Po východních Čechách od Jaroměře k Náchodu

9. června 2013 v 18:19 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008


Spěšňák si to ze Starkoče pobrumlává dál k Trutnovu...

V roce 1979 jsem s kamarádem Lubošem Krausem 2x navštívil lokomotivní depo v Jaroměři,které v té době bylo poslední "oázou" čistě parního provozu u nás. Zde jsme měli možnost dík ochotnému personálu blíže poznat parní lokomotivu se vším všudy a při druhé návštěvě se dokonce na stroji 556.0 i kousek svézt. Strojový park tehdy tvořily již jen nákladní lokomotivy Škoda řady 556.0, dosluhující na vozbě nákladních a manipulačních vlaků.
Jak jsem však uvedl na začátku svého vyprávění,při naší třetí návštěvě, v roce 1981 skončil parní provoz i zde. Dnes se píše rok 1995 a k mojí velké radosti je z depa v Jaroměři zřízeno nové železniční muzeum. 10.8.1995 se tedy opět vydávám na cestu.


Rychlík Praha - Letohrad obtáčí rozlehlý oblouk kolem Velkého Oseka a noří se z úrodných lánů pšenice a zeleniny kolem Labe do borových lesů podél řeky Cidliny. Z lesů stoupá pára, nad mokřadím kolem Cidliny mezi Choťovicemi a Převýšovem poletují hejna ptactva. Vše nasvědčuje, že bude pěkný den. Za Chlumcem nad Cidlinou následuje rovina jak stůl, podobná spíše jižním Čechám. Kolem svítí oslepující žlutí rozlehlé lány řepky olejky, v dálce vpravo páří komín chvaletické elektrárny.
V Hradci Králové přesedám na osobní vlak směr Stará Paka.
Opět Labe a lány cukrovky a zeleniny. I jaroměřská trať je dnes pod dráty a provoz obstarávají elektrické lokomotivy Škoda řad 130 a 163 jako u nás.
Za Smiřicemi závodíme s auty na silnici Hradec Králové - Náchod, ale to už přijíždíme do Jaroměře.Tady končí trolej a vlak čeká na výměnu lokomotivy. Dříve nevzhledná, omlácená a vlhkem čpící budova je zakryta lešením, lesknou se nová okna a i ve vestibulu s pokladnami se vše mění k lepšímu.Odcházím známou pěšinkou podle křoví, lemujícího železničářské zahrádky, k bývalému depu, přeměněnému v muzeum.

Rotunda muzea s parní lokomotivou řady 414.404

Točna i koleje kolem zejí prázdnotou, vrata rotundy jsou zavřena, zmizely figury uhlí i zauhlovací jeřáb KIROW. Ze sedmi dýmníků ve střeše nad stáními zbyly jen dva. Před jedním stáním nacházím osobní vagón, upravený na pokladnu a pojízdnou prodejnu upomínkových předmětů. Převládají železniční knihy a videokazety.
Ujímá se mě mladý muž v montérkách. "Expozice je zatím přístupná jen s průvodcem, protože na lokomotivách i ve výstavních prostorách ještě probíhají dokončovací práce". "Štokry" Škoda řady 556.0 zmizely, ale jejich místa obsadily jiné zajímavé sstroje. Třeba akumulátorová posunovací lokomotiva, kterou si postavila pro svou vlečku bývalá smíchovská vagonka Ringhoffer, nebo nejstarší parní lokomotiva - maličký "kafemlejnek" Krauss řady 310.006 z roku 1884,který občas dělá radost malým i velkým cestujícím na trati Jaroměř - Náchod, či "bulík" ČKD řady 464.008, který si zahrál i ve filmu"Tmavomodrý svět", nebo "čtyřkolák" řady 434.0170, či lokomotiva řady 414.404, zvaná "prachárna", protože se dokázala spokojit i s nejhorším uhlím, a nepříliš zdařile natřená souprava přívěsných vozů k motorovým vozům, používaná dnes k historickým jízdám s lokomotivou 310.006. K inspekčním jízdám sloužil kolejový automobil - drezína Tatra Dm, podle velkého reflektoru na kapotě přezdívaná "kyklop".
Zato parní lokomotiva řady 411.019 zvaná "Konrád Vorlauf" je zcela rozebrána a opravována do provozuschopného stavu. Zatím nikdo ovšem netuší, že oprava nebude, dík nedostatku finančních prostředků, hotova ještě ani v roce 2008. V rotundě je šero a fotoaparát s bleskem bohužel dosud nemám, takže z fotografování není opět nic.
Dobře jsme si s mladým průvodcem porozuměli, ale čas kvapí a přede mnou je další pokračování dnešního "vlakovandru". Motorový vůz řady 853 se dvěma přívěsnými vozy pobrumlává mezi zahradami, kde zraje všechno možné i nemožné, od Labe k Úpě, mezi zvolna se zvedající kopečky Podkrkonoší. Pod nádražím s "jizvami" po střelách na zdi, v České Skalici, se leskne v dopoledním slunci jako ohromné zrcadlo rozlehlá hladina údolní nádrže Rozkoš. Za chvíli přesedám ve Starkoči. Zatímco spěšňák si to pobrumlává dál k Trutnovu, osamělý motoráček MSV řady 810 šplhá do kopečka k Václavicím. Tady úvratí najíždíme na trať Týniště nad Orlicí - Meziměstí, vedoucí podhůřím Orlických hor a údolím Metuje.
Na chvíli se pod námi rozprostře široký výhled do kraje, který jsem před chvílí opustil. Ovocné sady kolem rozlehlé hladiny nádrže Rozkoš, v pozadí se v mlžném oparu zdvíhají vrcholky Krkonoš. Ale to už se zavrtáme do skalního zářezu a je tu Náchod. Vítá mě čistá, nově omítnutá staniční budova se širokým nástupištěm, vroubeným truhlíky s pestrými květinami. Přestože se nedaleko nachází silniční podjezd, v sousedství nádraží najdeme dnes již raritu - původní přejezd s (ač nepoužívanými) ručně stahovanými závorami. Nedaleko se nachází výstavné náměstí, kterému vévodí kostel sv. Vavřince.

Náchodská radnice a zámek

Hotel na náměstí nese jméno ITÁLIE na paměť ubytování italských dělníků,kteří pracovali na stavbě zdejší železnice.Na kopci nad náměstím se majestátně vypíná zámek, přestavěný z původně gotického hradu, později barokně upravený pro Ottavia Picolominiho.Trochu mi připomíná zámek v Náměšti nad Oslavou. Chvíli posedím v zahradě a potom obejdu ještě zámecký příkop, v němž jsou dnes chováni dva medvědi, což je atrakce hlavně pro děti.


Dva pohledy do zámeckého parku


A jeden z věže

Po prohlídce interiérů pěkného zámku fotografuji ještě výhled na město a okolí ze zámecké věže. A je čas jít si něco sníst. Mnoho možností nenalézám, až nakonec objevuji rychlé občerstvení, upravené z bývalé nádražní vodárny, kde se spokojím alespoň s hamburgrem. Po půlhodině nasedám do rychlíku Wroclaw - Praha hl.n.A již bez dalších přestupů mířím k Týništi nad Orlicí, Hradci Králové a domů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama