Se supervlakem k saské hranici.

14. října 2014 v 9:59 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008



Je konec září 2005, když se s přítelkyní Zdeňkou u ní ve Veltrubech rozmýšlíme, jak bychom prožili poslední zářijový víkend. Počasí přeje, tak nejprve padla volba na cestu na jižní Moravu na výlet historickým motoráčkem z Břeclavi do Lednice. Ale letos byly do zkušebního provozu s cestujícími uvedeny i nové, třísystémové elektrické jednotky FIAT řady 680 s naklápěcím systémem, podle italského "pendular" (kyvadélko) nazvané "pendolino". Zatím jsou v provozu na rychlíku 772 Praha Mas.n. - Děčín hl.n., tedy za normální jízdné, než budou zařazené na vlaky SuperCity z Prahy do Ostravy a Vídně-tedy již za tučný příplatek. Zájem je obrovský, tedy los nakonec padá na výlet do Děčína. Tentokrát ovšem nemám s sebou KMB., ale jedeme na Zdeniččin průkaz ZTP-P, takže Zdenička má slevu 75% a já jedu, jako průvodce, zadarmo.
Je krásné, slunečné ráno, když přijíždíme na pražské Masarykovo nádraží, je vidět, že se den povede. Luxusní jednotka již stojí přistavena u vedlejšího nástupiště,ale do odjezdu zbývá ještě hodina a dveře jsou zavřené, jdeme se tedy zatím podívat na nedaleké Poříčí, do knihkupectví s levnými knížkami.


"Pendolinu" dělá společnost veterán - příměstská jednotka řady 451


Po hodině se vracíme na nádraží. Nástup už je povolen. I když "pendolino" jezdí už rok, zájem je dosud obrovský-
-ještě že máme koupené místenky. Vybavení vlaku je jako v letadle. Přestože naše místa jsou situována u uličky, budeme mít dobrý výhled i tak, protože okna jsou dost široká. K dispozici máme kromě pohodlných, anatomických sedadel 2+2 i rozkládací stoleček, klimatizaci, rolety proti slunci, vlakový rozhlas, čisťounký, bezbariérový WC, průvodčí mají k dispozici rozhlasovou kabinu s počítačem, nabízejícím rychlé nalézání dalších přípojů a spojení. V sousedním voze se nachází bufetový oddíl, nabízející (zatím) jednoduché občerstvení a pestrý výběr nápojů.
V první třídě jsou sedadla uspořádána 2+1, jinak se pohodlí příliš neliší.Dnes nás čeká jen 130 km cesty tratí, po níž jsem již mnohokrát jel, ale podobný komfort na cestách jako dnes si v budoucnu při našich výplatách jen těžko budeme moci dopřát. O této trati jsem již také před časem (ve svých zápisech z cest za parními mašinkami do Saska a na zámek do Litvínova) sliboval napsat.
Ještě chvíli obdivujeme neobvyklý luxus, když tu se střechy nástupišť zcela nehlučně pohnou dozadu a už se tiše sune-me po Negrelliho viaduktu nad autobusovým nádražím Florenc, kolem oken Karlína, přes plavební komoru a kolem teni-sového dvorce na Štvanici. Zazelená se Stromovka, v Bubenči zamáváme štíhlé věži hotelu Internacionál a potom už vy- jíždíme do Podbaby, mezi zelenající se kopce a vysoké skály vltavského údolí. Je jen škoda, že zde je nejvyšší povolená rychlost jen 80 km/h, takže, ač je tu dost oblouků, nelze cestujícím předvést funkci naklápěcího systému, který bohužel funguje až při rychlostech nad 100 km/h. Jinak je na našich tratích povolena nejvyšší rychlost 160 km/h. Každý podvozek našeho vlaku je vybaven hydraulikou a mikroprocesorovou jednotkou, která vyhodnotí stupeň naklopení oblouku, rozešle informaci po celém vlaku a podle stupně naklopení naplní či vyprázdní hydraulické válce, čímž se zvýší jízdní komfort tím, že cestující vůbec nepocítí náklon jako v jiném vlaku. Celá operace se vším všudy trvá cca 5 sekund. Dalším "mínusem" je absence ukazatele rychlosti nade dveřmi, jaký je samozřejmostí u německého ICE nebo francouzského TGV. Jinak jízda trochu připomíná luxusní autobus, je ovšem mnohem klidnější a tišší.
Trakční elektromotory kdesi v ose vozů pod podlahou předou jako kočka a my se kocháme krásami okolní přírody.
Zamáváme zámku v Roztokách, mineme klecanský jez a kamenolom, Řež s Ústavem jaderného výzkumu, chatové osady, zahradnictví a brzy vjíždíme do moderního nádraží v Kralupech. V dálce za městem lze zahlédnout šlehající plameny hořícího plynu na komínech chemického gigantu KAUČUK, vyrábějícího benzín, naftu a granuláty na výrobu plastů. Za Kralupy se protáhneme trojicí krátkých tunelů, za nimiž zamáváme zámku v Nelahozevsi a rodnému domku velkého železničního fandy - hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Stačí zavřít na okamžik oči a vybaví se mi melodie jeho Humoresky, zkomponované podle rytmu kol vlaku.

Zámek v Nelahozevsi

Poblíž Mlčechvost se protáhneme novým tunelem přeložky u obce Vepřek a rozjedeme se stovkou do úrodných rovin na rozvodí Vltavy a Labe. Vltava uhnula kamsi k Mělníku, z mlžného oparu se po levé straně klube silueta Řípu. Vpravo se nad stromy majestátně vypíná kopec s mělnickým zámkem, vidět je i přilehlé čtvrti, pod nimiž někde dole se za stromy a křovinami Vltava stéká s Labem. V dálce páří chladící věž neratovické Spolany. Kolem trati se rozprostírají lány zeleniny.
Nejen vlakem, ale v dětství i s rodiči autem jsem tudy často projížděl na různé výlety, takže dost míst tu znám.
Za Dolními Beřkovicemi už vidíme vinici s kostelíkem, pod nímž vede trať z Ústí nad Labem do Mělníka a Lysé nad Labem, po níž pojedeme večer zpátky. Kolem oken se mihla změť stožárů, drátů, transformátorů a chladicích věží elektrárny " Mělník" v Horních Počaplech. Kolem se ježí pole kukuřice, za polem vpravo je vidět cihlový domek jezného, vedle něhož se tyčí alej topolů, dávající tušit, že od Mělníka již jedeme podle Labe. V Hněvicích se na trať napojuje z druhého břehu vlečka papíren ve Štětí, kde se vyrábějí karty-kvarteta, papírové pytle, balicí papíry, křídové a ofsetové papíry a kartony. Ještě, že ve vlaku je klimatizace a okna nelze otevřít - po většinu roku se okolím, podobně jako v Ružomberku, šíří odporný zápach. Na chvíli sjíždíme na břeh Labe a stavíme pod zámkem v Roudnici, na němž sídlí vojenská konzervatoř.
Po levé straně se mihne chrám Narození panny Marie, patřící k bývalému augustiniánskému klášteru z roku 1333. V Bohušovicích nad Ohří odbočovala nechvalně známá vlečka zvaná "Židovka"do terezínské Malé pevnosti, postavená roku 1941 a sloužící k návozu vězňů a jejich rozvážení do dalších koncentračních táborů či věznic. Kruté časy 2. světové války naštěstí již dávno odvál čas a vlečka je svedena do skladu ovoce. Za Bohušovicemi se zvedá kopec Radobýl a pod ním se, jako nějaká rozsypaná mozaika, rozkládají Litoměřice. Ale pohled na ně nám vzápětí zakrylo množství továrních hal, potrubí, kovových konstrukcí a komínů lovosické LOVOCHEMIE, dnes ovšem již bez charakteristického žlutého kouře.Výroba strojených hnojiv sice trvá, je však čistší a "pestrobarevné čmoudíky" dnes vystřídala vůně z výrobny oplatek a sušenek DELI v sousedství nádraží.
Za Lovosicemi, u Malých Žernosek, se k trati přimyká i hlavní silnice Lovosice - Ústí n.L. a vjíždíme mezi kopce a skály labského údolí, zvaného "Brána Čech",kterým trať i řeka pokračují až do Saska. Tady už trať i silnice vedou přímo po hrázi a po druhém břehu vede souběžně i trať od Lysé nad Labem, vedoucí do Ústí nad Labem-Střekova.
Litochovice, Prackovice, Dolní Zálezly, Vaňov. Tady začíná ústecká rekreační zóna. Po svazích jsou rozeseté chatové osady a zahrádkové kolonie. Na druhém břehu je vidět tobogány u termálních bazénů v Brné nad Labem. Dolní Zálezly patřily při záplavách v srpnu 2002 k nejhůř postiženým obcím. Nádraží, silnice i celá okolní čtvrť, všecko bylo zcela zatopeno až po půdy. Ale to už se prosmykneme pod skalním útvarem u Vaňova, zvaným "Vrkoč" a zakrátko minene vodní elektrárnu a obrovský Masarykův jez pod hradem Střekovem a po úpatí vrchu Větruše, na jejímž vrcholu se nachází i výletní restaurace s rozhlednou, vjíždíme do ústeckého hlavního nádraží pod Mariánskou skálou, nad níž se bělají paneláky sídliště Severní Terasa.

Příjezd do Ústí nad Labem pod hradem Střekovem

Neštěmice, Povrly, Dobkovice, a než se nadějeme, už se proplétáme zhlavím děčínského hlavního nádraží v Podmoklech. V jedné z hal depa na okamžik zahlédnu zdejší chloubu - parní krasavici Škoda řady 475.179, zvanou "Šlectična", sloužící k občasným nostalgickým jízdám.
A je tu Děčín hlavní nádraží-konečná "pendolina". Jednotka se majestátně, pomalu sune vedle budovy, k úklidu a provoznímu ošetření. Fotoaparát nemám, pořizuji tedy videozáznam. Černobílé fotografie jsou staršího data.Ale ouha! V kameře začala docházet baterie a jinou nemám. Jdeme tedy se Zdeničkou do nádražního bufetu na oběd. Nabídka činí 7 druhů jídel po 45-ti Kč a k nim polévka zdarma! Cena, kterou bychom v pohraničním městě nečekali, je pro nás příjemným překvapením. Dáváme si tedy drůbeží polévku a kuřecí čínu s rýží a k pití tonik. Dobrou chuť!



Děčínské hlavní nádraží

Veliké nádraží v Děčíně doznalo hodně úprav. Vyrostla tři nová nástupiště, dík nimž se mi kolejiště zdá poněkud menší.
Ve starém stavědle, pod nímž se větví tratě směr Děčín východ a Bad Schandau, je dokončováno muzeum děčínského železničního uzlu. Nasedáme před nádražím do autobusu a jedeme přes most na pravý břeh Labe, kde se nachází centrum města. Z pěkného náměstí odcházíme do Křížové ulice, která také připomíná spíše nějaké náměstí než ulici.

Křížová ulice s kostelem sv.Kříže

Najdeme tu stinná zákoutí s lavičkami pod stromy a keři, kavárnu se zahrádkou a plno obchodů. Ulici vévodí kostel sv. Kříže se zajímavou zvonicí, jižní stranu lemuje hradební zeď, na níž nalézáme cestu k dalším památkám - Růžové zahradě a dominantě labského nábřeží-děčínskému zámku. V Růžové zahradě kvete na 700 keřích 25 druhů růží.
Zahradě vévodí sala terena s krásnými nástěnnými a stropními malbami.
Z hradebních zdí je pěkný výhled na centrum města. Kamera mele z posledního. Něco snad bude, uvidíme doma. Zdenička ještě pořizuje pár fotografií a jdeme se podívat k zámku. Vedle zámecké budovy je vidět na Pastýřskou stěnu na protějším břehu Labe, na níž se nachází výletní restaurace a zoologická zahrada, tady jsme již kdysi také byli. Děčínská ZOO nabízí především vzácné exempláře exotických zvířat, jako např. lvy indické. Ale vraťme se k zámku. Do-vnitř nás dnes nechtějí pustit, protože na nádvoří se chystá jakési vinobraní, ale není čeho litovat. Zámek sloužil dlouhá léta většinou jako kasárna. Nejprve německé, po roce 1968 i sovětské armády, která celkovou devastaci dokonala.
Dokonce po městě kolují zvěsti, že Rusové u jedné místnosti zazdili okna i dveře a horní místnost používali jako latrínu.
Zazděná místnost sloužila jako septik, až fekálie promáčely zdivo a stékaly zvenčí po stěnách. Okupanty naštěstí už odvál čas a zámek je z velké části již opraven, ovšem z původního mobiliáře se nedochovalo nic. Pod zámkem, kde ústí do Labe řeka Ploučnice, žije kolonie bobrů.


Děčínský zámek


...a místo, kde se točil film "Oznamuje se láskám vašim"

Odcházíme tedy uličkou mezi hradebními zdmi dolů do města. Předtím však ve zdi objevujeme branku, která nás přivádí do malého zahradnictví, kde se právě koná výstava bonsají. Obdivujeme rostlinné miniatury, nebo spíš umělecká díla, je jen škoda, že tu zakazují fotit. Zdenička tu objevila i něco pro sebe - prodej kaktusů. Po prohlídce výstavy objevujeme další branku a pod ní schodiště-místo, kde se natáčela jedna ze scén válečné romantické komedie "Oznamuje se láskám vašim" s Lukášem Vaculíkem v hlavní roli.


Pohled s Pastýřské stěny na most přes Labe

Dole ve městě si u stánku dáváme zmrzlinu a s mostu přes Labe pozorujeme odvážlivce, kteří se vozí, zavěšeni na kladce, po laně nad vodní hladinou, s Pastýřské stěny na druhý břeh pod zámek. Protože Děčín je i významným říčním přístavem a na Labi leží mj. také Veltruby a Čelákovice, navštívili jsme cestou na nádraží i městské muzeum, kde obdivujeme umně vyvedené modely nákladních člunů, remorkérů, kolesových parníků či korečkových bagrů.
Po Labi plula kdysi i zajímavá plavidla, pohybující se vpřed pomocí řetězu, položeného na dně řeky a přitahovaného a vypouštěného bubnem, kterým otáčel parní stroj. Zbytky řetězů leží místy na dně směrem do Německa dodnes.
Po pěkném dni vyjíždíme k domovu."Pendolino" vystřídal padesátiletý veterán - přívětivě pobrumlávající, legendární motorák Tatra řady 830 (přezdívaný též "loďák"), kolébající se s námi tentokrát pravobřežní tratí, do stanice Ústí n. Lab.-Střekov. Baterie v kameře dokonala. Slunce se již sklání k západu, když přesedáme do spěšného vlaku směr Kolín.
Do Litoměřic přijíždíme již za tmy a v Polepech vjíždíme do pěkné bouřky. A je 7 hodin večer, když přesedám v Lysé, zatímco Zdeničku čeká ještě krátký kousek cesty do Velkého Oseka. Doma prohlížím videozáznam - je sice kratší, ale přesto se mi povedl! Hned zítra se tedy dám do přehrávání na kazetu VHS. A to je již opravdu tečka za "vlakovandrovním" rokem 2005.

Nádraží Ústí nad Labem -Střekov s motorovým vozem řady 830

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama