Stopou vlečky „Židovky“ do Terezína - 3.část

10. února 2013 v 18:21 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Ale teď už je čas věnovat se i něčemu veselejšímu. V sousedství parkoviště poblíž Malé Pevnosti, ve vedlejší uličce, se nachází soukromé automuzeum pana Tomáška V přední části rozlehlého hangáru (či snad bývalé stodoly?) mě vítá malá, útulná kavárnička, skýtající příjemný chládek a bohatý výběr teplých i studených nápojů.
Pan Tomášek se u stolku v rohu baví s přáteli, syn obsluhuje za barovým pultem. Ve vitrínách u protější stěny pestrá nabídka modelů. Padesátikorunové vstupné je také přijatelné. Potom už se v bílé skleněné stěně za stolky otvírají nenápadná dvířka do prostorné haly s vůní benzínu a dvěma dlouhými řadami naleštěných vozů. Nejstarší je asi náklaďáček Praga AN nějakého místního řezníka. Luxusní vozidla zastupuje limuzína Oldsmobile Toronado a Jaguar E, na druhou světovou válku upomíná džíp americké armády. Jinak sbírka prezentuje hlavně legendy nedávné éry socialismu, od padesátých až po devadesátá léta 20. století - žigulíky, moskviče, trabanty, fiaty, spoustu typů škodovek apod. - vozidla, která brázdila naše silnice v dobách našeho mládí. Tehdejší komunistickou diktaturu reprezentují legendární vozy Tatra 603 a 613. Rarity představují např. zdařilé modely vozu Trabant Tramp, minibusu Barkas či elektrikářské multikáry se žebříkem, či tříkolka "Traborex", což je legendární "hadrák" Velorex, vylepšený motorem Trabant či šestikolová verze Trabanta. Kromě aut je tu vystavena i velká sbírka cestovních i sportovních motocyklů a mopedů.

Veterán Praga AN



Celkový pohled do výstavní haly - převažují automobily nedávné socialistické éry

Elegantní "žihadlo" Jaguar E

V Tatrách 603 a 613 jezdili jen komunističtí potentáti či ředitelé průmyslových podniků

Legendární terénní vůz americké armády - známý Džíp zvaný také Willys

Trabant Tramp a jeho zdařilý, rádiem řízený model

Raritou je šestikolový Trabant

Šedesátá léta 20.století reprezentuje populární "embéčko" - lidový vůz Škoda 1000 MB

Exponáty jsou ve výborném stavu a téměř všechny provozuschopné. Venku čekají další lákadla v podobě obrněného transportéru či tří anglických poschoďových autobusů, tzv. "doubledeckerů". Ovšem příležitostná jízda s nimi po našich pravostranných silnicích bude pro řidiče asi tvrdým oříškem. Nejznámější z nich je londýnský Routemaster. Tento typ ještě donedávna patřil ke každodennímu koloritu londýnských ulic, ale dnes již také patří historii. V koutě skromně stojí stranou a čeká na své znovuzprovoznění také traktor Zetor 50, známý nejčastěji z lunaparků a cirkusů. Fotky dalších exponátů, které se mi sem už nevešly, najdete na "cestovní fotogalerii".

Legendární londýnský Routemaster

Na svou renovaci čeká i tento exponát - traktor Zetor 50

Zajímavostí se v pevnostním městě našlo dost, ale najednou je půl třetí odpoledne a já zjišťuji, že jsem dokonale ztratil pojem o čase. Je načase se vydat do nedalekých Litoměřic k dalšímu vlaku. Když po lovosické silnici opouštím Terezín a míjím poslední hradby, upoutává mě reklamní tabule: "PROHLÍDKY PODZEMNÍCH CHODEB". Tak to si rozhodně nesmím nechat ujít! V hradebním příkopě se nachází vojenské ležení. Skupinka nadšenců v historických uniformách tu za padesát korun lidem předvádí střelbu z pušek s křesadlovým zámkem, poté se rozlehne i rána z historického děla, následují ukázky původního vojenského výcviku s německými povely a poutavý výklad o vzniku armády u nás od sedmileté války přes Marii Terezii až po vznik československé lidové armády a o tom, jak se dříve válčilo a vypadaly bitvy. Nakonec následuje prohlídka hradebního podzemí.

Nabíjení historického děla

Strážní služba se zde sloužila v naprosté tmě. Chodby byly odděleny místnostmi, zvanými "kufry", označenými bronzovou tabulkou s číslem, které vojáci při nástupu do služby poznávali po hmatu. Z důvodu utajení znal každý voják pouze určitou část střežených prostorů. "Kufry" byly opatřené i masívními vraty, která při vyhození chodeb do vzduchu měla zachytit tlakovou vlnu a tím ochránit službu konající vojáky. Na konci každé chodby či na nárožích se nacházela zeď s otvory pro střelbu na nepřítele, pokud by se mu povedlo vniknout dovnitř, a pro vhazování ručních granátů v podobě sklenic naplněných střelným prachem a skleněnými nebo železnými střepinami. Vedle stěny se nacházela vrata o tloušťce až jeden metr, do "kufru" a další chodby. Středem hradebních příkopů vede vodní strouha, kopaná tak, aby se nedala přeskočit, a která je stavidly propojená s Ohří. V případě vniknutí nepřítele stačilo příkopy zatopit vodou z řeky a zmáčeným nepřátelům by zvlhla munice a bylo by po boji. Po stranách chodeb se nacházejí malé chodbičky s akustikou, jenž dovoluje uvnitř skrz zeď slyšet, co nepřítel venku chystá. I tady se sloužila strážní, odposlouchávací služba. Sem se ale už muselo lézt v předklonu a voják musel být hodně hubené postavy. Jiné chodbičky, tzv. "pece" měly sloužit k ukládání náloží v podobě soudků se střelným prachem při podminování chodeb.

Středem příkopů vede vodní strouha, propojená s řekou Ohří

Pevnost je stavěná podle francouzského vzoru, ale na svou dobu byla opravdu nedobytná. Vynikající technické dílo! Po zajímavé exkurzi do vojenské historie ještě s ostatními kupujeme po pěti korunách kopie dobových mincí - grošů a grešlí a loučíme se s vojáky - program se všem líbil. Lidé nasedají do aut a za chvíli na silnici zůstává jen jeden pěšák - já s báglem. Krátký kopeček, hájek s hospůdkou a křižovatka na Bohušovice, Litoměřice a Lovosice. Dávám se doprava a pojednou se ze západu, od Českého Středohoří, připomínajícího mořské vlnobití, rozprostře černé mračno a spouští se déšť. Ten mi tu ještě scházel! Ale je to jen krátká přeprška a po chvíli zas z mraků vyhlédne slunce. Konečně je tu první ulice a za ní následuje Tyršův most přes Labe. Před mostem se do Labe vlévá Ohře.

Počasí se kazí. Pohled z litoměřické silnice na lovosické komíny s "vlnobitím" Českého Středohoří v pozadí

Pohled z Tyršova mostu na soutok Labe s Ohří

Parník "Porta Bohemica" jezdí do Ústí nad Labem a občas příležitostně zavítá i do Čelákovic

Auta se jen hrnou a chůze po mostě začíná připomínat spíš chůzi na nekonečném běžícím páse před tapetou města. Tady se nacházel další koncentrační tábor - v útrobách kopce Radobýlu, v nevětraných, nedobře osvětlených a špinavých podzemních prostorách, s minimem jídla a pitné vody, otročili vězni na těžké práci při výrobě těžké munice. Málokdo se dostal na denní světlo.
Málokdo asi také ví, že Litoměřice mají i jednu železniční zajímavost, podobnou severomoravské Slavíči - při stavbě trati ÖNWB z Lysé n.L. Do Děčína nechtěli měšťané přijít o oblíbenou promenádu po břehu Labe a tak byl pod litoměřickým klášterem proražen tunel. Protože ale nadloží bylo nízké a lidé, bydlíci nad tunelem se báli otřesů, muselo se jím projíždět jen pomalu. Původní nádraží Litoměřice město se nacházelo poblíž jižního portálu tunelu. Při zdvojkolejnění a elektrifikaci v letech 1954 -1958 byl a trať přeložena na břeh Labe, vystavěna nová zastávka Litoměřice město a tunel byl opuštěn a dodnes slouží jako skladiště. Původní staniční budova se také dochovala dodnes a slouží jiným účelům. Fotky původní budovy najdete na "fotogalerii". První vlak v elektrické trakci vyjel na trať 31.12.1958.
Další stanicí je žst. Litoměřice dolní nádraží, ta však slouží jen nákladní dopravě. Nevím, zda v ní někdy stavěly i osobní vlaky. V roce 1997 jezdil i osobní vlak Ústí n.L. Střekov - Litoměřice město, dopravovaný motorovým vozem řady 830, který na dolní nádraží zajížděl obracet.

Jižní portál litoměřického tunelu

Severní portál litoměřického tunelu


Pohled z Tyršova mostu na současnou trať. Os 6418 Lysá n.Lab. - Ústí n.Lab.západ
právě opustil zastávku Litoměřice město

Den nebyl jistě prázdný a viděl jsem toho dost, ale už se hlásí únava. Naštěstí zastávka Litoměřice město je "na dosah ruky" Dokonce i bistro je naštěstí ještě otevřeno a nabízejí tu 5 jidel. Frankfurtská polévka, parádní holandský řízek s hranolky a oblohou, k tomu vychlazená kofola, to vše za 72 Kč, to si nechám líbit! To je opravdu důstojné zakončení padesátinového okružního vlakovýletu! A je půl sedmé večer, když nasedám do osobáku směr Lysá. Pozítří jdu opět do práce, ale platnost ČDnetu končí až příští sobotu, takže zbylo ještě na jeden pěkný "vlakovandr", po našich tratích, a to do trochu zapadlého, zato však nepříliš vzdáleného, hezkého zákoutí středních Čech, mezi Jizerou a Labem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama