Za vodní energií do Veselí nad Moravou aneb od "ferdinandky" k vlárské dráze - část III.

6. října 2014 v 22:21 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Tentokrát není třeba dlouho zvonit. Zakrátko se u branky objeví usměvavý obličej pana Fišera, zdejšího strojníka a správce celého areálu. Jsem pozván dál, usazen na lavičku pod strom a pan Fišer mi nese dokonce i kávu a tatranku. Nejprve se diví, že jsem vážil takovou cestu, vyprávím tedy o své zálibě v železnici a jak se ukáže, pan Fišer nemá k vlakům a lokomotivám daleko - pracoval totiž jako strojní zámečník ve zdejším depu na opravách parních lokomotiv. Nyní má na starost stroje v elektrárně i s budovami, zahradou a vším co k areálu patří.
Nejprve si povídáme o našich zálibách, potom přijde řeč na mlýny a druhy turbín a já zahrnuji pana Fišera dotazy kolem strojů na vodní pohon.
Jako drážního fandu potěší nález pásu zarostlých pražců, kusu kolejnice na bývalém přejezdu nebo zachovalé kdysi nádražní budovy, tak se člověk jako já raduje i při spatření budov bývalých mlýnů nebo trosek "lednice" (prostor pro mlýnské kolo) v níž lze objevit alespoň dřevěnou hřídel (Votice, Mitkov u Brandýsa nad Orlicí) nebo rezivějící pozůstatky turbín (Mochov, Starý Vestec). Vidět ale staré stroje v chodu, to už je něco zcela jiného!
Na zdejším ostrově se nacházely dva mlýny, patřící hraběti Chorinskému. K dochované budově jednoho z nich se váže i počátek výroby elektřiny ve Veselí. Jak již jsem se zmínil, ze zdroje napájení ve mlýně se 30.12. rozsvítily první žárovky ve městě.
Současná elektrárna funguje od roku 1914 a dnes patří soukromému majiteli z Prahy. Ale my se teď už zvedáme a já se zatajeným dechem následuji pana Fišera do zelených dveří, z nichž se line teplo a vysoký, bzučivý zvuk.



Původní veselský mlýn s koly na spodní vodu.




Náhon současné veselské elektrárny. Budova nezapře své původní využití

V první, prostorné, trochu zšeřelé místnosti stojí u stěny rozvodný a ovládací panel s "budíky", světýlky a vypínači, vedle něj hučí trojfázový generátor BEZ Bratislava o výkonu 128 kW, sestávající z alternátoru s budičem (dynamem) a poháněný širokým, plochým řemenem ze sousední místnosti, kde mě čeká "zlatý hřeb" exkurze - turbosoustrojí Voith ze Svatého Hypolita, z roku 1914.
Dole, v kašně pod podlahou budovy, kam přitéká náhonem voda, se nachází Francisova turbína, sestávající ze dvou kol - z pevného kola rozváděcího s nastavitelnými lopatkami, uvnitř něhož se otáčí na svislé hřídeli kolo oběžné, pod nímž se nachází odpadní potrubí, tzv. "savka", které je konstruováno tak, aby zde vznikal podtlak a sací efekt. Francisova turbína je nejrozšířenější turbínou na našich vodních tocích. Přitékající voda projde lopatkami rozváděcího kola a poté prochází mezi lopatkami kola oběžného, při čemž je nasávána do odtokové "savky", čímž kolo roztáčí. Pohon tedy není zajištěn tlakem vody dopadající, jako u vodních kol, ale průtokem a následným sacím efektem. Zdejší soustrojí využívá průtok 9 kubíků vody za sekundu a spád 2,8 m.
Ve strojovně, na konci svislého hřídele turbíny, se otáčí kolo paleční, opatřené na spodní straně ozubením ze 720 habrových palců, pomocí něhož přenáší otáčky turbíny přes ozubený pastorek na obrovskou řemenici, pohánějící již zmíněný generátor. Původní řemen byl vyroben z velbloudí srsti. Palce ozubení mají výdržnost 20 let. O výrobě elektrického proudu pojednává kapitola z "vlakovandru" na Lipno. Vedle palečního kola se nachází regulátor otáček s kapacími maznicemi, roztěžníkem, ručním kolem pro nastavování lopatek rozváděcího kola a řemenicemi olejových čerpadel. Vše je vzorně čisté, jen se to leskne.



Alternátor s budičem (budič = malé dynamo na konci osy v zadní části alternátoru)


Soustrojí Voith - regulátor s řemenicemi olejových čerpadel a velká řemenice pohonu generátoru. V pozadí vlevo paleční kolo turbíny





Ozubení palečního kola, sestavené z habrových palců



Sbírka předmětů, dokumentujících historii výroby elektřiny, původního mlýna i válečné dění ve městě

Jak jsem zde již zmínil, k elektrárně přísluší i prostorná zahrada s ovocnými stromy, která je vlastně ostrovem. Po její severní straně se nachází splav a další náhon. I tady kdysi stával mlýn, ale z něj už kromě splavu nezbylo nic a na jeho místě stojí o něco menší budova další strojovny, kde nacházím turbosoustrojí pražské firmy ČKD. Tady vertikální Francisova turbína pohání přes ozubený převod generátor o výkonu 151 kW při průtoku vody 13 kub./s a spádu rovněž 2,8 m.


Splav s budovou druhé strojovny



Druhá strojovna - alternátor s budičem, v pozadí vlevo regulátor a část rozvodného panelu, vpravo turbínová převodovka

Schéma zdejšího turbosoustrojí

Převodová skříň Francisovy turbíny se setrvačníkem a alternátorem,
řemenice pohání olejová čerpadla na regulátoru


Kolem strojů se otáčí s olejničkou syn pana Fišera. Po doplnění oleje do maznic jde ještě vyčistit česlice. O stroje a všechno co k elektrárně patří, pečují oba společně. Kromě vzorně udržovaného soustrojí tu nacházím nějaké další staré fotografie, ale i schémata turbín a dokonce i historické jízdní kolo a motocyklového veterána. V předzahrádce u plotu stojí i historický kilometrovník z časů bývalé železniční společnosti "Severní dráha císaře Ferdinanda".
Exkurze je u konce. Povedla se na výbornou! Ještě chvíli posedíme a pan Fišer mě vyzývá k dalším dotazům, ale já přes veškeré přemýšlení už nenacházím, nač bych se ještě mohl zeptat. Exkurze se mi moc líbila, ale čas nepozorovaně utekl a už je po třetí odpoledne a nastává čas se rozloučit a vyrazit na další cestu Moravou. Ještě se jdu projít parkem, udělat nějaké snímky a mířím k nádraží, před nímž nalézám i útulnou restauraci. Ještě zbyl i čas na pozdní (ale i tak dobrý) oběd.

Historický kilometrovník, pamatující dávné časy slávy Severní dráhy císaře Ferdinanda

Moje další cesta tedy povede "Vlárou" přes Bzenec, Kyjov a Slavkov do Brna, odkud budu pokračovat k domovu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zizu | Web | 23. října 2014 v 12:23 | Reagovat

Škoda, že už staré mlýny nejsou tolik k vidění, mělo to v sobě kus romantiky.

2 Karel | Web | 12. listopadu 2014 v 9:49 | Reagovat

Myslím, že v minulosti existoval program na podporu provozu malých vodních elektráren. Ale vyskytly se názory, že je z nich proud trochu moc drahý a že si vlastně dotujeme ničení vodních koryt. Tak já nevím. Radši dotovat větrníky (v zemi, kde ani moc nefouká) a soláry (v zemi, kde ani moc nesvítí)?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama