Zpod Radhoště na Hostýn. Část IV.

4. října 2014 v 21:25 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Ale spousta překvapení čeká na mě i venku. Stavitelé plánovali stavbu chrámu, rovnajícího se velikostí pražskému svatému Vítu nebo i většího, což se jim podařilo - ač je kostel o mnoho menší, přiléhá k němu rozlehlý areál parku se souborem 500 starých stromů a křížovou cestou z kapliček od Dušana Jurkoviče z let 1904 - 1933. V kapličkách se nacházejí další kachlíčkové biblické výjevy z Nového zákona. Uprostřed parku se nachází palouk s krytým kněžištěm, kde je možno při větších poutích a za počasí, jaké je dnes, sloužit bohoslužby pod širým nebem. Na konci parku se nachází i rozhledna, ale na tu už mi nezbývá čas. Člověku se z hezkého místa příliš nechce, ale je 17.15 a čeká mě ještě krkolomná cesta zpět do Bystřice. Vlak nečeká a k domovu je cesta daleká!
Stejnou cestou sestupuji dolů do lesa, ale už se jde o poznání líp. Jen nebýt té ukrutné žízně.


Pán Ježíš před Pilátem






Tady je možno sloužit i bohoslužby v přírodě, pod širým nebem


Jedna z Jurkovičových kapliček


Pán Ježíš je veden na Golgotu a Šimon z Kyrény mu pomáhá nést kříž

Do odjezdu kroměřížského osobáku zbývá půlhodina a na nádraží je jako vymeteno. Slunce se pomalu blíží k západu, ale horko nepolevuje, uchyluji se tedy do přilehlé hospůdky k orosenému velkopopovickému "kozlovi".
A je šest večer, od Valašského Meziříčí přihrčí regionova řady 814/914.118 a kolébáme se do úrodných rovin k Holešovu, Všetulům a Hulínu. Kopečky zmizely, jen Hostýn s kopulí kostela je ještě dlouho vidět. Tu a tam ještě lidé pracují na polích a záhumencích.
V Holešově mineme vysoké budovy známých čokoládoven SFINX, ve Všetulech donedávna fungoval cukrovar.
Po dalších několika minutách podjedeme dálnici Zlín - Přerov a rozmáchlým, pravotočivým obloukem se stáčíme k nádraží v Hulíně, kde vjíždíme pod trolej. Opodál vlevo se zvedají obrovské haly strojírenského závodu TOS.
Ostrovní nádraží jako např. ve Všetatech. U prvního nástupiště zastavují vlaky z Ostravy směr Kojetín, které na severním zhlaví nadjíždějí přerovskou "ferdinandku" (trať býv. KFNB) a stáčejí se doleva ke Kroměříži. Úsek do Kojetína jsem si již projel při jiné příležitosti na dovolené v létě 1994.
Kolem druhého nástupiště vede "ferdinandka" z Břeclavi do Přerova, doplněná dalšími dvěma ostrovními nástupišti. Osobní vlaky a rychlíky tu, jako např. z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem, jsou doplněny novým řídícím vozem, zvaným "sysel" a sunuté škodováckými "esy" řady 363 jako vratné soupravy (v koncových stanicích odpadá objíždění).
Konečně je půl sedmé večer a od Starého Města u Uherského Hradiště přiváží "banán" Škoda řady 150.202 (škoda, že už přetřený do "Najbrta") poloprázdný rychlík 880 "Olšava" z Luhačovic směr Olomouc. Škoda, že jde jen o kousek cesty a z Přerova nic na Prahu již nejede. A jak kola přes výhybky duní, tak i sluníčko k západu se kloní...



V teplém podvečeru přijíždí regionova řady 814.118/914.118 do Bystřice pod Hostýnem



lokomotiva Škoda řady150.202 přiváží do Hulína R 880 "Olšava"



Jak kola rovinami Hané duní, tak i sluníčko k západu se kloní...

V Olomouci mě čeká další přestup a půlhodinová pauza. EC 120" Hradčany" z Varšavy do Prahy má 10 minut zpoždění. Jít už není kam a už se kvapem stmívá. Konečně je vlak tady. V kupé jsme tři. Vlak má nejen desetiminutové zpoždění (které ještě vzroste na dvacet), ale zatímco u nás od roku 2003 už nestaví už ani žádný z hradeckých rychlíků, vlak vyšší kvality staví v Července (kde ještě loni stavěl jen jeden pár luhačovických rychlíků) a dokonce i v menší stanici - v Mohelnici!



EC 120 "Hradčany" - Zpoždění kompenzuje moderní interiér druhé třídy a nové číslo magazínu "ČD pro vás"

Šero za okny houstne. Naštěstí je zpoždění aspoň částečně kompenzováno dalším moderním interiérem pro šest cestujících a novým číslem "Čédéčka".Tak si chvíli čtu, ale cesta potmě se začíná protahovat. K naší (mé i spolucestujících) nelibosti, už za tmy vlak z neznámých příčin staví i v rozkopané stanici Ústí nad Orlicí, která je, kvůli přestavbě, pro cestující uzavřena a jiné vlaky tu nestaví.



Za okny roztahuje svůj plášť večer...


...a cesta se počíná protahovat


Stihnu ještě po desáté večer něco z Kolína? Nebo budu muset se strachem projít hrůzostrašné pražské Vrchlického sady a dělit se (třeba i do rána) o Masarykovo nádraží s pobudy a bezdomovci či snad jet městskou dopravou do Horních Počernic a jít domů 14 kilometrů pěšky?
Cesta potmě vypadá jako bychom jezdili dokolečka na cerhenickém zkušebním okruhu nebo stáli na běžících válcích na jednom místě.
A je po desáté večer. Sláva! U pátého nástupiště v Kolíně ještě stojí regionova. "Jen v klidu, je čas!" usmívá se v okně strojvedoucí, když vidí můj spěch. Ale stačím jen složit bágl vedle sebe a už jedeme. V Nymburce už stojí hned vedle nás pražský "CityElefant". I času na přestup už je o nějakou minutu víc.
A teď už jen kousek. Konečně je za námi už i Lysá a najednou kola zahuhlají na labském mostě a je tu, v okolní tmě jako v prázdnu ztracené, jediné osvětlené místo - úplně vylidněná, jiřinská zastávka.
Stará dělnická kolonie pod zastávkou i okolní ulice a zahrady tonou ve tmě. Přestože je ještě příjemné teplo, nikde už není živá duše.
Celé město už spí, jen tu a tam svítí ojedinělé, osamělé okno. Je půl dvanácté, nastává "hodina duchů", když se blížím k osvětlenému, až slavnostně vyhlížejícímu, Husovu sboru. A pár kroků pod ním? Jako kotě přitulené ke spící kočce, náš baráček!
Sláva nazdar výletu a honem pod peřinu! Nazítří mě čeká ještě jeden podobný vlakovandr, tentokrát na jih Moravy, tak dobrou noc a ať vlaky jezdí bez zpoždění a nehod (nejen) celou noc!


V "hodině duchů" se ze tmy vynořuje náš baráček. Dobrou noc!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama