Za Kryštofem Harantem do Bezdružic.

6. září 2014 v 20:15 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008

Je 8 hodin ráno 26.7.2005 a já opět vyjíždím františkolázeňským rychlíkem z Prahy na západ Čech, tentokrát jena programu romantická lokálka Pňovany - Bezdružice, ležící cca 40 km západně od Plzně a bohatá na přírodní zajímavosti i historické pamětihodnosti. Je pod mrakem, ale teplo, počasí na cesty jako dělané.
Protože v Pňovanech rychlík nestaví, nezbývá než přestoupit v Plzni, kde mám 2 hodiny času. Vydávám se tedy do ulic města, které na mě vždycky působilo pěkným dojmem a dosud se mi neokoukalo. Co tu asi objevím dnes?
Rozkvetlé Kopeckého sady lákají k posezení na lavičce, ale mě přitahuje centrum s úzkými uličkami, plnými obchůdků, kolem výstavného náměstí Republiky s gotickým chrámem sv. Bartoloměje. Objevuji velké, pěkné knihkupectví "U Františkánů" s bohatým výběrem cestopisů, obrázkových publikací, dětských knížek i křesťanské literatury. Na náměstí nahlédnu do kostela sv. Bartoloměje, ale výstup na věž jsem již absolvoval v květnu 1995. Poblíž náměstí objevuji další lákadla-historické podzemí a hlavní plzeňskou atrakci-pivovarnické muzeum. Času mám ještě dost, ale tyto zajímavosti si nechám až na pozdější výlet, abych je mohl navštívit i se svou přítelkyní Zdeňkou.
Na oběd je času dost, prohlížím tedy aspoň obchody. A zatím vykouklo slunce a dělá se hezký den.

Kolem poledne vyjíždím chebským osobním vlakem kousek za město, do Pňovan, zvaných dříve Nový Dvůr. Budova ve stylu "českomoravské transverzálky", stojící na kraji lesa, na druhé straně nevelkého kolejiště čeká osamocený motoráček. Po chvíli už s ním sjíždíme s mírného svahu a vyjíždíme z lesa rovnou na vysoký most přes údolní nádrž hracholuské přehrady na řece Mži. Za ním už následuje množství "esíček" a často je slyšet "hoblování" nákolků o hrany kolejnicv ostrých obloucích. První zastávkou jsou Blahousty, první křižování umožňují sousední Trpisty. Míjíme chalupářskou osadu Lomnička a pod borovicemi a modříny, rostoucími po stráních nad Kozolupským potokem dorazíme do staničky Cebiv, kde se nachází vlečka ke skládce dřeva s kráticí linkou na kulatinu.
Z Cebivi klesáme nejhezčím úsekem trati ke Strahovu. Tady se skalní zářezy střídají s lesními palouky či porosty různého stáří. Poblíž viaduktu přes potok Hadovku se dříve nacházelo i zařízení ke zbrojení parních lokomotiv vodou přímo z potoka. Za Břetislaví se širokým obloukem protáhneme pod pod Ovčím vrchem a stavíme v malé staničce Kokašice, patřící kdysi ke Konstantinovým Lázním. Nad vsí se zvedá dominanta kraje, vrch Krasíkov se zříceninou hradu a kostelem svaté Máří Magdalény. Po dalším kilometru stavíme v poslední zastávce-Konstantinových Lázních.
Po posledních třech kilometrech končíme v Bezdružicích. Tři koleje a dvoukolejná výtopna. Na pomníku vedle staniční budovy stával motoráček Tatra řady M 131.1386, který po jeho vrácení do provozu vystřídalo modré "prasátko" ČKD řady T 211.0814. Trať měla původně vést až do Teplé, ke trati Mariánské Lázně - Karlovy Vary, ale k dokončení stavby již
nedošlo. Myšlenka na dostavbu však trvá a do budoucna se s dokončením tratě stále ještě počítá.


Bezdružické nádraží

Pomník - "prasátko" řady T 211.0814

S Bezdružicemi je spojováno I jméno politika, cestovatele a hudebního skladatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, popraveného po bitvě na Bílé Hoře roku 1620 s 26-ti dalšími pány na pražském Staroměstském náměstí . Nejhodnotnější a nejlépe zachovalou částí městečka je náměstí, terému vévodí nově opravený a teprve nedávno zpří- stupněný zámek s galerií současného uměleckého skla, jejímž unikátem je skleněný bezdružický betlém, a expozicí,
věnovanou Kryštofu Harantovi.


Bezdružické náměstí se zámkem



Pohled s konstantinolázeňské cyklostezky na Bezdružice

Do zámku se však marně dobývám, neboť jak jsem až teprv nyní zjistil, otvírá se až od středy a dnes je úterý, jak se jmenuje i nedaleká vesnice. Z náměstí vybíhá množství cyklistických a turistických tras, vydávám se tedy pohodlnou cestou do tři kilometry vzdálených Konstantinových Lázní. Léčí se zde choroby kardiovaskulárního systému.
Lázeňství začali provozovat sedláci po objevení léčivých pramenů v 18. století. V roce 1873 byla postavena nová budova a zřízen park s kolonádou. Hlavní budovou je Prusíkův ústav, pojmenovaný po významném kardiologovi MUDr. Bohumilu Prusíkovi.


Střed Konstantinových Lázní tvoří Prusíkův pramen, působící blahodárně na srdce a cévy

Posedím a posvačím ve stinném lázeňském parku. Lázně jsou malé, lidí tu mnoho není. Všechny lázeňské a léčebné budovy jsou soustředěny kolem parku, tvořícího náměstí. Času je dost, zpět jede vlak až o půl páté. Po odpočinku v parku se vydávám do blízkých Kokašic s úmyslem podívat se na zříceninu hradu Krasíkova a ke kostelu sv. Máří Magdalény, ale jak zjišťuji, přístup na kopec je z druhé strany, až za sousední obcí Šipín. Navíc se začíná smrákat, zvedá se vítr a spadlo i pár kapek. Zpět do Konstantinových Lázní dobíhám jen taktak, už začíná pršet. Honem deštník a do parku pod stromy! Nejradši bych si někde dal aspoň kávu, ale nacházím jen dvě restaurace a ty jsou dost drahé.
Nakonec mi úkryt i občerstvení minerálkou poskytla moderní budova Prusíkova pramene. Naštěstí se počasí brzy umoudřilo. Vedle zastávky objevuji i kino. Otevřené dveře i původní dřevěná sklápěcí sedadla, jako za mého dětství, zvou k návštěvě - co se dnes hraje? Vida, "Sudá a lichá" s Budem Spencerem a Terence Hillem. Hned bych šel, jenže se hraje až od 17.00, to už je pozdě. Kdy jsem naposled byl v kině? Hodina na zastávce se vleče do nekonečna.
Konečně jsem v Pňovanech. Do Plzně je to osobním vlakem jen kousek. Je jen škoda, že hradecké rychlíky u nás opět přestaly zastavovat, takže mi nezbývá, než na Smíchově přesednout na metro a dojet na Masarykovo nádraží. Osobní vlaky na Kolín jezdí dnes naštěstí každou hodinu.
Konečně jsem doma! Honem zalít zahrádku, navečeřet se, nachystat nový film a nějaké jídlo na zítřek a potom si konečně mohu sednout a povyprávět o dnešním výletě svým rodičům. Ale potom už dobrou noc, nazítří vyjíždím na mnohem delší a zajímavější "vlakovandr" po jižní Moravě, a ten povede. . .



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama