Chodskem od Šimáčkovy železnice po českomoravskou transverzálku.

22. října 2014 v 23:13 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008

A je tu konec července 2008, mně nadchází druhá dovolená v novém zaměstnání a již celý měsíc prší, cedí, nebo leje.
Jak by řekl děda Malina ze "Samoty u lesa" v podání Josefa Kemra -" A chč... a chč...". Na nějaké koupání v písníku není ani pomyšlení, na zahrádce se taky nic moc dělat nedá. Nezbývá než sedět doma? Brzy však přišla záchrana v podobě příloh drážního magazínu EXPRES ( jaký je zdarma k dostání na nádražích), zvaných " Vlakem za železničními muzei" a "Vlakem za zahradními a modelovými železnicemi," kde jsem objevil zajímavý námět na výlet v podobě soukromé železniční expozice v Domažlicích.Dnes je 22.7. , je sice zamračeno, ale jako zázrakem neprší. Ráno v 7.16 tedy na pražském hlavním nádraží nasedám do františkolázeňského rychlíku a mířím k Plzni. Cestou občas sprchne, z lesů stoupají páry a hrady Žebrák a Točník i zbirožský zámek tonou v mlze a celý kraj vypadá poněkud smutně, spíš trochu jako v listopadu. V Plzni mě čeká nepříjemné zjištění, že do Domažlic 2 hodiny nic nejede, až v 10.50 mezinárodní rychlík "Franz Kafka" Praha- Mnichov. To se tedy povedlo! Co já mohl ještě naspat! Co teď? Jdu tedy projít alespoň známá místa a obchody, abych trochu utlumil dlouhou chvíli.


"Brejlovec" řady 754.060 čeká v Plzni na "Franze Kafku"


Konečně je tu "Franz Kafka". Modré pražské dvouproudové "Eso" Škoda řady 363 uvolnilo místo v čele vlaku pěknému, modrošedému, domácímu "brejlovci" ČKD řady 754. Vlak je přeplněn. Někdo se dokonce v jednom kupé zamkl, a jak jsme se já i ostatní přesvědčili štěrbinou v záclonkách, zatímco nově příchozí marně hledají nějaké místo, milostpán si vyspává! Tak ho k pobavení ostatních aspoň "pozdravím" pořádným bouchnutím do dveří a než se vzpamatuje, už jsme v dalším vagóně. Jak se vzápětí ukázalo, přidávají další tři vozy, sláva! Potom už přejíždíme most přes Radbuzu, protáhneme se kolem nástupišť zdevastované bývalé stanice Plzeň Jižní předměstí, degradované dnes na zastávku a mezi halami, jeřáby a vlečkami Škodovky, kde byla natočena komedie "Vítr v kapse" s Lukášem Vaculíkem a Sagvanem Tofim v hlavních rolích. Na předměstí opouštíme chebskou trať a jsme v polích a kopečcích. Za sebou necháváme Nýřany, Stod i Zbůch, kde se do polí zvedá obrovská halda hlušiny z bývalého uhelného dolu. Průjezd Holýšovem mi připomene slavné doby modrých "albatrosů" Škoda řady 498.1 - elegantních parních rychlíkových tříválců z roku 1954,
které by člověk čekal spíš někde na dvoukolejné a rovnější trati. Plzeňské depo zde s nimi vozilo osobní vlaky i pražské rychlíky. Poslední dojezdily v roce 1973. V Holýšově se mj. montovaly i známé autobusy Škoda 706 RO a RTO.
Ani ve Staňkově, přípojné stanici lokálky od Poběžovic, jejíž část jsem si již projel v roce 2004 cestou na hrad a zámek Horšovský Týn, dnes již rychlík nestaví. Ve stanici je zachovalá vodárna, jejíž strojní zařízení si odvezl pražský Steam klub do Ekotechnického muzea v Praze-Bubenči.

Hrad a zámek Horšovský Týn

Před polednem jsem konečně v chodské metropoli - Domažlicích. Opět začíná pršet, honem do města, o němž jsem již tolik slyšel! Původně jsem se sem vypravil za modelovou železnicí, ale je toho tu mnohem víc, takže si tu nic nenechám ujít a i při nepřízni počasí se tu dá prožít pěkný den!
Tak vzhůru do ulic, habych toho tu hodně huvidíl! (jak by to znělo po chodsku)



Domažlice byly správním střediskem Chodska, jehož obyvatelé získali jako odměnu za střežení a ochranu hranic mnoho výsad (např. zproštění poddanských povinností). Jejich privilegia střežil tzv. Chodský hrad, kam se také chci podívat.
Osada, na jejímž místě Domažlice stojí, vznikla v 10. století jako celní stanice a knížecí hrad na zemské stezce. Kolem roku 1260 založil Přemysl Otakar město s ulicovitým náměstím po celé délce, ústícím na východní straně do zachovalé dolní brány z 13. století.Na náměstí se nachází řada gotických a renesančních domů z 14. až 16. století. Všude jsou podloubí, takže se tu i za deště dá pohodlně procházet a nahlížet do obchodů. Dominantou je štíhlá, válcová, do náměstí mírně (dle současných měření cca o 1 m) vychýlená věž kostela Narození panny Marie ze 13. století a ne zrovna šťastně zvolená novorenesanční radnice. Místo původní osady připomíná kostel Všech svatých ze 14. století, ležící mimo historické centrum.V době husitské bojovali domažličtí v Žižkově vojsku, které před branami města svedlo v roce 1431 významnou vítěznou bitvu.
Za třicetileté války Domažlice jako pohraniční město značně utrpěly častými průchody vojsk. Nového rozkvětu se dočkaly až v 19. století, jenž přineslo v rámci národního obrození i obnovení chodských tradic. V Domažlicích mj. působila Božena Němcová, K.J. Erben, J.K. Tyl, Alois Jirásek (autor známých "Psohlavců"), Jan Vrba a hudební skla-
datel Jindřich Jindřich ( mj. oba pochováni v nedalekém Klenčí pod Čerchovem) a zemřel zde Jaroslav Vrchlický.


Nejprve hledám něco teplého k obědu. Hned za branou objevuji velké řeznictví, kde si dávám výtečnou dršťkovou polévku. Poledne strávím procházkou kolem náměstí, focením památek,nahlížením do obchodů a hledáním Máchovy ulice, kterou nakonec objevím ve vilkové čtvrti, pár kroků od centra. Velký poutač " MODELOVÁ ŽELEZNICE" dole na rohu mě zavede k malému, nově vybílenému, nenápadnému domku s předzahrádkou a plechovou replikou mechanického návěstidla u branky.
Plechový nápis "PŘÍCHOD K VLAKŮM" mě vede malou zahrádkou do garáže, která však neslouží k ukládání auta či zahradnického nářadí. Podle jedné stěny visí či stojí skleněné vitríny se spoustami modelů lokomotiv a vagónů v měřítku H0, snad od všech firem ve světě.
Většinu prostoru však zaujímá dlouhé, modelové kolejiště s velkou stanicí, depem, vlečkou do pivovaru a tunelem.
K vidění je tu i autobusové nádraží s modely všech možných verzí autobusu Škoda 706 RTO. V koutě kolejiště se tyčí i model vysílače-rozhledny z Berlína, zvaného "Berlínská jehla". V provozu je rychlík s motorovou lokomotivou ČKD řady T 478.3 a luxusní vlak "Orient-expres" s parní lokomotivou řady 01. Potom přichází na řadu motorový "sergej" řady T 679.1 s vojenským transportem z dob komunismu, manipulační vlak s "hektorem" ČKD řady T 435.0 a nové "Pendolino" FIAT řady 680 - jde zatím o jeho jediný model svého druhu u nás.

Nádraží "Máchovice" s "Orient-expresem", rychlíkem a "pendolinem"

Máchovické depo

...a autobusové nádraží

Parní lokomotiva řady 01 v čele "Orient-expresu"

Vše je řízeno digitálně - vlaky kouří, svítí a za jízdy je slyšet i zvuk motorů či výfuky parního stroje. Vše doprovází pan Šimáček poutavým výkladem. Najednou zhasne a na kolejišti "nastává noc", osvětlená LED diodami. Nakonec se garáží rozhučí kvílivý zvuk letecké turbíny - že by zde bylo i letiště? Kdepak, to z nádraží vyjíždí luxusní turbínová jednotka, která dříve jezdila mezi bývalým "západním" Německem, Holandskem a Švýcarskem jako "Transevropský expres" (TEE). "Tenhle vlak", vypráví pan Šimáček, "měl jezdit 2krát týdně i do Prahy, ale komunisti ho tu nechtěli, že prý je to "imperialistické" a místo toho zavedli Vindobonu, která však byla motorově slabší a míň pohodlná."
Nad kolejištěm visí LCD monitory, na nichž lze pozorovat i výhled na trať jako ze stanoviště strojvedoucího na skutečných lokomotivách. Za kolejištěm visí tabulky z lokomotiv a návěsti, na poličkách stojí lampy a historické plechové hračky.
Pořizuji pár snímků a kupuji si loňský katalog modelů rakouské firmy ROCO. Do deště se mi moc nechce, každý může zůstat jak chce dlouho, ale přicházejí další lidé a děti, místa tu je poskrovnu, na nádraží pěkný kousek a vlak nepočká. Na zpáteční cestě jdu navštívit ještě Chodský hrad, nacházející se v jihozápadním nároží města.
Dnes je zde umístěno muzeum, které vzhledem k časové tísni spíše proběhnu. Přesto si stačím projít všechny expozice a vidět ševcovskou a kolářskou dílnu, pěkný porcelán, zařízení chodské chalupy, chodské kroje a mnoho dalšího. Mojí pozornosti neunikla ani výstava, věnovaná vzpomínkám na zaniklé pohraniční vesnice, které v 50. letech 20. století zničil komunistický režim.
Provozovalo se v nich mlynářství a sklářství, z něhož se zachovaly některé výrobky. Na závěr stačím ještě koupit pár pohlednic a vystoupit na hradní věž.


Domažlický betlém


Chodská svatba


Pohled z Chodského hradu na centrum města a zdejší "šikmou věž"

Na věž kostela Narození Panny Marie na náměstí jsem již vystoupit nestačil, už je nejvyšší čas spěchat na nádraží.
Tady nastává zádrhel-pokladní odmítá vyplňovat KMB., to prý je práce průvodčích.
Když vyjdu na peron, již leje jako z konve. Tentokrát se chci vydat do Plzně oklikou po dalším úseku "Českomoravské transverzálky" přes Klatovy. Dnes zde jezdí jen osobní vlaky, ale ještě v roce 1996 tudy jezdily i EC vlaky Praha - Interlaken! Konečně přijíždí můj vlak, tvořený k mé radosti letitým veteránem, sólo motorovým vozem Tatra řady 830.131,zvaným "loďák". Trať Domažlice - Klatovy je totiž jednou z posledních dvou tratí, na nichž tyto vozy dosud jezdí.
Jejich poslední "baštou" je severomoravská trať z Bludova do Šumperka.

"Dvaašedesátka" nebo též "loďák" řady 830.0131 na nádraží v Domažlicích

Trať se vine mezi vysokými kopci s malebnými vesnicemi na úpatích. Krajina tu musí být hezká, ale teď, když leje jako z konve, všechno vypadá jednotvárně šedivě. Ale i přes nepřízeň počasí si tentokrát cestu náležitě vychutnávám-podle trati dosud stojí v řadě telegrafní sloupy s bílými izolátory, mechanická návěstidla, na přejezdech závory s předzváněčem "trojlístek" a typická nádraží ve stylu "českomoravské transverzálky", od nichž vedou k tomu všemu podle trati drátovody. V zastávce Chodská Lhota mineme i původní závorářské stanoviště, které má na straně od silnice výdejnu jízdenek a na druhé straně přístřešek s klikou na ruční stahování závor. Mezi tím vším se, jak za starých časů, kolébá přívětivě brumlající, stařičká osmsettřicítka. Chybějí už jen parní mašinky.

Typické nádraží Českomoravské transverzálky a zároveň asi nejhezčí nádraží na trati se nalézá v Pocinovicích

Ve voze je teplo a útulno. Kopce a vesnice mě přivádějí ke vzpomínkám na oravskou trať Kraľovany - Trstená, kde jsem s těmito vozy jezdil snad nejčastěji a tchán mé sestry na nich sloužil jako strojvedoucí. Průvodčí je divné, že se pokladní nechtělo vyplnit KMB., vytahuje mobil a po nějaké chvíli se vrací s její omluvou a v momentě vše potřebné vypíše sama.
Po levé straně se táhnou lány kukuřice, kopce na pravé straně ustoupily zlatavým strništím a loukám s pasoucími se stády krav, přerušovanými stromořadími a křovinami podle četných potoků a polních cest. Na odbočce Pasečnice se zprava napojuje trať od Železné Rudy a přijíždíme do Janovic nad Úhlavou, kde dosud funguje další technická rarita, jíž je mechanické posunovací návěstidlo, zvané "ranžírka", které z většiny stanic již vymizelo. Na nádraží v Klatovech si oblíbený vůz ještě vyfotografuji a v půl páté odpoledne vyjíždím spěšným vlakem k Plzni. Za Švihovem přestává pršet. Když v Plzni přesedám do pražského rychlíku, začíná mezi mraky prosvítat slunce. Že by přece jen začalo být i hezky? Uvidíme pozítří.



"Dvaašedesátka" 830.0131 dorazila do Klatov







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama