Přes Brdy na zámek Blatná

30. dubna 2014 v 22:04 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008


Je tu konec července 2001 a mně po roce konečně začíná další dovolená,kterou tentokrát započnu na zámku Blatná. Počasí jako vždy přeje,když motorový rychlík "Otava" Praha hl. n. - Sušice opouští nádraží Praha Smíchov. Ve Zdicích opouštíme plzeňskou trať a vjíždíme do mělkého údolí říčky Litavky mezi zahrádky, mlýny, úzké silničky a mírné, zalesněné kopečky a stráně Brd.


Trať sama o sobě působí dojmem jakéhosi muzea. Na přejezdech je možno ještě vidět ručně stahované závory, jinde též hlásky, drátovody, mechanická návěstidla a předzvěsti.Vše je dosud udržováno. Dojem ruší jen moderní motorové vozy řad 854 a 810.
Projíždíme Lochovice, Jince, v Příbrami zamáváme majestátnímu poutnímu klášteru na Svaté Hoře a mezi haldami uranových dolů u Milína a Tochovic se stáčíme k Březnici. Tady mám dvě minuty na přestup. Ale směrem na Písek zrovna probíhá výluka a rychlík tedy k mé radosti jede do Strakonic odklonem či spíše "zkratkou" po vedlejší trati přes Blatnou, což mi přinese aspoň 10 min. časové úspory a přestup tedy také odpadá. Blatnou jsem měl možnost navštívit již v srpnu 1989, ale zámek byl tehdy kvůli rekonstrukci zavřený, Dnes je vše jinak. Jak se dovídáme z poutavého výkladu staršího průvodce, zámek byl v 90. letech vrácen v restituci původní majitelce, p. Kornelii Hildprandtové, která se zabydlela v bývalém zahradnickém domku a zámek zpřístupnila turistům. Sama jeho komnat užívá jen výjimečně - k rodinným slavnostem nebo sešlostem s přáteli. Někdy prý i sama provádí turisty.

Pohled na zámek z parku

Původně gotický vodní hrad byl vystavěn na místě staršího románského objektu a významně goticko-renesančně přestavěn v letech 1523-30 Benediktem Riedem, upraven barokně a nakonec pseudigoticky. V zámku jsou k vidění skvostné historické interiéry s rodovými sbírkami ( lovecký salón,rodinná galerie, Purkyňova pracovna) či rytířský sál s nástěnnými malbami z 15. století.
K zámku, obehnanému vodním příkopem, přiléhá také rozlehlý anglický park a obora, kde jsou chováni daňci. Samice s mláďaty se ukrývají v oboře pod stromy, zato však samci, zvyklí na lidi, se ve stádu klidně popásají v parku a nechávají se, k radosti dětí, krmit z ruky. Ráno je krmívá sama paní Hildprandtová.


Zámecký park s daňky

Na blatenském zámku se natáčely i některé filmy, jmenujme alespoň pohádku "Křišťálek meč".
Je pod mrakem,ale na dášť to nevypadá.Po prohlídce parku jdu do města.V nedalekém hotelu "Černý beránek" se stavím na oběd. Objevuje se osmahlý číšník s brýlemi, plnovous jak Rumcajs. Jeho tvář se mi zdá nějak povědomá. Opravdu! Je to můj bývalý spolužák Vláďa Kadlec! Původem zedník pracuje teď u své sestřenice jako číšník, občas vypomáhá i v kuchyni. Máme oba radost ze setkání, ale je poledne a Vláďa má v restauraci spousty práce. Doporučuje mi tedy výbornou svíčkovou a přidá "protekční" porci knedlíků a odpoledne, až bude více času, mě zve na posezení a "panáka".
Po obědě tedy posedím ještě v zámeckém parku a potom si jdu zpět do hotelu dát ještě kávu. Sedíme a ,povídáme si ještě asi dvě hodiny a čas nám příjemně ubíhá. Na náměstí se loučíme a já se vydávám na zpáteční cestu, tentokrát do Nepomuka, odtud kousek po trati Horažďovice předměstí - Plzeň do Nezvěstic a přes Mirošov do Rokycan, ke trati z Plzně do Prahy.


Mladá pokladní na blatenském nádraží zůstává nejprve nad mojí KMB. bezradně stát, než najde v počítači potřebnou kilometráž.
Tuto okliku jsem si udělal na zpáteční jízdě proto, že si vedle poznávání památek chci své dovolenkové cestování zpestřit i poznáváním našich dalších tratí.
Vůz řady 810 je vybaven nejen automatem na jízdenky, ale i vlakovým rozhlasem, podobným pražskému metru. "Ukončete výstup a nástup,dveře se zavírají! Příští stanice: Kotouň (Životice, Kasejovice, Lnáře...)! Nepomuk - konečná stanice! Děkujeme, že jste využili služeb Českých drah!" - a žádná prosba o výstup.
Vlakový rozhlas, to je pro mě novinka. Snad ho někdy zavedou i u nás, na brandýské a mochovské trati. Přívětivá krajina polí a luk, zapadlých jihočeských vísek, stranou od hlavních silnic, malebná nádražíčka, sloužící již spíše k bydlení nebo jednoduché přístřešky zastávek. To je tedy podhůří Šumavy mezi Blatnou a Nepomukem. A již je tu hlavní trať Horažďovice předměstí - Plzeň.
Nad Nepomukem se vypíná zámek Zelená Hora, dějiště Švandrlíkových "Černých baronů". Po válce zde sídlil nechvalně známý vojenský útvar, zvaný "Pomocný technický prapor",kde vojáci z rodin živnostníků, šlechticů,ale i katoličtí kněží či učitelé sloužili beze zbraní, zato však při vykonávání nejtěžší dřiny v lomech či na stavbách. Po krátkém kousku cesty plzeňskou tratí je tu další přestup - Nezvěstice. Poblíž zámku Kozel se noříme do lesů Motorový vůz 810 téměř stále "hobluje" nákolky mimořádně ostré oblouky. Brzy okolní krajina připomíná trať Ledečko - Kolín.
Tady, jako např. u nás cukrovarnictví, bylo naopak rozšířeno hutnictví železa.
Z Mirošova je pár kroků do nedalekého Dobříva, kde se vedle původní západočeské dřevěné architektury nachází dodnes fungující vodní hamr. Každým rokem se zde pořádá tzv. "Hamernický den" se setkáním kovářů, historickým šermem a ukázkami kovářských prací, na nějž je z Rokycan vypravován zvláštní motorový vlak, tvořený historickým motorovým vozem M 131.1386 a přípojným vozem Clm a z Mirošova historický autobus Škoda 706 RTO Lux. V Rokycanech přesedám na rychlík "Bečva" Plzeň - Žilina a mířím ku Praze.
Nazítří mě čeká práce na zahrádce a pozítří se vypravím na opačnou stranu, do Čech severních. A to...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama