"Teplickým Semmeringem" z Mostu do Moldavy

18. května 2014 v 19:21 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008


Dnešní výprava je opět zaměřená na méně navštěvovaná místa,a to na jednu z nejhezčích severočeských tratí, která patří mezi tzv. ohrožené tratě, nad kterými visí "Damoklův meč" zrušení.
Jde o čtyřicetikilometrovou horskou trať bývalé Pražsko - duchcovské dráhy, z Mostu do Moldavy v Krušných horách, zvanou "krušnohorský Semmering".



Je časně ráno, vychází opět slunce, ale s sebou balím do batohu ještě svetr a nepromokavou bundu,protože v horách je počasí nevyzpytatelné. Po snídani se odebírám na nádraží a odjíždím do Lysé, kde po půlhodině přesedám na spěšný vlak Kolín - Chomutov.
Následuje Mělník, Litoměřice a velký železniční uzel Ústí nad Labem západ, za nímž vjíždíme chomutovskou tratí do podhůří Krušných hor. Několik úseků trati bylo přeloženo kvůli těžbě uhlí a okolní krajina byla poničena, z povrchu zmizely i celé vesnice.
Dnes je už vše jiné. Krajina opět září zelení, nikde žádné odkryté stěny povrchových dolů, ani rozblácené cesty. Z hald hlušiny, osázených lesem, se staly nové kopce. V dálce po pravé straně trati se táhne lesnatý hřeben Krušných hor. Teplice v Čechách, Řetenice, Bílina a po 2,5 hodinách cesty z Lysé přesedám na moderním nádraží v Mostě.
Nejen nádraží, ale i celé město padlo za oběť těžbě uhlí a muselo být celé znovu postaveno. Dochoval se pouze hrad Hněvín a kostel, který byl unikátní technikou, za pomoci hydrauliky, posunut po speciální železnici o 841,1 m.
Motoráček řady 810 míjí obrovské seřazovací nádraží, které by možná "spolklo" i Českou Třebovou, rotundy depa, za nimiž odpočívá rezivějící vrak parní lokomotivy řady 534.0463, jenž dosloužila jako jeden z posledních vytápěcích kotlů a dosud marně čeká na renovaci, potom se zalesknou spleti potrubí, komínů a nádrží chemického kombinátu Chemopetrol a je tu zastávka Most-Minerva. V Louce u Litvínova křížíme trať Oldřichov u Duchcova - Litvínov, která dříve pokračovala z Litvínova až do Horního Jiřetína a Jirkova, než její část také padla za oběť těžbě uhlí. Dnes její torzo končí v Litvínově.
Ale vraťme se zpět na moldavskou trať.
Louka u Litvínova byla dříve velkou železniční křižovatkou. Dnes zde najdeme jen velkou budovu a pět zarůstajících kolejí, zbývající dvě slouží jako šrotiště starých nákladních vozů.
Přestože nákladní doprava není již provozována a osobní je obstarávána již jen "orchestriony" řady 810, dosud sem vede trolej. Za Loukou trať začíná stoupat ,nejprve mezi kvetoucími loukami, kde je při pohledu zpět vidět na Most i daleko do kraje, a zanedlouho se noříme do smrkových lesů Krušných hor.Trať stále stoupá. Následuje Osek-město,kde se nachází klášter a v okolí se těžil cín a stříbro. Potom následuje městečko Hrob, kde přejíždíme ocelový viadukt přes údolí potoka Bouřlivce.
Pod viaduktem se nachází sešlý objekt bývalé textilní továrny.
Obě stanice,kde dříve stavěly i rychlíky z Prahy do Saské Kamenice (Chemnitz) ,zejí prázdnotou, vlaky zastavují jen na jedné koleji, ostatní koleje leží ladem - zrušené. Průmysl ani nákladní doprava zde již neexistuje. Práce je tu také žalostně málo.
Následuje úvraťová stanice Dubí, "utopená" na samotě v lese nad státní silnicí E 55 z Teplic na hraniční přechod Cínovec.
Tady lišky dávají dobrou noc.


Pěkně udržovaná nádražní budova, zdobená dřevěnými vláčky na zdi průčelí. Na nástupišti původní budka pro vrátné, kteří dříve vybírali použité jízdenky. Na zhlaví směr Most / Moldava, kde dosud funguje stavědlo, se nachází i popelový kanál. Kdysi zde stával i vodní jeřáb.
Na slepém zhlaví bývala kdysi točna. Kolem zrají ostružiny a maliny.
Od bývalého hradla "Václavka" se otevírá výhled na České Středohoří i na vrch Bouřňák. A už je tu zastávka Mikulov-Nové město. Stoupáme esíčkovitým tunelem, kousek za ním přejíždíme železný most, z něhož je vidět přes kopečky a lesy daleko do vnitrozemí, až na České Středohoří.A zakrátko se vláček vnoří do dalšího tunelu. Za ním již les řídne a dál roste jen kleč a sem tam osamocené smrky.
Už jsme téměř v mracích. Ještě dva protilehlé oblouky, vjezdové návěstidlo a je tu konečná - Moldava v Krušných horách.
Veliká, rozlehlá budova svědčí o kdysi zašlé slávě pohraniční stanice, kde zastavovaly i mezinárodní rychlíky.Ve 30. letech 20. století zde sloužil jako výpravčí i spisovatel Adolf Branald.
Dnes před budovou najdeme jen tři zarostlé koleje (původně jich stanice měla jedenáct) a opodál chátrající torzo dvoumístné výtopny, bez oken a vrat. Za kolejištěm již probíhá česko / německá státní hranice.
Dříve trať pokračovala až do německého Holzhau a odtud do Saské Kamenice. Za 2. světové války byl poblíž Holzhau zničen most a trať již obnovena nebyla. Moldavské koleje končí pod silničním nadjezdem, kudy také prochází státní hranice. Německá část trati byla snesena.
Jdu se podívat před nádraží. Okolí nádraží i přilehlé ulice, vše je jedno velké, ohavné asijské tržiště. Pirátská cédéčka, nekolkovaný (možná pančovaný) alkohol, padělky značkového textilu i obuvi, sádroví trpaslíci a jiné kýče, všeho dost.

Dnešní stav nádraží v Moldavě

Poslední metry kolejí končí pod moldavským hraničním mostem

Jdu raději k celnici na mostě přes zarostlý zářez, kudy dřív vedla trať do Německa. Na německé straně však není kupodivu k vidění nic. Po odbočení se silnice na turistickou stezku jdu kousek lesem, potom nalézám rozcestí s mapou. Brzy dojdu k mělkému údolí, kterým teče potok, lemovaný bílými patníky a výstražnými cedulkami - opět hranice, pro změnu německo- -česká. Přímo u potoka stojí pár chat. Ploty zahrádek "olizují" hraniční čáru.Vlevo se otvírá pohled na vesnici s černými a šedými střechami - Rehefeld-Zaunhaus.Tady není k vidění také nic, ale kousek dál vyčnívá věž televizního vysílače a podle mapy za celnicí není daleko na hraniční přechod Cínovec, odkud by se možná dalo sjet autobusem do Teplic.


Pohled přes "čáru" domů

Nevím však, zda nějaký jede a zpět do Moldavy bych to z Cínovce nemusel stihnout. Protože vlaků do Mostu moc nejezdí, tak se raději na nejbližším odpočívadle nasvačím a spěchám zpátky. Ale i tak byla procházka krušnohorskou přírodou pěkná a není čeho litovat. Je sice pod mrakem, ale je teplo, tedy i počasí je jaké má být. Hlavně rychle pryč od moldavského tržiště, kde se mezi mraky lidí moc dobře necítím.Tentokrát si kupuji lístek a sjíždím jen do Dubí, s úmyslem sjet autobusem do Teplic a zkrátit si cestu, ale to jsem si dal!
Nádraží leží na samotě snad 4 km nad Dubím, kam se dá dostat jen pěšky, po až moc silně frekventované cínovecké silnici E 55. Mraky aut, člověk má problém přejít silnici, nikde chodník ani lesní cesta a autobus dnes dolů žádný nejede.
Snad každého půl kilometru okounějí prostitutky, na odpočívadlech se v autech skrývají pasáci. Konečně se objevuje přívětivá budova Tereziných lázní s příjemnou zahradou, kde jsem v srpnu 97 strávil pěkný víkend se svou přítelkyní Zdeňkou Mašínovou. V letech 1872 a 1876 se zde léčil i Jan Neruda.
V sousedství lázní stojí kostel Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1906,který je kopií benátského kostela Madonna delľ Orto.
Proti lázním se nalézá autobusová konečná. Sláva! Cesta autobusem dubskými a teplickými ulicemi mi připadá jako návrat do civilizace. Po procházce náměstím objevuji pěší zónu se spoustou obchodů a na ní kupodivu něco, co z pražských ulic téměř vymizelo a tady je samozřejmostí - nový samoobslužný bufet! Protože je již pozdě odpoledne, výběr není moc velký.
Ještě zde však mají výbornou dršťkovou polévku a čerstvé housky.
Na Prahu dnes již nic nejede a mně zbývá již jen večerní osobní vlak Teplice - Mělník. V Mělníce postává "singrovka" Tatra řady 820.056 do Milovic. Ještě netuším,že jde o moje poslední svezení s tímto typem motoráku v běžném provozu.

Večer v Mělníku s motorovými vozy řady 810 do Ml. Boleslavi a 820 do Milovic

Další příležitost se již nenaskytne a dny této řady jsou na našich tratích již sečtené. Už se kvapem šeří, do Lysé přijíždíme už za tmy.Do příjezdu pražského osobáku zbývá hodina. Ke čtení nemám nic, hospoda je již také zavřena. Co s dlouhou chvílí?
K domovu zbývá 8 km. Je teplo, pěší procházka po lesních stezkách neuškodí. Les dosud sálá teplem a dýchá sladkou vůní pryskyřice a jehličí. Na nebi svítí plno hvězdiček, zítra bude opět hezky. Sem tam křupne suchá větévka, v listí na zemi zaharaší ježek. Někde zadupala srnka, odevšad čiší klid. Z dálky táhne hluk nákladního vlaku na mělnické trati, kterou jsem před půlhodinou opustil, ale já se již těším jen na svůj pokoj a postel.
V chatových osadách kolem tůně Grádo je ticho. Tu a tam poblikávají obrazovky televizorů, někde sedí pár chatařů u ohníčku, je slyšet tlumený hovor, občas trochu smíchu. Nad stromy již svítí bílá zář silných lamp na továrním dvoře Kovohutí, o kus dál se k nebi tyčí černá silueta kostelní věže, za níž už se ukrývá naše ulice. Následuje osvětlená lávka nad hučícími poli labského jezu a domů už mi zbývá jen pár kroků. Dobrou noc a pozítří...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama