Po "staré Tišnovce" údolím Sázavy

23. března 2014 v 19:34 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008

Projel jsem již spoustu krásných míst,ale mezi málo navštěvované zatím patřila doposud Českomoravská Vysočina,což se mi podařilo napravit 11.6.2000,když jsem se týden předtím dozvěděl o jedné téměř zapomenuté trati,či spíše vlečce, poblíž Havlíčkova Brodu. Jedná se o jeden ze zbytků původní trati z Havlíčkova Brodu do Brna, která byla po 2. světové válce postavena v nové trase, a z původní trasy zbyla dnes nejen lokálka Žďár nad Sázavou - Bystřice pod Pernštejnem - Tišnov, ale ještě jedna zajímavá vlečka, kterou chci dnes navštívit. Tak nastupovat! Za moment se odjíždí!


Je opět krásné, slunečné ráno, snad počasí vydrží. Odjíždím hradeckým rychlíkem do Velkého Oseka, ale odtud proti očekávání nic na Kolín zrovna nejede, takže jsem nucen zde strávit hodinu. Nic k vidění zde není, tak aspoň obcházím pár obchůdků v přilehlé ulici. Čas jakoby se schválně zastavil. Hodina se vleče stále pomaleji a i když je teprve ráno, slunce už začíná pěkně připalovat. Konečně je tu další vlak.
V Kolíně mě čeká překvapení. Slaví se století lokálky Kolín - Ledečko a ve velké stanici, kudy prochází jeden z nejmodernějších železničních koridorů, dnes, trochu jako za starých časů, vládne pára. Od prvního nástupiště, kam ústí ledečská trať, odjíždí souprava "rybáků" Baa, vedená českolipským "pětikolákem" - nákladní lokomotivou ČKD řady 524.1110, vzadu vydatně pomáhá "velký bejček" ČKD řady 423.009 z Lysé n.Lab. pojmenovaný "Líza". Za nástupišti, u zachovalého vodního jeřábu, pokuřuje jaroměřský "bulík" ČKD řady 464.008 a po chvíli se u prvního nástupiště objevuje další veterán, tentokrát domácí motorová lokomotiva TSM řady T 444.162,přezdívaná "Karkulka".
Poveze do Ledečka poněkud nevhodnou soupravu - dva moderní rychlíkové vozy 1. a 2. třídy, které se k ní, ani na lokálku, příliš nehodí.

Českolipský "pětikolák" řady 524.1110

Jaroměřský "bulík" řady 464.008

Domácí "karkulka" řady T444.162

Na slepém kolejišti vedle nádražní budovy je nachystána výstava novějších lokomotiv a motorových vozů. Najdeme zde střídavou, elegantní "laminátku" Škoda řady 240, jejíž působnost začíná v nedaleké Kutné Hoře, a stejnosměrné lokomotivy Škoda jako např. "velblouda" řady 130 a "žehličku" řady 110. Motorové lokomotivy reprezentuje mohutný "čmelák" ČKD řady 771 a lokomotivy ČKD nové generace - "ponorka" řady 730 a malé "lego" řady 704. Za motorové vozy se zde červená legendární "hurvínek" Tatra řady M 131.1515, který jezdíval na trati z Peček do Kouřimi a občas jistě zavítal i z Kolína do .Ledečka

Stejnosměrná posunovací lokomotiva řady 110 zvaná "žehlička"

Ale už je nejvyšší čas jet dál. U 4. nástupiště již čeká osobní vlak do Havlíčkova Brodu.
V Kutné Hoře, kde přejíždíme z napětí 3 kV stejnosměrné soustavy pod střídavou soustavu 25 kV 50 Hz, probíhalo střídání lokomotiv. Dnes však vede náš vlak dvouproudová lokomotiva Škoda řady 363 a přepřahy se provádějí jen u nákladních vlaků, na které opodál čekají střídavé "laminátky" Škoda řady 240.
Vlevo se táhne dlouhý, zalesněný hřeben Železných hor s městečkem Třemošnicí na úpatí, nad nímž se rýsuje zřícenina hradu Lichnice. V pozadí páří nová dominanta Železných hor - 300 metrů vysoký komín chvaletické elektrárny.
Za Golčovým Jeníkovem už se noříme do smrkových lesů Českomoravské Vrchoviny.
Moderní velkonádraží v Havlíčkově Brodě, kde mě čeká přestup směr Brno, je trochu neobvyklé svým tvarem. Jedná se o tzv. "klínové" nádraží (trojúhelníkového tvaru). Zatímco jedna strana budovy slouží odjezdům na Brno, Kolín, Humpolec a Jihlavu, druhá slouží příjezdům od Pardubic, u třetí strany parkují auta. Podobná nádraží najdeme ještě ve Staré Pace, Ostravě hl.n. a České Lípě.

Havlíčkobrodské "klínové" nádraží

"Laminátka" řady 240 s brněnským osobním vlakem v žst. Sázava u Žďáru

Sázava u Žďáru. Nevelká stanice mezi kopečky a loukami. Nikde živáčka, jen na louce proti staniční budově dva lidé obracejí seno. Do městečka, nebo spíše vsi, rozložené po obou březích řeky Sázavy, je to necelé 2 km pěšky.
Obec, rozložená po obou březích řeky, působí přívětivým dojmem.
Přemrštěná moderní výstavba sem, zdá se, ještě nedorazila. Staré, roubené stodoly či vybílené selské usedlosti čtvercového půdorysu, typické pro Vysočinu, vše září čistotou. Tu a tam je ještě vidět i šindelová střecha. V mnoha oknech pestré květiny.
Na kopci nad vsí vyčnívá z lesů televizní vysílač Rosička.V místech bývalého nádraží se dříve nacházel útvar železničního vojska. Nyní zde sídlí strojírenský podnik Stroje a Zařízení (SaZ) Sázava, vyrábějící různé nástavby na nákladní automobily pro potřeby silniční, železniční i městské dopravy a traťové údržby. Cisternové nástavby na podvozky nákladních vozů Tatra 815, elektromontážní nástavby pro opravy troleje na pojezdy lehkých nákladních vozů Praga-Magma, kolejové adaptéry (sklopná vodící kolečka) pro traktory Zetor nebo na nákladní vozy či na lžicové nakladače a bagry. Nevyužitou vlečku, která vznikla z koncového úseku zbytku bývalé trati, sloužící dříve cvičným účelům železničního vojska, využívá nyní "Klub přátel kolejových vozidel" z Brna jako depozitář historických kolejových vozidel. Nalézám zde množství vozidel i vraků, určených k renovaci. Německou posunovací lokomotivu LEW řady V 60 z říčanského Interieru, parní akumulační (beztopnou) lokomotivu ČKD typu A 918, dvě "prasátka" ČKD řady T 211.0, bývalou zdejší vojenskou "rosničku" ČKD řady T 334.0, očesaný vrak malé parní tříspřežní tendrovky z dobrovického cukrovaru, bez ojnic, spojnic i dalších součástek z budky i kotle, pojmenovaný "Princ Erich" nebo motorový plošinový vozík traťové údržby -Tatra Dm.


"Budu se moci ještě někdy rozjet vlastní silou?" jako by se nás ptala parní lokomotiva "Princ Erich" původem
z dobrovického cukrovaru.

Drezína Tatra Dm

Drezína Varšava

Dva kluci čistí veterána - inspektorskou drezínu Tatra Dm. Ochotně zvedají kapotu a ukazují, co je třeba na jednoduchém, dvouválcovém motoru opravit, aby se vozítko mohlo zas rozjet vlastní silou - jedná se jen o pár drobností.
Po dvoře vozí zájemce drezína Varšava - osobní automobil se zaaretovaným volantem a železnými disky místo klasických kol s pneumatikami. A už přijíždí i vlak od Přibyslavi. Motorová lokomotiva TSM řady 726.516 zvaná též "karkulka" se dvěma starými vlečňáky k motorovým vozům, řady Blm a BDlm získanými ze závodu Let Kunovice. Služební oddíl slouží jako prodejna železničních knížek, časopisů, pohlednic s lokomotivami a lepenkových jízdenek.

"Karkulka" řady 725.516 před odjezdem se zvláštním vlakem

Jízdné činí 30-Kč, zakoupením dvou lístků na osobu se platí jízdné na lokomotivě. Kupuji si tedy dva. Do odjezdu zpět však zbývá ještě hodina, jdu tedy s ostatními cestujícími a vlakovou četou do vsi na oběd.
Vesnická hospůdka, tuctový výčep jako jinde. K hospůdce však přiléhá ještě zahrada se stoly pod stromy místo slunečníků a je tu příjemně. Hned je tu hezká servírka - černovláska v bílé halence a černé minisukni a nese jídelní lístek. Na obecní hospůdku tu mají docela slušný výběr asi z deseti jídel. Dávám si tedy boršč a po něm ještě pivo.
Po dobrém obědě se vracíme k vlaku a ještě s dalšími zájemci šplháme na stanoviště strojvedoucího "karkulky". Po chvíli se ozve zahoukání, 400 koní pod přední kapotou zaburácí a už se otvírají vlečková vrata. Pravotočivým obloukem obkroužíme obec, která v osluněné krajině vypadá jako na barevném kalendáři a sjíždíme do lesů, mezi nimiž se klikatí řeka Sázava.
V kabině se nás veze asi 7, ale všichni máme docela slušný výhled na trať i na práci strojvedoucího, který je zároveň průvodcem a seznamuje nás se všemi zajímavostmi tratě i lokomotivy, která nyní jede asi čtyřicítkou. Trať po postavení nové tratě na Brno sloužila cvičným účelům železničního vojska a byla proto často rozebírána a opět stavěna,takže je v celkem slušném stavu. Maximální rychlost je cca 50 km/hod., což je na vlečce dostačující.

Na mostě přes Sázavu.

Asi dvakrát podjíždíme současnou brněnskou trať.

I přes značný hluk motoru slyšíme poutavý výklad strojvedoucího a kolem zvolna uplývá osluněná, téměř neporušená příroda. Co si víc přát?
Pod mostem přes Sázavu se dříve nacházel dorostový letní tábor hornopočernické církve Bratrské, zvaný "Ztracená kolej".Ze zastávky Nové Dvory - Nížkov je dnes soukromá chata, současná zastávka Nížkov je ztracena někde v lesích na nové trati. Konečná se nachází venku na předměstí Přibyslavi, asi kilometr od dnešního nádraží. Skutečný konec trati, napojený na dnešní brněnskou trať, prochází totiž po pozemcích několika podniků, takže do stanice zatím nelze zajíždět. Nevadí, pěšky je to na nádraží pár kroků, potom už nasedám do osobního vlaku směr Havlíčkův Brod a Kolín.
V Kolíně mám ještě čas navštívit velkou modelářskou výstavu. Kromě spousty exponátů se tu nacházejí i prodejní stánky. Výběr je sice velký, ale většinu lidí odrazují ceny, nad nimiž by dnešní poctivě pracující člověk spíš plakal. Je vidět, že i vláčky (které byly většinou nedostatkovým zbožím) se dnes staly spíš luxusem pro boháče.Ale je zde i pestrý výběr příslušenství. Zbylo mi aspoň na dva pěkné stromky. Už se těším, jak si je doma začlením do svého modelového kolejiště.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama