Za věrtelem chmele do Žatce - 1.část

4. listopadu 2015 v 19:43 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí

Je 19. září 2011, když mi konečně začala vytoužená dovolená. Letní dovolenou mi zhatila nemoc a další si mohu vybrat až nyní. Ale není si proč zoufat - počasí je na cesty jako ušité na míru a protože je po sezóně, bude všude i méně lidí. Moje první letošní cesta byla naplánována do Mariánských Lázní, kde jsem měl v plánu si tentokrát zajistit ubytování a vydat se za poznáním dalších západočeských tratí, jako např. soukromou tratí ze Sokolova do Kraslic, z Plané u Mariánských Lázní do Boru u Tachova či naši nejzápadnější lokálku, na niž jsem se předloni chystal, ale nenašel spojení - z Chebu do Hranic v Čechách. Z celého plánu však nakonec sešlo, protože ve známé mariánskolázeňské ubytovně Ryba se nenašlo volné místo. Ale povedlo se objevit jiné zajímavé tratě na severozápadě Čech, a to tratě Rakovník - Louny, Louny - Postoloprty - Žatec a Žatec - Plzeň. Tak nastupovat, je šest hodin ráno a za hodinu odjíždí z pražského Masarykova nádraží rychlík směr Rakovník. Jaké však je (nejen) moje rozčarování, když se po příjezdu do Prahy ukáže, že na trati Praha Bubny - Praha Dejvice je kvůli stavbě proklínaného silničního tunelu Blanka opět výluka a vlaky tudíž jezdí jen ze špatně dostupného nádraží Praha Dejvice, kam se musejí cestující dostat městskou dopravou. Že by se v Dejvicích počalo něco na způsob starých časů nádraží Praha Vysočany? Honem tedy na metro a z Vítězného náměstí zvaného domácky "Kulaťák" mě čeká ještě notný kus pěšky. Ale nakonec vylézám na povrch ve stanici Hradčanská, kde by měl být přejezd. Jaké je však moje překvapení, když místo železničního přejezdu-zkratky nalézám jen plechový a drátěný plot a přístup k dejvickému nádraží žádný. Nakonec se mně a několika dalším podaří objevit prošlápnutý kus oplocení a když se tu nic neděje ani nedělá, je cesta přes trať volná a na nástupiště přicházíme ještě včas - modernizovaný motorák řady 854 se dvěma pohodlnými vlečňáky už tu pobrumlává, jen vyjet.
Počasí moc nálady nepřidává, pofukuje studený vítr a honí se mraky, v polích se lesknou obrovské kaluže. Za Kladnem se chystá k dešti.


V křivoklátských lesích za Lužnou u Rakovníka dostáváme první spršku. Z lesů stoupá pára. V Rakovníku však je sucho. Po necelé půlhodince už je tu poloprázdná regionova a vyjíždíme na sedmdesátikilometrovou trať směr Most. Propleteme se výhybkami, mineme několik průmyslových podniků a jsme mezi kopečky a úrodnými poli. Část trati jsem si projel v září 1985, kdy se slavilo 80.výročí zahájení provozu. Tehdy tu jel "dvouhlavý" zvláštní parní vlak s muzejním "mikádem" Škoda řady 387.043 v čele a "šlechtičnami" Škoda řad 475.179 a 475.1142 na postrku. Tehdy jsem však dojel jen do blízkých Mutějovic, kde se konala výstava dokumentů. Na cestu až do Loun jsem tehdy neměl dost peněz. V té době tudy jezdil i jediný pár rychlíků - rychlík "Bezdrev" z Mostu do Českých Budějovic. Dnes tudy jezdí už jen regionovy. Kolem přibývá chmelnic a malebných vesnic s rozkošnými kostelíky, lesy se oblékají do žlutých a oranžových odstínů, na stromech se červenají jablka. Jen kdyby bylo aspoň jasněji. Za Chrášťany přejíždíme po mostě lokální trať Krupá - Kolešovice,která však ožívá již jen o vybraných jarních a letních víkendech pod koly "hurvínka" nebo parních lokomotiv z luženského muzea. Někdy sem musím také zavítat - na bývalé vojenské vlečce v Kněževsi se konají výstavy vozidel Klubu historie kolejové dopravy a v Kolešovicích se nachází muzeum lidových krojů. Ale zpět na naši trať. U Hořesedel překřížíme hlavní silnici Praha - Karlovy Vary a za Hořesedly pod námi proběhne další, tentokrát hlavní, jednokolejná trať Lužná u Rakovníka - Žatec, kterou již znám. Úrodná pole, chmelnice, malebné vesnice, úzké, klikaté silničky, ze statků se zvedají vysoké budovy s malými okénky - sušárny chmele.


Malá, venkovská nádražíčka, zdobená květinami. Nejhezčí nádraží se nachází ve Svojetíně a nedalekých Mutějovicích, kde se od roku 1985 mnoho nezměnilo. Mutějovická stanice, ač menší, trochu připomíná Jedlovou - útulná budova ukrytá v lese, asi 7 km od vsi. Stanička je nejvýše položeným nádražím na trati (450m nad mořem). Sloupky nástupiště porostlé břečťanem, na komíně umělý čáp. Pod střechou nástupiště truhlíky s jakýmisi červenými květinami, před budovou další květiny, za ní se roku 1985 popásal i párek ovcí. V Mutějovicích se k mému překvapení těžilo i černé uhlí. V r.1916 zde J. Novák otevřel doly Anna a Jan a Kamenouhelné doly Union důl Slávka, k nimž byla r.1920 přivedena z lounského zhlaví vlečka. Těžba uhlí skončila v 1. polovině 60. let minulého století a vlečka, sloužící poté ještě nějaký čas k nakládce dřeva, byla vytrhána v r. 2005. Za lounským zhlavím se na okamžik vnoříme do krátkého (105 m) tunelu pod vrchem Džbán, který je jediným tunelem na trati a za ním trať klesá velkými oblouky do údolí potoka Hasina.

Nejhezčími stanicemi jsou Svojetín

...a Mutějovice

Na obzoru se zvedají v mlze siluety kopců Českého středohoří, když se zvolna blížíme k mojí první zastávce - Jimlínu. Vlevo z hradbou nějakého horského hřebene páří v dálce vysoký, možná elektrárenský komín - že by Most? Obkružujeme kopeček, zvedající se vpravo, uprostřed sklizených polí a zastavěný hospodářskými budovami a domky se zahrádkami, mezi nimiž vyčnívá věž nově zpřístupněného zámku. Potom už se objeví malá budova zastávky, kolem nízké domky a pár zahrádek - obec asi jako Mochov či Veltruby.
Za zastávkou rozlehlé, oplocené prostranství s hromadou klád. Dva lidé právě jednu nakládají na úzkorozchodný vozík a vezou do haly, odkud se ozývá "hopsavý" rytmus katru. Jinak je všude klid jak po vymření. Kousek cesty zpátky podle kolejí a krátké stoupání na útulné, leč liduprázdné náměstíčko před zámkem. Pár stromů, udržovaný trávník, prázdnotou zející parkoviště. Jaké je však moje zklamání, když se z tabule u vrat dozvídám, že se otvírá až od středy, zatímco dnes je úterý. Naštěstí mám zajištěn bohatý náhradní program v Žatci, který je odtud 16 km po hlavní silnici. Jede i nějaký autobus. Já však zachovám věrnost železnici. Ale do odjezdu zbývá hodina času, co se jít aspoň někam najíst? Malá obec moc možností meskýtá. Ulice jako po vymření, u hlavní silnice samoobsluha. Za silnicí mě na sloupu cedulka "Restaurace Na statku" nasměruje na přívětivé prostranství s požární nádrží lemovanou stromy, za ní kostel a zeď hřbitova. Ale i asi nedávno opravené hospodářské stavení, ukrývající útulnou, prostornou klenutou místnost s lakovanými dubovými stoly, vyřezávanými židlemi a televizí, místem na tancování, za barovým pultem pohledná blondýnka. Tady se asi odbývá veškeré společenské dění v obci.
Když se však sháním po něčem k jídlu, ukáže se, že k mému zklamání mají jen klobásy, párky a utopence. Dám si tedy aspoň opékanou klobásu a po ní kávu. A navrch ještě jedna krátká procházka, na zastávce se zatím sešlo pár cestujících a může se jet dál.

Jediný snímek jimlínského zámku, který se dal pořídit, když mi tento nechal svou bránu zavřenou

A jsme zas v polích. V pěkné stanici Louny předměstí, tonoucí v záplavě květin, už žádné vlaky nestavějí, protože leží osamocena v polích mimo městskou zástavbu. Je tu i zachovalá jednokolejná výtopna a triangl (kolejový trojúhelník), spojující stanici kromě Loun i s nedalekou stanicí Březno u Postoloprt, ležící na trati Louny město - Postoloprty, po níž budu za několik okamžiků pokračovat. Potom už podjíždíme hlavní silnici Slaný - Chomutov a je tu bývalá stanice, dnes již jen polozdevastovaná zastávka - Louny město.
Třičtvrtěhodina je konečně tatam a už sedím v "orchestrionu" řady 810 a opět mířím zpět k Lounům předměstí. Ale těsně před vjezdem do stanice se uhýbáme doprava avyjíždíme mezi lány kukuřice. Vpravo vede souběžná hlavní silnice Slaný - Chomutov, za níž se jako nějaký barevný obraz rozprostírá malebné panorama Loun, na němž vyniká kostel sv. Mikuláše, vystavěný v letech 1519 - 1538 stavitelem Benediktem Rejtem po velkém požáru města v roce 1517. Královský stavitel, který je údajně uvnitř i pochován, dal kostelu podobu trojlodí s jehlancovou střechou, korespondující s okolními kopci Českého středohoří.
Stavíme ještě v malé stanici Březno u Postoloprt, zahučíme po mostě přes Ohři a stáčíme se vlevo, k úpatí náspu trati Počerady - Žatec.
Za pár okamžiků brzdíme pod trolejí v Postoloprtech.
Tady je hodinová pauza. Co si zajít na pořádný oběd? Ospalé městečko na mě otvírá rozlehlé náměstí s pěknou, nově opravenou radnicí a kostelem, za nímž se zelená park, v němž objevuji prázdnou, zdevastovanou budovu jakéhosi zámku (nebo snad kláštera?).To je asi všechno z místních zajímavostí. Vedle kostela však nalézám i útulnou a nezakouřenou restauraci, kde hraje obrovská plazmová televize a přesto, že už je pozdě po poledni, nalézám tu velký výběr z dvaceti jídel v cenových relacích 30 - 80 korun, což je na dnešní dobu docela i levné. Dám si gulášovou polévku, maďarský guláš a krušovickou desítku a hned je mi fajn.

Osmsetdesítka v Postoloprtech před návratem do Loun

Postoloprtské náměstí s radnicí

...a kostelem

Jaký osud asi čeká na postoloprtský zámek (nebo snad klášter) ?

Název města pochází dle legend ze staročeštiny nebo latiny. Píše se o zkomolenině jakési Brány apoštolů - "Porta apostola", další legenda praví, že původní obyvatelé byli převážně ševci kteří šili škorně - ve staročeštině "prtali postoly".
Nádraží se zvolna zaplnilo, vracejí se děti ze školy. Konečně je tu další "orchestrion", propleteme se výhybkami a šineme se podél kraje lesa nad zahrádkářskou kolonií a potom se vlevo objeví krajina jako někde u nás - listnaté a smíšené lesy, mezi nimi pole kukuřice, prostředkem toho všeho se klikatí řeka Ohře, lemovaná křovisky a olšemi jako u nás dolní Jizera nebo Cidlina.
Lišany u Žatce, Tvršice a potom už se před námi objeví cukrovarský komín, věže kostela a po mostě přes řeku vjíždíme do dnešního cíle - velké stanice v Žatci.

žst. Žatec. Zaklenutá okna jsou typickým znakem Buštěhradské dráhy

kolem Žatce se pěstovala také řepa cukrovka - poznáte, k čemu donedávna sloužily tyto budovy?

Proti nádraží se zvedají obrovské budovy bývalého cukrovaru, zaniklého jako většina ostatních někdy v 90. letech 20. století. Asi až do půli osmdesátých let 20. století zde sloužila parní lokomotiva - třínápravový průmyslový stroj ČKD typu CS 400, který svou životní pouť zakončil v chomutovském depozitáři pražského Národního technického muzea. Areál někdejšího cukrovaru dnes slouží jiným firmám za sklady a výrobnu plastů. Ale Žatec je znám především jako centrum pěstování a zpracování chmele.
Za mostem přes řeku se objevila úzká ulička, pokračující vysokým schodištěm, které mne dovedlo do křivolakých, úzkých uliček starobylého centra Žatce. První, co upoutává mou pozornost, je židovská synagoga se dvěma věžemi z let 1871 - 1873. Po pár krocích se už ocitám na pěkném náměstí, kterému vévodí radnice, která vznikla roku 1559 v renesančním duchu.

Věže kostela Nanebevzetí panny Marie nad údolím Ohře

Ohře pod centrem města

Žatecké náměstí s radnicí, sloupem Nejsvětější trojice a kostelem Nanebevzetí panny Marie

Nejvýznamnější církevní památkou je kostel Nanebevzetí panny Marie, přestavěný v letech 1340 - 1370 hutí Petra Parléře.V 18. století k němu přibyla ještě kaple sv. Jana Nepomuckého a jeho západní průčelí barokně upravil Octavio Broggio.
Podloubí měšťanských domů lákají množstvím obchodů. kupuji v trafice pár pohledů a doptám se tu i na cestu k největšímu lákadlu a tím je Chrám chmele a piva a přilehlé chmelařské muzeum, umístěné v budově bývalé balírny a lisovny chmele. Balíren, sušáren a lisoven chmele bylo v Žatci hned několik, na což dodnes upomíná pár dochovaných vysokých komínů na panoramatu města.

Budova chmelařského muzea s věží "Chmelového majáku"

Ale je tu ještě i jedna železniční zajímavost. Protože Žatec měl už v 19. století přes 9000 obyvatel a nacházelo se tu několik konzerváren, pivovar a již zmíněný cukrovar a město leželo na úspěšně se rozvíjející Buštěhradské dráze, byla roku 1902 vyprojektována tramvajová síť o rozchodu 1 metr, která by sloužila k rozvozu zboží z nádraží k jednotlivým podnikům a k dopravě osob.
V roce 1903 byl vyprojektován ocelový most přes Ohři a provedena pochůzka po trase. K překonávání náročných stoupání byla navržena přídavná lanová lokomotiva, která měla navíjet lano, položené ve žlábku mezi kolejnicemi. Pohon navíjecího bubnu měly zajišťovat čtyři elektromotory. Projekt se však ukázal příliš drahým a v roce 1905 z realizace dráhy nakonec pro nedostatek peněz sešlo.
Na památku projektu byl před budovou chmelařského muzea vybudován nástupní ostrůvek a položeno cca 60 metrů koleje o rozchodu standartních 1435 mm, s nímž si již nikdo hlavu nelámal.

zamýšlená žatecká tramvaj

...a "pomník" před chmelařským muzeem

Návrh hnacího vozidla pro překonávání těžkých stoupání
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 carrizo | Web | 19. června 2015 v 10:31 | Reagovat

půjčka před výplatou ihned :-?

2 yuliman | Web | 20. června 2015 v 14:42 | Reagovat

tommy stachi půjčka O_O

3 Niki | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:13 | Reagovat

Koukám na ty tvoje komentáře a říkám si, že než spíš komentáře to budou reklamy. Vážím si lidí, kteří cestovali a cestují a jsem ráda za jejich postřehy, protože leckdy mi vnuknou nápad se někam podívat. A fotky jsou dobrým způsobem, jak člověka k něčemu přitáhnout. :) tak díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama