Duben 2013

Za Biblí kralickou na jižní Moravu

7. dubna 2013 v 19:37 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008


Tento výlet měl původně vést jen na zámek v Náměšti nad Oslavou, ale potom došlo k nečekané změně, lépe řečeno trefení "dvou much jednou ranou".
Je tu slunečné ráno 21.7. 1995, přesedám v Kolíně na rychlík "Slovan" mířící z Prahy přes Bratislavu do Miskolce. Ale nebojte se, do Maďarska se dnes nejede. V Havlíčkově Brodě přesedám na spěšný vlak směr Znojmo, sestavený z dnes již také vzácných veteránů - rychlíkového motorového vozu Tatra řady 850 zvaného "krokodýl" a přívěsného vozu, zvaného "dlouhý Balm". O havlíčkobrodské stanici si povíme při jiné příležitosti, dnes se raději věnujme malebným tratím Českomoravské Vysočiny. Za Dobronínem podjíždíme dálnici D1 Praha - Brno, už sotva dostačující dnešnímu silničnímu provozu a brzy se ocitáme ve velké stanici Jihlava. Zde odbočuje tzv. Českomoravská transverzálka do Horní Cerekve, kde se větví na směry Veselí nad Lužnicí a Tábor.Středem města prochází také pomyslná hranice mezi Čechami a Moravou .V Jihlavě se nalézá také zoologická zahrada, zabývající se převážně chovem ohrožených či vzácných druhů zvířat.
V jihlavských dílnách se zhotovují přestavby motorových lokomotiv pro průmyslové účely.
Dál pokračujeme údolím říčky Jihlavy, plným mlýnů, malebných vesnic a lesnatých vršků.

Jihlavská "berta" ČKD řady 749 v Okříškách. Krásné ráno, krásné dívky, krásná mašina - bude krásný den i krásný výlet jihem Moravy

V Okříškách přestupuji na osobní vlak směr Třebíč. Archaický ,poválečný veterán ,"dvaašedesátka" (či "loďák") Tatra řady 830 s okny na stahování klikou a jednoduchým vlečňákem, tzv. " krátkým Balmem"- souprava, jakou znám ze svých cest na Oravu.
Za půl hodiny končíme v Třebíči. Jiné spojení nebylo, nezbývá než čekat další půlhodinu na další vlak.Nově opravené nádraží září čistotou. Třebíč je velice pěkné město, bohaté na památky. Nachází se zde starobylé židovské ghetto, zámek, nad střechami vyčnívají věže baziliky Svatého Prokopa, kterou jsem navštívil s přáteli o prázdninách v roce 1993 na výletě během letní konference "Studentského hlasu pro Krista" v Křižanově, kdy jsme měli možnost si zde i zazpívat.

Loďák" řady 830 v Třebíči


Částí města prochází železnice i po vysokém viaduktu, u něhož se nachází i technická památka - větrný mlýn. Já však na prohlídku města nemám dostatek času, jdu tedy obhlédnout alespoň nádražní trafiku, přetékající bohatým výběrem pohlednic. Do Náměště je už jen co by kamenem dohodil, ale na pohlednicích a za okamžik i z hlášení staničního rozhlasu jsem zjistil, že v sousedství Náměště je k vidění další lákadlo - Kralice nad Oslavou. Ale to už je tu další vlak.
Osobní vlak směr Brno, tvořený jihlavskou "bertou" ČKD řady 749 a klasickou soupravou velkoprostorových "maďarů". Honem nasedat, jízdní řád na klín a vyhledat spojení do Kralic. Je to jedinečná příležitost jak navštívit památník Bible kralické! Náměšť nad Oslavou. Trochu ospalé městečko mezi zalesněnými kopci. Podle čistoty ulic a květinové výzdoby poznáte, že jste na Moravě.
Je poledne, čistě umetené ulice jsou jako po vymření. Není divu; slunce opět mohutně přikládá pod kotel a kdo není zrovna doma u oběda, ten se opaluje u blízkého rybníka pod tratí. Hned bych si také skočil do vody, ale nemám v čem a času je tak strašně málo!

Zámek v Náměšti nad Oslavou

Přicházím konečně pod zámek. Je zde pěkný starobylý most přes Oslavu. U mostu právě probíhá trh.Tady je najednou lidí jak much. Ovoce, hlavně meruňky, zelenina, nějaká ta keramika, vizovické pečivo. Žádné asijské padělky značkového textilu, jak to známe z našich tržišť. Ale už musím na zámek. Nahoru vylézám zpocený, jen vyždímat.Zahrádka zámecké, k mému překvapení i levné, restaurace láká k posezení. Hned bych si dal něco k obědu i k pití, ale za několik minut začne prohlídka zámku a potom opět úprk do vlaku.
Renesanční zámek Žerotínů, barokně upravený,původně gotický hrad ze 13.století. V r.1946 byl adaptován pro potřeby prezidenta Edv. Beneše. K procházkám zve zámecký park a obora se starými duby. Můžeme zde vidět knihovnu, kapli, pracovnu presidenta E. Beneše, rozsáhlou sbírku závěsných koberců ze 16. - 19. století i ubytovací pokoje státních návštěv. Najdeme zde také různé hudební nástroje. Haugwitzové milovali hudbu a uchazeči o službu na zámku museli umět na cokoliv hrát.

Zámecký park

Nádraží se se nachází na opačném konci Náměště. Do Kralic je to 6 km. Vlak už tu stojí, jen si stačím (opět podobraz zpocený) koupit jízdenku a už se jede. Kolem letí letní krajina jako z nějakého barevného kalendáře, lemovaná klesajícími a stoupajícími telegrafními dráty, které také již podle většiny našich tratí zmizely, a pohoda, rušená jen rachotem "berty" ČKD řady 749,která má se soupravou "maďarů" na trati plné oblouků co dělat. Kolem se mihne další vzácnost - mechanická předzvěst, jejíž žlutý terč poklopený k obloze naznačuje, že nás následující vjezdové návěstidlo pouští do další stanice, a tou jsou . . . Kralice nad Oslavou. Kdysi sídlo Bratrské tiskárny,z níž vyšla v r. 1579 - 93 památná BIBLE Kralická chlouba národního písenmictví a pokladnice dokonalé češtiny, jak hlásá smaltovaná tabule na staniční budově.


Uprostřed malého městečka se nachází obvodové zdivo původní gotické tvrze, přestavěné renesančně Žerotíny, v 16.století tajně využité pro tiskárnu Jednoty bratrské a zničené za třicetileté války. V sousední budově Památníku je vystaveno mnoho vykopávek a zajímavostí.
Pro mě je nejzajímavějším exponátem replika původního dřevěného knihtiskařského lisu, na němž vám ještě dnes vytisknou pamětní list v podobě švabachové stránky. Olověné litery sice nahradil štoček, směs dubových sazí a lněného oleje, navalovanou koženými balóny nahradila válečkem navalovaná tiskařská barva KONTRAST, kterou používám i já u nás v tiskárně, ale technika zůstala stejná - naválíte barvu, do rámečku vložíte arch papíru, se vším zajedete pod vrzající vřeteno a pootočíte s ním. Fotografovat se zde k mé lítosti nesmí, tak fotím aspoň venku památník v podobě stolu s rozevřenou knihou a odkudsi od Brna už slyším zahoukání odpoledního osobáku na Jihlavu a opět se vydávám na dlouhou ( stejnou, jakou jsem sem přijel, ovšem nyní už bez přestupu v Třebíči ) a úmornou cestu k domovu.
Naštěstí všechna okna jdou otevřít. Při průjezdu kolem rybníka v Náměšti se ovšem už nemohu dočkat večera, kdy vsednu na kolo a zajedu si s chutí skočit do Malvín.

Pomník Bible kralické