Zpod Radhoště na Hostýn. Část III.

4. října 2014 v 21:10 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Mraky zmizely a objevuje se slunce, ale náš vlak náhle končí jízdu ve Valašském Meziříčí, asi opravdu jde o nějakou technickou závadu. U druhého nástupiště ale už stojí známý motorák řady 843 zvaný "rakev" s vlečňákem Bmx. Aspoň půjdou otvírat okna.
Stáčíme se doprava, podjíždíme vsetínskou trať, zvanou též "Masarykova dráha a noříme se do ovocného stromoví zahrad. Po čtvrthodině stavíme v Rajnochovicích, kde jsme s kolegy z tiskárny přespávali na zájezdě z Vranova nad Dyjí do Rožnova v létě 1983.
V letech 1906 - 1921 tu fungovala úvraťová lesní železnice, která je nyní opět obnovována. Už se fandům podařilo sehnat motorovou lokomotivu a položit pár stovek metrů kolejí, ale zatím se tu konají jen brigády. Z vlaku je vidět jen moderní nádražní budovu, městečko je ztracené někde dál v polích. Po půlhodině příjemného kolébání mezi kopečky s posečenými loukami, strništi po obilí a listnatými lesy vystupuji v asi největší stanici, v Bystřici pod Hostýnem. Devět kolejí a moderní budova, z jedné strany trochu podobná nádraží Praha-Libeň. Vpravo se nad vilkami a zahradami zvedá zalesněný, 735 metrů vysoký kopec Hostýn, na jehož vrcholu se, jako nějaká hvězdárna, kulatí šedá střecha kupole poutního kostela Panny Marie, zvaného též Svatý Hostýn.



Moderní nádraží v Bystřici pod Hostýnem



Nad městečkem a železniční tratí se kulatí kopule kostela na Svatém Hostýně



Poblíž nádraží se nachází rozlehlý, vlečkový areál pily, další firmou je KOVONAX - bývalá pobočka lyské Kovony. Vyrábějí se tu otočná křesla a psací stoly. Ale největším zdrojem příjmů je firma THONET, která městečko proslavila po celém světě výrobou nábytku z ohýbaného dřeva. Vyrábějí se zde židle, konferenční stolky, křesílka, houpací křesla aj. Po znárodnění byl závod přejmenován na TON (Továrny na ohýbaný nábytek) Majitelům - rodině Thonetových, se před "vládou proletariátu" podařilo emigrovat do Rakouska. Po roce 1989 jim byl závod navrácen a opět přejmenován na THONET. Majitelé závod zmodernizovali a výrobu vylepšili.
Přejdu trať, po níž jsem přijel a moje kroky vedou kousek podle ní, kolem útulných vilek a předzahrádek, čtvrť se dokonce jmenuje "Za dráhou" jako u nás. Trať i moje cesta obtáčejí městečko levotočivým obloukem až k silničnímu přejezdu, kde jsem na Silvestra roku 1999 fotografoval přerovskou parní krasavici -"šlechtičnu" (nebo také "pětasedmu") Škoda řady 475.1142 (která jako jediná měla, po předváděcích jízdách v Číně, zelený nátěr) při silvestrovské jízdě se soupravou "rybáků" řady Baa z Valašského Meziříčí do Přerova. Byla to jedna z jejích posledních jízd. Dnes je lokomotiva (již asi nadobro) zavřena v depozitáři pražského Národního technického muzea v Chomutově - po propadnutí lhůty provozní způsobilosti kotle už na další opravu nezbyly peníze.
Silvestra 1999 jsem slavil se Zdeničkou a rodinami jejího bratra a kamarádky ve zdejším církevním rekreačním areálu SOLA GRATIA.
Minu hřbitov, pár zahrad a silnička začíná stoupat. Před sebou mám perné čtyři kilometry ke Svatému Hostýnu.
Na konci městečka, po levé straně, se na kraji lesa objevila známá budova rekreačního střediska SOLA GRATIA. Místo sněhu je teď všude přívětivá zeleň a květiny, ale i tak ve mně pohled na známá místa probouzí vzpomínky na oslavy a milou společnost. Copak asi dnes dělá Zdenička?


V husté chumelenici o Silvestru 1999 vjíždí. "šlechtična" řady 475 1142 do Bystřice (kinofilm)



...a stejné místo dnes


Rekreační středisko církve Českobratrské evangelické SOLA GRATIA



Na Hostýn se lze dostat pohodlnou, zato však delší silničkou po vrstevnici, nebo čtyřkilometrovou zkratkou přes les. Volím modrou značku, mířící do lesa. Les nasládle voní a skýtá příjemný chládek. V korunách dubů a habrů zpívají ptáci. Brzy se však cesta mění v kamenité koryto, vymleté při bouřkách od přívalů vody a musím stoupat po jeho stranách, přes spleti kořenů. Místy se cesta ztrácí a musím pracně hledat značky. Naštěstí často potkávám vracející se poutníky. Stoupání jako by nemělo konce a já chvílemi stěží popadám dech. Pot se ze mě leje horem dolem a šatstvo se mi lepí k tělu. Trochu mi to začíná připomínat cestu Lovětínskou roklí na cestě Železnými horami z Třemošnice do Prachovic, až na to, že tu nikde není kapka vody.
Konečně se objevuje kousek pohodlné cesty. Turistický rozcestník hlásí: Sv. Hostýn 2 km. Po dalším stoupání se objeví šipka doleva a - - Hostýn opět 2 km (?). Zato stoupání je příkřejší a kořenů a kamenů je o něco víc. Po nějaké chvíli stromy řídnou a nade mnou se objeví nějaká stavba a zábradlí nějaké terasy. Že bych byl na místě? Ale je tu jen kaplička s Madonou, kde se dovídám, že jde o tzv. Vodní (?) kapli. Pod kapličkou nacházím terasu se žlábky na vodu a ze skalní stěny vyčnívají dva kohoutky. Sláva! Osvěžení na dosah!
Ale jeden kohoutek se k mému zklamání protáčí naprázdno a z druhého ukápne sotva pět kapek a dost. To mám tedy "radost"!

Zástupy poutníků před Vodní kaplí

Nemohu se dosyta vydýchat, asi se ve mně po nějakém čase probouzí moje astma. Napravo stoupá široké schodiště a stáčí se obloukem doleva. Čeká mě 250 schodů, ale aspoň se tudy půjde pohodlněji. A za obloukem už se konečně objevuje odměna za námahu v podobě mého cíle - věže poutního kostela Panny Marie.
Přívětivé místo. Lidí jen pár, šumění vánku a zpěv ptáčků v korunách stromů vrhajících příjemný stín, slunce prosvítající jejich listovím.
Nejvyšším místem Hostýnských vrchů je Kelčský Javorník (865 metrů), ale nejnavštěvovanější a nejslavnější je Hostýn. Vrchol obklopují valy , které jsou pozůstatkem slovanského hradiště. Kostel panny Marie byl vystavěn v letech 1721 - 48. Koncem 19. století k němu přibyl ještě klášter, kaple svatého Jana Sarkandra a hotel pro poutníky.
Všude kolem je krásný klid, odevšad čiší zvláštní, uklidňující a příjemná atmosféra. Nad vchodem do kostela mě vítá pozlacený obraz panny Marie s Ježíškem v náručí. Uvnitř kostela je příjemný chládek, v lavicích posedávají asi tři lidé, se mnou dorazilo pár dětí. Pohled do modře nabarvené kupole představuje nebe. Ve výklenku vlevo se nachází výjev představující Pána Ježíše před Pilátem, sestavený z barevných kachlíků RAKO.
Obdivuji vitrážová okna, bohatě zdobené varhany a bezpočet nástěnných maleb.


Konečně cíl! Před poutním kostelem panny Marie na Hostýně


Pohled do interiéru kostela



Pohled do kupole představující nebe


Kůr s varhany
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama