Za kouzlem lokálek Jizerských hor

30. dubna 2014 v 21:23 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008


Druhý den jsem oslavil 38. narozeniny a den poté mi končí dovolená. Jak ji nejlépe zakončit, než na cestách vlakem. Kam tedy dál?


Naštěstí se mi nedávno dostala do ruky videokazeta "Kouzlo lokálek",prezentující tratě v okolí Tanvaldu a Jablonce nad Nisou.Vypravím se tedy opět stejnou trasou na sever,ale místo Saska odbočím do Jizerských hor,do míst,kde jsem se svými rodiči a sestrou prožil v dětství pár pěkných víkendů i jarních prázdnin.Opět časně ráno mířím přes Lysou n.L. do Všetat, kde přesedám na motorový rychlík Praha hl.n. - Tanvald.
Tentokrát se jede až na konečnou. Z Turnova pokračujeme stále hezčím údolím Jizery, které jsem dosud znal jen ze souběžné silnice, kudy jsem v dětství jezdíval autem či autobusem na víkendy a jarní prázdniny do Albrechtic, kam se nyní, po mnoha letech, chystám zavítat (tentokrát konečně také po kolejích) a oživit si vzpomínky.
Zamáváme historické usedlosti "Dlaskův statek" v Dolánkách a zřícenině hradu Frýdštejna v Malé Skále a stoupáme do kopců k Železnému Brodu. Motorový vůz MSV řady 854 má, podle vytí nového motoru Caterpillar, co dělat.Ze Železného Brodu pokračuje trať dlouho souběžně s tratí do Semil a kus cesty tvoří spolu jakousi "falešnou dvoukolejku".Občas zde, k pobavení cestujících, dochází i k jakýmsi "závodům" vlaků.
Ztěžka stoupáme od spálovského viaduktu do údolí říčky Kamenice.V 90. letech zde došlo ke srážce osobního a nákladního vlaku.Z roztržené nádrže motorového vozu řady 810 vytekla nafta a na mostě, zrovna v místě jen těžko přístupném, došlo k velkému požáru, kdy několik cestujících uhořelo zaživa.
A je tu konečná-Tanvald. Známá ulice, sevřená údolím Kamenice a překlenutá dvěma kamennými viadukty železnobrodské a liberecké tratě, se příliš nezměnila. Ve stanici, kde dříve postávaly parní lokomotivy ČKD řady 464.0 a posunovala parní lokomotiva ČKD řady 524.1 a na cestujcí do Jablonce nad Nisou čekal liberecký "Hurvínek" Tatra řady M 131.1,či "singrovka" Tatra řady M 240.0, postávají dnes jen motorové vozy MSV řady 810, přezdívané "orchestriony"a nové motorové lokomotivy ČKD řady 743, přezdívané "elektroniky", obstarávající veškerou nákladní a částečně i osobní dopravu do Harrachova.
Já přesedám do motoráčku směr Liberec a v blízké Smržovce do dalšího, směr Josefův Důl.


Jet až do Josefova Dolu však časově nevychází, a tak vystoupím na další zastávce, v Jiřetíně pod Bukovou a pěšky pokračuji po pěkné okresní silničce, po úpatí Tanvaldského Špičáku, do blízkých Albrechtic, na něž se již těším.
Roubené chaloupky rozeseté po okolních stráních, všechno je tu, zdá se jako dřív.Přibylo jen pár menších penzionů, tu a tam se bělá cedule "ZIMMER FREI", ač v dohledu nejsou žádní Němci. Všude vládne vzácný klid, odevšad čiší pohoda.
Kostelík na vysoké, příkré stráni, od jehož zdí se dobře sjíždělo na saních až téměř na silnici, i obecní hospůdka, vše zůstalo jako kdysi, v dobách našeho dětství.
Je poledne, z hospůdky se line vůně segedínského guláše.Tady jistě draho nebude. Ale oběd jsem se rozhodl odložit a po chvíli objevuji povědomou cestu, mizející v lese na úpatí Špičáku. Opravdu,známá cesta na Špičák, po které jsme se sestrou i občas s rodiči sjížděli na saních. Ovšem dnes je vyasfaltována v pohodlnou silničku. Na vrcholu Špičáku se nezměnilo k mé radosti nic. .Lyžařský vlek, hotel s rozhlednou,všecko je jak pamatuji z dob svého dětství. Opět po dlouhé době stoupám na známou rozhlednu a kochám se známým pohledem na hory. Přece jsem nakonec objevil změnu - z lokálu, kde jsme si dávali čaj a pouštěli na hracím automatu desky, zmizel hrací automat! Jen s obtížemi poznám téměř k nepoznání opravenou a černě přetřenou podnikovou chatu kralupského nádraží. Po známé a všemi oblíbené, staré podnikové chatě Kovohutí Čelákovice však nezbyla již ani stopa. Její místo na stinné stráni pod lesem na úpatí Špičáku zabrala v roce 1980 rozlehlá novostavba s balkóny a vysokými okny, pojmenovaná "penzion Hana". Můj otec tehdy zde při práci na stavbě utrpěl vážný úraz na noze. Ač se brzy uzdravil, možnost navštívit novou chatu se nám již nenaskytla. Stráňka pod chatou, kde jsme se jako děti učili lyžovat a sáňkovali, zarostla mladými smrčky.Vedle novostavby se však dosud nachází terasa, na níž stával kdysi v létě stanový "pionýrský" tábor a dosud ie zde i původní volejbalové hřiště.

Hotýlek na Špičáku

Penzion Hana zboku (předek byl proti slunci)

Prudkým, dvoukilometrovým "sešupem" kolem zbrojnice dobrovolných hasičů ve Žďáře a několika chalup sestupuji k tanvaldskému nádraží. Na severním zhlaví, odkud vybíhá známá ozubnicová trať do Kořenova, nacházím další, již mizející raritu - ručně stahované závory. Fotím začátek ozubnice a poblíž přejezdu také dvě odstavené, zachovalé ozubnicové motorové lokomotivy Simmering-Graz-Paukert řady T 426.001 a 003, které sloužily na kořenovské trati až do vystřídání novými "elektroniky" ČKD řady 743 koncem 80. let 20. století.

Odstavené "rakušanky" SGP řady T 426.001 a T 426.003

Nový "elektronik" ČKD řady 743.004.4

Lokomotiva T 426.001 je v provozuschopném stavu a slouží k vedení nostalgických vlaků. Postupně renovována je již i její značně sešlá sestra , stroj T 426.003. Stroje řady T 426.002 a 004 však potkal smutný osud - oba byly sešrotovány.
V pokladně mě překvapil pestrý výběr železničních pohlednic, souvisejících s kořenovskou a libereckou tratí, ale i s podkrkonošskými tratěmi.V nádražní hospůdce se stavím na oběd. Zlákala mě bramboračka. Je sice výborná, hustá, ale horká, že se téměř nedá jíst.
Když se mi konečně podaří polévku zdolat, mám už nejvyšší čas jít do vlaku. Zpáteční cestu podniknu přes Liberec, po trati známé z "Kouzla lokálek".Opět opouštím Tanvald přes Smržovku, tentokrát už bez přestupu. Za Smržovkou překonáváme vysoký viadukt, postavený v oblouku. Na trati byly proražené i dva tunely - jeden u Lučan nad Nisou, druhý na jabloneckém předměstí Paseky.
Z jabloneckého dolního nádraží vede v údolí pod tratí téměř souběžná úzkorozchodná trať liberecké tramvajové linky č.11. Jde o tzv. "meziměstskou" linku, to poslední, co po roce 1957 zbylo z tramvajové sítě v Jablonci n. Nisou, která dříve dosahovala až na nádraží v nedalekém Rychnově u Jablonce, odkud se tramvajemi do města dovážely i poštovní zásilky. Na trati najdeme řetězovkovou trolej a chráněné přejezdy jako na železnici. V ulicích Jablonce dnes již nenajdeme ani kus kolejí.Je pod mrakem a začíná poprchávat. Ale to nevadí, už je tu Liberec. V nádražní trafice nalézám slušný výběr kovových automobilových modelů MATTEL, tak novým přírůstkem v podobě dragsteru obohacuji svou sbírku.


V Turnově přesedám z hradeckého spěšňáku na rychlík Tanvald-Praha hl.n. Bardotka" ČKD řady 751 se rozeřvává do maximálních obrátek. Přisedá si muž v maskáčích a khaki kšiltovce, nejspíše tramp, s brýlemi, jejichž skla připomínají spíše dna půllitrů. Zřejmě je na tom se zrakem hůř než já.
"Vy asi hodně cestujete co?" všímá si jízdního řádu, podle něhož kontroluji všechny odjezdy a přestupy. Ze spolucestujícího se po chvíli vyklubal tramp, který se vrací z Českého Ráje do Prahy, kde pracuje jako ladič pian - je vidět, že co mu Bůh ubral na zraku, bohatě mu přidal na hudebním sluchu, a jeho velkou láskou je sbírka vláčků TT. Máme tedy společnou zálibu a tedy je i o čem si povídat.
V Mladé Boleslavi projíždíme pořádným lijákem, ale cesta v přátelském hovoru nám docela pěkně ubíhá. Ale najednou jsou tu Neratovice a poslední přestup. Zjišťuji že jsem si se spolucestujícím zapomněl vyměnit adresu, což by jistě přišlo vhod, ale na to už je pozdě. Ale známá lokálka už čeká a domů už je to "co by kamenem dohodil".
Doma se chvíli dívám na televizi a potom zařazuji nový model do vitríny k ostatním. A to je také také již opravdu konec mojí dovolené. Víkend strávím v lese na houbách a k další cestě vás budu moci pozvat až koncem září, a ta nás povede...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama