Údolím Volyňky, krajem slunce a sena až ke Švandovi dudákovi

18. května 2014 v 19:52 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008


Dnešek se klube na svět kalným ránem, zabaleným v mlze a chladnu.Co asi přinese dnešní výprava?
Osobní vlak od Kolína na Prahu je o 10 minut zpožděn.Ještě chvíli a výlet bude zmařen. Rychlík "Otava" odjíždí z pražského hlavního nádraží za 10 minut. Z Masarykova nádraží sem není daleko,ale nacházím lepší řešení - odjezd metrem trasy B na nádraží Smíchov , kam rychlík ještě nedojel a na nástupiště přicházím v klidu a ještě s dvanáctiminutovou časovou rezervou.

Je tu však dnes víc lidí a vlak má jen tři vozy. Ale vše dobře dopadlo, místa je pro všechny dost. Opět jedu stejnou trasu, jako předevčírem, jen výluka z Březnice do Vráže u Písku již skončila a tak mi nezbývá než v Březnici risknout dvě minuty na přestup. Ale i tady vše dopadlo, jak mělo a vlak dokonce ještě 2 minuty postojí. Blatnou tentokrát jen projíždím a k budějovicko - plzeňské trati jedu jinou trasou, a to směrem na Strakonice. Nikdy bych nevěřil, co je z Blatné do Strakonic ještě za kus cesty. Na trati je plno oblouků, chvíli jedeme do kopce, chvíli zas s kopce. Kolem převládají pole obilí a občas se objeví typická jihočeská vesnice s čistě vybílenými staveními a "orchestrion" řady 810 se jako kočka protahuje ostrými oblouky mezi kvetoucími zahrádkami všeho možného.
Konečně se mlhou začne proklubávat také sluníčko, přece jen bude dnes hezky. Ale už se také objevují zahrádkové kolonie, silniční nadjezd, obilní silo, nějaký průmysl a jsme pod trolejí ve Strakonicích. Ve velké stanici se sjely ve stejnou chvíli vlaky ze všech směrů. Z jedné strany skřípou brzdy budějovického rychlíku, vedle našeho vlaku již stojí i "Otava",s níž jsem se rozloučil v Březnici. Docela hustý provoz. Jen taktak stačím přesednout do další motorové soupravy, stojící vpředu před "Otavou" a už jedeme dál.
Hned za stanicí, kde ústí do tratě vlečka výrobce střelných zbraní a motocyklů, vjíždíme do romantického údolí říčky Volyňky, souběžně se státní silnicí Strakonice - Vimperk, která nás opustí ve Volyni. Na jedné straně lány obilí, na druhé údolí řeky s mlýny a romantickými zátočinami. "Nezastavujeme, máme zpoždění!" čekám, neozve-li se hlas průvodčího - neozval se, jedeme načas.Vjíždíme totiž do známé zastávky Hoštice u Volyně, místa posledního odpočinku zpěváka Michala Tučného, domova režiséra Zdeňka Trošky a dějiště jeho slavné filmové trilogie "Slunce,seno...( jahody, a pár facek, erotika)".
Jednoduchá, plechová čekárna, od níž stoupá do kopečka silnička, lemovaná jabloněmi, na níž jen čekáte, zda nezahlédnete místního faráře Otíka, vedoucího prastaré jízdní kolo, s košíkem na sběr léčivých bylin, a za polem pšenice po pravé straně trati se bělají zdi mlýna, v němž údajně straší "velkej černej pes a mrtvej kostelník". Za Strunkovicemi nad Volyňkou trať začne stoupat do lesů. Mezi stromy podél řeky jsem najednou spatřil letět černého čápa, který je v přírodě také již spíše vzácností. Potom se objevilo autobusové nádraží, nějaký průmysl, pár zahrádek a je tu Vimperk.
Město proslulo výrobou zápalek a skla. Až do roku 1990 zde fungovala i pobočka skláren Bohemia Poděbrady. Dlouholetou tradici zde měla i polygrafie. Hlavním zdrojem příjmů byl knihtisk. Známé jsou např. tzv. "kolibříky"- miniatury arabského koránu. Ve Vimperku se nacházela i velká, moderní tiskárna, známá zejména tiskem Biblí. Ta však neustála hospodářské změny po roce 1989. Vimperský zámek se ukrývá pod lešením, takže kromě nepříliš zajímavého prvního nádvoří s hospodářskými budovami se tu jinak nic fotografovat nedá. Uvnitř však nacházím mnoho zajímavostí.

Vimperk - zámecké nádvoří

...a pohled od zámku na centrum města

Původně gotický hrad založený ve 13. století, přestavěný na renesanční zámek, rozšířený barokně, byl po požáru v roce 1857 obhnoven a dnes zde najdeme muzejní sbírky ze šumavské přírody, dějin města, sirkařství, sklářství a knihtisku, dokonce mne tu překvapila výstava "Šumavské lokálky 2001", s dobovými fotografiemi a dokumenty, vztahujícími se k trati Vimperk -Volary - Nové Údolí a fotografie z nedávných historických jízd muzejních parních lokomotiv řad 310.093 a 475.111.
Po prohlídce muzea scházím dolů do města, ale ani tady není z fotografování nic, protože dlažba je vybrána a ulice centra rozkopané. Nacházím alespoň malý, zastrčený bufet , ale i když je již pozdě po poledni, mají zde slušný výběr jídel, dám si tedy pozdní oběd. Zásob mám ještě dost, ale přece jen není nad teplé jídlo. Výborná polévka zelňačka a holandský řízek s hranolky a pivo, vše za 60 Kč, to celkem ujde.
Po obědě se pomalu vydávám na zpáteční cestu. Vlak jede až za 2 hodiny, ještě že je poblíž centra alespoň park, kde se dá posedět. Konečně je tu vlak. Vracím se stejnou cestou do Strakonic, odkud mám v plánu pokračovat do Plzně. Ještě zbývá hodina a půl času, co počít?
Je teplé pozdní odpoledne a slunce se už zvolna sklání k západu a ulice jsou vylidněné, obchody se zavírají, ale snad ještě bude otevřena nejznámější zdejší pamětihodnost - strakonický hrad, ležící v centru města, na soutoku Volyňky s Otavou, obklopen moderní zástavbou. Ale mám štěstí, ještě je otevřeno a celý hrad mám k dispozici sám pro sebe.
Gotický hrad byl založen na konci 12. století Bavory ze Strakonic.Roku 1243 byla část hradu darována řádu johanitských rytířů. Hrad byl rozšiřován pozdně goticky, upravován renesančně a barokně.

Pohled na strakonický hrad s mostu přes Otavu

K vidění je zde kostel sv. Prokopa, johanitská komenda s kapitulní síní a ambitem, vyzdobeným unikátními gotickými nástěnnými malbami. Bohaté muzejní sbírky nabízejí expozici dud, pamětní síň F.L.Čelakovského, upravenou jako starodávnou školní třídu, dávno skončenou zdejší výrobu fezů (pokrývek hlav muslimů) a produkci zdejšího závodu ČZM - výrobu zbraní a motocyklů. Upoutal mě zvláštní výrobek v podobě jakési plechovky s pákami, připomínajícími čapí zobák. Po nějaké chvíli zjišťuji, že jde o kontrolní kleště, používané průvodčími indických drah. Vida, co se zde také vyrábí, nejvíc mě ovšem upoutává expozice starých motocyklů.
V provozu nejvíce pamatuji populární a oblíbený skútr značky Čezeta, který se tu a tam objeví na našich silnicích ještě dnes.
Na závěr vyšplhám na vyhlídkovou hradní věž Rumpál a pořizuji pár fotografií.


Dva pohledy s věže Rumpál na centrum města


A hrad se zavírá. Nikdo mě nevyhání, vše jsem si stačil v klidu doprohlédnout a hajdy na nádraží. Už se docela těším domů. Na nádraží se nachází remíza pro dva stroje a točna, u níž donedávna stával také unikátní zauhlovací výtah na ruční pohon, který byl v 90. letech 20. století rozebrán a přemístěn do železničního muzea v Lužné u Rakovníka, kde opět slouží svému účelu.
Konečně zaskřípou brzdy rychlíku České Budějovice - Plzeň. Vlak je poloprázdný, každý má kupé sám pro sebe, dobře se pojede.
Stovkou letíme prosluněným podhůřím Šumavy. Mezi Nezvěsticemi a Šťáhlavy zamáváme zámku Kozel, ve Starém Plzenci zase majestátní zřícenině hradu Radyně a rotundě sv. Petra a Pavla a blížíme se k Plzni, kde je sotva pět minut na přestup.
Ptám se dvou postávajících železničářů na rychlík do Hradce Králové - nic nevědí.
Digitální odjezdové tabule dnes také nějak nefungují. Nakonec nacházím svůj vlak v poslední chvíli.
A už západní Čechy ubíhají dozadu a já již bez dalších přestupů, po pěkně stráveném dni, mířím rovnou k domovu. Pozítří mě čekají opět severní Čechy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama