, soutěžních vozů a bojové techniky, k nim přibyly indiánské a pirátské figurky, panenky "Suky" a plastové hračky pro nejmenší děti. V témže roce opustil kvůli jakýmsi neshodám vedení firmy jeden ze zakladatelů, Jack Odell. Poté mu byl výslovně zakázán vstup do závodů a nesměl vidět ani nové modely.
Část výroby také zničil obrovský požár. Firmu potom nějaký čas držela nad vodou jen modelová řada "1 - 75" (Superfast).

Pozdější řada miniatur, zvaná "1 - 75" nebo podle provedení koleček také "Superfast"

O historii firmy, druzích modelů a mnohém dalším bylo napsáno mnoho, ani by se sem všechno nevešlo. V roce 1977 se započalo s výrobou tahačů . Při njednání s americkou firmou PECCAR, vyrábějící skutečné stroje - dálniční tahače Peterbilt, došlo k problémům, když se zástupcům zdálo, že modely s černými plastovými maskami chladičů dostatečně firmu nereprezentují. Došlo tedy k pochromování chladičů a tím vznikla nová modelová řada "Convoy".
Velkým problémem byla ale vysoká vývozní cla a firma se opět dostala do velkých finančních potíží. Roku 1982 už se vyráběla jen řada "Models of Yesteryear" a z vyřazených forem modelů "1-75" řada zcela poslední - "Super G.T., jejíž modely nebyly na spodku popsány značkou vozu a spodek měly z černého plastu, kterým byla nahrazena i okna a interiér. V Anglii se tehdy objevil asijský podnikatel David Yeh, který výrobu odkoupil a přestěhoval do Macaa, kde je levná pracovní síla. Kvalita modelů ale zůstala zachována a vzniklo i několik nových modelů. Později však i značku Matchbox "shrábl" Mattel a výroba pokračuje v Číně, kde je sice také levná pracovní síla, ale kvalita značně utrpěla - modely přišly o otvírací dvířka i jiné pohyblivé části, spodky vozů a řada dalších částí je z plastů a někdy i interiéry a okna bývají opět nahrazována černým plastem jako je tomu u posledních vyrobených modelů v Anglii - "Super G.T.
Na Macao se později přestěhovala i výroba "ypsilonek", o jejímž dalším osudu mi již není známo nic. Ale objevilo se mnoho modelů nových, a bohužel i značně dražších.


Zámecká chodba, obložená sbírkou "ypsilonek"

Luxus a pára na silnicích

Vojenská ambulance Crossley a nad ní parní nákladní vůz Sentinel


Ukázky modelů historických hasičských vozidel


Ale v Kamenici najdeme i jiné expozice. 5.12.1870 se zde narodil hudební skladatel Vítězslav Novák. hudební skladatel, pedagog a klavírista Vítězslav Novák, syn místního lékaře Jakuba Nováka.

Vítězslav Novák

Vítězslav Novák, coby absolvent jindřichohradeckého gymnázia, v roce 1889 nastoupil na pražskou konzervatoř, kde ho od r. 1891 učil Antonín Dvořák. Studium ukončil roku 1892 houslovou sonátou. Roku 1897 se seznámil s Leošem Janáčkem a roku 1929 byl jmenován profesorem kompozice na Mikstrovské škole pražské konzervatoře, jímž byl až do roku 1940.
V letech 1920 - 22 a 1927 - 28 byl též rektorem tamtéž a v roce 1945 byl jmenován národním umělcem. Známé jsou např. jeho opery Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna a Dědův odkaz či pantomimy Signorina Gioventů a Nikotina nebo kantáty Bouře či Svatební košile, komorní skladby sonáta d moll, kvartet D dur, sonáta pro violoncello a klavír či orchestrální skladby Korzár, v Tatrách, Slovácká suita, O věčné touze, Toman a lesní panna, Jihočeská suita a mnoho dalších.
Vítězslav Novák zemřel 18.7.1949 ve Skutči.

V Kamenici fungovala také výroba skla...

...a donedávna i výroba pěkných, dřevěných hraček.

Expozice se mi líbila, ale do odjezdu zbývají ještě dobré dvě hodiny. Co počít? Kamenice je sice hezké, ale přece jen trochu malé městečko. Zbývá už jen procházka za zámek, kde se nacházhí velký rybník, či spíše pěkné jezero, z níž vytéká říčka Kamenice. I tady se už projevilo dlouhotrvající sucho - v jezeře je zdánlivě vody dost, ale přes hráz pod silnicí neteče nic a v řečišti, klesajícím do lesa, je sotva pár kalužin. Z hráze vede dolů do lesa i potrubí k malé elektrárničce - malému domečku, v němž se nachází nejspíše Bánkiho turbína, ale i ta dnes stojí.
v sousedství zámku vyhlíží do náměstí i pěkný, nově zrekonstruovaný pivovar, kolem něhož se line příjemná vůně sladu. Na čistě umeteném, dlážděném nádvoří slunečníky, pod nimi několik řad stolů a lavic - nově vyhlížející restaurace zve k posezení. Zasednu tedy uvnitř stinného výčepu, poskytujícího příjemný chládek. Dobře vychlazená "Kamenická" desítka chutná znamenitě. "Kamenická" je totiž i název zdejší značky. Na obrazovce naproti stolu běží video z rekonstrukčních prací ve zdevastovaném areálu a ze slavnostního zahájení první várky v opravené varně.
Pivo se v Kamenici vařilo už od 15. století. Počátkem 17. století vzniklpři zámku první pivovar, kterému vtiskla přestavba baronem Gaymüllerem v roce 1860 - 61 dnešní vzhled.
Pivovar s "utaženým opaskem" přežil obě světové války, po druhé z nichž mu srazilo vaz znárodnění a nástup komunistické diktatury. Definitivně uzavřen byl 30.6.1947.
Ale po desítkách let, kdy pivovar sloužil jiným účelům a "vesele" chátral, až konečně přišel rok 2016, kdy zubožený objekt koupila společnost "Pivovar Kamenice" s.r.o. pana Milana Houšky, která jej zrekonstruovala a tradici vaření v Kamenici opět úspěšně obnovila.
Dnes se zde vaří světlé výčepní "Kamenická 10" a světlé "Kamenická 11 a 12", polotmavý speciál "Kamenická 13" a spodně kvašená světlá "Kamenická v8sma" a polotmavé, spodně kvašené speciály "Kamenická 13", "Bock 16" a IPA 15" (India Pale Ale).

Přívětivé nádvoří kamenického pivovaru

Konečně se přehoupla čtvrtá a jsem zas na cestě. Do stanice přijíždí od Obrataně motorová lokomotiva T 47.019 s "Balmem" - oblíbený vláček, na který se těším i já. Jaké je však moje zklamání, když od Hradce si to přihrčel zas obludný "Nautilus"! Ale cestujících je tentokrát poskrovnu.

Do Kamenice přijel osobní vlak z Obrataně do Hradce

Alespoň částečné nahlédnutí do interiéru "Nautilusu"

Motor vrní jako spokojená kočka a my zas, protože oblouků je nepočítaně, lítáme ze strany na stranu. Ale okolní krajina s kopečky porostlými lesem, louky, malebné vesničky, schoulené mezi nimi, přejezdy polních cest, zahrady, křoviska a malé zastávky, které projíždíme bez zastavení, protože tu nikdo nečeká, všechno tu působí nezvyklým poklidem, odevšad jaksi čiší pohoda. Nikde žádný průmysl. Do podzimu není daleko, ale všechno se ještě zelená. Ale na podzim, kdy se všechno "převlékne" do oranžové a žluté, tu musí být obzvlášť pěkné cestování.
Stavíme už jen na idylických nádražíčcích v Chválkově a Černovicích u Tábora a v poslední zastávce Sudkův Důl. Potom se už vnoříme mezi zahrádky a sjíždíme ke konečné stanici v Obratani. Jednokolejná remíza, nevyužité "kolejové schodiště" k "naloďování" normálněrozchodných vozů na podvalníky a potom už jen krátká kusá kolej před staniční budovou na "Českomoravské transverzálce" z Horní Cerekve do Tábora. Pokladna, čekárna, dokonce i stavědlo, vše je zavřeno a zabedněno, bez personálu, cestující jsme na prostorném peróně jen dva. Příjezdy a odjezdy hlásí centrální rozhlas. Nádraží, kde to při mé polslední návštěvě v létě 1985 hučelo jako v úle, jako by umřelo. Zabedněno, zavřeno, pusto, prázdno - to je dnešní tvář mnoha našich stanic. Na modernizaci jich spousta spíše doplatila.

V Obratani "Nautilus" končí svou jízdu

Pusto a prázdno. Opuštěno, zabedněno, mrtvo...

Slunce už stojí nízko nad obzorem, ale horko příliš nepolevuje. Konečně od Pelhřimova přihrčí žluťoučká regionova a ospale se šineme podvečerní Vysošinou k Táboru. Jako Obrataň, doplatil na modernizaci i Pořín, kde na cestující zbyl jen holý, betonový přístřešek. Nádraží slouží jako soukromý domek. V Chýnově, kde na peróně nad tabulemi s jízdními řády visela čísla z parních i motorových lokomotiv a staré lampy a cestujícím sloužila čekárna s velikou sbírkou vlaječek a zajímavostí o trati i o městečku, nenajdeme už ani lavičku. I tady je všechno pozavíráno a opuštěno - bez života. Konečně vjíždíme mezi ulice a činžáky a jsme pod trolejí v Táboře.
Rafiky na hodinách na třetím nástupišti odklaply půl sedmé. Po deseti minutách zpoždění konečně nová škodovácká třísystémová lokomotiva "Messerschmitt" řady 380.019 přiváží Ex 1544 "Jižní expres" Linz - Praha. Nad Českou Sibiří už se šeří, kola na nových, bezstykových kolejnicích monotónně šumí a já se už moc těším na naši ztichlou ulici, rozsvícené okno naší kuchyně a svůj pokoj s oknem do zahrady a rozestlanou, pohodlnou postelí. Sláva nazdar výletu a dobrou noc!

Jediným oživením nádraží v Obratani je příjezd regionovy Horní Cerekev - Tábor

Sláva nazdar výletu! Podvečerní "Jižní expres" přijíždí do Tábora.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama