Zpod Radhoště na Hostýn. Část I.

4. října 2014 v 18:29 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Je ráno, úterý 23. července 2014, když nasedám v Kolíně do vlaku EC 221 "Fatra" (Praha hl.n. - Žilina). V čele vlaku jen lehce klouže stošedesátkou po koridoru modrostříbrná, supermoderní škodovácká novinka - třísystémová lokomotiva řady 380.012, která jako zázrakem dosud úspěšně uniká unifikovanému, nepříliš vyvedenému modrobílému nátěru "Najbrt". Ve vlaku jede málo lidí, místa všude dost. Šestimístná, odhlučněná kupé s pestrými potahy sedadel, zrcadly, klimatizací a rozhlasem moc druhou třídu nepřipomínají, nenastoupil jsem do "jedničky"? Naštěstí mě uklidní charakteristická číslice vedle dveří. Venku je sice trochu pod mrakem, ale teplo - počasí, ač bez slunce, na cesty jako dělané. Až v podhůří Orlických hor se objeví víc mraků. Nezmoknu?



"Messerschmitt" Škoda řady 380.012 příváží do Kolína vlak EC 221 "Fatra"


Jen krokem projíždíme Brandýsem nad Orlicí, na vedlejší koleji stojí Pendolino a pouští nás napřed. Stavební práce v Ústí nad Orlicí snížily propustnost tratě. V oblouku u Bezpráví i přes ne zrovna ideální počasí zahlédneme nějakého fandu - fotografa na štaflích.
Jedná se totiž o asi poslední, tzv. "koridorizací" nedotčený úsek hlavního tahu Kolín - Česká Třebová. Ale i tady jednou dojde k narovnání oblouků a část trati zmizí v tunelu, cestující přijdou o pěknou vyhlídku na zalesněné kopce a břehy Tiché Orlice, nabízející jim v každou roční dobu jiné přírodní krásy a drážní fandové budou ochuzeni o další pěkné záběry krajiny s vlaky a lokomotivami.
Nádraží v Ústí nad Orlicí je celé rozkopané, budují se nová nástupiště, podchody i nějaké nové mosty přes Orlici. Staniční budovu, určenou původně k demolici, se několika skupinám fandů podařilo sice zachránit a měla v budoucnu sloužit jiným účelům, ale po její záchraně všechny aktivity opět utichly a prázdná budova opět začíná chátrat. Všechny vlaky nyní zastavují až na zastávce Ústí nad Orkicí město, do Letohradu zajíždějí jen náhradní autobusy.


Je tohle opravdu druhá třída?

Za novým tunelem "Malá Huba" v údolí Moravské Sázavy, poblíž Lupěného, kde byl stavbou tunelu narovnán oblouk a těleso bývalé trati, obtáčející kopec, bylo i s jedním polem mostu přes řeku upraveno na cyklostezku, se mihne krátký pohled na netradiční pomník, upozorňující cykloturisty na bývalé využití trasy. Mechanické návěstidlo a u něj stojí malá, nově natřená, průmyslová parní lokomotiva řady 317.053, která donedávna jen chátrala na podstavci za plotem bývalé strojové stanice v Lysé nad Labem. Stroj původně patřil Federaci strojvůdců, ale po zrušení "strojovky", kde nyní sídlí elektroúsek a traťová údržba SŽDC, se o něj neměl kdo starat a stroj jen rezivěl, až byl předloňského roku po silnici převezen do Lupěného a tady dostal nový nátěr.
Velkou přestavbou prochází též hlavní nádraží v Olomouci, kde se také pracuje na úpravách kolejiště a výstavbě nových nástupišť.
A je tu Haná. Z oblouku dluhonické spojky zamáváme Přerovu a zvolna se blížíme k Hranicím na Moravě.
Tady se odkláníme od ostravského koridoru doprava a jsme v údolí říčky Bečvy, kudy jsem dřív často projížděl na svých cestách na Slovensko a po dlouhé době také loni při návratu z vlakovandru "Přes Beskydy od ostravskych mlynařu do údolí Bečvy".

Jede se dobře


Do kupé nahlédli dva cizinečtí policisté a kontrolují naše doklady - že by nové bezpečnostní opatření během cesty od Hranic na Moravě ke slovenské hranici? Kdo ví...
Ve Lhotce nad Bečvou stojí odstavená veteránka - stejnosměrná "bobina" Škoda řady 140.052, a dokonce v netradičním, slonovinovo - - červeném nátěru. Nejspíš pro nějakou soukromou společnost. Na fotku ovšem dík rychlosti vlaku a neotvíratelným oknům není tentokrát ani pomyšlení. Od počátků elektrizace našich tratí až do poloviny 90.let 20. století zde tyto stroje z dep Žilina, Olomouc, Česká Třebová a Bohumín jezdily v pravidelném provozu se všemi druhy vlaků. Dnes jsou již všechny nahrazeny hranatými "peršingy" Škoda řady 163 z roku 1983, vybavenými tyristorovou pulsní regulací.



Nebýt komínu, poznali byste v této honosné restauraci poblíž Hranic bývalou cihelnu?


V 10 hodin dopoledne mě vítá moje přestupní stanice Valašské Meziříčí. Na první koleji už pobrumlává moderní dvoudílná motorová jednotka RegioShark řady 844.021, přezdívaná "Žralok". Konečně svezení zas něčím novým! Příjemný, útulný interiér, na plošinách monitory, zobrazující následující stanice i jídní řád vlaku. Cestujících je kupodivu jen pár. Člověk by takový vlak čekal spíš na rychlících než na příměstském osobáčku. Za několik minut odrážíme od perónu, stáčíme se doprava a čeká nás třináctikilometrová místní trať směr Rožnov pod Radhoštěm. Kousek jedeme souběžně s ostravskou tratí a poté zvolna stoupáme do listnatých lesů podél pravého břehu Bečvy, kde se ke trati přimyká také hlavní silnice Valašské Meziříčí - Žilina.



Moderní interiér nového vozidla - tady je radost cestovat




Krhová, Hrachovec, Zašová, Střítež nad Bečvou, Zubří. Malé zastávky podle hlavní silnice, v nichž se vlaky dělí o cestující s autobusy. Občas nějaké zahrady s ovocnými stromy, záhonky zeleniny, pár baráčků. Najednou se vlevo objeví vysoké budovy podniku Tesla, kde se donedávna vyráběly televizní obrazovky. Dnes tu sídlí několik dalších firem. Několik bytovek a vilek a jsme v koncové stanici Rožnov pod Radhoštěm. Čtyři koleje, nákladní vlak naložený dřevem a útulná, pěkně udržovaná starší budova, v níž se nachází i autobusová pokladna. Venku postávají u zastřešených nástupišť autobusy. Staví tu spousta dálkových spojů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama