Z údolí Kamenice a Jizery do Polabí přes Český Ráj - část I.

17. října 2014 v 21:35 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí


Dobře se spalo po návštěvě Moravy. Dnes je půl osmé ráno, když nasedám do brandýské osmsetdesítky a mířím k Neratovicím.
Tady mě nečekaně čeká půldruhahodinová pauza - tanvaldský rychlík 1146 "Metoděj Vlach" jede až v 10 hodin.
Pořizuji tedy aspoň nějaké fotky motorových vozů - obracející osmsetdesítku a řadu 854 na všetatském osobáku a pražském rychlíku.

Osmsetdesítka úvraťuje ze severního zhlaví zpět do Čelákovic

Příjezd R 1146 "Metoděj Vlach"


Nebe je jak vymetené, jen na severu se kupí nějaké mraky - jak asi bude v "Jizerkách" ? Ale konečně se čas nachýlil a je tu "Metoděj Vlach". Přehučíme po labském mostě, v Tišicích překřížíme silnici Stará Boleslav - Mělník a ve Všetatech se potkáme s rychlíkem Kolín- - Ústí nad Labem západ. Potom mě rytmus kol počíná nějak ukolébávat - příjemně usínám a probouzím se až na před Mnichovým Hradištěm. Zamáváme Drábským Světničkám a spějeme k Turnovu. Slunce se někam ukrylo a ochladilo se.
V bývalém turnovském depu dnes deponuje Klub přátel železnic Českého Ráje několik historických nákladních vozů a provozuschopnou parní lokomotivu - "kafemlejnek" řady 310.0134, sloužící k vedení občasných zvláštních vlaků. U plotu stojí i vrak motorového vozu řady M 234.001, který sloužil jako měřící vůz Výzkumného ústavu železničního a později skončil jako obytný vůz na bývalé základně Klubu historie kolejové dopravy ve Zlonicích. Dnes je natřen základovou červení, takže už nenajdeme na bočnici sotva znatelný nápis "dom.st. Praha Těšnov", ale je vidět, že se vozu blýská na lepší časy. Vedle stojí budka a plošinový vůz s kotlem k nějaké další malé parní lokomotivě.
Hrad Frýdštejn tone kdesi v bílém "mléce".Z lesů v jizerském údolí mezi Malou Skálou a Železným Brodem stoupá pára - počasí moc dobrého nevěstí.
Za Železným Brodem, kde se "falešná dvoukolejka" větví na směry Stará Paka a Tanvald, se u mostu přes Jizeru poblíž zastávky Spálov nachází první vodní elektrárna - Podspálov, vystavěná v letech 1925 - 26. V elektrárně se nacházela dvě soustrojí ČKD, sestávající z horizontální Francisovy turbíny a generátoru na společném hřídeli, která produkovala napětí 10 000 V.
3. prosince 1926 při zkouškách výkonu se vylomil kus skříně jedné z turbín. Voda tehdy vychrstla až ke stropu a zalila strojovnu do výše jednoho metru. Ale všechno bylo za několik dnů opraveno a elektrárna spolehlivě sloužila až do modernizace r. 1998, kdy byly stroje nahrazeny novými soustrojími s vertikálními turbínami Kaplanovými. Jedna z původních turbín je vystavena před budovou jako pomník.



Hydrocentrála Podspálov


Pomník - jedna z původních Francisových turbín ČKD

Stoupáme úzkým údolím mezi smrkovými lesy k Plavům. Za Jesenným začíná nejdivočejší část údolí Kamenice. Pravý přítok Jizery tu stéká v divokých kaskádách, sevřen skalnatými srázy. Stoupání má sice do nedaleké "Kořenovky" daleko, ale motor Caterpillar se má co činit i tak. A před polednem je tu malá, přívětivá stanička Velké Hamry. Scházím s několika málo lidmi do městečka, lemujícího hlavní silnici Železný Brod - Tanvald a trochu připomínajícího Krnsko u Ml. Boleslavi. Přejdu hlavní silnici, krátká ulička mezi zahradami a je tu most přes říčku Kamenici a za ní se tyčí vysoká, šedivá budova se spoustou zaprášených nebo vytlučených oken a prázdnými halami - bývalá textilka SEBA. Tady někde by se mělo nacházet muzeum energie.
Nejdříve musím projít trochu stísněným nádvořím se stohy vonících prken a fošen - tady zůstala zachována bednárna, kde se vyráběly dřevěné obaly na vyráběné zboží. Dnes je zde provozována soukromá truhlárna. Ze dveří osvětlených dílen voní dřevo, kvílejí cirkulárky, vyjí hoblovky a mne vracejí vzpomínky do nedávných dob, kdy jsem pracoval v podobném provozu ve Velkém Oseku. Ale to už se na konci dvora se objevuje budova s klecemi transformátorů vedle vchodu, nad nímž vycházejí ze zdi dráty. Jsem u cíle. Hned za dveřmi se roztočí model mlýnského kola a objeví se výstavka izolátorů a měřících přístrojů, zvaná "Elektřina není ze zásuvky". Kdo chce, může si trochu proudu našlapat na rotopedu.


Budova muzea. Přístavek vlevo je strojovna turbín


Hned u vchodu se točí model mlýnského kola

Vstupní expozice

Muzeum, otevřené po půlroce práce, v červnu 2011, vybudovali pod vedením p. Tomáše Gärtnera pracovníci firmy FOBOS která v okolí provozuje několik elektráren. Návštěvníkům se zde prezentují dávné i současné možnosti získávání energie. Ve dvou místnostech jsou vystavené stovky druhů vypínačů, jističů a zásuvek, v prostorné hale bývalé strojovny pak nacházím původní ovládací a rozvodný panel zdejší elektrárny a model větrné elektrárny, různé druhy výbojek, panely s pojednáním a fotkami o výrobě sluneční energie, biomase a akumulátorech, ale hlavně - co mě přitahuje nejvíc, a to je energie vodní. Tady nacházím spousty nákresů turbín i menší turbíny samotné. Po stisknutí tlačítka se na stěně napustí voda do malé nádržky a roztočí se model Peltonovy turbíny, což je kolo se lžicovitými lopatkami, na nějž se voda vpouští tryskou. Vodní paprsek, regulovaný jehlou, na lopatky vklouzne a nerozstřikuje se. Tato turbína se používá na menších vodních tocích s vyšším spádem. Nejvýkonnější (ale také nejdražší) turbínou je turbína Kaplanova, která má tvar lodního šroubu a stavitelné lopatky rozváděcího i oběžného kola. V koutě nacházím i rozváděcí kolo Francisovy turbíny, kterou znám ze včerejší exkurze ve Veselí na Moravě. Jde o nejrozšířenější typ turbíny, která kromě výroby elektřiny sloužila i k pohonu mlýnů a vyrábí se v mnoha velikostech, od kol dvou - až čtyřmetrového průměru pro přehradní elektrárny, až po malá oběžná kolečka velikosti bábovky, pro malé elektrárničky v menších průmyslových podnicích nebo u chat a chalup. Malé, tzv. "násoskové" turbíny jsou montovány i na vodovodní potrubí ve vodárnách. Na menších spádech se uplatní i turbíny Bánkiho.
Největší lákadlo pro návštěvníky se však nachází v přilehlé hale druhé strojovny a tím jsou dvě dosud běžící horizontální Francisovy turbíny Ruston s generátorem Siemens-Schuckert o výkonu 350 kW, z roku 1907. Regulátor je bez řemenů k čerpadlům, upraven již na hydraulické ovládání a vybaven elektronikou, ale stále dobře slouží a turbosoustrojí vyžaduje jen minimální údržbu. Překvapila mě absence budiče, obracím se tedy s dotazem na správce - buzení probíhá na sběracích kroužcích alternátoru.
V sousedství strojovny turbín se otvírají dveře ještě do jedné místnosti, věnované historii svícení. Tady nacházím spousty druhů a velikostí svíček a svícnů, petrolejek a plynových lamp, baterek a žárovek, Křižíkovy obloukovky a kuželovité lampičky s háčkem na zavěšení, používané havíři v dolech.


Aspoň část expozice vypínačů a zásuvek


Pohled do expozice turbín


Peltonova turbína




Kaplanova turbína, používaná nejčastěji na přehradách


Vrtulová, nebo též "násosková" turbína

Donát Bánki

Donát Bánki (6.6.1859 - 1.8.1922), maďarský technik a profesor techniky v Budapešti, sestrojil roku 1883 karburátor, o rok později zážehový spalovací motor a roku 1917 vodní turbínu, nesoucí jeho jméno.


Řez Bánkiho turbínou




Vertikální Francisova turbína

Rozváděcí kolo Francisovy turbíny, známé ze včerejší exkurze ve Veselí nad Moravou, vpravo kola oběžná o různých velikostech


"Zlatý hřeb" expozice - strojovna turbín s dodnes běžícím horizontálním turbosoustrojím




Spirální skříň horizontální Francisovy turbíny s mohutným potrubím savky a hřídelí generátoru, vpravo regulátor

Na těchto bronzových kroužcích probíhá buzení



Původní rozvodný a ovládací panel



Expozice svícení - petrolejky používané v domácnostech a na železnici


Které dnešní dítě zná tyto svítilny na "buřty" či na ploché baterie?


Lampy používané v dolech

Po zdařilé exkurzi procházím celou ulici, lemující tanvaldskou hlavní silnici, ale přestože se tu nachází slušná řada obchůdků, nenacházím tu žádné pohostinské zařízení. No, co dělat, najím se na nádraží v Turnově, kde se nachází původní restaurace a venku na ulici ještě bistro. Hodinu čekání na velkohamerském nádraží mi vyplní četba zajímavostí o elektrárnách ve Spálově a Přelouči, které jsem včera dostal od pana Fišera.
Pomalu, opatrně sjíždí regionova po strmém klesání úzkou průrvou v lesích nad říčkou Kamenicí, ke Spálovu a Železnému Brodu, kde předsedám na rychlík Pardubice - Liberec.
Mám už hlad jako vlk, ale v Turnově proti plánu už čas nezbyl - u druhého perónu už čeká královéhradecká regionova. Nechce se mi totiž vracet stejnou tratí zpátky a nových tras už moc nezbývá a naskytla se mi příležitost projet si hezkou trať směr Jičín, kterou znám spíš ze souběžné hlavní silnice, s níž trať společně protíná Český Ráj. Donedávna se plánovala i stavba dálnice, ale k té naštěstí nedošlo. Na videu jsem shlédl i několik záznamů ze zvláštních jízd parních lokomotiv řad 310.0134 a 423.009.


Brána na sever i východ Čech - turnovské nádraží, je dnes moderním železničním uzlem

U třetího perónu už čeká hradecká regionova
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama