Stopou koněspřežky za Petrem Vokem do Rožmberka.

31. března 2013 v 21:42 | Vláďa |  Křížem krážem po tratích Čech, Moravy a Slezska-vzpomínání na výlety z let minulých

Vzpomínky na cestování v letech 1995 - 2008


Je příjemné ráno 6. července 1995 a mně začíná dovolená. Na kuchyňském stole leží KMB. na 5000 km a já hledám na železniční mapě nejvhodnější trasu.
Je tu však jedna nepříjemná podmínka ze strany Českých Drah: Nejkratší ujetá vzdálenost smí činit 100 km! Los tedy padl na jižní Čechy, bohaté na množství památek,ale i železničních zajímavostí,mezi něž patří trati hned dvě - Trať z Českých Budějovic do Horního Dvořiště,vedená v trase bývalé koněspřežné dráhy Budějovice - Linec a elektrifikovaná lokálka, odbočující z ní ve stanici Rybník směrem na Lipno a končící pod stejnojmennou vltavskou přehradou.

Je 5 ráno a já místo zaslouženého pospání spěchám na nádraží a prvním vlakem se vydávám do Prahy hlavního nádraží, kde přesedám na rychlík směr České Budějovice-Summerau-Linec.Projetí celé "Lipenky" se mi časově zrealizovat nepodaří, ale rozhodně nebude čeho litovat. Za okny se nejprve líně plouží stará zástavba Vršovic a Hostivaře, ale pak už vychází slunce nad údolím Sázavy a za Benešovem vjíždíme mezi kopečky České Sibiře, kde je člověk jako doma - při průjezdu Voticemi vzpomínám na pěkné chvíle strávené zde u strýce a tety. Dnes už bych tu nenašel nikoho. Za Voticemi se kolem mihne rarita -mechanické vjezdové návěstidlo, které z většiny našich tratí již vymizelo, stejně tak jako poslední parní lokomotivy, táborské "štokry" Škoda řady 556.0, které zde dosloužily v květnu 1980.
Za Veselím nad Lužnicí se rozletíme rovinou jak stůl, s rozlehlými poli a listnatými hájky, krajina téměř jako u nás v Polabí, jen rozlehlých zrcadel rybníků se kolem trati leskne víc. Jako po skluzavce sjedem s kopečka v lese u Hluboké nad Vltavou a jsou tu zahrádkové kolonie, vilkové čtvrti, trolejbusová vozovna, pivovar a vítá nás jihočeská metropole - České Budějovice. Zastavujeme u 2. nástupiště. Ale co to? Odkudsi od 4. nástupiště se valí oblaka kouře a nádražím voní teplá pára a spálený olej. Ve stanici však stojí v tuto chvíli mnoho vlaků, takže není nic vidět a dík špatné akustice není ani rozumět staničnímu rozhlasu. Brzy je slyšet i zahoukání a vzdalující se pravidelné výfuky parního stroje. Že by si vyrazil zdejší "kafemlejnek" řady 310.093 na staročeský jarmark do Netolic? Dvouproudové pražské "eso" Škoda řady 363 vystřídal budějovický "mračoun" ČKD řady 751 a sedmdesátkou se, s mohutným brbláním silného dvanáctiválce, protáčí oblouky hornodvořišťské tratě.
Zanedlouho i tuto trať překryje měděná pavučina. František Antonín Gerstner by se divil.
Tato trať je vystavěna v trase bývalé koněspřežky a díky tomu i bohatá na technické památky.Tu obytné stavení,které v sobě nezapře bývalý strážní domek, jinde kamenný můstek nebo mezi poli zarostlý kus náspu. Poblíž stanice Holkov se dokonce nachází i značně zpustlá, selská usedlost, v níž se nacházela přepřahací stanice. Další se nachází poblíž Velešína při hlavní silnici Č. Budějovice - Kaplice a slouží jako stylový hostinec "U koňské dráhy",u něhož je v části náspu zachován i propustek a nad ním obnoveno zábradlí i s ukázkou části obnovené původní koleje.V zastávce, nebo dříve též "koláčové stanici" Bujanov stojí vedle trati dokonce i původní staniční budova, sloužící dnes jako muzeum koněspřežky. Také sem musím někdy zavítat. Ale to už vjíždíme do stanice Rybník, dříve zvané Zertrlesdorf (Certlov), kde budu přesedat. "Lipenka",jako jedna z našich prvních a zároveň jediných dvou tratí, elektrifikovaných stejnosměrnou soustavou 1,5 kV, zde má vyhrazeny 2 koleje. Nikdo ještě netuší, že již za 8 let bude napájecí systém i tady vypnut a přestavěn na střídavou soustavu 25 kV 50 Hz.
Do roku 1989 zde byla konečná stanice pražských rychlíků.Dál do Horního Dvořiště smělo jen místní obyvatelstvo či pohraničníci .Za Rybníkem totiž začínalo tehdejší tzv. "hraniční pásmo". Na nástupišti se nachází i pamětní deska stavitele koněspřež- ky,F.A.Gerstnera.
Marně jsem se však těšil na zdejší veteránky - "kapesní bobinky" Škoda řady 100.Veškerou dopravu dnes obstarávají "hepety" Škoda řady 113, známé u nás doma jako "žehličky", s "modrými patry".CHvilku jedeme podle Vltavy s korytem plným balvanů a zanedlouho vystupuji v malé, tříkolejné staničce Rožmberk nad Vltavou. Budova dnes slouží jako rekreační chalupa, čekající cestující si nemá ani kde sednout. Kolem je les, pod nádražím přejdu hlavní silnici Větřní - Vyšší Brod, můstek přes řeku a silnička pokračuje po pravém břehu. Do městečka a tedy i ke hradu je to 4 km pěšky
Malé "hnízdo" mezi kopci v zákrutu Vltavy čítá jen náměstíčko,kostel a kolem pár domků,na něž shora se skalního ostrohu, pyšně, jako otec na děti, shlíží budova nedávno zrestaurovaného hradu. Z tzv. Horního hradu je zachována, žel, jen věž Jakobínka, která je v současné době nepřístupná, zato v Dolním hradě je možno si prohlédnout historické interiéry, jako např. rytířský sál, obrazárnu, zbrojnici či křižáckou galerii, s dobovým zařízením a sbírkami např. rodového muzea Buquoyů.
K místním zajímavostem patří Bílá paní Perchta z Rožmberka.

Pohled z rožmberského hradu na údolí Vltavy

Hrad na mě udělal pěkný dojem ,jeho prohlídka se mi líbila. Ne však městečko. U kostela přistávají s pramicemi a kánoemi vodáci a marně hledají nějaké pohostinství nebo alespoň obchod s potravinami, ale ten,protože je sobota, je již zavřený a pohostinské podniky neskýtají mnoho možností - jedna restaurace je přeplněna, druhá zavřena, třetí příliš drahá. Naštěstí mám s sebou dost zásob, spokojím se tedy se studeným obědem na nádraží, horší to je pro mě i mnohé další, se zahnáním žízně, protože slunce mocně přikládá pod kotel. Po skromném jídle - chlebu se sýrem, si sedám na kraji lesa za tratí a otvírám si aspoň Bibli a čtu si, protože vlaků zde jezdí poskrovnu a tudíž je jasné, že si nejen hodinu počkám, ale na další cestu do Vyššího Brodu a pod Čertovu Stěnu nemůže být již ani pomyšlení. Ale den se vydařil i tak, a tak není třeba litovat, když v 15 hodin odpoledne přesedám v Rybníku opět na rychlík Linec - Praha hl.n. a mířím k domovu.
Doma usedám po večeři na chvíli k televizi a zanedlouho jdu raději spát.
Zítra si odpočinu u toušeňského písníku "Malvíny" a za týden chystám další zajímavou cestu ,a to . . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama