“Moravským Semmeringem” z hanácké metropole do podhůří Jeseníků.

18. října 2014 v 18:31 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008



A píše se květen 2006, kdy jsem dík změnám, tedy i snižování stavu v truhlárně, přišel opět o práci.


Není nic horšího,než zrovna na svůj svátek, 23.5. 2006, dostat výpověď, v pořadí už čtvrtou. Moje nálada je pod bodem mrazu.Je však potřeba si ještě dobrat zbytek dovolené a tak je nejlíp se ztratit někam daleko. Den poté , tedy hned v 5 hodin ráno, vsedám do prvního ranního osobního vlaku, s nímž jsem až doposud dojížděl do práce ve Velkém Oseku, a jedu až do Kolína, kde přesedám na vlak InterCity "Jan Perner" Praha hl.n. - Ostrava a mířím na severní Moravu. Je pod mrakem, počasí odpovídá mojí náladě. Jaký asi bude dnešní den? Spraví mi náladu a pročistí hlavu návštěva zámku v Bruntále?
Za Českou Třebovou se objevují další výsledky dlouhé přestavby hlavního tahu Praha - Ostrava na vysokorychlostní koridor. Z Třebovic odjíždíme levotočivým obloukem po novém tělese, zmizel jednokolejný tunel na rozvodí Labe, Dunaje a Odry, který byl zasypán, stržen byl i viadukt přes jižní vjezd do tunelu. Mezi poli lze tu a tam spatřit zvolna zarůstající zbytky původních náspů, po nichž ještě donedávna jezdily vlaky, mezi něž patří i "Jan Perner". V údolí Moravské Sázavy už neobjíždíme kopce Hněvkov a Malá Huba malebným údolím po soustavě oblouků, ale po trati rovné jak přímka, čtveřicí nových tunelů. Kdo asi nemá z novostavby moc radosti, jsou obyvatelé obce Tatenice, od níž je nová zastávka o dva kilometry dál než původní. Zrušena je i stanice Hoštejn, která již slouží jen jako přípojka vlečky k pile, u níž je zřízena nová zastávka. V bývalé stanici zůstáváme přesto stát-druhá traťová kolej není dosud dokončena a po vedlejší koleji nás předjíždí SC "Pendolino" Praha - Ostrava. Se zpátečním Pendolinem křižujeme i v Lukavici na Moravě.
Zrušena a nahrazena skromnou zastávkou je i hezká, malá stanička Střeň, ležící v pěkném lesním prostředí. A pak už se řítíme zlátnoucími lány obilí a rovinami Hané a v dálce po levé straně se zvedá hřeben Jeseníků, pod nímž se bělá městečko Šternberk a o kus dál se tyčí věže poutního chrámu kláštera na Svatém kopečku, dávající tušit, že se blížíme k hanácké metropoli-Olomouci. Tady budu přesedat na motorový osobní vlak směr Opava a projedu si alespoň část trati, o níž byla řeč v minulém díle, na cestě "Za zajímavými tratěmi Jeseníků a Slezska" v září 1998.

"Krokodýl" řady 851.005 v Olomouci hl. n.


Legendární, kdysi rychlíkový veterán Tatra řady 851, zvaný "krokodýl", se dvěma "krátkými Balmy", kupodivu zatím ušetřenými nepříliš zdařilé modernizace interiéru, vrní mezi lány zeleniny kolem Velké Bystřice. Donedávna se tu jistě dařilo i řepě cukrovce. Obrovské staré budovy za Bystřicí v sobě nezapřou bývalý cukrovar, který dnes již slouží jiným účelům.
Cukrovarnictví bylo na Hané hodně rozšířeno jako u nás v Polabí. Kraj se podobá okolí Jaroměře. V Hlubočkách začíná trať stoupat do kopečků. V Mariánském Údolí se nachází velký závod MORA na výrobu plynových kamen a sporáků.
Kopce, lesy, chaty, krajina jako někde pod Šluknovským výběžkem. Trať pořád stoupá, jeden oblouk střídá druhý, objevily se i dva tunely."Krokodýl" má i se dvěma vlečňáky co dělat. Ve stanici Moravský Beroun, dříve zvané Ondrášov, již nic nepřipomíná, že odtud kdysi vybíhala úzkorozchodná trať do Dvorců na Moravě. Poslední vlak po ní vyjel koncem září 1936. Dnes je před nádražím jen hustě zarostlé prostranství. V Moravském Berouně se nachází také stáčírna známé minerálky "Ondrášovská kyselka". Za Moravským Berounem vyjedeme do mírných kopečků a rozlehlých pastvin se stády krav a zlátnoucími lány obilí. Tady se kraj podobá spíš České Sibiři kolem Vlašimi. Ve Valšově odbočuje lokálka do Rýmařova, známého výrobou montovaných domků OKAL. Ale to už se po levé straně zvedá tmavý hřeben Jeseníků, kterému vévodí Praděd s televizním vysílačem na vrcholku. Ač je již konec května, na vrcholcích hor se ještě bělá sněhová pokrývka. A je 10 hodin a z údolí vlevo pod tratí vykukují první paneláky, červenobíle pruhovaný komín, kostelní věž a je tu můj dnešní cíl, Bruntál. Nádražní budova připomíná zvenčí a trochu i zevnitř, podobnou budovu v Ostravě-Svinově, je však mnohem menší. V dopravní kanceláři svítí monitory počítačů. Původní zabezpečovací zařízení je dnes již vystaveno v muzeu v Hradci Králové. Ale teď už hajdy dolů do města, podívat se na zámek.



Bruntálské náměstí




...a zámek

Původně pozdně gotický hrad,přestavěný renesančně a barokně na zámek, nabízí sály a pokoje s malířskou výzdobou,(obrazovou galérii,knihovnu,zbrojnici aj.) zařízené cenným mobiliářem. V bývalé kapli je k vidění barevné broušené sklo, vycpaniny zvířat, ale také např. rádio Stradivari, jaké jsme dříve měli doma jako doplněk ke gramofonu, nebo stará pračka se ždímačkou, jakou pamatuji u své tety ve Voticích. V zámku se nachází i regionální muzeum, ale na to už dík jiné otvírací době než má zámek, nezbývá čas.
Před zámkem se nachází malé náměstíčko s parčíkem, o pár set metrů dál i pěkné, prostranné náměstí.
V okolních uličkách objevuji ke své radosti i (v Praze již vzácný) samoobslužný bufet s velkým výběrem jídel. Zvítězila dršťková polévka.
Po obědě se vracím na nádraží, kde se objevuje další železniční vzácnost-z jedné z několika ústících vleček přijela dobře udržovaná, starší motorová lokomotiva ČKD řady 710.655, dík zelenému nátěru zvaná "rosnička". Po krátkém posunu odváží několik nákladních vozů a já pořizuji snímek. Času do odjezdu je ještě dost a před nádražím jsem objevil útulnou kavárnu, jdu tedy na kávu a otvírám si knížku.
Po chvíli mě začínají bolet záda- ani nevím kde, při čem a s čím jsem si hnul.

"rosnička" řady 710.655 - 4 z vlečky ALFA-PLAST

V Olomouci přesedám na vlak InterCity "Košičan". Nové vozy s kupé po šesti, španělskými potahy, zrcadly, klimatizací, radost cestovat. Zatím ZSSK koupily jednu soupravu. Moji spolucestující si o mně možná ledacos pomyslí, když na pohodlném sedadle často všelijak měním polohu, ale záda bolí čím dál víc a zatímco jindy si jízdu v nových vozech dokážu náležitě vychutnávat, dnes se nemohu dočkat přestupu v Kolíně. Ale ani doma v posteli bolest nepolevuje. Snad se mi podaří se z ní aspoň trochu vyspat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama