Po zajímavých tratích Jeseníků a Slezska

23. března 2014 v 18:33 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008

O rok později,první zářijovou sobotu roku 1998,se vypravuji, mimořádně bez KMB.,tedy za hotové,na jednu z nejdelších výprav, tentokrát na severní Moravu,kam mě pozval kamarád a spolusběratel lepenkových jízdenek a rovněž podobný "blázen" jako já, student pardubické Vysoké školy dopravy a spojů, Petr Štefek ze Štěpánkovic u Opavy, s nímž jsem si doposud jen dopisoval.


Po sedmé hodině ranní vyjíždím z Čelákovic rychlíkem směr Jeseník. Čeká mě 325 km s průjezdem tzv. "slezským Semmeringem" Ramzová - Lipová Lázně, peáží (trať procházející cizím územím) přes Polsko, projížďka úzkorozchodnou Třemešná ve Slezsku - Osoblaha a dík noclehu u Petra i menší prohlídka města Opavy, kam bych se jinak těžko dostával.
Na trati Velký Osek - Chlumec nad Cidlinou je dnes výluka, stáčíme se tedy odklonem ke Kolínu a pokračujeme do Hradce Králové úvratí přes Pardubice. Je pod mrakem, nad Labem a okolními lesy se válejí vodní páry. Den moc přívětivě nevypadá. Nezmoknu?
V Týništi nad Orlicí se náš vlak dělí na dvě části: přední část pokračuje do Letohradu, Hanušovic a Jeseníku, zadní polovina pokračuje úvratí do Náchoda,Hronova a Meziměstí.Dobře že jsem nastoupil dopředu. A již jsme mezi kopci Orlických hor.


Zamáváme zámkům v Častolovicích a Doudlebech nad Orlicí, zřícenině v Potštejně, protáhneme se tunelem pod hradem Litice nad Orlicí, na chvíli opět vjíždíme pod trolej v Letohradě. Copak asi dělají přátelé Olin a Naďa Běťákovi?
V Lichkově odbočuje trať do polského Miedzylesí. Podle nedalekého lesa se bělají sloupky s výstražnými cedulemi - státní hranice.
V Dolní Lipce se dává docela slušně do deště. Pěkné vyhlídky! Z okolních kopců stoupá pára, den je pochmurný.
V Hanušovicích,kde úvratí najíždíme na trať Šumperk - Jeseník ,se nachází velké depo a pivovar a konečně taky přestává (je jen otázkou na jak dlouho?) pršet. Dál pokračujeme proti proudu řeky Moravy, která se zde loni v srpnu vylila z břehů a napáchala mnoho těžkých škod. Místy jsou vidět nové hráze i nová souběžná silnice. Ušetřena tehdy nezůstala ani železniční trať,sevřená z obou stran vysokými kopci Jeseníků.
Krajina se zde hodně podobá Krkonoším. Krátce po poledni stavíme v Ramzové,která je výchozím bodem několika turistických tras. Poblíž zastávky se nachází dolní stanice sedačkové lanovky na Šerák a chata" Kaťuša ",kde jsem v září 1980 strávil se svým otcem týden pěkné dovolené.Tady začíná nejmalebnější a nejzajímavější úsek,zvaný"slezský Semmering".
Přibývá oblouků, stoupání činí až 40 promile. V Horní Lipové vidíme pokračování jesenické trati hluboko pod námi,chvíli se jakoby vracíme zpět po úbočí protějšího kopce.

Na nádraží v Hanušovicích

V bývalém stavědle stanice Horní Lipová se buduje malé muzeum "Slezského Semmeringu".
Zakrátko vjíždíme do Lipové Lázní, kde odbočuje lokálka do Javorníku - městečka s pěkným zámkem, téměř ze všech stran obklopeného hranicí s Polskem. Na javornické trati, hned za Lipovou Lázněmi, leží zastávka Lipová Lázně jeskyně, od níž lze dojít ke známým jeskyním Na pomezí, a vlečka do mramorového lomu v Supíkovicích. Supíkovickým mramorem je obložena např. stanice metra v Praze na Florenci.
Zamáváme Lipové Lázním a konečně vjíždíme do konečné stanice Jeseník. Na vedlejší koleji již čeká motorový spěšný vlak do Ostravy hl.n.,tvořený archaickým motorovým vozem "dvaašedesátkou" Tatra řady 830 ,dvěma "krátkými Balmy" a nejmodernějším motorovým vozem nové generace, vozem MSV řady 843, podle tvaru své karosérie přezdívaným "rakev". Dávám přednost Balmům.
V Mikulovicích přejíždíme můstek přes potok, který tvořící zároveň státní hranicí a jsme v polských Glucholazech.
Rozlehlé kolejiště zarůstá trávou, u něj budova z hnědých neomítnutých cihel, mechanická návěstidla jako v Německu a dlouhé, neskutečně špinavé, liduprázdné nástupiště. Není zde celní služba, tedy ani povolení k nástupu a výstupu cizích cestujících.
České vlaky proto zastavují až za stanicí a úvratí po jiné koleji opět celou stanici projedou a potom teprve pokračují na trať směr Jindřichov ve Slezsku. Dál vidím jen pole, pole a zas pole, občas kousek lesa či nějakou ves a najednou se ocitáme v Jindřichově ve Slezsku, ani se nedalo poznat, kde jsme opět přejeli státní hranici.To byla tedy slíbená peáž.
V Třemešné ve Slezsku se sháním po Petrovi.Co teď? Je pozdě odpoledne a z Jeseníku už zpět nic nejede. Ale z již rozjíždějícího se vlaku ještě někdo vyskakuje. Petr! Myslel,že již nepřijedu a již byl na odjezdu.Tak vše nakonec dobře dopadlo a jdeme před staniční budovu, kde se nachází nástupiště osoblažské úzkorozchodky. Po prodeji tratí Jindřichův Hradec - Obrataň a Jindřichův Hradec - Nová Bystřice i s vozidly, společnosti "Jindřichohradecké místní dráhy" a.s. jde o jedinou úzkorozchodnou dráhu u Českých Drah. Dvacetikilometrová trať o rozchodu 760 mm,postavená v roce 1898,vedoucí malebnou krajinou Osoblažského výběžku, opravdu hodně připomíná již zmíněné jihočeské tratě.Původně měla vést až do nedaleké polské Raclawice..Nakonec se stavba zastavila v Osoblaze.
V provozu jsou stejná vozidla jako na jindřichohradeckých tratích - osvědčené a spolehlivé, staré motorové lokomotivy ČKD řady 705.9 z let 1954 - 55,které jsou dnes našimi nejstaršími motorovými lokomotivami v provozu, a přípojné vozy Tatra řady Balm / ú. Parní lokomotivy byly osvědčené "malletky" řady U 47.0 s členěným parním strojem.
Dnes se jedná o zakoupení parní lokomotivy z Rumunska,která by i zde sloužila k vedení občasných nostalgických vlaků.
Z nákladů se zde již přepravuje pouze v noci uhlí ve vysokostěnných normálněrozchodných vozech, naložených na podvalnících, ale i to již má brzy skončit.

Motorová veteránka ČKD řady 705.913 v Osoblaze

V přívětivě vypadající staničce Horní Povelice se nachází snad nejkratší manipulační kolej na světě. Jen taktak se na ni vejde jeden dvounápravový nákladní vůz. Křižování vlaků probíhá již jen ve stanici Liptáň.
Nádraží i zastávky září čistotou a květinami. V Osoblaze najdeme tříkolejnou stanici s dvoukolejnou remízou pro lokomotivy.Trať končí několik desítek metrů před státní hranicí.
Pořizujeme nějaké snímky stanice i vozidel,pak si sedneme na lavičku a povídáme si o škole, práci a samozřejmě o mašinkách, jako vždy, když se poprvé sejdou dva noví přátelé a fandové všeho, co jezdí po kolejích. V Třemešné si později ještě fotografuji zajímavou kombinaci českých a německých odjezdových "mechanik" a motorovým spěšným vlakem odjíždíme směr Opava. Tentokrát dáme přednost přívětivě pobrukující "dvaašedesátce" Tatra řady 830.


Ještě nás čeká 57 km a 2 přestupy.Další úvrať se nachází v Krnově, odkud pokračuje trať dolů do Olomouce. Nacházejí se zde známé železniční dílny, kde se opravují všechny typy osobních vozů. Vozy rychlíkové, vlečňáky k motorovým vozům, provádějí se zde i renovace historických vozů pro muzejní účely i opravy nátěrů motorových i elektrických hnacích vozidel. My však pokračujeme rovinatou tratí podle polské hranice, dál na východ. Krajina vypadá jako někde poblíž východního okraje Prahy. Rovina, pole, občas listnaté remízky nebo stromořadí. K večeru konečně přijíždíme do Opavy, bývalého hlavního města Slezska.
Velkoměsto nás vítá širokými, čistými ulicemi a pěšími zónami. Nachází se zde Slezské zemské muzeum, které je starší než pražské Národní muzeum, je zde i divadlo a několik kostelů.
V místech, kudy probíhalo městské opevnění, probíhají zelené pásy trávníků a parků. Petr mi ukazuje, kde stával dům, v němž pobýval a později i zemřel Petr Bezruč. Dům byl za 2. světové války zničen náletem a na jeho místě dnes stojí hotel.
V provozu je hustá trolejbusová síť, za první republiky zde jezdily i tramvaje. Opava je i velkou železniční křižovatkou. Jsou zde dvě nádraží - na trati do Krnova leží stanice Opava západ. Poblíž centra města leží rozlehlé hlavové nádraží Opava východ, které je druhou hlavovou stanicí po pražském Masarykově nádraží. Z východního zhlaví lze jet do Krnova, Ostravy, Svobodných Heřmanic a Hlučína. Západní zhlaví končí krátkou kusou kolejí pod centrem města.

Opava-východ - koncové zhlaví

Pěkně opravená staniční budova se trochu podobá spíše pražskému činžáku z první republiky než nádraží. V nedalekém depu najdeme další zvláštnost z éry parní trakce - německé vodní jeřáby. Již za tmy vyjíždíme "orchestrionem" MSV řady 810 na poslední kousek cesty, do Kravař ve Slezsku, kde přesedáme do dalšího, směr Chuchelná a po deseti minutách jsme na malé zastávce ve Štěpánkovicích. Překvapuje mě množství vystupujících lidí. Do malé vsi, ale i k Petrovým rodičům je to už jen pár set metrů.
"Můžu vám dát jen gulášovou polévku, nic lepšího nemám", pokládá Paní Štefková na stůl talíře a pářící mísu vonící polévky. Nic lepšího však není třeba, protože gulášovka je moc dobrá.
Po dobré večeři se zavřeme u Petra v pokojíku. Podlouhlá podkrovní místnůstka se šikmým stropem, oknem do zahrady a policemi a skříněmi, přeplněnými jízdními řády všech možných železničních společností a vydání. Plechová krabička s logem PKP u zdi před postelí se ukáže být podivným suvenýrem - jedná se o bývalý odpadkový koš z vyřazeného polského osobního vagónu, sloužící nyní jako schránka na různé drobnosti.
Petr zapíná počítač, kde se objevuje schéma nádraží v Bohumíně. Zde si lze vyzkoušet práci výpravčího, tj. stavět vlakové cesty pro vjezdy, odjezdy i posuny. Jedná se o hru - simulaci zabezpečovacího zařízení, jaké dnes již slouží výpravčím v mnoha moderních stanicích. Dlouho do noci si povídáme a teprve po jedné hodině ráno jdeme spát. Noc je nezvykle teplá a venku ticho, jaké jsem u nás již dlouho nezažil. Zdá se, že se zde určitě dobře spí, ale Petr přináší starodávný, dosti hlučně tikající budík, takže přes veškerou snahu se mi usnout nepodařilo. Přesto se však ráno cítím alespoň odpočatý a po šesté vstávám. Zpáteční cestu jsem na Petrovo doporučení chtěl podniknout přes Krnov a Bruntál do Olomouce, což je pěkná, kopcovitá trať s hezčí krajinou a několika tunely, ale v Olomouci, kterou bych rád navštívil a prošel se městem, je čas jen půlhodinu, zatímco v Kolíně, který je od nás na dosah a kde již vše znám, bych musel na přestup čekat 3 hodiny. Vrátím se tedy stejnou trasou, jakou jsem přijel a bruntálskou trať si projedu při jiné příležitosti.
S Petrem se loučíme jen narychlo ve dveřích, protože ho čeká ještě nějaká práce na zahradě a jde si ještě na chvíli lehnout.
Přestože již svítí slunce, celá ves snad ještě spí. Ani kolem trati není vidět nic, všude leží mlha jako mléko.
Snídani-čaj a pár koblih, si dávám až v malém nádražním bufetu v Opavě. A už se klube krásný den, nasedám na stejný spěšňák jako včera, ovšem dnes si pro změnu vyzkouším novou "rakev" MSV řady 843 a v 9.30 hodin ráno přijíždím do Jeseníku. Do odjezdu pražského rychlíku zbývají 4 hodiny, ale tady se jistě také dá strávit pěkné dopoledne. Byl jsem zde již 2x s rodiči, v červnu 1978 a v září 1980 a ledacos zde znám.
Jeseník je příjemné město, proslavené hlavně Priessnitzovými lázněmi, k nimž se dostaneme za chvíli. Z průmyslu je zde pouze podnik Rudné doly a.s., známý výrobou montovaných domků.
Ve městě se nachází gotická vodní tvrz, přestavěná v 18. století na zámek, přístupná po kamenném mostě přes bývalý vodní příkop.Ve tvrzi je zřízeno Vlastivědné muzeum Jesenicka. Expozice prezentuje lázeňství, historii a geologii.

Setkání motorových vozů staré a nové generace na nádraží v Jeseníku

Po vyfotografování setkání motorových vozů staré a nové generace, tedy "dvaašedesátky" a "rakve", odcházím asi 2 km do stráně nad městem,kde se nacházejí lázně, trochu podobné krkonošským Jánským Lázním. Je zde však méně lidí a větší klid. Léčí se zde astma a dýchací potíže či respirační choroby.
Pohodlnou stezkou kolem kavárniček, penzionů a louky s pasoucími se koňmi sestupuji dolů do města na oběd a po něm už je čas se odebrat na nádraží. Rychlík od Prahy zde již stojí a čisťounký, červený královéhradecký "brejlovec" ČKD řady 754 již objíždí soupravu ke zpáteční jízdě.

Jesenické lázně

Srdce lázní v Jeseníku - Priessnitzovo sanatorium

"brejlovec" řady 754 objíždí soupravu pražského rychlíku

Přestože je neděle odpoledne, cestujících je kupodivu málo - ve vagóně je nás všehovšudy 8. No, nebudu se předčasně radovat, uvidíme v Letohradě a Hradci Králové.V Hanušovicích se počasí opět zkazilo.Ochladilo se a zamračilo. ale teď už je to jedno, hlavně, že se výlet povedl jak měl!
Za Hradcem Králové už se kvapem šeří. V kupé jsme dva a po setmění konečně zastavujeme v Čelákovicích. Když zahýbám do naší spoře osvětlené ulice, začínají padat první dešťové kapky. Sláva nazdar výletu, nezmokl jsem, už jsem tu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama