Jihzápadem Čech za Jindřichem Šimonem Baarem

21. října 2016 v 15:21 | Vláďa

Jako mladý jsem měl možnost navštívit jihočeskou obec Putim, známou nejen z Haškova putování vojáka Švejka z Tábora do Budějovic, ale i letními pobyty studenta - bohoslovce Jindřicha Šimona Baara u strýce Josefa Baara a měl jsem i možnost si doma přečíst jeho romány "Jan Cimbura" (který byl i zfilmován) a "Pro kravičku", které se mi tehdy moc líbily.
V září 1989 jsem navštívil i jeho rodiště v Klenčí pod Čerchovem, ovšem jelo se autobusem, tedy po silnici, a z návštěvy si již mnoho nepamatuji, tak mě napadlo se sem podívat znovu a při té příležitosti si projet zbývající část tratě Domažlice - Planá u Mariánských Lázní, tedy její úsek Domažlice - Poběžovice, na který mi v červenci 2013 již nezbyl čas.
Tak ráno po osmé přijíždím na pražské hlavní nádraží, kde trávím nějakou chvíli pořizováním oblíbených fotek lokomotiv a vlaků, než mě v devět přijme na svou palubu vlak EC "Franz Kafka" směr Domažlice, Česká Kubice a Mnichov.
Nebe je zatažené, pofukuje chladný vítr, počasí mnoho dobrého neslibuje a klidná jízda moderního vozu po zrekonstruované trati mě po včerejším časném vstávání ukolébává k spánku a probouzím se až za Plzní, kde dvousystémové "Eso" Škoda řady 363 přenechalo své místo v čele vlaku těžké motorové lokomotivě řady 223 zvané "Herkules", německé společnosti ALEX. Teď jen se udržet a opět neusnout, protože další stanicí jsou už jen Domažlice.

Příjezd "Franze Kafky" do Domažlic


K mé radosti mě Šumava proti očekávání vítá teplem a objevuje se slunce. V nádražní čekárně objevuji výstavu fotografií a dokumentů o životě a činnosti čsl. legií za I. Světové války v tehdejším Rusku. Na kusé koleji v sousedství staniční budovy čeká další překvapení v podobě putovní výstavy zvané "Legiovlak".
Jde vlastně o věrnou repliku dobové vlakové soupravy, kde naši legionáři trávili svůj život během dlouhé cesty z ruské fronty oklikou přes Sibiř do Vladivostoku, kde se nalodili na loď aby poté přepluli do Itálie, odkud se, opět vlakem, teprve dostali domů, do vlasti. Jejich "obydlím" byly nákladní vagóny, zvané "Těplušky", vybavené palandami na spaní a kamny. Najdeme zde i vagón s krejčovskou dílnou na opravy uniforem, dílničku s nářadím a šlapacím soustruhem, kde se opravovala výzbroj, nemocniční vůz, kde byli ošetřováni ranění a zpravodajský vůz s mapami a psacími stroji.
K obraně vlaku sloužil vůz vybavený dělem a těžkými kulomety, na nízkostěnném voze je naložena i replika obrněného automobilu Austin - Putilov.

Legiovlak




Nemocniční vůz




Model lazaretního vlaku


Obytný vůz - "těpluška"

Kulometný vůz, sloužící k případné obraně vlaku


Těžký pěchotní kulomet "Maxim"

Vlak bránilo i obrněné vozidlo Austin - Putilov

Jako včera na Valašsku, i dnes na Šumavě čeká na mě regionova


Po zdařilé exkurzi do světa našich legionářů na mě, stejně jako včera na Valašsku, čeká žluťoučká regionova a po chvíli už si to šineme k jihu. Kousek za zastávkou Domažlice město míjíme strážní domek odbočky Pasečnice, kde se doleva odklání hlavní trať do České Kubice a k bavorské hranici. Stáčíme se obloukem vpravo a jsme na Chodsku.
Původně jsem měl v úmyslu vystoupit a navštívit také zámek v Trhanově, ale naštěstí jsem včas zjistil, že je v něm hotel.
Toužil jsem se podívat i na Kozinův statek v Újezdě u Domažlic, ale ten je, bohužel, kdesi mimo železniční trať.
Malebná nádražíčka i zastávky jen svítí do kraje novou, žlutou fasádou, novými střechami, k mému velkému údivu není nikde nic rozbito a dokonce ani počmáráno či posprejováno jako u nás.
Po necelé půlhodině jsem v Klenčí pod Čerchovem - vítá mě útulné venkovské nádražíčko s pestrými orchidejemi v oknech a malovanými talíři, vetknutými do žluté omítky.


Vítejte v Klenčí!


Klenčí bylo jednou z nejdůležitějších strážnic zemských. Průsmyk u Klenčí, který nazýval lid
"brankou do Čech" měl důležitý význam v ochraně hranic. Je pravděpodobné, že v dávných dobách založená strážnice vzrostla na vesnici, které její obyvatelé dali jméno podle množství tzv. klenového dřeva - Klenčí. Protože se zdejší lidé zabývali hlavně pochůzkami v lesích a po horách, které střežili, počali se, jako i jinde v Čechách nazývat Chody. Jejich zbraní byla sekyra, "čakan"
a k pomoci a obraně jim sloužili ovčáčtí psi zvláštního druhu. Z věrného poměru ke králi Chodům vzešly různé výsady, za jejichž udržení však později museli bojovat.Klenčí tvořilo pro hořejší díl domažlických Chodů hospodářské, duchovní a politické středisko.



Oblečení a "čakan" chodského strážce hranic

V roce 1680 bylo Klenčí císařem Leopoldem I. povýšeno na město


Výroba proslulé chodské keramiky





Chodská keramika


Klenčí je také rodištěm již zmíněného, známého spisovatele Jindřicha Šimona Baara.
J.Š. Baar se narodil 7. února 1869 a vystudoval bohoslovectví. Jako školák a pozdější student jezdil na prázdniny ke svému strýci Josefu Baarovi do jihočeské Putimi, kde se začal zajímat o život venkovského lidu a začal sbírat lidová vyprávění a psát příběhy z venkovského prostředí. Z Putimi pochází např. jeho později i zfilmovaný příběh "Jan Cimbura".

Baarův dům v Klenčí

Jindřich Šimon Baar s přáteli


Delší dobu působil J.Š. Baar jako kněz také v Klobukách na Slánsku, kde mu ve sbvěratelské činnosti pomáhala také jeho milovaná maminka.




Alespoň některé z titulních stran Baarových knížek


Literární dílo Baarovo, zvláště jeho chodská trilogie, povídky a pohádky z Chodska patřily k oblíbeným knihám a ještě dnes mají mnoho čtenářů, mezi něž počítám i sebe.
Kromě sběratelství lidové slovesnosti se Baar věnoval i činnosti společenské - až do září 1925 vedl klenečskou kroniku, přednášel chodské mládeži o tradicích kraje, organizoval národopisné slavnosti, podporoval práci malířů na Chodsku a držel ochrannou ruku nad klenečskými hrnčíři. Zasáhl i do sporu o chodské lesy.
I když práce sběratelská i veřejná zabírala Baarovi spoustu času, pilně psal a v posledních letech si nedopřál oddechu, jako by cítil blízkost konce. Vydal "Paní komisarku" a "Osmačtyřicátníky" a dokončil "Lůsy".
Bohužel, horlivá práce s minimem odpočinku se začala podepisovat na jeho zdraví a 24. října 1925 Jindřich Šimon Baar zemřel.

J.Š.Baar ve své pracovně, kde 24.10.1925 zemřel






Rád bych po dlouhé době navštívil i zdejší hřbitov, kde je mimo J.Š. Baara pochován také hudební skladatel Jindřich Jindřich a básník Jan Vrba a vystoupil i na vrch Výhledy, který získal své hméno podle krásné vyhlídky do kraje a jako zázrakem byl za minulého režimu vyjmut z tehdejší "země nikoho" - nepřístupného "hraničního pásma", které se táhlo přes celou Šumavu a dál podle hranic se Spolkovou republikou Německo a s Rakouskem.

V sousedství Baarova domu zve k prohlídce i pěkný kostel

Ale můj čas se bohužel krátí a tak mi zbývá už jen zajít si do protějšího penzionu na oběd a sestoupit stejnou ulicí dolů na nádraží, kam za chvíli "přisupí" osmsetdesítka s "bafíkem" (přívěšákem) a spějeme dál, mezi kopečky s loukami, pastvinami a klikatícími se okresními silničkami, k Poběžovicím, Bělé nad Radbuzou, Boru a Tachovu.



Pohled z okna vláčku na malebnou venkovskou krajinu


Planou u Mariánských Lázní se právě přehnal liják

Úsek Poběžovice - Bor jsem, ač v opačném směru, již popsal ve vyprávění z 22.7.2013 "Za Švamberky a Lövensteiny do Boru".
Když v pozdním odpoledni přijíždíme do úvraťové stanice v Tachově, kde mě čeká opět známá regionova z rána, je nad krajem dusno jako těžká poklice a obloha pojednou zčernala jako olovo. Do konečné stanice v Plané u Mariánských Lázní vjíždíme už v pořádném lijáku. Ještě štěstí, že ve zmodernizované stanici jsou krytá nástupiště.
Po půlhodině už ke druhému perónu přiráží rychlík "Karlštejn", mířící z Chebu do Prahy, a jako ráno "Franz Kafka", i on mě v ítá nezvyklým, novým interiérem velkoprostorových vozů. A sláva nazdar výletu, spějeme ku Praze. Nazítří si dám odpočinkovou pauzu a pozítří na mě čeká cesta do kraje vinic, vinných sklípků a folklóru, míst známých z lidových písní a to... - no, nebudu předbíhat, počkejte si se mnou pozítří v Kolíně na vlak.

Nový interiér velkoprostorových vozů rychlíku "Karlštejn"


















































































































 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama