Lokálkou "po svých" aneb po stopách "Pánů kluků".

1. června 2014 v 19:35 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008

A je tu sobota 26. března 2003. Dnešní cesta bude prověrkou mojí přes zimu zanedbané, tělesné kondice a protažením zlenivělých údů. V půl sedmé ráno vyjíždím ranním osobním vlakem z Lysé směr Litoměřice, kde mě čeká kousek pěšího pochodu městským parkem, ze zastávky Litoměřice-město na nádraží "severočeské transverzálky" z Lovosic do České Lípy - Litoměřice-horní nádraží, kde již čeká zvláštní vlak směr Úštěk, tvořený dvojicí červených "Hurvínků" Tatra řady M 131.1405 a M 131.1441 s dlouhým hadem vlečňáků řady Cim mezi sebou. Uprostřed vlaku vypomáhá ještě třetí "Hurvínek" řady M 131.181. Vlak je již přeplněn k prasknutí, ale nálada cestujících se zdá být výborná i tak. Zpět se bude vlak vracet prázdný. Jde totiž o poněkud netradiční dálkový pochod,vedený v trase bývalé železniční trati Úštěk - Velké Březno, zrušené roku 1978.

Povedlo se mi vecpat se ještě do přední části vozu M 131.1405, ale mezi těly se mi povedlo najít skulinu k celkem slušnému výhledu na trať před námi. Dlouhá stoupání a oblouky připomínají trochu spíše horskou dráhu na Matějské pouti. Sice jsem po této trati již jel, ale s moderními vozy řad 810 a 842 to už nebylo "to pravé ořechové".
Vyškrábeme se do kopečka u Trnovan, zamáváme zámku v Ploskovicích, projedeme zastávkou Horní Řepčice a zastavujeme v Úštěku. Dlouhý vlak se sem jen taktak vejde a malá stanice jen stěží stačí pojmout obrovské množství lidí.

Zvláštní vlak z Lovosic dorazil do žst. Úštěk

...a bývalé úštěcké horní nádraží

A už se jde. Čeká nás 19 km jarní přírody s množstvím pozůstatků tratě a na konci cesty "parní překvapení".Slunce zatím jen trochu, ale přesto příjemně hřeje, příroda se probouzí.
První zastávka nás čeká hned na kopečku nad nádražím, v bývalé stanici Úštěk-horní nádraží. Před zachovalou budovou se objevují tři zarostlé koleje, kde už jeden člověk prohání šlapací drezínu, kterou kdosi dovezl na nákladním autě. Každý se může svézt. Tady také platíme startovné 20- Kč, které poslouží k renovaci dalších exponátů zubrnického železničního muzea.
Bývalá popelová jáma je nyní upravena na prohlídkový kanál pro osobní auto, místo zhlaví je zahrádka. Dál již jsou koleje, s výjimkou mostu přes litoměřickou trať, vytrhány.
Pokračujeme podle náspu s propustky, kolem chatové osady a kempu na břehu obrovského rybníka,přes nějž jsem v zimě 1996 s přáteli přecházel po ledě do nedaleké Dubičné. Zpod asfaltu na přejezdech ještě vyčnívají zbytky kolejí. Po pěkné silnici mezi poli dojdeme na kraj jakési vesnice, kde jsou k vidění pěkná roubená stavení, typická pro zdejší kraj. Někdo volá: "Támhle byla zastávka!"S pěkné silnice se boříme do rozměklé oranice. Nebýt pásu křovin, z něhož vykukuje orezlá tabule se šikmými černo/bílými pruhy (tabule před zastávkou), nikdo by nepoznal, že tudy kdysi jezdil vlak. Brodíme se blátem podle zahrádek a obcházíme husté křoví, kde objevujeme rezivou tabulku "konec nástupiště". Potom pokračujeme po lukách, krajem lesa a podle potoka. Potkávám různé lidi. Občas dohoním dvě hezká děvčata, pak partu kluků, jakási, aspoň stokilová dáma se dvěma droboučkými, malými děvčátky všechny pozůstatky trati natáčí na videokameru-nejspíš pro manžela, ale kdo ví. Tak hojná účast na turistické akci mě tedy překvapila. Člověk počítal spíše s "drážními fandy" a zatím se tu sešlo tolik různých lidí snad z celých Čech. Kopcovitá krajina vypadá přívětivě, ale život tu jistě nebyl nejlehčí, o čemž svědčí kamenitá políčka, občas otlučené, staré hospodářské budovy a široko daleko snad žádný průmysl. Kromě zrušené trati tu vede již jen hlavní silnice, křižující občasné zarostlé zářezy, se zbytky kolejnic,vyčnívajícími tu a tam zpod asfaltu na bývalých přejezdech. Místy se po krajích lesa ještě táhne vlnitý pruh bývalého štěrkového lože. Před obcí Levín, kde sejdeme se silnice do stínu listnatého lesa, se najednou objeví most přes potok, se zachovalou kolejí, vedoucí dnes "odnikud nikam".

Můstek "odnikud nikam" uprostřed lesa

Stromy jsou ještě holé, ale všude již zpívá plno ptactva, občas zahlédneme srnku. A je tu bývalá zastávka Levín, kterou připomíná už jen světlejší místo po nápisu na průčelí budovy. Tady se ještě v dobách plného provozu natáčela známá rodinná komedie "Páni kluci" s Ivou Janžurovou, dnes již zesnulým Karlem Augustou a parní tříspřežkou řady 310.134 z cukrovaru Mnichovo Hradiště, tehdy přejmenovanou "VLKAVA" a dnes již mnoho let nečinně stojící v depozitáři brněnského Technického muzea. Dál již po trati není ani stopa.

Bývalá zastávka Levín - dějiště "Pánů kluků"

Šlapeme hluboko vyjetými kolejemi od nákladních aut po jakési polní cestě, potom následuje kus náspu a zbytky mostu přes potok. Rozhlížím se po pěkné krajině kopečků a lesů a najednou je tu úpravná vesnice, asi jako Mochov, s velkou pilou na kraji. Nad závodem se ještě nachází asi 5 metrů koleje! Jedná se o obec Lovečkovice, kde se nacházela odbočka do nedalekých Verneřic. Na zachovalém, dřevěném skladišti je dosud k vidění nápis LOVEČKOVICE. I nádražní budova dosud stojí, ovšem místo kolejiště mají její obyvatelé zahrádku.
Na bývalém jižním zhlaví, které již dnes k pozemku nepatří, se nachází poslední dochovaná výhybka, přes niž se každý může těch pár metrů svézt na ruční drezíně - zájem dětí, ale i dospělých je značný. Někteří poté odcházejí do blízkého hostince, ale ten je již za chvíli přeplněn, tak dám raději někde v přírodě přednost svačině. Od kraje Lovečkovic je již trať, až na zalité přejezdy, zachovalá, ovšem jít musíme po kraji hlavní silnice, protože koleje jsou obrostlé vysokým křovím, které již pořadatelé nestačili pořezat. Ale to nevadí, protože kousek dál u potoka nalézáme malou přírodní rezervaci se spoustou kvetoucích bledulí. Pořizuji pár fotografií a brzy se zas noříme ze silnice do přírody.
V jakémsi zářezu trati prodávají pořadatelé nápoje a opékané klobásy. Po dlouhé cestě, na čistém vzduchu opravdu chutná. No a pak už trať jen klesá. V lese je již těleso prořezáno a zanedlouho vyjdeme do polí,odkud se nám otvírá malebný pohled na obec Zubrnice, nad níž se tyčí stožár televizního vysílače Buková Hora.

Svezení na drezíně v Lovečkovicích

Zarostlý zbylý úsek trati pod Lovečkovicemi

Lovečkovické bledule

Zubrnická železniční expozice

Střed obce tvoří skanzen, skládající se ze školy, obchodu a roubeného hospodářského stavení. Nedávno přibyl i vodní mlýn.
Na malém nádraží bylo zřízeno železniční muzeum, ale to jsem již měl tu čest navštívit při jiné příležitosti. Na malém kolejišti je vystaven dvounápravový výsypný vůz typu Talbot z cukrovaru ve Zvoleněvsi, dvounápravová francouzská motorová lokomotiva z cukrovaru v Nymburce, mechanický jeřáb Körösi a postupně restaurovaná parní lokomotiva ČKD řady 433.015, která na zdejší trati kdysi jezdila. V prostorné kůlně v sousedství nádražní budovy se nalézá velká expozice drezín.
Už mám za sebou 13 kilometrů. Do cíle-na nádraží ve Velkém Březně, zbývá šest. Poslední úsek je veden po obnovené části trati, kde až na občasné výjimky, přes veškeré snahy zainteresovaných lidí i veřejnosti, dosud (již 10 let) nebyl povolen pravidelný turistický provoz. Kdo již má pochodu dost, může sjet ze Zubrnic autobusem.Já však jdu dál-přece nebudu těch posledních pár kilometrů vzdávat! Slunce se začíná sklánět k západu a za zastávkou Leština se začíná hlásit i únava. Cesta po pražcích už tak pohodlná není. Nedaleko Malého Března se přede mnou začíná otvírat pohled do údolí Labe. Velké Březno, ležící na pravém břehu Labe, na trati Ústí nad Labem-Střekov - Děčín-východ, je známé novorenesančním zámkem Karla Chotka a vyhlášeným pivovarem "BŘEZŇÁK". Je zde v provozu také jeden z posledních labských přívozů, vedoucí do Povrlů, ležících na levobřežní trati i silnici z Ústí n. Lab. do Podmokel. Ve Velkém Březně stojí odstaveno mnoho vraků starých osobních i nákladních vozů, určených k renovaci pro muzejní účely.
Pro účastníky pochodu je zde dnes přichystáno překvapení - motorový vlak, kterým jsme ráno vyjeli z Litoměřic, nás poveze do Ústí-Střekova, vedený tentokrát parní přípřeží-akumulační, tj. "beztopnou" parní lokomotivou řady 998 201 z vlečky ústecké Setuzy, přezdívanou "papiňák".

"Papiňák" řady 998 201 při posunu v žst. Velké Březno

Do odjezdu je ještě půlhodina času, tak si nezvykle vypadající stroj vyfotografuji a přidávám se ke skupince kluků, kteří obklopili budku a dali se do řeči se strojvedoucím.
Dozvídáme se, že stroj byl postaven v roce 1988 v dílnách v Meiningenu a v rámci zkušebního provozu byl používán i k vozbě lehkých osobních vlaků!
Kotel je naplněn ze 2/3 vodou a "nabíjí" se párou z kotelny. Dvouválcový parní stroj pod budkou pohání tři spřažené nápravy. Provoz lokomotivy je levný a bezpečný-stroj se dobře uplatní při práci v hořlavých či výbušných provozech, malý akční rádius není překážkou. Dnes se jedná o jedinou parní lokomotivu u nás v běžném provozu.
Dnes má premiéru na osobním vlaku. Ale už se ozvalo zatroubení (lokomotiva je vybavena klaksonem z nákladního vozu Škoda 706) a je čas nasedat. Na Střekově stačím jen přestoupit a již se nad údolím Labe šeří. Byl to pěkný den.

Motorový vůz řady 830 v Ústí nad Labem-Střekově
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama