Mezi vinice a sklípky na Slovácko

26. listopadu 2016 v 22:07 | Vláďa
Trochu jsem si odpočal na zahrádce,pořídil nejnutnější nákupy, večer poupravil své zápisky a je tu nové, podmračené, leč teplé ráno 105.7. 2016, když spěchám na jiřinskou zastávku k rannímu osobáku směr Kolín. V Kolíně mě na svou palubu přibírá vlak EC "Hradčany" Praha hl.n. Varšava Wsch. s mohutnou, novou polskou lokomotivou řady EP 09.033, která nás unáší stošedesátkou po koridoru k Olomouci, kde na mě čeká opět přesedání, tentokrát spojené s milým překvapením v podobě nové, elektrické jednotky InterPanter řady 661.107, zajišťující vozbu brněnských rychlíků.


Vlak EC "Hradčany" zastavuje v Kolíně




Na zmodernizovaném olomouckém nádraží už na mě čeká tenhle krasavec


Oddíl 1. třídy v InterPanteru

Oddíl 2. třídy hostí i mě

Jako vždy, je pro mě první svezení v jakémkoli novém vozidle novým zážitkem, tedy je jím i dnešní cesta. Ještě chvilku obdivuji nový interiér a už se vyplétáme ze změti výhybek a míříme k Přerovu. Na "Ferdinandce" v rovinách jižně od Přerova nabíráme rychlost na 160 a řítíme se k Hulínu, Otrokovicím, Starému Městu u Uherského Hradiště a za Moravským Pískem se noříme do rozlehlých lesů. O této trati jsem již psal v r. 2010 ve vyprávění "Ferdinandkou a Podřevnickým pacifikem do Vizovic".
V 10 hodin přesedám ve velké stanici Hodonín na žlutý vláček Regionova směr Veselí na Moravě, zatímco InterPanter pokračuje na jih do Břeclavi.
Začíná Pršet, když vyjíždíme z Hodonína a kus cesty se po koridoru vracíme až do malé stanice Rohatec, zčásti ukryté v lese. Tady uhýbáme od koridoru napravo a vyjíždíme z lesa mezi úrodná pole a lány zeleniny, skoro jako u nás v Polabí. Po železném mostě přejíždíme nejprve řeku Moravu, po chvíli i technickou památku - známý Baťův kanál, na jehož břehu dosud stojí coby další technická památka i budova výsypky uhlí z vagónů do lodí. Ta už ovšem dávno neslouží svému účelu a vlečka je již také snesená. Kanál dnes místo přepravy uhlí slouží k projížďkám na mootorových člunech a výletních parníčcích.

Baťův kanál s budovou bývalé výsypky k překládce uhlí z vagónů do lodí


V Sudoměřicích nad Moravou se z polí napravo napojuje přeshraniční trať od slovenské Skalice. Po dalších deseti minutách vláček vjede mezi vilky a zahrádky a zastavuje u světlounce žluté, zpola za košatou lípou ukryté budovy, zdobené typicky slováckými, lidovými malůvkami kolem oken a dveří - jsem u cíle, vítá mě městečko folklóru a starých tradic - Strážnice.


Vítajte na Slovácku! Vchod do čekárny evokuje vstup do vinného sklípku

Vláček odhrčí k Vnorovům a Veselí nad Moravou a proti nádraží na mě čeká první zajímavost v podobě mohutných pozůstatků městského opevnění - Veselská brána.



Veselská brána

Ulice městečka jsou vylidněné, i těch aut by mohlo jezdit o něco míň. Po dvaceti minutách jsem na náměstí, poblíž kterého nacházím další překvapení v podobě nově opravené synagogy, k níž přiléhá malebný, židovský hřbitov. Ve městě se nacházela početná židovská komunita, která, jako v jiných městech, byla za 2. světové války z velké části vyvražděna ve vyhlazovacích táborech.


Synagoga


Židovský hřbitov

Teď už zbývá jen pár kroků kpřístavišti, v němž si lze najmout hausbót či vypůjčit motorový člun k projížďkám po Baťově kanále. Tolik času ani peněz bohužel nemám, ale za můstkem přes kanál se nachází největší strážnické lákadlo - muzeum vesnice jihovýchodní Moravy



Je libo hausbót?



Vstup do skanzenu

V rozlehlém areálu, kde dnes naštěstí není moc návštěvníků, může člověk v klidu poznávat jak dřív vypadal život na Slovácku. Obdivuji se hliněným, ale hezkým, domkům z luhačovického Zálesí či Moravských Kopanic, roubené stodole s doškovou střechou, pestrobarevně omítnutým domkům z Horňácka či světle modře natřeným chalupám z Dolňácka, expozici lidového stavitelstv í, představující dřívější stavební techniky z hlíny a došků (které mnohdy vydržely víc než dnešní tvárnice a tašky), řadě vinných sklepů, ovocnému sadu či horňácké kovárně z Lipova s ruční vrtačkou a bucharem. Protože tu k tažení vozů a práci na poli sloužily stejně jako koně, okovávaly se tu i krávy.



Jen technických staveb tu m oc nenajdu. Kromě již zmíněné kovárny se tu nachází jen pila, ovšem s elektrickým pohonem, vodní kolo slouží už jen jako replika bez pohonu i vodního zdroje. Z expozice mlynářství tu nalézám jen mlynářské obytné stavení, v němž je vše připraveno ke svatbě. Připojuji se ke skupince lidí a nasloucháme poutavému výkladu mladé průvodkyně, jak probíhala tehdejší svatba či pohřeb. V sousední místnosti si lze zakoupit i pěkné, ručně zdobené perníčky. Hned kupuji jedno hezké srdíčko pro Zdeničku. Poblíž domku z Moravských Kopanic zas najdeme dobový obchůdek, kde lze koupit i koláče, medovinu, domácí limonádu, med a vizovické pečivo.
Horňácko je oblastí v hraničním moravsko-slovenském pomezí na svazích Bílých Karpat v okolí Velké nad Veličkou. Zdejší lidové stavitelství představuje typ tzv. pomoravsko - panonského domu, rozšířeného do horských oblastí. Stavebním materiálem byla hlína, doplněná dřevem, z nějž byly stavěny stodoly. Střechu kryje břidlice a došek. K dalším charakteristickým prvkům patří např. samostatně stojící komora. Kromě již zmíněné kovárny zde lze vidět i tři usedlosti z Nové Lhoty a řadové domky z Hrubé Vrbky.



Pohled do horňácké kovárny z Lipova


Obytné stavení mlynáře

Luhačovické Zálesí se nachází v okolí známých lázní Luhačovice, v přechodné oblasti mezi Valašskem s Slováckema je hcarakteristické pravidelnou zástavbou v potočních korytech. Tady bylo stavebním materiálem zprvu dřevo, nahrazené později hlínou a nepálenými cihlami. Ve skanzenu lze shlédnout rekonstrukce hliněných domků z Provodova, podhradí a Doubrav a roubené stodoly ze stejné lokality.


Hliněný domek z luhačovického Zálesí


Strážnické Dolňácko tvoří nížinná oblast města Strážnice. I tady se používala jako stavební materiál hlína - ať již dusaná či ve formě pálených či nepálených cihel a jako střešní krytina sloužil došek, později taška. Zdejší stavitelství zastupují domky z Ludéřovic, Sudoměřic, Vnorov a Zarazic. Tato část areálu se ještě dokončuje a je tedy veřejně nepřístupná.

Pohled od lipovské kovárny na domky ze strážnického Dolňácka

Vinné sklepy

Vinný sklep s lisem na víno

Vinný sklep se stáčírnou


Strojní zařízení pily a vodní kolo




Ve skanzenu lze shlédnout i různé činnosti jako např. práci na tkalcovském stavu

Po zdařilé prohlídce skanzenu mě moje další kroky zavedou do protějšího, rozlehlého parku, kde se nachází strážnický zámek. Z původních interiérů se mnoho nedochovalo, ale je zde možno shlédnout zajímavou expozici hudebních nástrojů a největší lákadlo - bohatou expozici lidových krojů.

Před strážnickým zámkem


Slavnostní kroje


Jarmareční kroje

Slavnostní kroje

Pouť na Velehrad

A už je čas vyrazit na další cestu. Opět mě regionova unáší mezi lány zeleniny a po mostech přes Baťův kanál a řeku Moravu zpátky k Rohatci a Hodonínu, kde stačím jen přestoupit a už se červená osmsetdesítka směr Zaječí stáčí od přerovského koridoru doleva mezi zahrady a pole a po chvíli se přimykáme k jakési hlavní silnici, jejíž protější stranu lemuje řada zahrádek, za nimiž se černá les. Silnice a zahrádky na kraji lesa jakoby neměly konce. Když konečně přece jen vyjedem z lesa a silnici přejedeme, objeví se po pravé straně triangl (kolejový trojúhelník), z něhož donedávna vybíhala trať směr Kyjov, z níž je však dnes již cyklostezka a osmsetdesítku vítá obvyklá, typicky česká, lokálková budova, ovšem s nástupištěm lemovaným vinnou révou - Mutěnice


Čisté nástupiště, květiny, teď dokonce i víno - člověk si připadá jako v nějakém jiném světě. Další cesta pokračuje místy, známými z lidových písní. Trať lemuje řada dvířek vinných sklepů, nezřídka lemovaných typickými, slováckými malůvkami, potom následují lány kukuřice a zeleniny a kopečky osázené vinnou révou. Hezký kraj.
Další větší stanicí je Čejč, odkud ještě počátkem 90. let minulého století vycházela další lokálka směr Ždánice. Ta je dnes již bez osobní dopravy. Občasná nákladní doprava je provozována jen do Uhřic a pokračování Uhřice - Ždánice je zrušeno a nádraží ve Ždánicích zbouráno.
A opět rovina s poli obilí a kukuřice jako u nás a vjíždíme do Zaječí - modernizované stanice na koridoru Břeclav - Brno.
Osmsetdesítka brzdí u třetího nástupiště, zatímco ke druhému přiráží po dvaceti minutách InterPanter, jakým jsem jel ráno a míříme k Brnu. Tady půlhodinku čekám na 10 minut zpožděný vlak IC "Jaroslav Hašek" Budapešť Nyug.pu. - Praha hl.n. a dvousystémová "krysa" Škoda řady 350 nás unáší k České Třebové, Pardubicím, Kolínu...a k domovu


Morava - krásná zem, osázená vinohradem...

Rychlík InterPanter Olomouc - Břeclav - Brno přijíždí do žst. Zaječí



Při příjezdu do Brna míjíme nejvyšší budovu v ČR




InterPanter končí svou cestu na brněnském hlavním nádraží







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama