Za (nejen) rekordy a kuriozitami na Českomoravskou vysočinu

31. srpna 2014 v 19:18 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008



Dnes je 7.8.2004. Včera jsem za účelem projetí alespoň části tratí Plzeň - Domažlice a Staňkov - Poběžovice navštívil zámek Horšovský Týn, o němž jsem se rozhodl napsat při jiné příležitosti, např. až po jeho další návštěvě, protože jsem jeho expozice nestihl navštívit všechny, a taky až budu mít poběžovickou trať projetou celou, aby zápis byl poutavější.
Proto jsem se rozhodl podělit se s případným čtenářem o zajímavější výlet, podniknutý za účelem projetí dalšího malebného úseku "Českomoravské transverzálky" s návštěvou neméně pěkného města-Pelhřimova. Jako vždy, vyjíždím ranním lineckým rychlíkem v 7.13 z Prahy hl.n. a kochám se krásným ránem v Posázaví a na České Sibiři.
Čeká mě 376-tikilometrový okruh a k tomu zajímavá prohlídka Muzea rekordů a kuriozit. Ale dost povídání, pod tratí se už leskne hladina Jordánu a za ní se tyčí věže Tábora. Tady mě čeká přesedání. Stavíme u 2. perónu, lidí je tu jak much. Po vedlejší koleji posunuje "prasátko" ČKD řady 701 elektrického veterána-Křižíkův vůz EM 400.003 z roku 1906, z depa na jeho místo - k nástupišti bechyňské lokálky před budovou. Za pět miut přijíždí spěšný vlak Ražice - Horní Cerekev, tvořený motorovým "kvatrem" MSV řady 842 a dvěma "bafíky" 010, plný až běda. Ale jak se vzápětí ukáže, většina lidí jede do nedaleké Obrataně a Pacova, takže nepohodlí "na jedné a ještě k tomu cizí noze" nepotrvá dlouho. Stáčíme se do prosluněných lesů k Chýnovu, motory LIAZ vrní jako kočka. V Chýnově, kam jsem zavítal 6.7. 1985, se nachází zajímavá vápencová jeskyně, objevená náhodně roku 1863 kameníkem, kterému do díry v zemi spadlo kladivo. První návštěvníci do ní mohli zavítat v roce 1868 a stala se tak první turisticky zpřístupněnou jeskyní u nás. Nejsou zde krápníky,ale zajímavé kruhové útvary, zvané "oka". Ze 400 metrů je přístupno 260. Na chýnovském nádraží se nachází pozoruhodná sbírka lokomotivních tabulek a lamp a čekárna plná fotografií, vlaječek a zajímavostí z historie dráhy a městečka. V parčíku v sousedství nádraží je vystavena náprava z vagónu a vyřazené mechanické návěstidlo.

V lesích u Pořína přejedeme pěkný viadukt a ocitáme se v Obratani, kde před budovou již čeká souprava úzkorozchodné motorové lokomotivy ČKD řady 705 a osobního vozu Balm/ú, připravená k odjezdu do Kamenice nad Lipou a Jindřichova Hradce. Někdy budu muset vystoupit i v Pacově, odkud je to jen 4 kilometry na hrad Kámen, kde se nalézá sbírka historických motocyklů. Za malou chvilku nato vyjíždíme z lesů mezi louky s kupkami sena a zlatavá strniště po nedávných žních a jsme v Pelhřimově. Nádraží se nachází až na samém konci města, u hlavní silnice směr Jindřichův Hradec.


Dávnou slávu "českomoravské transverzálky" již připomínají jen budovy skladiště a vodárny.Výstavná nádražní budova padla za oběť hranaté, moderní zrůdě ze skla, betonu a plastů. Podél silnice se rozprostírá menší průmyslová zóna.
Největším zdrojem příjmů jsou Spojené kartáčovny, vyrábějící kartáče, smetáky a štětce, a Agrozet, vyrábějící zemědělské stroje.

Historické centrum města s kostelem sv.Bartoloměje

Biskupské město bylo roku 1596 povýšeno na královské. Za Karla IV. patřilo k významným hornickým městům s nalezištěm stříbra. Třicetiletá válka přerušila rozkvět a v roce 1766 byla obnova opětně zničena velkým požárem.
Další stavební vývoj pokračoval v pozdně barokním slohu.
K nejstarším památkám patří velké úseky opevnění ze 14. století,se dvěma dochovanými branami,Rynáreckou a Jihlavskou, jejichž věže dominují panoramatu města. Siluetu dotváří věž kostela sv. Bartoloměje ze 14. století.
Náměstí lemují měšťanské,převážně renesanční domy s barokními a klasicistními štíty. Při západním okraji jádra se nachází zámek z poloviny 16. století, sloužící jako muzeum. Uprostřed náměstí stojí kašna sv. Jakuba, pocházející z 18. století. V sousedství muzea nalézám galerii, kde zrovna probíhá výstava "O životě a díle Járy Cimrmana". Je tu k vidění busta bez obličeje, který údajně "zničil krejčí Padevět horkou párou při tvarování klobouků" ,motocykl, školní lavice a pomůcky a spousta scénářů, plakátů a fotografií z divadelních her Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.
V Jihlavské bráně nacházím největší turistické lákadlo města-muzeum rekordů a kuriozit, o němž jsem již tolik slyšel a četl. Jedno nej-... vedle druhého. Nejmenší motocykl, na němž jel konstruktér vsedě na bobku, nejdelší šála (kterou upletla skupina mentálně postižených lidí), jízdní kolo, celé (včetně řetězu a převodů) ze dřeva, největší svatební šaty, fotografie nejmenší ženy, velké jako větší panna na hraní a lidí s různými anomáliemi, mužů kteří uzvedli nákladní Avii, utáhli vlak, a mnoho dalšího. Fotit se zde bohužel nesmí a pořád je zde dost lidí, takže i focení potajmu by bylo asi dost riskantní.


Největší cykloturistická značka na světě


Muzeum se mi líbilo,ale už je poledne, čas k obědu. Na náměstí je hotel ve stylu první republiky,ale jídelní lístek vypadá poněkud draze. Ve dvoře je ještě jídelna, která je snad lacinější, ale tady je pro změnu prostřeno k nějaké svatební hostině. Nezbyde, než se na lavičce spokojit s chlebem se salámem, okurkami a minerálkou. Ale je hezky, i studené jídlo docela chutná. Po něm vystoupám ještě na věž kostela sv. Bartoloměje a pořizuji pár snímků města.


Pohled s kostelní věže na na náměstí

Slunce připaluje co to dá. A protože čas už pokročil, pomalu se odebírám na nádraží, dám si ještě pivo a po půlhodině vyrážím na další část pouti Vysočinou.
Motorový vůz "orchestrion" MSV řady 810 se líně šine rovinatou krajinou luk, močálů a rybníků k Horní Cerekvi.
Na zastávce Nová Buková překonáváme evropské rozvodí-z levé strany střechy stéká voda do Dunaje, z pravé do Labe.
Pod trolejí v Horní Cerekvi se trať napojuje na trasu Veselí nad Lužnicí - Jihlava, patřící také k "českomoravské transverzálce". Ve stanici čeká pestrá souprava osobního vozu se služebním oddílem řady BDs a dvou modrých "pater"řady Bmto, vedená střídavým "plecháčem" Škoda řady 242, která mě odveze do Jihlavy. Na nádraží v Jihlavě, kde je nově zrekonstruovaný interiér, objevuji "ČD Centrum", v němž kromě prodeje místenek, pohlednic a literatury objevuji i koutek s prodejem stromků, stavebnic budov, modelů vozů a jiných modelářských doplňků, ale mají zrovna zavřeno.
V nádražním bistru v Havlíčkově Brodě konečně došlo i na ač pozdní, ale teplé jídlo.Zanedlouho už sedím v rychlíku "Jan Palach" Brno hl.n. - Děčín hl.n. a mířím k Lysé. Tady zbývá hodina na přestup.Slunce se už sklání k západu a co tady? Udělám si tedy na závěr procházku přes les, světla je ještě dost. Pěkný výlet končím kousek před cílem příjemnou podvečerní koupelí v tůni České Grádo. Domů už zbývá jen pár kroků.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama