Podkrušnohorskou magistrálou do Slavkovského lesa.

21. října 2014 v 20:57 | Vláďa

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008



Hrad Loket

Je 1.8.2007 a počasí jako obvykle slibuje pěkný den, když v 7 hodin ráno nasedám do osobního vlaku na Prahu.
Potom pár kroků z Masarykova nádraží na hlavní nádraží, kde chvíli čekám na rychlík Havlíčkův Brod - Cheb. Tytam jsou doby slavného "Krušnohorského expresu", kdy přímo z Masarykova nádraží odrážely a údolími Vltavy, Labe, Bíliny a Ohře burácely majestátní a na svou dobu i elegantní ( i když Vindoboně se rovnat nemohly) motorové jednotky GANZ řady M 298.0. Na jejich místo nastoupila klasická souprava. Dvouproudové "eso" Škoda řady 363 je střídáno stejnosměrným "peršingem" Škoda řady 163. Dost lidí zde vystupuje , takže místa je všude dost, pojede se dobře.
Dnes mě čeká ta nejdelší a největší cesta - okruh na vzdálenost 516 km, vedoucí přes celý severozápad Čech, s krátkou zajížďkou do Slavkovského Lesa, na hrad Loket.


Již několikrát jsem měl možnost jet z Ústí nad Labem do Teplic a do Mostu, jednou i z Chomutova do Karlových Varů.
Dnes si tedy budu moci projet zbytek trati, tj. úsek Karlovy Vary - Cheb a tím i celou trať "podkrušnohorské magistrály".
Rušnou železniční křižovatkou v Kralupech jen zvolna prohučíme, první zastávka bude tentokrát až v Ústí nad Labem.
Na koridoru za Nelahozevsí už začínáme nabírat rychlost a Polabím už se řítíme největší rychlostí, jakou je "peršing" schopen vyvinout - stočtyřicítkou, kterou letíme až do Ústí n.L. Všechno se rozklepe a já mám dojem, že se vagón musí každou chvíli rozsypat na "prvočinitele", které se rozletí do všech světových stran.
Kupé se mnou sdílí jakýsi důchodce a prodavačka od benzínové pumpy a povídají si. Potají poslouchám a jen žasnu, jak pumpařka dokáže poutavě vyprávět o své práci.
Ústecké hlavní nádraží je celé rozkopané. Protože prochází velkou přestavbou, zůstáváme stát pod Větruší ve výhybně Ústí nad Labem-jih a do stanice Ústí-západ pouštíme napřed rychlík z Liberce, který kvůli přestavbě hlavního nádraží musí motorová lokomotiva ČKD řady 753 sunout úvratí přes zmíněnou výhybnu. Ve stanici Ústí nad Labem-západ, kam je mj. napojena ze stanice Ústí-Střekov i trať od Lysé, najíždíme na "podkrušnohorskou magistrálu". Stáčíme se na jihozápad a hřeben Krušných hor nás tentokrát doprovodí téměř až do Chebu. Úsek do Teplic i Bíliny již znám.
Slunce již stojí vysoko, ale povívá větřík a v horské krajině je příjemně.
V Bílině zamáváme pěkně upraveným, ale prázdnotou zejícím (nejspíše zrušeným) lázním a stáčírně známé kyselky.
Za Bílinou se zvedá do výšky obrovská hora Bořeň, kterou objíždíme kolem dokola a dlouho je vidět. V Mostě zamáváme známému, posunutému kostelu, jedinému, co z původního města zbylo. V Komořanech míjíme předposlední povrchové doly na hnědé uhlí a objekty úpravny uhlí. Vpravo se z lesů v dálce na úpatí Krušných hor vyloupla střecha zámku Červený Hrádek u Jirkova a zanedlouho stavíme v Jirkově. K vidění tu je jen moderní výstavba. Za Jirkovem se ještě na chvilku noříme do lesů a po levé straně se mezi stromy leskne hladina známého Kamencového jezera poblíž Chomutova. Jezero vzniklo po vytěžení kamencového dolu. Nezvykle modrá voda má kyselou chuť a vůbec v ní nic nežije ani neroste. Je tu však pěkné koupání, tedy i velká rekreační oblast, což jsem měl možnost vyzkoušet počátkem července 1972, kdy jsme tu s kamarády strávili krásných 14 dní pod stany. Na jižní straně jezera se nachází dokonce velká, dřevěmá plovárna na kůlech, jako za první republiky. Chomutov je i velkou železniční křižovatkou. Z jižní strany sem ústí jednokolejná trať bývalé Buštěhradské dráhy od Prahy a její dvoukolejná větev od Karlových Varů, ze severu lokálka z nedalekých Vejprt. Nacházelo se zde i velké depo, proslavené parními lokomotivami 475.1 a 556.0 a železniční dílny. Dnes jsou dílny zbourány a na jejich místě stojí supermarket. Depo je také zrušeno.
Poslední parní lokomotiva-dnes již provozu neschopný stroj 414.407, je vystavena v novém železničním muzeu v Křimově. V rotundách bývalého depa se nachází nový depozitář kolejových vozidel pražského Technického muzea.
Je zde umístěno několik motorových a elektrických lokomotiv a velké množství provozu neschopných parních lokomotiv, z nichž 5 strojů dojezdilo teprve nedávno a na další opravy kotlů již nezbyly peníze.
Po dvaceti minutách pokračujeme dvoukolejnou větví bývalé Buštěhradské dráhy na jihozápad, ke Kadani.
"Peršing" řady 163 vystřídalo opět dvouproudové "eso" řady 363, protože trať byla nedávno elektrifikována a mezi Kadaní a Kláštercem nad Ohří přejedeme pod střídavou soustavu. Trať je mezi fandy známá také levostranným provozem.
Za Chomutovem se otvírá široký pohled ještě na jeden rozlehlý povrchový důl, za nímž páří komíny a chladící věže tušimické elektrárny, vpravo mineme obrovské prosklené budovy, komíny a dopravníky na uhlí další elektrárny-Prunéřova.
Známé stejnosměrné lokomotivy Škoda řady 130, známé jako "velbloudi", pomalu sunou dlouhé soupravy "Wapek" s uhlím do vysypávacích hal. Za Kadaní již sjíždíme do malebného údolí řeky Ohře, proti jejímuž proudu pojedeme až dolů do Chebu. Svítí slunce, kouřící komíny zůstaly někde vzadu, opět je radost postát u otevřeného okna a kochat se pohledy na řeku a zalesněné kopce. Zamáváme zámku v Klášterci nad Ohří se sbírkami porcelánu a parkem se vzácnými dřevinami snad z celého světa a sjíždíme k Ostrovu nad Ohří, odkud kdysi dávno vybíhala lokálka do blízkých lázní Jáchymov. Dnes část bývalé trati slouží jako vlečka do závodu na výrobu trolejbusů, pokračování do Jáchymova je sneseno a jáchymovské nádraží srovnáno se zemí. Také si musím bývalou trasu někdy projít.

zámek v Klášterci nad Ohří

Do Vojkovic nad Ohří byla napojena lokálka z nedalekých lázní Kyselka. Dnes je osobní doprava zrušena, nádraží v Kyselce bylo zbouráno a historicky hodnotné lázně pustnou a chátrají. Trať dosluhuje jako vlečka stáčírny známé minerálky. Po vlečce jezdívalo kdysi i zajímavé nákladní auto, upravené pro provoz na kolejích.
Po desáté hodině stavíme v Karlových Varech. Na zdejším nádraží se natáčela scéna z příjezdu detektiva Babočky do lázní ve známé komedii s Vlastou Burianem "Tři vejce do skla". Potom už rychlík odbočí z podkrušnohorské magistrály na vedlejší kolej a je tu Chodov a přestup na motoráček směr Loket předměstí. Magistrála obchází stanici opodál v zářezu na kraji lesa, kudy asi jezdí jen nákladní vlaky. Vedle budovy končí kusou kolejí také lokálka od Nové Role. Neškodilo by zajet si po ní až do Staré Role a navštívit Děpoltovice a zajít se podívat až do blízkého Lužce, kde jsem v létě 1972 strávil 3 týdny na táboře.Tratě v okolí Chodova prosluly provozem karlovarských "singrovek" ( či "krasavců") Tatra řady M240.0, později přeznačených na řadu 820. Bohužel, jejich čas se už naplnil.
Z Chodova sjíždíme notoricky známým motorovým vozem - "orchestrionem" řady 810 do lesa za stanicí, kde se opět přimkneme k hlavní trati a před námi se otvírá rozlehlé, moderní nádraží Nové Sedlo u Lokte.Velké kolejiště se čtyřmi nástupišti, kterému vévodí moderní modrá "krabice" z dob "socialistické výstavby", působí trochu předimenzovaným dojmem, ale ústí sem důlní vlečky sokolovské hnědouhelné pánve a stanice slouží hlavně k odstavování, vypravování a průjezdům těžkých, ucelených vlaků s uhlím. Z Nového Sedla již sjíždíme do lesů a malebných zákoutí chráněné krajinné oblasti Slavkovský Les. Trať, patřící k nejhezčím tratím u nás, vede přes Horní Slavkov až do Krásného Jezu ke trati Karlovy Vary - Mariánské Lázně, ale vlaky dnes jezdí jen do zastávky Loket-předměstí.
Další pokračování trati je od roku 1996 zrušeno, nádraží v Horním Slavkově zarostlo stromy a trať s několika pěknými viadukty a tunely chátrá. U zastávky Nové Sedlo-Loučky se bělá vysoká budova jakési porcelánky - zdejší kraj byl proslulý výrobou porcelánu. Donedávna se ještě vyráběl v Březové a v Horním Slavkově. Ale to už zastavujeme v pěkné stanici na břehu Ohře - Lokti. Na skále se vypíná hrad. Beru bágl na záda a jdu kousek podle trati k městečku pod ním, zatímco vlak projíždí ještě krátkým tunelem pod vstupem do historického centra a asi po kilometru končí u jakéhosi zahradnictví v Lokti-předměstí. Loket mě vítá pěkně upravenými, starobylými ulicemi a výstavným náměstím.
Název Loket dostal podle polohy na skalním ostrohu, obtékaném zákrutem řeky a spojeném s okolím jen úzkou, dobře opevněnou šíjí, která město činila prakticky nedobytným.V době husitské byl Loket několikrát neúspěšně obléhán.
Severovýchodní brána střežila jedinou přístupovou cestu na náměstí neobvyklého srpovitého tvaru, kopírujícího tvar ostrožny.

Loketské náměstí s radnicí, kašnou a morovým sloupem

Město získal roku 1434 zástavou bohatý Kašpar Šlik. Novou dominantou města se koncem 17.století stala raně barokní radnice. Zachovaly se I zbytky městského opevnění spojené s hradem.Dnešní podoba města je výsledkem barokních úprav, zejména po velkém požáru roku 1725. Z této doby pochází morový sloup a dvě barokní kašny.Moje první kroky vedou samozřejmě na hrad. Vstupné je 90-Kč, ale aspoň zde mohu fotografovat.
Malebný gotický královský hrad byl založen ve 13. století na místě starší románské stavby, rozšířený v době Václava IV.
Kašpar Šlik hrad přestavěl na honosné, gotické sídlo.V roce 1319 zde byla vězněna Eliška Přemyslovna se svým synem- pozdějším králem, Karlem IV.V roce 1795 byl hrad přestavěn na věznici, čímž byla zničena většina cenné výzdoby a porušen gotický charakter hradu. V 19. století byl hrad částečně rozbořen. Nyní je postupně renovován a k vidění je zde bohatá expozice historického porcelánu, archeologie a stavebního vývoje hradu. Děti zaujme stálá výstava strašidel. V jedné místnosti se nachází expozice starých zbraní.
Sotva vejdeme do jednoho ze sálů, musí průvodkyně přerušit výklad, protože na hradě i dole ve městě se spustil velký rámus - je totiž poledne a zrovna probíhá pětiminutová zkouška sirén.

Pohled z hradu na střed města

...a z města na hrad


Z expozice starých zbraní

Po exkurzi scházím do sklepení, kde se nacházejí původní vězeňské kobky a pomocí voskových figurín je tu instalována expozice středověkého vězeňství a mučení-nic pro slabší nátury! Tu natahují vězně na skřipec, tady sedí odsouzenec s končetinami v kládě, jinde visí polámaná mrtvola, vpletená do kola. Figuríny katů se pohybují, z reproduktorů se ozývá sténání mučených. Raději si jdu prohlédnout výstavu porcelánu. Tolik pěkných výrobků, škoda že tu se mnou není Zdenička!

Natahování na skřipci

V kládě

Po prohlídce hradu se jdu trochu projít po městě a pořídit další snímky.V dochované věži severovýchodní brány navštívím výstavu starých loketských pohlednic a pak se ohlížím po něčem teplém k jídlu.
Objevuji pět estaurací, z toho čtyři drahé a v páté se nevaří.

Věž bývalé severovýchodní brány

Nakonec objevuji u silnice poblíž nádraží malou místní hospůdku.
K jídlu je gulášová polévka, po ní smažený sýr, nebo smažené kuře, obojí s hranolky a oblohou. Dávám si tady polévku a kuře, k tomu krušovickou desítku. Nad hlavou se mi z reproduktoru ozývá střelba a křik drsných chlapů-v rohu stojí velká obrazovka domácího kina, na níž se odehrává nějaký western. Hned bych si dal ještě kávu a zůstal se na film dívat, ale vlak nečeká a domů je cesta daleká!
Zpáteční vlak mě překvapil. V motoráčku řady 810 nalézám anatomická sedadla s vysokými opěradly. Podobný vůz, jezdící na Slovensku, je přezdíván "Rolls-Royce".
Protože v Novém Sedle rychlík nestaví, jedu tedy zas až do Chodova. Další rychlík je poloprázdný. Stavíme už jen v Sokolově, odkud vybíhá soukromá trať společnosti VIAMONT do Kraslic a dál do německého Klingenthalu. V sokolovském zámku se nachází expozice hornictví. Naposled stavíme v Kynšperku nad Ohří, kde se nachází jedno z nejhezčích nádraží ze slavných dob Buštěhradské dráhy. Ale všecko jednou končí, tedy i "podkrušnohorská magistrála". Lesnaté kopce a stráně vystřídaly roviny s kukuřicí a řepkou, příkré břehy a srázy podle řeky vystřídala přívětivá křoviska, olše a smuteční vrby.


Kynšperk nad Ohří - jedno z nejhezčích nádraží dráhy Buštěhradské

Pomalu se proplížíme Tršnicí, kde zamáváme zprava přijíždějícímu motoráčku z Lubů u Chebu a za pár minut skřípou brzdy pod střechami moderních nástupišť v Chebu, kde po půl hodině přestoupím na rychlík směr Brno.

Společnost "orchestrionu" a "desira" na nádraží v Chebu

Mineme depo, kde stojí dvě řady chátrajících vraků těžkých sovětských dvoutaktů řady 781, zvaných "sergeje", které zde na vozbě nákladních vlaků dosloužily v polovině 90. let minulého století jako poslední stroje své řady u nás.

" Hřbitov sergejů" za chebským depem

Ve vlaku cestuje zatím jen pár Němců. Starší manželský pár, jedoucí do Mariánských Lázní a žena s velkým kufrem a dvěma uličníky, kteří pobíhají z jednoho konce vagónu na druhý a dělají velký kravál. Divím se, že to nikomu z několika starších lidí nevadí. Moje "poloviční" němčina by na ně nestačila.
Ve Stříbře, jako posledně přesedáme do autobusů - opět výluka, a po silnici pokračujeme do Kozolup u Plzně. Malá stanice je zcela rozkopána, dokončují se nová nástupiště, stavějí podchody, na jediné sjízdné koleji už čeká náš vlak.
V sedm hodin večer nás zdraví západočeská metropole - Plzeň. A pak už i západní Čechy ubíhají dozadu a den hasne.
A jak kola na spojkách zvoní, tak i sluníčko k západu se kloní. A teplým podvečerem, pod skalami v údolí Berounky v Českém Krasu a kolem úpatí vrchu Cukráku zvolna ale jistě, tratí bývalé České západní dráhy spějeme ku Praze.
Když vylézám z metra od Smíchova na Masarykově nádraží, již se stmívá. U druhého nástupiště čeká archaická elektrická jednotka 451.001 v původním, tmavěmodrém nátěru s červeným proužkem, jak vyjela z výroby (až na nová okna). Proplížíme se nad rozsvícenými okny Karlína, Invalidovny a Vysočan a potom už je všude tma, z níž se po dvaceti minutách jako maják vyloupnou v dálce červená světýlka továrního komínu TOS a vedle nich září jako menší šperkovnice pár paneláků a za nimi se tyčí osvětlená věžička radnice, špička věže kostela Nanebevzetí panny Marie a jako červená špendlíková hlavička kalich na věži Husova sboru. To je ten nejhezčí pohled z okna vlaku, jaký si lze dnes přát. Tam někde už čeká, ač spoře, ale přece jen přívětivě osvětlená, liduprázdná ulice, pak už jen pokojík s oknem do zahrady a rozestlaná, pohodlná postel. Dobrou noc! Ať fandům vlaky jezdí (nejen) celou noc!


Zdraví nás západočeská metropole

Podvečer s jednotkou řady 451.001 na pražském Masarykově nádraží


Ve vlaku dobře, ale tady nejlíp. Dobrou noc !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama