Únor 2013

Z údolí Jizery k soutoku Labe a Vltavy - 2.část

25. února 2013 v 19:30 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí

Boleslavská a chotětovská trať


Zbytky odstraněné propojovací výhybky s mladoboleslavskou tratí

Historie chotětovské trati se podobá vzniku trati Brandýs - Neratovice. Trať byla vybudována nejprve jako vlečka z Chotětova do cukrovaru v Dolním Cetně a později propojena s tratí Mělník - Stará Paka. Cukrovar byl několikrát modernizován, místním rolníkům zřídil záložnu, kam jim ukládal peníze za dodanou řepu, v obci vystavěl školu a zřídil poštovní úřad. Ne nadarmo se Dolnímu cetnu říkávalo "malá Praha". V poklidu by závod přestál i druhou světovou válku, npřijít v květnu 1945 německý nálet. I z toho se však podnik dostal, ale roku 1959 dokončil svou poslední kampaň a areál dodnes slouží jako sklady. Na vlečce sloužila dvounápravová tendrovka ČKD řady 213.902, která svoji kariéru ukončila později v cukrovaru v Cerhenicích, odkud ji, již jako vrak, získala pražská Výtopna Zlíchov a dnes opravený stroj slouží jako provozuschopný exponát k vedení nostalgických vlaků či k natáčení filmů.V nedaleké Podkováni dosud funguje pivovar. Na trati byla roku 1970 zrušena osobní doprava, roku 1974 i doprava nákladní. Úsek Skalsko - Podkováň ještě nějaký čas využívala mladoboleslavská Škodovka jako deponii poschoďových plošinových vozů a dnes je již celá trať až na krátký úsek Skalsko - Staré Skalsko, snesena. Se zachovalým úsekem do Starého Skalska se do budoucna počítá pro turistický provoz jako s koněspřežnou dráhou, ale zatím jde spíš o "hudbu budoucnosti". Ale teď už se nořím do "tunelu" z hustých větví stromů a po poměrně zachovalém svršku scházím do údolí Strenického potoka. Po pár stech metrech už porost plevele houstne a pražce jsou značně rozpadlé. Vedle koleje leží nějaké mechanické návěstidlo a předzvěst. Po nějaké chvíli koleje vybíhají z lesa na osluněné, travnaté prostranství, kde se nacházela stanice, či spíše zastávka Staré Skalsko. Budova, upravená dnes na obytný domek, je včetně peronu oplocena, v zahrádce dosud stojí dřevěný domeček původních záchodků, upravený nejspíš na nářaďovou kůlnu. Upoutala mě ale i veliká bílá budova v sousedství, na břehu potoka, která v sobě nezapře bývalý mlýn. Chybí jen známý erb Jiřího z Doupova nebo aspoň soška Madony na štítě. Obcházím celou budovu a snažím se nahlédnout zaprášenými okny jinak vzorně opravené budovy dovnitř. Jen původní trámové stropy, dřevěné sloupy a dřevěná schodiště, to je asi všechno, co zbylo z časů dávné slávy "bílého řemesla". Pohled do prázdné "lednice" (prostor pro mlýnské kolo) odkrývá jen špinavou louži stojaté vody, obrostlou kopřivami.

Z údolí Jizery k soutoku Labe a Vltavy - 1.část

25. února 2013 v 19:29 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Dnes je 11. srpna, půl sedmé ráno a je tu poslední vlakovandr roku 2012. Obloha je jako vymetená, počasí tedy slibuje krásný den, když nasedám do ranního motoráčku směr Neratovice. Úsek z Brandýsa do Neratovic už moc často nejezdím. Naposled jsem tudy jel na podzim 2008, cestou z modelářské výstavy v Liberci. Nedávno jsem ale shlédl videokazetu "Kouzlo lokálek" s dokumentárním filmem o trati Mělník - Mladá Boleslav. Dnes je na programu její projetí resp. projetí jejího úseku z Mladé Boleslavi do Mšena. Úsek Mělník - Mšeno jsem měl možnost si projet s kamarády před prázdninami v létě 1993, kdy jsme se vydali do skalního města poblíž Mšena. Dnes je tedy na programu projetí severního úseku trati včetně návštěvy soukromého železničního muzea v Sudoměři u Mladé Boleslavi a pokusu o projití zrušené trati ze Skalska do Chotětova nebo alespoň její části.


Neratovice - budova ve stylu TKPD

Stopou vlečky „Židovky“ do Terezína - 3.část

10. února 2013 v 18:21 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Ale teď už je čas věnovat se i něčemu veselejšímu. V sousedství parkoviště poblíž Malé Pevnosti, ve vedlejší uličce, se nachází soukromé automuzeum pana Tomáška V přední části rozlehlého hangáru (či snad bývalé stodoly?) mě vítá malá, útulná kavárnička, skýtající příjemný chládek a bohatý výběr teplých i studených nápojů.
Pan Tomášek se u stolku v rohu baví s přáteli, syn obsluhuje za barovým pultem. Ve vitrínách u protější stěny pestrá nabídka modelů. Padesátikorunové vstupné je také přijatelné. Potom už se v bílé skleněné stěně za stolky otvírají nenápadná dvířka do prostorné haly s vůní benzínu a dvěma dlouhými řadami naleštěných vozů. Nejstarší je asi náklaďáček Praga AN nějakého místního řezníka. Luxusní vozidla zastupuje limuzína Oldsmobile Toronado a Jaguar E, na druhou světovou válku upomíná džíp americké armády. Jinak sbírka prezentuje hlavně legendy nedávné éry socialismu, od padesátých až po devadesátá léta 20. století - žigulíky, moskviče, trabanty, fiaty, spoustu typů škodovek apod. - vozidla, která brázdila naše silnice v dobách našeho mládí. Tehdejší komunistickou diktaturu reprezentují legendární vozy Tatra 603 a 613. Rarity představují např. zdařilé modely vozu Trabant Tramp, minibusu Barkas či elektrikářské multikáry se žebříkem, či tříkolka "Traborex", což je legendární "hadrák" Velorex, vylepšený motorem Trabant či šestikolová verze Trabanta. Kromě aut je tu vystavena i velká sbírka cestovních i sportovních motocyklů a mopedů.

Veterán Praga AN

Stopou vlečky „Židovky“ do Terezína - 2.část

10. února 2013 v 18:20 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Sem tedy přijížděli Židé z celé Evropy, celé rodiny včetně dětí, v uzavřených nákladních vozech, tzv. "zetkách" (zvaných někdy také "dobytčáky"), aby za nějakou dobu byli naloženi do týchž vozů a bez jídla i pitné vody, jen se dvěma kbelíky na potřebu pro všechny, byli odesíláni do vyhlazovacích táborů (Osvětim, Majdanek, Treblinka aj.), kde poté byli rovnou vyvražděni v plynových komorách či udřeni při těžkých pracích. Někdy byli vězni ve vozech tak natěsnáni, že si nemohli ani sednout či lehnout aspoň na podlahu s trochou slámy a potřebu musel každý konat tam, kde zrovna stál. Ne všichni, obzvlášť v zimě, takové transporty přežili. Terezínu se začalo přezdívat "čekárna na Osvětim".

Někdejší hlavní třída ghetta - dnešní Dlouhá ulice

Stopou vlečky „Židovky“ do Terezína - 1.část

10. února 2013 v 18:15 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Dnes je sobota 4. srpna 2012 a já slavím 50. narozeniny. Oslava se odbude zítra po bohoslužbách, v klubovně našeho kostela, Husova sboru. Ale ČDnet ještě platí, tak škoda ho nevyužít, tak tedy honem do ranního osobáku na Prahu. Poslední pohled na čelákovické sídliště a tovární komín TOS-MET, mizející za nízkým kopečkem poblíž Mstětic.
Je škoda, že je dost plno - o dvě sedadla dál totiž sedí dva vysloužilí strojvedoucí a sdělují si vzpomínky a zážitky ze služby, tak potají poslouchám, co se dá. "Jó, tady když byla mlha, to se člověk musel držet každýho keříku kolem, aby vůbec věděl, kde bude jaký návěstidlo. A kdyžs přejel předvěst, musels jet třeba třicítkou až ke "klacku" (mechanické návěstidlo) A kdyžs jel uhlím napřed, to byl člověk odkázanej na pomocníka! To papoušek (477.0) měl aspoň krátkej uhlák, ale na štokru (556.0) nebo pětasedmě (475.1), ty měly dlouhý tendry, to bylo horší!" a jiné zajímavosti z časů páry. Když se blížíme k pražskému Masarykovu nádraží, vzpomíná jeden: " Tady byl ohromnej krpál na Wilsoňák. Co jsem se tu naškrábal se svým modrým peršingem (dvousystémové "eso" 363).
Je zatím trochu pod mrakem, ale vše nasvědčuje, že bude opět pěkně, možná i líp než včera, když na pražském hlavním nádraží nasedám do děčínského rychlíku a mířím známou, ústeckou tratí přes rozvodí Vltavy a Labe na sever, k Bohušovicím nad Ohří. V Libčicích nad Vltavou předjíždíme dlouhého "hada" výsypých vozů "TRANSCÉRÉALES", vedeného přípřeží polských elektrických lokomotiv - zřejmě neschopnou (porouchanou) řadou ET 22.703, které pomáhá na přípřeži mohutná, dvojdílná lokomotiva řady ET 41.182,183. V Kralupech nad Vltavou potkáváme příměstského veterána - dnes již spíše historickou jednotku řady 451.020, která nejspíš jen mimořádně zaskakuje za neschopné nové stroje - "ešusy" řady 471.

Veterán - legendární "žabí tlama" řady 451.020 v Kralupech