Za Švamberky a Lövensteiny do Boru - 1.díl.

20. července 2014 v 17:18 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí


A je opět léto a píše se rok 2013. Matka se již čtvrtý měsíc léčí v nemocnici z těžkého úrazu, do jiné nemocnice před dvěma dny nastoupil na (naštěstí jen malý ) jednoduchý zákrok i otec. Na počátek mojí nové dovolené tedy nic příliš radostného. Včera nám totiž začala celozávodní dovolená, tak co s ní? Nejlepší balzám na vylepšení nálady je vyrazit někam daleko a pokusit se udělat si hezký den. Doma bylo dosud dost práce, takže nebyl ani čas si vybrat nějaký cíl a podle něj si sestavit svůj týdenní jízdní řád. Včera po kratším pročítání knihy "Toulavá kamera" jsem přece jen přišel na něco - nově, i když zatím jen částečně, zpřístupněný zámek v západočeském Boru, okres Tachov. Zámek jsem párkrát minul na cestách k česko-německému hraničnímu přechodu Rozvadov, bohužel jen po silnici. Dnes se tedy naskýtá možnost si projet i malebnou lokálku z Plané u Mariánských Lázní do Domažlic, tedy jen její větší část, protože na jižní úsek Poběžovice - Domažlice již nezbyde čas. Ale již dost povídání, je 23.7. 2013, půl šesté ráno, tak bágl na záda a honem k osobáku v šest hodin na Prahu. Potom pár kroků mezi pražskou "Masaryčkou" a "Wilzoňákem" a už mě chebský rychlík unáší na západ Čech. V kapse mi zvolna schne nová "čtrnáctidenka", tedy "jízdenka na léto", což je nový název známého ČDnetu. Údolí Berounky se probouzí do krásného, slunného rána, což se, jak se ukáže, udrží po celých čtrnáct dnů, jen to teplo by mohlo trochu polevit.

V Karlštejně míjíme historický motorový vůz řady M 262.0124 Klubu železničních cestovatelů (KŽC doprava s.r.o.), který jsem s několika dalšími vozy donedávna viděl na nádvoří u nás v práci, kde si KŽC pronajímá nevyužitou vlečku. Nyní, o prázdninách, tento vůz zřejmě zajišťuje vozbu zvláštních víkendových vlaků, zvaných "Podbrdský motoráček" na lokálce z nedaleké Zadní Třebáně do Lochovic, ležících na trati ze Zdic do Příbrami. Za Berounem, v cementárně Králův Dvůr, se objevují tzv. "mobilní posunovací zařízení", přestavěná ze známých "rosniček" - zelených posunovacích lokomotiv TSM a ČKD řady 710, kterým byl přestavěn hydrodynamický přenos výkonu (pohon od motoru na nápravy) na elektrický, a motor vyměněn za slabší, pro rychlost 5 km/hod. Jejich ovládání bylo změněno na dálkové. Ve Zdicích mě čeká další překvapení v podobě již třetího nového nástupiště a na paprscích kolem točny v bývalém depu se objevují zajímavé exponáty - posunovací vozidlo z vlečky holýšovské Liazky, sestávající z kabiny z autobusu Škoda 706 RO a podvozku motorového vozu M 120.4, vedle něj stojí bohužel již provozu neschopná parní lokomotiva řady 555.3221 s mazutovým vytápěním. Zdické depo až do roku 1972 bylo proslulé provozem těchto strojů na těžkých nákladních vlacích mezi Prahou a Plzní či Berounem a Protivínem. Dnes v bývalém depu provozuje firma SAXI dopravní muzeum. Kromě železničních vozidel je zde možno vidět i historické autobusy či hasičské a nákladní automobily z dob nedávno minulých (60. a 70. léta 20. století).


Zdické muzeum - "mazutka" řady 555.3221 ve společnosti silničních veteránů - Wartburga 353 a nákladní Pragy S 5 T

Za Hořovicemi se ozve mobil - otec volá, že bude zítra odpoledne propuštěn z nemocnice, což mě potěšilo, ale ještě oba netušíme, co nás čeká nazítří - k tomu se ještě dostanu.
Na plzeňském hlavním nádraží jsou ve stavbě nové podchody s eskalátory, prodlužují se nástupiště. Venku, vedle našeho vozu mě i spolucestující upoutává improvizovaný pomníček nějakého přejetého malého chlapce, jaké se občas objevují u silnic, kde došlo k nějaké tragické události. Divím se, jak k něčemu takovému mohlo v takové velké a dobře střežené stanici a v místech, kde všechny vlaky zpomalují a zastavují, dojít.

Tak to není květinová výzdoba nádraží, ale stala se tu tragédie...

V 11 hodin dopoledne konečně zastavujeme v prosluněné stanici Planá u Mariánských Lázní. Vedle u prvního nástupiště už čeká slušně obsazený motoráček řady 810.419 a další pouť novou trasou může začít.

"Orchestrion" řady 810.419 v Plané u Mariánských Lázní před odjezdem do Domažlic

Po pěti minutách vláček cukne, pár set metrů se vracíme k Plzni, ale za zhlavím se stočíme doprava mezi mírné kopečky a ještě nesklizená pole obilí, na východě se zvedá zvlněný hřeben lesů. Pole protkaná křovím nebo občasným stromořadím, krajina jako z barevného kalendáře, jen toho slunce, které už přikládá pod kotel, co to dá, by mohlo být o něco míň. Přibývá oblouků a v malých, venkovských zastávkách Lom u Tachova a Tachov-Biletín vláček ani nezastaví. Nikdo tu nečeká a všichni moji spolucestující jedou zřejmě do Tachova - ve zdejší, poměrně velké stanici v malebném městě, rozloženém po okolních svazích mě překvapuje úvrať. Potom už sjíždíme s kopečka mezi zahrady a vilky, přehučíme po můstku přes nějakou říčku a chvíli sledujeme nějakou hlavní silnici. Jsme 15 km od Plané, dalších patnáct zbývá do Boru, ale cesta jako by se ještě protahovala.
Před polednem podjíždíme nějakou frekventovanou silnici, nejspíš jde o novou dálnici Plzeň - Rozvadov. Za ní následuje oblouk doprava a jsme v Boru. Pěkně opravená a udržovaná, typicky česká, lokálková budova na samém konci městečka. Pět kolejí a zarůstající, nevyužívaná jednokolejná výtopna. Ze severního zhlaví (směr Tachov) odbočuje kromě vlečky k obilnímu silu ještě další trať směr Svojšín. Na nástupišti (a snad i ve všech stanicích na zdejší trati) dosud slouží cestujícím původní odjezdové tabule s plastovými, mnohem lépe čitelnějšími písmeny a čísly než dnešní, tištěné tabulky A3 nebo A4
.

Doprava se stáčí trať směr Svojšín, doleva směr Tachov





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama