Přes Beskydy od ostravskych mlynařu do údolí Bečvy - II.část

13. srpna 2014 v 19:28 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí


V sousedních Kunčicích pod Ondřejníkem, v chatovém táboře, patřícím k půvabné horské chatě (s nepříliš se do Beskyd hodícím německým názvem) "IM WALD" (majitelé jako by se styděli za to, že jsou Češi) jsem strávil v srpnu 1995 týden dovolené i já. V Kunčicích se nachází i půvabný dřevěný kostelík sv. Prokopa. Další větší stanicí i městem po Frýdlantu n. Ostrav. je teprve Frenštát pod Radhoštěm, smutně proslulý únorovým výbuchem panelového domu, založeným šílencem. Obyvatelé domu při explozi přišli nejen o všechno co měli, ale šest z nich, včetně pachatele, našlo v sutinách smrt - mezi nimi bohužel i dvě malé děti.


Před vjezdem do Hodslavic-Hostašovic vybíhá zprava z lesa kolej zrušené tratě od Nového Jičína. Svršek vypadá sjízdně, jen na kraji lesa je přes kolej upevněna zábrana (příčný pražec se "stopkou"). Nový Jičín se může pochlubit raritou v podobě dvou koncových nádraží pár set metrů vedle sebe, která nebyla nikdy propojena. Trať od Suchdola nad Odrou končí v žst. Nový Jičín město a trať od Hodslavic-Hostašovic končila v žst. Nový Jičín horní nádraží. Propojení bylo sice vyprojektováno, ale se stavbou se tak dlouho otálelo, že když už k ní mělo dojít, byly pozemky mezi stanicemi již zastavěné. Hostašovická trať byla po roce 1989 dík paralelní autobusové lince málo využívána a v letech 1991 - 93 jezdily osobní vlaky už jen o víkendech. V roce 2009 se přes trať přehnala povodeň. Poškození svršku bylo sice minimální a opravy by spočívaly jen v dosypání trochy štěrku na několika málo místech, ale přesto trať již opravena nebyla a roku 2009 byla zrušena. Úsek Bludovice - Nový Jičín horní nádraží je dnes již i vytrhán.

Kunčice pod Ondřejníkem - pohled z vlaku



Do pěkné stanice Veřovice je napojena lokálka od Studénky, Kopřivnice a Štramberka

Do ač nevelké, ale pěkné, dalo by se říci útulné stanice Veřovice, trochu připomínající východočeskou Starkoč, je zaústěna od 19.12.1881 další (ještě neprojetá) lokálka, propojující naši trať se známými místy, která jsem zatím neměl čas navštívit - Štramberkem, Kopřivnicí a na "ferdinandce" ležící Studénkou, kterou jsem projížděl ráno. Potom se opět, už jen na malou chvilku ponoříme do lesa a po vyjetí z něj se z levé strany přivine k naší trati kolej poslední lokálky - od Rožnova pod Radhoštěm, po níž se zvolna blíží nová motorová jednotka "RegioShark" řady 844.013, přezdívanávaná též "žralok" a dává si s "kvatrem" závod. Ale pod tratí se už také rozevřelo údolí s vilkami, zahradami a bytovkami, připomínajícími spíš severní předměstí Trutnova. Blížíme se totiž ke konci cesty - vjíždíme do Valašského Meziříčí.
Zastavujeme u druhého nástupiště, "kvatro" objíždí soupravu ke zpáteční jízdě. Za ním se objeví po chvilce další "RegioShark" řady 844.003, odjíždějící směr Kojetín. Valašské Meziříčí je velikým železničním uzlem s moderní budovou a třemi nástupišti, kterým prochází z východu na západ dvoukolejná hlavní trať Vsetín - Hranice na Moravě a ze severu na jih již zmíněná jednokolejka Ostrava - Kojetín a s ní ústí od severu ještě lokálka od Rožnova pod Radhoštěm. Za kolejištěm se nachází i velké depo, kde kromě "brejlovců" 754, "kocourů" 842 a "orchestrionů" 810 najdeme i dvě parní lokomotivy - řadu 433.002 (ČKD 1948) zvanou domácky "Matěj", která si zahrála např. v "Rodácích" a 314.303 (StEG Vídeň 1868), která je poslední dochovanou původní lokomotivou bývalé KFNB. Tato lokomotiva dlouhá léta stála na pomníku vedle staniční budovy, než byla nedávno opět opravena do provozuschopného stavu. Obě mašinky dnes slouží k vozbě nostalgických vlaků, především na "rožnovce" nebo i sousední lokálce ze Vsetína do Velkých Karlovic.
Na projetí kojetínské ani rožnovské tratě už nemám dostatek času a za malou chvíli vhučí do stanice pražský expres 120 "Košičan", ale ten mohu nechat jet a ještě chvíli zůstat v Meziříčí - poblíž nádraží je ještě možnost navštívit zámek Kinských. Původně renesanční zámek Žerotínů, přestavěný barokně a upravený klasicistně byl v letech 1815 - 1854 v majetku Kinských. Později sloužil jako ženská věznice, vojenská nemocnice i kasárna. V 50. a 80. letech 20. století byl zrekonstruován. V zámku se nachází městské muzeum, založené roku 1884 a přiléhá k němu i rozlehlý park, v němž je zřízena i naučná stezka. Ale cestou kolem zdánlivě nekonečného plotu nikde nenacházím žádný vchod. Když konečně dojdu k budově, ta je pod lešením, takže případný čtenář se musí spokojit s obrázkem ze vstupenky. Uvnitř však najdu spoustu zajímavých věcí.

"RegioSharky" (nebo též "žraloci") 844.013 a 844.003 na nádraží ve Valašském Meziříčí


Bývalý "parní pomník" 314.303 ještě vedle nádražní budovy (vánoce 1988)

Valašskomeziříčský zámek

Sbírky muzea jsou věnovány historii města, ale i starým tiskům, nábytku, hračkám ap. Hned ve vstupním vestibulu se na mě jako nějaké velké oči upírají světla naleštěného, jedenáctikoňského veterána Citroen 5 CV. Hned vedle je místnost s expozicí, věnované proslulé firmě Dadák, zabývající se dovozem, pražením a distribucí kávy.

Veterán Citroen 5 CV

Další sbírky jsou věnovány historii města, ale také dobrovolnému hasičství, čemuž v prosklené verandě na konci chodby vévodí dva technické unikáty v podobě historické ruční a parní stříkačky. Přírodu zas prezentuje do zdi na schodišti vsazené, obrovské akvárium, v němž se prohání potěr všech zdejších druhů ryb.

Parní stříkačka

Ruční stříkačka

V horním patře je expozice zdejší, již dávno zaniklé výroby osvětlovacího a dekoračního skla, dodnes fungující výroby gobelínů, na chodbě lze obdivovat vzácné exempláře starých tisků. V několika komnatách lze obdivovat i starý nábytek bývalé firmy Jelínek a velkou kolekci historických hraček - dřevěných, plyšových, maňásků, panenek i leteckých modýlků. Nejcennějším exponátem je miniatura venkovské malované skříně pro panenky.

Gobelín - motiv ryze valašský - "Rozsévač"

Expozice historické lékárny


Zámecké komnaty

Poznali byste v tomto "záhadném předmětu" zouvák?

Valašské lidové loutky a Čapkova legendární Dášeňka

Kolika dětem asi udělala radost tato panenka?

Malá pradlenka

nejvzácnější exponát - malovaná skříňka pro panenky z valašského venkova

Děvčata mohla začít vařit v tehdejší "moderní kuchyni"

...a kluci mohli vyhrávat války s těmito leteckými modýlky

Na chodbě prvního patra lze dokonce obdivovat množství starých knih. Některé jsou 400 - 500 let staré. Najdu tu např. šestidílnou Bibli Kralickou z r. 1515. Za časů Žerotínů v 16. století se ve Valašském Meziříčí četly s oblibou tzv. bible "Melantrišky" nebo knihy vydané u Daniela Adama z Veleslavína.

Pohled do expozice starých tisků

II. díl šestidílné bible Kralické ze 16. století od Daniela Adama z Veleslavína

Zajímavých věcí se najde dost, ale čas také kvapí. Na nádraží je to přece jen pěkný kousek, takže na zámecký park a naučnou stezku už mi čas nezbývá. Na nádraží je jentaktak trochu času na pozdní odpolední kávu a po ní už ke třetímu nástupišti se skřípotem brzd přiráží expres 122 "Fatra" ze Žiliny směr Praha a za pár okamžiků už za okny ubíhají nazad kukuřičná pole a vzdalující de kopečky beskydského podhůří.

Ex 122 "Fatra" přijíždí do Valašského Meziříčí

Po levé straně lány obilí, protkané skupinkami olší a křoví podle klikatící se říčky Bečvy, vpravo lány kukuřice, mezi nimiž sleduje trať hlavní silnice, která nás doprovodí až do Hranic. V Teplicích nad Bečvou, kde se nacházejí lázně a také vchod do Zbrašovských aragonitových jeskyní a někde poblíž je snad i známá Hranická propast, míjíme vpravo oválnou, červenou stavbu staré cihelny, po citlivé opravě však proměněné ve stylový motorest. Zachován zůstal vysoký komín, zmizela však úzkorozchodná drážka, místo níž je kolem budovy zastřešená terasa se stoly a lavicemi. Potom už se vpravo vyloupnou mezi stromy dva další komíny, tentokrát už od dosud činné, hranické cementárny. Vlevo nás pozdraví radniční věž a první ulice města Hranic. Protáhneme se stanicí Hranice na Moravě město, a po velkém oblouku po obvodu města vjíždíme do velké stanice Hranice na Moravě. Obě nádraží vynikají také jednou raritou - jsou sice pojmenována Hranice na Moravě, ale město samo sluje pouze Hranice. A jsme opět na koridoru, kudy jsem projížděl ráno. Ještě se pokouším (ale s nevalným úspěchem) udělat video hradu Helfštýna, ale potom se radši pohodlně uvelebím do měkkého polstrování nového vozu a nechám se monotónním šumem bezstykových kolejnic a rychlostí, rovnající se číselnému označení našeho tahouna - "banánu" Škoda řady 151, unášet kolem zahrad přerovského předměstí, šedých budov bývalého cukrovaru v Brodku a mezi kukuřičnmi lány kolem Grygova, k Olomouci, Zábřehu, České Třebové a Kolínu, kde už se šeří.

Na cestách bylo fajn, ale na té k domovu nejlíp

Jako posledně po výletě do Vizovic, vyráží z Kolína "City Elefant" už téměř za úplné tmy. V dálce dohasíná poslední zbytek pěkně prožitého slunného dne, když v půl desáté večer kola konečně zabubnují na mostě přes Labe.

CityElefant staví v jiřinské zastávce

Čelákovice pohlcuje soumrak

Přestože je příjemný, teplý večer, na ulicích není již (vyjma několika ježků, tu a tam cupitajících přes silnici) živá duše.
Poslední červánky pohlcuje tma, jen v dálce nad Prahou se rozkládá trochu světlejší obloha. Mezi zahradami, kde všechno voní, hřmotí královéhradecký rychlík. Mě teď ale, víc než vlak, tentokrát přitahuje nad stromy a střechy vyčnívající, osvětlená věž Husova sboru. V noci vypadá osvětlený kostel téměř slavnostně a pár kroků pod ním už vidím přívětivě zářící okno naší kuchyně. Tam už čeká i otec a útulný pokoj s oknem do zahrady a pohodlnou, rozestlanou postelí. A Ostrava, Beskydy a Valašsko? To už se všechno směstnalo jen ke mně pod peřinu. Dobrou noc! Ať vlaky jezdí bez zpoždění a nehod (nejen) celou noc!

Majestátně se k nebi vypínající, osvětlený Husův sbor

...a pod ním přívětivá okna našeho baráčku. Ve vlaku dobře, ale doma nejlíp! Dobrou noc!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama