Za vodní energií do Veselí nad Moravou aneb od "ferdinandky" k vlárské dráze - část I.

4. října 2014 v 22:44 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Je 24.7.2014, 6.40 ráno. Není nic na světě horšího než pípání budíku. Ale klid, dnes ještě do práce nemusím a co po včerejšku schází, dospím ve vlaku. Dnes na mě čeká další překvapení, ze kterého se nakonec možná vyklube i nové přátelství. Ale nebudu předbíhat. Nasnídat, bágl na záda a směr Praha hlavní nádraží!
Jak jsem již vyprávěl na cestě "za mlynářským řemeslem do horního Pojizeří" v srpnu 2008, kromě železnic a parních strojů mě zajímají i vodní motory, tzn. vodní kola a turbíny. Nedávno jsem se na internetu dočetl o zajímavé technické památce v podobě vodní elektrárny na řece Moravě ve Veselí nad Moravou. Elektrárna ale není muzeum! Jde sice o technickou památku, ale zatím fungující a tudíž volně nepřístupnou, proto bylo třeba se nejprv telefonicky domluvit se strojníkem, panem Fišerem. Všechno klaplo, jsem očekáván po poledni tak nasedám v 7.50 do říčanského osobáku, od něhož chci na pražském hlavním nádraží přesednout na brněnský rychlík, který bych v Kolíně těžko stihl. Dnes mám v plánu si projet naši poslední "panenskou" (neelektrifikovanou) dvojkolejku zvanou "Vlárská dráha" z Brna do Veselí nad Moravou, z níž jsem si zatím měl možnost roku 2005 "ukrojit" jen malý kousek Brno - Bučovice.
Jaké je však moje i spolucestujících zděšení, když naše cesta končí v Horních Počernicích - našemu vlaku se přehřál kompresor a ve strojovně motorového vozu začalo hořet. Naštěstí samohasící systém hned oheň zlikvidoval, ale nic naplat, je po jízdě i po brněnském rychlíku. Po dvaceti minutách je tu další vlak na pražské Masarykovo nádraží, ale stačilo šest minut a na hlavní nádraží, ač podobraz zadýchán a zpocen, přes všechny snahy přibíhám po odjezdu. Co teď? U třetího nástupiště ještě stojí luhačovický rychlík "Hradišťan".
Budu se sice muset spokojit se včerejší tratí směr Olomouc, ale aspoň se po dlouhé době podívám na trať 011 Praha - Kolín, vedoucí souběžně s naší tratí a na níž začínaly koncem 70. let 20. století moje první cesty na Slovensko.
Hloubětínské kolejiště "Štádler", kde bylo sešrotováno mnoho parních i motorových lokomotiv a které spojovalo pražské nádraží Libeň s vlečkovým areálem bývalého ČKD a dalších přilehlých závodů, je téměř celé vytrháno a v úseku Klánovice - Úvaly se staví nové trakční vedení. Protáhneme se oblouky Českého Brodu, odkud není daleko do Mochova a k domovu, zamáváme kostelíku v nedaleké Sadské, kde si trochu zazávodíme s auty na hradecké dálnici D 11 a "banán" Škoda řady 151 nabírá rychlost na 150 k Pečkám. Ve Velimi se nad tratí rozprostře obrovský mrak a v Kolíně vjíždíme do pořádného lijáku. Ale za Kolínem už je po dešti.
V Mohelnici, kde čekáme na předjetí jakýmsi vlakem vyšší kvality, se z okna sousedního kupé vysune ještě další fanda a společně točíme průjezd onoho vlaku s lokomotivou 380.012. Nad Olomoucí se jasní, na Hané bude hezky.
V Přerově se potkáváme s elegantní, soukromou elektrickou jednotkou "Leo Expres", spojující Prahu s Ostravou, propleteme se dlouhou spletí kolejí přerovského "pravého přednádraží" a dáváme si závod s auty na dálnici Přerov - Zlín.
Za námi zůstal Hulín a Otrokovice a je tu Staré Město u Uherského Hradiště. Tady opouštíme trolej, štíhé výhybky a další technické vymoženosti "ferdinandky" a "Banán" řady 151 přenechává své místo v čele vlaku červenému "brejlovci" ČKD řady 754. Stáčíme se doleva kolem průmyslových hal, ohrad, panelových sídlišť a stromořadí podle nějakého potoka a už jsou tu ulice Uherského Hradiště.



Ve Starém Městě u Uherského Hradiště se loučíme s "ferdinandkou"


Jednoduché kolejiště s pěti kolejemi, zato však poměrně rozložitá, bohatě slováckými lidovými ornamenty zdobená budova, která byla v roce 2011ohodnocena titulem "Nejhezčí nádraží ČD". Čisté, prostorné nástupiště kromě ornamentů vyzdobené i truhlíky s květinami. Každý kout jako by tu na člověka volal: "Vítajte na Slovácku!"



Vítajte na Slovácku! Nejhezčí nádraží roku 2011(...a možná i dnes)


Východ z uherskohradištského nádraží

Brněnský osobák už tu stojí, ale času je ještě půl hodiny. Nad střechami vyčnívají věže kostela sv. Františka Xaverského, dávající tušit, že centrum města je blízko. A opravdu! Náměstí je, dalo by se říci za rohem. Téměř jako od našeho domku k Husovu sboru. . Tak se jde do města! Obchůdky, nějaká galerie, cukrárna, kavárenská zahrádka láká k posezení. mít víc času, hned bych si dal někde kávu. Ale vlak nepočká, raději obejdu náměstí a udělám si pár snímků. Kdovíkdy se sem zas dostanu! Mít víc času, možná bych v pěkném městě našel víc zajímavostí. Motorový vůz řady 854.024 na postrku, s vlečňákem řady Bmx uprostřed a řídicím vozem řady 954 v čele už pobrumlává, jen vyjet. Nastoupí jen pár místních cestujících a pomalu se suneme mezi zahrady a sídliště. Na předměstí Kunovice se pod tratí objeví ohrada s řadami nablýskaných stihaček a sportovních i dopravních letadel. Tady se nachází muzeum bývalého podniku Let Kunovice, kde sloužila "karkulka" TSM řady T 444.1516 s vlečňáky řady Blm a BDlm (přípojné vozy k motorovému vozu M 131.1), s nimiž zajišťovala zaměstnaneckou dopravu, po jejímž zrušení byla odprodána brněnskému Klubu přátel kolejových vozidel.

Uherské Hradiště - náměstí s kostelem sv. Františka Xaverského, postaveným v letech 1670 - 1686 dle projektu Domenica Orsiho v barokním slohu. Ulice vpravo vede k nádraží

Osobní vlak směr Veselí a Brno už čeká...



"Karkulka" TSM řady 725.516 již jako exponát KPKV na bývalém kolejišti SaZ v Sázavě u Žďáru nad Sázavou (kinofilm)


Na kunovické zastávce najíždíme na trať Vlárské dráhy od slovenské hranice, napojující se zprava. Nad krajinou polí a luk vychází slunce, jen nad vzdáleným, zalesněným horským hřebenem se ještě černá mračno. Na jednom z kopců se bělá hrad - že by Buchlov?
Mineme lázeňský park sirnatých lázní v Ostrožské Nové Vsi, zastavíme v malém, hezkém nádražíčku v Uherském Ostrohu a už je tu opět panelové sídliště, obchodní řetězce a nějaký průmysl-vjíždíme na veselské předměstí.
Veselí nad Moravou. Rozlehlé kolejiště s mohutnou rotundou depa, třemi nástupišti a moderním, žlutým hranolem nádražní budovy. Uvnitř mě však vítá pěkný vestibul, rovněž ozdobený slováckými ornamenty a lidovými říkánkami, navozujícími příjemnou atmosféru. Pěkné uvítání, jako v Hradišti! Tak tady (jak se opravdu po chvíli ukáže) se mi bude líbit!


Ostrovní nástupiště a mohutná rotunda depa -velké nádraží vypadá bez pavučiny trolejí již trochu nezvykle



Pěkně zdobený vestibul veselského nádraží



Aspoň něco z lidových říkánek, tvořících výzdobu a přátelskou atmosféru veselského nádraží
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama