Vlárskou tratí po zámcích jižní Moravy. Část I.

7. září 2014 v 21:59 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých



Dnes je krásné letní ráno, jako by ho vymaloval a moje cesta vede prvním ranním vlakem do Kolína, kde přesedám na vlak InterCity "Johann Gregor Mendel" z Prahy do Vídně. Dnes mě čeká 278 km dlouhá trasa přes Brno na zámky v Bučovicích a Slavkově, při níž si projedu aspoň malou část, tedy 37 km, poslední tzv." panenské" , tj. neelektrifikované, dvoukolejky u nás, vedoucí z Brna do Veselí nad Moravou a mezi železničními fandy zvané též "Vlára", protože z Veselí nad Moravou pokračuje, ač opět jednokolejně, až ke slovenské hranici, do Vlárského Průsmyku.

Už sám vlak do Brna mě překvapil-dvouproudové "eso" Škoda řady 363 veze soupravu vozů DB, tedy německých.
České dráhy provozují německou soupravu na trase z Čech do Rakouska! Ve velkoprostorových vozech mě však čeká příjemný interiér se sedadly za sebou jako v autobuse, kouřová okna, vlakový rozhlas, vůz je rozdělen skleněnou stěnou na dva oddíly-jeden se sedadly po směru,druhý proti směru. Dnes je středa, místa je všude dost. Otřesy a pohyby vlaku nejsou téměž cítit, slyšet je kromě tlumeného hovoru cestujících jen slabé šumění klimatizace pod okny. To je cestování na úrovni! Ve voze cestuje pestrá směsice lidí. Většinou jde asi o studenty-mladí Angličané, Francouzi, Číňanky.
Slunce nad Pardubicemi a Chocní stojí už dost vysoko, ale klimatizace i kouřová okna poskytují zatím příjemný chládek.
Za Chocní se protáhneme úzkým kaňonem, kudy kdysi vedl tunel a už projíždíme oblouky malebného údolí Tiché Orlice. V Brandýse nad Orlicí zamáváme známému rehabilitačnímu ústavu a pomníku, upozorňujícímu, že zde se zde v letech 1574-77 ukrýval pod ochranou Žerotínů jan Ámos Komenský a napsal zde " Labyrint světa a ráj srdce" .
Za Brandýsem mineme asi poslední původní strážní domek, pamatující ještě slavné doby Severní státní y a Jana Pernera, stejně tak jako budova zastávky Ústí nad Orlicí-město. Za Dlouhou Třebovou už nás nová betonová estakáda navede k odbočce Parník a jsme v rozlehlém velkonádraží v České Třebové. Kousek za Svitavami zamáváme letovickému zámku a po nějaké chvíli vjíždíme do údolí řeky Svitavy v Moravském Krasu, zvaného též "kraj lišky Bystroušky". Při pohledu na zelené, osluněné stráně, porostlé listnatým lesem a pod nimi malebné zátočiny řeky, lemované vrbami a olšemi, se mi vybaví ukolébávající píseň Petra Rezka, opěvující krásy zdejšího kraje:
"Zpívám píseň o setkání, zpívám píseň laskavou.
S písní lesů, vod a strání bloudím řekou Svitavou"...
Mineme bránu Moravského Krasu - Blansko, odkud je blízko ke Kateřinské jeskyni, Sloupsko-šošůvským jeskyním i známé Punkevní jeskyni a nejhlubší propasti u nás - Macoše. V Blansku se mj. nachází závod ČKD, vyrábějící vodní turbíny a bývalá pobočka adamovského závodu ADAST, vyrábějící knihařské stroje - řezačky na papír.
Za Blanskem následuje dvojice tunelů, za nimiž se po levé straně trati objeví moderní sídliště Adamova a pod tratí se bělají budovy výrobních hal závodu ADAST, kde se dříve vyráběly lokomotivy. Dvě jsou dochovány, obě v provozuschopném stavu. Parní 423.041 v Ostravě a elektrická, stejnosměrná E 423.001 v Táboře. Dodnes se zde vyráběly také tiskařské stroje. Ofsetové jedno-,dvou-, čtyř- a pětibarvové stroje pro tisk do formátů A2,A3 a B3.Také jsem na některých pracoval. V nedávných dobách největší slávy čelákovické tiskárny jsme z adamovského závodu měli kompletně vybavenou ofsetovou strojovnu. Výroba tiskařských strojů je dnes soustředěna do bývalých poboček ve Cvikově a Dobrušce. V Adamově se dnes rozjíždí i výroba železničních modelů ADA PLASTIK - historických osobních vagónů v měřítku H0.V okolí Adamova, kde bylo rozšířené hutnictví železa, najdeme i zbytky původních vysokých pecí, z nichž nejzachovalejší jsou upravené a zpřístupněné jako technická památka.

Ofsetová pětibarevka ADAST - Dominant 855 P


Technická památka - jedna z adamovských bývalých vysokých pecí

Následují Bílovice nad Svitavou, tunely u Babic nad Svitavou a z lesů a kopců vyjíždíme rovnou do rozlehlého seřazovacího nádraží v Brně-Maloměřicích, kde najedeme na trať od Havlíčkova Brodu. Protáhneme se nádražím Brno-Židenice a kolem změti továren a vleček vjíždíme do brněnského hlavního nádraží.
Z pěkného vozu se mi moc nechce, ale co naplat, když vlak pokračuje jinou tratí k Břeclavi a Vídni. Na mě u 4. nástupiště čeká spěšný vlak směr Veselí nad Moravou, sestávající z nového motorového vozu MSV řady 842 a tří přestaveb "krátkých Balmů" na řadu Bifx. Jak se pojede v těch?
Moc dobrý dojem na mě neudělaly. Z původních vozů zůstaly jen karosérie. Nová sedadla jsou i přes pěkné španělské potahy tvrdší, je tu méně místa pro nohy a stolek pod oknem je jen jeden uprostřed vozu. Sedadla jsou v polovině vagónu po směru, druhá polovina proti směru. Místo tradičních polostahovacích oken jsou zde nová kouřová okna, bohužel pevná, jen s malou ventilační klapkou v horní části.
Po malé chvíli se vlak dává do pohybu. Zamáváme Špilberku a věžím Petrova, pak břeclavskou trať přejedeme po mostě, projedeme nádraží Brno-Slatina a Blažovice. V Křenovicích několika mosty a podjezdy překřížíme přerovskou trať a vyjíždíme do polí.
Tady trať, jako za starých časů, ještě místy lemují telegrafní sloupy a drátovody k ovládání mechanických návěstidel a předzvěstí. Po pravé straně se táhnou téměř nedohledné lány obilí,vlevo stoupá mírný svah s lány kukuřice a ovocnými sady, pod nímž s vlakem závodí auta na státní silnici na Brno - Kyjov. Nad silnicí a nádražím v Nesovicích se bělá nově opravená budova zámku. Uvnitř však kromě různých občasných výstav zatím nic k vidění není.
Jen dík spolucestujícím poznávám nádraží Slavkov u Brna, na němž kupodivu chybí nápis.Tady se zastavím na zpáteční cestě. Pár minut poté vystupuji v Bučovicích. Malá, téměř venkovská nádražní budova, ale dost velké kolejiště, závod na výrobu nábytku a frekventované ulice s kočičímí hlavami.Poněkud hranatou budovu zámku nalézám uprostřed městečka. Uvnitř je k vidění arkádové nádvoří, kaple, Císařský, Venušin a Zaječí sál a sál Pěti smyslů, jak ukazuje malířská výzdoba. Např. malby v Zaječím sále znázorňují život v zaječí říši-vzpouru zajíců proti lidem a psům, tzv. obrácený svět. Za prohlídku stojí i zdejší muzejní expozice, kde lze vidět např. originální habánskou keramiku. Za zámkem poskytuje příjemné posezení renesanční zahrada. Tady se nasvačím, napíšu KMB. a vyhedám spojení do blízkého Slavkova a domů.


Bučovický zámek

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama