Lužickými horami (nejen) do města lustrů.

21. října 2014 v 13:40 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008


Na jedné z videokazet "Kouzlo lokálek" mě zaujala další severočeská trať a to naše první muzejní železnice, vedoucí z České Kamenice do Kamenického Šenova. Je konec července-28.7. 2006 a vlak InterCity Praha hl.n. - Paris Est mě stovkou unáší po notoricky známé trati (po níž pojedu i příští cestu) k Děčínu. Kupé sdílím se čtyřmi mladými kluky, celou cestu se bavícími francouzsky. Nejspíš nějací studenti se vracejí domů z cest po Čechách. Budu si i já moci ještě někdy dovolit vypravit se vlakem někam dál za hranice?
V Děčíně přesedám na spěšný vlak směr Varnsdorf. Motorový vůz MSV řady 842, zvaný "kvatro" veze dva jednoduché "bafíky" řady Btax, vhodné spíš pro vedlejší tratě. Jeden je však upraven i pro přepravu kol. Za Děčínem vyjíždíme do prudkého stoupání a pokračujeme tratí, známou z akce "Za párou do Saska", do Benešova nad Ploučnicí, kde odbočíme z trati směr Česká Lípa a dál stoupáme do kopců k severu. Z malé stanice Veselé pod Rabštejnem již zbývá pouze ruina bez oken i dveří, dírami lze vidět hromadu suti z propadlých stropů, ze tří kolejí bude brzy bukový les. Divím se, že zde vlaky dosud staví. A v půl desáté dopoledne přijíždíme do České Kamenice. Škoda, če nemám dost času na vycházku do města, kde se nachází muzeum psacích strojů. Na zhlavích stanice je k vidění kombinace našich i německých mechanických odjezdových návěstidel, jako např. v Třemešné ve Slezsku. Jednokolejná remíza je již v takovém stadiu rozkladu, že se uvnitř nesmějí již ani deponovat žádná vozidla, asi aby na ně nespadla. Vše je deponováno v Kamenickém Šenově, jen pod širým nebem. A protože je prázdninová sobota, muzejní trať do Kamenického Šenova je v provozu. Ve stanici již stojí připraven k odjezdu lokotraktor ČKD řady T 211.1532 zvaný "prasátko", s přípojným vozem řady Blm. Škoda jen,že je zamračeno, zážitek z cesty asi nebude takový, jako při natáčení "Muzeí na kolejích," kdy zde jezdila parní lokomotiva ČKD řady .313.901 zlíchovské výtopny, zvaná "Marcelka" s osobním vozem Tatra řady Bai a bylo pěkně.

Před odjezdem z České Kamenice


Trať původně vedla až do České Lípy a 27.9. 1979 byla zrušena osobní doprava a někdy roku 1992 i doprava nákladní.
Později vzniklo zásluhou několika nadšenců občanské sdružení "Klub přátel lokálky" a podle vzorů v Rakousku, Švýcarsku a Německu se uvažovalo o obnově trati nebo aspoň její části pro muzejní účely, až byl obnoven alespoň pětikilometrový úsek z Kamenice do Šenova, se zatím pouze občasným, provozem historických vozidel a vznikla tak první muzejní železnice u nás. Nyní již vlaky jezdí pravidelně o letních víkendech. Ale už dlouho povídám a vlak nečeká!
Protože jsou prázdniny, jezdí tu hlavně rodiny s dětmi. "Tady je to hnusný!" ohrnuje nad dřevěným interiérem nos nějaký kluk, odchovaný nejspíš na polštářování osobního auta, nebo možná i pohodlíčku vagónů první třídy. Na druhé straně je pravda, že motorová lokomotiva i vagón vypadají zvenčí pěkně, ale lavice jsou trochu zašlé a již nějaký pátek volají po novém laku. Přesto je tu však vzorně čisto a okna průhledná a stahovatelná. Jako za starých časů, stojí uprostřed vozu kamínka a pod lavicemi je narovnána zásoba dříví i klestí.
A už lokotraktor zahoukal, všecko začíná vrzat a rachotit a pomalu se dáváme do pohybu. Za zhlavím se protáhneme zahradami a vyjíždíme mezi horské louky pod Zámecký vrch. Ze vzdálených lesů po okolních kopcích stoupají páry. Nezmoknu? Průvodčí vybírá 40-Kč jízdného a cviká lepenkové lístky, podobné těm původním.
Konečně vjíždíme do Kamenického Šenova. Silniční přejezd je chráněn jen z jedné strany tratě, na druhé straně je jen výstražný kříž. Strojvedoucí musí na okamžik zastavit, rozhlédnout se a krokem, za stálého houkání, teprv pokračuje v jízdě.Za přejezdem následuje zhlaví šenovské stanice. Mechanické odjezdové návěstidlo, pět zarůstajících kolejí a za nimi vlečka do jakéhosi závodu, podle vzhledu budov se jedná o sklárnu. Kamenický Šenov je ve světě znám hlavně výrobou lustrů. Ve stanici stojí spousta ubytovacích a skladištních vozů, ale také pěkně zrenovovaný starý motorový traťový vozík, motorová lokomotiva T 334.0722 zvaná "rosnička", obnovený nákladní vůz řady Ztr a rezivějící cisternový vůz. Na zhlaví, odkud se vyjíždělo na Českou Lípu, stojí i vyhořelý vrak jakéhosi starého, německého osobního vagónu, čekající na renovaci. Nádražní budova až do roku 1999 sloužila k bydlení. Po vystěhování nájemníků zůstaly jen holé zdi. Okna jsou zabedněna, nejsou tu ani dveře, chybí dokonce i nápis se jménem stanice.V jediné zachovalé místnosti -bývalé čekárně s pokladnou, je zřízeno malé muzeum dráhy.

Dnešní stav nádraží v Kamenickém Šenově

Historický motorový vozík traťové údržby - tzv. "muvka"

Na další renovaci je asi zatím málo peněz, ale už se jedná o opravě a obnovení úseku tratě k čedičovým "varhanům", zvaným "Panská skála". Další pokračování tratě je sneseno.
Průvodčí zde plní zároveň funkci posunovače. Zatímco vlaková četa provádí posun-přejetí lokotraktoru na druhou stranu osobního vagónu, fotím a potom si jdu prohlédnout muzeum. V místnosti je k vidění historické zabezpečovací zařízení, stará telefonní ústředna, vybavení pokladny (sloužící dosud svému účelu), nářadí pro údržbu tratí, benzínový vojenský elektroagregát a spousta fotografií a dokumentů o historii dráhy. Na nástupišti se spustil rachot - protože v budově není už ani elektřina, spustil průvodčí přenosný benzínový agregát, aby si s vlakovou četou mohli uvařit aspoň kávu. Tři kilometry je to k Panské skále, kde jsem byl asi v roce 1976 se svými rodiči autem, čtyři kilometry do Nového Oldřichova, kde je zřízeno hasičské muzeum. Dělá se hezky, los padá na Nový Oldřichov. Vydávám se kousek po silničce kolem chalup a nějakého penzionu a míjím nízkou budovu s neonovým nápisem "LUSTRY A SKLO". Tady, v malé továrničce, tedy začala sláva Kamenického Šenova! Za oknem v prvním patře je vidět množství svítidel. Dnes firma patří jakémusi cizímu (snad iráckému či jemenskému, nevím) manželskému páru, jehož jméno si nemohu zapamatovat, ale zdá se, že původní výroba zůstává zachována .
Mezi zahradami odbočím na vedlejší cestu a po krátkém stoupání do kopce jsem v polích. Žluté strniště, posekaná louka s válci lisovaného sena, uprostřed pár stromů, o kus dál po obou stranách les. Shlížím zpět dolů k Šenovu a točím videozáznam. Dole je vidět nějaké sídliště a silnice, okolní krajina se podobá Oravě nebo Chočskému pohoří. Při sestupu do Nového Oldřichova jsem o kousek sešel s cesty a ocitám se na nějaké hlavní silnici za vsí, u níž objevuji na připojené polní cestě místo, kde se nacházel železniční přejezd a za ním i zarostlý násep. Po schůdnější části náspu vcházím do lesa a pokračuji v natáčení, až dojdu k bývalému přejezdu cesty, s níž jsem sešel. Takže i malé zabloudění přišlo vhod!
Teď už scházím mezi domky a zahrádkami dolů do vsi, kde sice nacházím hasičské muzeum, ale otvírá se až ve 14 hodin. Teď je poledne a zpáteční vlak do České Kamenice jede ve 14.31.Smůla! Všude je klid, lidé sedí u oběda a já nenacházím ani hospodu. Zato jsem cestou sem našel v ulici místo, kde se nacházel další přejezd a v přilehlé zahradě s chatou je dokonce i kus náspu s propustkem! V sousedství se nachází dokonce i oplocená vyvýšenina, která nezapře bývalou nákladovou rampu, i když již bez skladiště, a malá zděná budova hned vedle? Samozřejmě - bývalé nádraží!
Na ulici před ním stojí i domek bývalé váhy, ovšem místo kolejiště je zahrada se záhonky květin, krbem a nic mimo budovy již nepřipomíná, že tudy kdysi jezdily vlaky do České Lípy.
Po návratu do Šenova hledám nějaké pohostinské zařízení. Ulice se stáčí stále níž a níž s kopce a jakoby neměla konce, vilky se střídají s činžáky, ale nevidím ani obchod. Nakonec jsem objevil cedulku, která mě vede do malého parčíku s pramenem, u něhož se nachází penzion "Žába". Pěkné místo, uvnitř útulná restaurace a hezká servírka. Výběr činí asi 8 jídel. Se strojvedoucím si tedy dáváme smažený sýr s hranolky a oblohou a kolu, strojvedoucí si dal ještě kávu.
Odpoledne v půl třetí tedy zas nasedám do vlečňáku a za stálého houkání lokotraktoru se vyplížíme z Kamenického Šenova a sjíždíme k České Kamenici, kde po vydařeném výletě přestupuji na motoráček směr Rumburk a v nedaleké Jedlové přestoupím na motorový rychlík Rumburk - Kolín a ujíždím k České Lípě, Bakovu nad Jizerou, Mladé Boleslavi a Nymburku a v 18.30 večer jsem doma.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama