Českomoravskou transverzálkou na hrad Rabí.

1. června 2014 v 19:57 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008

Začíná poslední červencový týden roku 2003. Loňské léto se žádná cesta nekonala, protože jsem, v pořadí již potřetí, přišel o práci. Nynější práce truhlářského dělníka mnoho nevynáší, ale na KMB. jsem si vydělal brigádou po práci, v soukromé tiskárně, takže můžeme vyrazit. Dnes je pěkně, tak kam jinam než do jižních Čech. Opět vyrážím známým rychlíkem "Otava" ze smíchovského nádraží směr Březnice, ale tentokrát pokračuji dál, směr Písek, Strakonice a Horažďovice s úmyslem projet si zbývající část budějovicko-plzeňské trati a trať "Českomoravské transverzálky" z Horažďovic-předměstí do Klatov.


Mým dnešním cílem je naše největší hradní zřícenina-Rabí.


Za Březnicí přibývá oblouků a pomalých jízd. Před Dobrou Vodou projíždíme dokonce i jakousi hradní zříceninou. Okolní krajina je jako z barevného kalendáře. Následují Mirovice, Čimelice, malé lázně Vráž u Písku a sjíždíme k řece Otavě. Písek. S mostu přes Otavu je vidět část malebného městského centra ,ovšem nádraží je až na konci města.Za Pískem vyjedeme do rovinatého kraje, jako někde u nás, na rozvodí Labe a Jizery. Před nádražím v Putimi se leskne hladina rozlehlého rybníka, za nímž vykukuje nad korunami starých stromů jen věž kostela uprostřed městečka, velkého asi jako Mochov, k němuž vede od blízkého přejezdu po hrázi silnička, lemovaná vysokým, starým stromořadím. Tady trávil své studentské prázdniny u strýce Josefa Baara kněz a spisovatel Jindřich Šimon Baar a napsal zde romány "Pro kravičku" a "Jan Cimbura". Na hřbitůvku u kostela je pochován Baarův strýc Josef i skutečný Jan Cimbura. Nachází se tu i malá kostnice.
Do Putimi umístil Jaroslav Hašek i policejní stanici, kde byl zadržen dobrý voják Josef Švejk na své nedobrovolné pouti k marš-bataliónu do Budějovic za nadporučíkem Lukášem. Za Putimí následují Ražice, kde najíždíme na trať Č. Budějovice - Plzeň.
Poblíž Ražic se nachází také Sudoměř, kde jan Žižka zvítězil v jedné z nejslavnějších bitev nad králem Zikmundem.
V Katovicích vedle staniční budovy chybí už jen favorit kamaráda Luboše Krause, který tu s přítelkyní Hankou trávil dovolenou minulý týden.V Horažďovicích-předměstí najíždíme na trať "Českomoravské transverzálky" směr Klatovy, na níž jsou si všechna nádraží podobná jako "vejce vejci"- červené, neomítnuté cihlové zdi, dřevěné štíty, bílé pískovcové obložení rohů, oken a dveří. Z úrodných polí, křovin a mírných kopečků vjíždíme do údolí Otavy. V sousedství nádraží ve Velkých Hydčicích kouří, páří a práší obrovská cementárna.Všude je plno bílého prachu. Ale brzy se, souběžně se státní silnicí Strakonice - Sušice, noříme do smrkových lesů a skal podle řeky a zakrátko vystupuji v poslední stanici před konečnou v Sušici - v Žichovicích. Na druhém břehu Otavy se jako na dosah ruky zvedá majestátní zřícenina,kam je to 2 kilometry.
Po silnici dojdu na konec městečka, ale hrad jako by se najednou vzdaloval! Asi po třech kilometrech, v obci Čepice, zjišťuji, že jsem si spletl cestu a jdu směrem k Sušici! Podařilo se mi však se vzápětí doptat na cestu a po hlavní silnici Sušice - Strakonice mi nezbývá než se další 4 kilometry vrátit. Slunce už docela slušně připaluje a cesta po frekventované silnici není ničím příjemným. Vpravo koruny olší a křoviny podle řeky a mokřadin, za nimiž se červenají střechy Žichovic, nalevo kopce a skály. Konečně objevuji správnou cestu a jsem v podhradí.


Rabí je rozsáhlou zříceninou hradu založeného na počátku 14. století a rozšiřovaného až do 16. století.Nejvýznamněji pro Půtu Švihovského z Rýzmberka,za účasti stavitele Benedikta Riedla.V 18. století byl hrad opuštěn a sloužil jako zdroj stavebního materiálu.Při obléhání husity roku 1421 zde Jan Žižka přišel o druhé oko.K vidění je zde konírna se vstupní expozicí,dělostřelecké opevnění s baštami, sklepení a dochované prostory 1. patra královského paláce.Nově zpřístupněna je věž s vyhlídkou. Na nádvoří jsou postaveny středověké vojenské stany,starodávná děla, každý si tu může vyzkoušet lukostřelbu či rýžování zlata, probíhají tu i ukázky sokolnictví.

Středověké vojenské ležení na nádvoří

Pohled do podhradí

Po obědě v bistru na návsi a koupení několika pohledů nacházím správnou cestu do Žichovic.Pod mostem přes Otavu se lidé koupou, ale já již na koupel nemám čas. Došel mi film ve fotoaparátu, tak si musím udělat mezizastávku v Sušici.
Na trati dosud vládnou poválečné motorové vozy-legendární "dvaašedesátky" řady 830. Zato Sušice mě zklamala.
Od nádraží se táhne dlouhá, předlouhá ulice, plná průmyslových závodů. Mám tři čtvrtě hodiny času, ale obchody (mimo Penny-Marketu) stále žádné a centrum města také v nedohlednu - ulice jako by se táhla do nekonečna. S dalším focením je tedy amen. Škoda. Archaická "dvaašedesátka" jako by čekala jen na mě.
Nemilkov. Půvabná stanička Českomoravské transverzálky, sevřená ye všech stran vysokými, zalesněnými kopci, dříve zvaná Nemilkov-Velhartice podle 5 km vzdálených Velhartic, známých zříceninou hradu ze 14. století a místa, kde trávil své dovolené na chatě oblíbený herec, lidový vypravěč a spoluzakladatel Osvobozeného divadla-Jan Werich.
Ve stanici ,vzdálené od hlavních silnic, dosud fungují mechanická návěstidla, na přejezdu zas ručně stahované závory s předzváněčem "trojlístek". Idylku dotvářejí potkávající se "dvaašedesátky". Ale je tu i nepříjemné překvapení v podobě výluky.
Na trati směr Klatovy se pracuje. Před nádražím čekají autobusy, rozpálené jak pece. Co naplat, holt závěrečnou fázi výletu projedu po silnici, horší je vedro, protože již 14 dnů v celých Čechách nepršelo. Dusno leží nad krajem jako žhavý poklop.
Nádraží v Klatovech bylo za 2. světové války zničeno náletem, ale nová budova ze 60. let vypadá také pěkně. Ale honem do osobního vlaku na Plzeň a otevřít všechna okna! Ta se však brzy zavírají, protože nad krajem se válí obrovské tmavé mračno a dusno jako olověná poklice a ve Švihově vjedeme do pěkné bouřky. Sláva, prší a za chvilku bude chládek! V Přešticích však již opět vzkouklo slunce. Ještě občas kápne a kdesi nad vzdálenými kopci to zahuhlá, ale vzduch je konečně jako víno a cesta při otevřených oknech je jako balzám. V Plzni mám hodinu času,tak ještě jdu navštívit blízký obchodní dům, kde kromě levných videokazet objevuji i příjemnou kavárničku, kde si lze dát cokoli k pití. Potom už vyrážím královéhradeckým rychlíkem, již bez přestupů, k domovu. Za Prahou se již šeří, po deváté budu doma - ale co to? Najednou se ozve nervy drásající skřípot brzd a přestože na vjezdovém návěstidle do Horních Počernic svítí zelená, zůstáváme stát na předměstí Chvaly. Vyhlížíme z oken do houstnoucí tmy. Co se stalo? Nejspíš něco hrozného, což se vzápětí potvrdí. Vlakvedoucí a dva cestující jdou po trati kamsi zpět a do slepé ulice, kde dříve býval přejezd, přijíždí sanitka. Dva lékaři prolézají houštím kamsi na násep.
A již probíhá vozem mladá průvodčí s hláškou: "Srazili jsme člověka!"
Nějaká dívka si krátila cestu chůzí po trati, což se jí stalo osudným.
Jak to s ní dopadlo,to se bohužel nedozvěděla ani průvodčí, ani my.Všichni vytahují mobilní telefony a obvolávají své blízké. Nikdo neví, jak dlouho zde vlak zůstane stát. Já se skupinou několika šťastlivců od nás a z Lysé či Nymburka odcházím po trati na hornopočernické nádraží, kde si počkáme na nymburský osobní vlak, jedoucí zanedlouho po sousední koleji. Pěkně prožitý den dovolené tentokrát skončil trochu smutně.
Dostala se mi do rukou i videokazeta s názvem "Muzea na kolejích" a tak týden poté..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama