Za vodní energií do Veselí nad Moravou aneb od "ferdinandky" k vlárské dráze - část IV.

7. října 2014 v 21:23 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Veselské nádraží je dnes modrením dopravním terminálem

Ve Veselí nad Moravou se nacházelo obrovské lokomotivní depo. Nejrozšířenějšími parními lokomotivami byla škodovácká řada 475.1, která obstarávala vozbu všech druhů vlaků. Parní provoz tu skončil již 18.5.1978, když dojezdila poslední - 475.1105. Poté ještě tři zrušené stroje nějaký čas dosluhovaly jako pojízdné vytápěcí kotle, bohužel bez možnosti vlastního pohybu. Jako poslední dotopila 475.1127. Vytápěcí kotle byly zlikvidovány 30.9.1994. V současné době je zde opravována průmyslová parní lokomotiva - tendrovka ČKD typu EP 800 (525.0), která by v budoucnu měla sloužit k vedení zvláštních vlaků. Bohužel, renovační práce postupují pomalu, protože je málo finančních prostředků.
Po parních lokomotivách přišly motorové lokomotivy - sovětské "sergeje" T.679.1 (781), z ČKD "brejlovci" T 478.3 a 4 (753,754) a "kocouři" T 466.2 (742) Dnes je zde zřízen nový drážní útvar - Středisko oprav kolejových vozidel.



Mohutná budova depa (dnešního SOKV) pamatuje hodně z časů slávy páry



A takhle se s Veselím nad Moravou loučí cestující (pořízeno ovšem při příjezdu, proto těch 12.01)

Chvíli postávám na prvním nástupišti a už přijíždí osobní vlak směr Brno. Teď mě čeká 90 kilometrů oblouků a pěkných scenérií.
Motorový vůz řady 854.028 s vlečňákem Bmx a řídicím vozem 954 se proplétá výhybkami, mine obrovské haly nějakého strojírenského podniku a jsme venku, ve volné krajině. Rovina s loukami a strništi po sklizeném obilí, sem tam remízky a křoví. Přehučíme několik krátkých mostů přes Moravu a Baťův kanál a noříme se do lesa, kde se nad tratí mihne nadjezd s dráty trolejového vedení - tady podjíždíme ještě úsek "ferdinandky" Staré Město u Uherského Hradiště - Hodonín. Po malé chvilce už vyjíždíme z lesa a stavíme v městě vína - Bzenci, propojeném s "ferdinandkou" lokálkou z nedalekého Moravského Písku.


K prvnímu nástupišti veselského nádraží přijíždí osobní vlak Uherské Hradiště - Brno hl.n.



V lesích mezi Veselím n.M. a Bzencem podjíždíme "ferdinandku" St.Město u Uh. Hradiště - Hodonín

Následuje zastávka Vracov, obec proslavená dechovkou "Vracovjáci" a také zahradní železnicí - železničářský manželský pár zde zakoupil domek s velkou zahradou, na níž vybudovali úzkorozchodný okruh, na němž provozují o vybraných víkendech výletní vláčky se čtyřnápravovou elektrickou lokomotivou vlastní stavby.
Po půlhodině následuje město folklóru - Kyjov. Nedávno zrušená lokálka do Mutěnic byla přestavěna na cyklostezku.


Nádraží v Kyjově

Za Kyjovem vjíždíme do kopců a údolí Drahanské vrchoviny. Trať se jako hasičská hadice kroutí spoustou oblouků, objevují se žluté terče mechanických předzvěstí, červeno-bíle pruhovaná mechanická návěstidla, drátovody, místy i telegrafní sloupy. Chybějí jen předzváněče na přejezdech a veselské "šlechtičny" Škoda řady 475.1, které se tu jistě pěkně vyjímaly v čele rychlíků.
Kopce, zeleň listnatých lesů, občasné louky, pole obilí, záhumenky se zeleninou, ovocné zahrady. Ubíhající zeleň a kolébavý rytmus vlaku člověka chvílemi uspává.
Následuje stanice Nemotice, odkud vybíhá lokálka do nedalekých Koryčan, která je dnes již bez osobní dopravy.



Dozadu ubíhá uklidňující zeleň Drahanské vrchoviny



Nádraží v Nemoticích - mechanická návěstidla a odbočení bývalé Koryčanky





Copak se asi skrývá za dalším obloukem?

Oblouky, krátké rovné úseky, esíčka. Pomalu ubývá přívětivé krajiny kopců a zvolna přibývá mírně zvlněných polí a luk. Pěkně upravené ulice vesnic s předzahrádkami a záhonky jsou z druhé strany, k silnicím, ale i zadní strany domků mají pěkně upravené fasády a u nich se jako koberečky, rozkládají hezké zahrádky, charakteristické pro Jižní Moravu.
Za námi zůstaly Bučovice, proslulé svým zámkem. Slunce se někam schovalo, když projíždíme mezi záhony zeleniny, po pravé straně závodí s vlakem auta na hlavní silnici Kroměříž - Brno, když stavíme v pěkném, moderním nádraží pod výstavným zámkem v Nesovicích.


Pod nesovickým zámkem se blížíme k Brnu

Podle naší trati vede zesilovací vedení troleje tratě Přerov - Brno, kterou několikrát nadjíždíme, což je dobrým námětem pro modeláře.
V Blažovicích najíždíme na přerovskou trať a vjíždíme pod trolej. V ulicích Šlapanic už se objevuje trolejbusová trolej, potom už vjíždíme mezi parky, panelová sídliště, zprava se připojí břeclavský koridor a pod majestátní kulisou petrovského kostela přijíždíme ke čtvrtému nástupišti hlavního nádraží v Brně.
U vedlejšího nástupiště už čeká poloprázdný rychlík směr Havlíčkův Brod, Kolín a Praha.


Pod majestátní kulisou Petrova přijíždíme do Brna

Tady na mě čeká další překvapení v podobě netradičních, ale útulných oddílů pro 14 lidí, se dvěma vchody, polovina sedadel po směru, polovina proti směru, jen uprostřed je stolek, u něhož je i jedno místo proti oknu, bokem ke směru jízdy. Trochu to tu vypadá spíš jako nějaký salonek. Místa pro nohy je dost, mezi vchody se nacházejí věšáky na šaty, místo pro zavazadla je kromě obvyklých polic i ve výklenku nad chodbičkou.


Je tohle opravdu "dvojka" nebo kupé salonního vozu?

Jsme tu však jen čtyři. Kupé sdílím se třemi mladými dívkami. O kupé dál jsou další tři lidé, to je celé osazenstvo vozu. Dobře se pojede. Opět svítí slunce, když nabíráme rychlost ke Kuřimi a Tišnovu, kde zamáváme známému klášteru, mihne se ovocný sad pod viaduktem v Dolních Loučkách, protáhneme se několika tunely, v údolí Sázavy zamáváme cyklistům na náspu snesené "staré tišnovky", přestavěné na cyklostezku,
v Havlíčkově Brodě pořídím fotku "kocoura" ČKD řady 742.452 v netradičním, zeleném nátěru, v němž bych čekal spíš "elektroniky" ČKD řady 743 na horských tratích v okolí Liberce a Tanvaldu.



Kulisa vápencového lomu nad obcí Čebín



...a "kocour" 742.452 v havlíčkobrodském depu


Západ slunce pod Golčovým Jeníkovem


Podvečer poblíž Hlízova


Ve Světlé nad Sázavou už jsem zůstal v kupé sám. Teď je tu místa, že bych se mohl i pohodlně natáhnout, ale do Kolína už moc času nezbývá. Za Golčovým Jeníkovem už rozkládá nad krajem mezi Českomoravskou vrchovinou a Železnými horami svůj plášť večer.
Slunce zapadlo a nad železnohorským hřebenem a věží čáslavského kostela sv. Petra a Pavla se rozprostírají červánky.
Les před Kolínem, kde nadjíždíme pardubický koridor, kudy jsem ráno vyjížděl, i labskou pískovnu Sandberk už ukrývá tma, ale opodál už stožáry se silnými lampami prozrazují nádraží v Kolíně.
U pátého nástupiště stojí už jen ústecký rychlík. Nevadí, pojedu aspoň do Lysé, kde mě po pár minutách přibírá na palubu osobák Milovice - Praha. Už se nemůžu dočkat zabubnování kol na labském mostě a zastavení v Jiřině.


CityElefant opouští jiřinskou zastávku

A je půl jedenácté večer, opět teplá tma a opuštěné ulice a zahrady, z nichž stoupá vůně posekané trávy a různých květin. Od Labe táhne nasládlá vůně studené vody a vlhkých křovin. Tu a tam cupitá ježek nebo zbloudilá kočka.
Všude je krásné ticho, jen stará osika u plotu Kovohutí tiše šelestí v sotva znatelném vánku. Nikde živá duše, jen svítící okna dýchají vidinou blízkosti domova. Z dálky se tyčí můj "maják" - kostelní věž s červeným kalichem. Možná se opakuji, ale večerní procházka mi dělá dobře a večerní návraty mám na cestách nejraději.
Po chvíli už stoupám zas do kopečka k (jakoby slavnostně) osvětlenému Husovu sboru, pod ním už vidím přívětivá okna našeho baráčku. Kde je Haná, kde jsou hezky vyzdobená nádraží Slovácka, Veselí s parkem a turbínami, zeleň Drahanské Vrchoviny a kopce s tunely Českomoravské vysočiny? Přece dole pod kostelem, za osvětleným oknem kuchyně, u otce, a potom v útulném pokoji s oknem do zahrady - a pod peřinou. Dobrou noc! Zítra si trochu přispím a čeká mě cesta do další elektrárny, rentokrát v Jizerských horách, ale o tom až zítra ve vlaku.

Cesta se chýli ke konci. Majestátně nasvícený Husův sbor - můj "maják"

Sláva nazdar výletu!


Dobrou noc!











 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama