S regionovou z Poddžbánské pahorkatiny pod České Středohoří - 2.část

1. ledna 2013 v 11:20 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Dopoledne s hezkou průvodkyní mi hezky uběhlo. Co si zajet někam na oběd? Po půlhodině odjíždím další regionovou do blízkých Loun, s plánem najíst se a pak pokračovat až nahoru do České Lípy, ale vše nakonec dopadne jinak...
V záplavě květin tonoucí, osluněnou stanici Louny předměstí potkal osud nádraží Praha Vyšehrad - letos je již zrušena a slouží jen jako výhybna. Za pár okamžiků už brzdíme ve známé zastávce Louny město.




Vítá mě královské město Louny

Dlouhá, předlouhá, frekventovaná ulice, domy jako v Praze, chybí už jen tramvaje. Konečně se objevuje křižovatka a za ní ulice přechází v úzkou uličku pro pěší, která mě zavede na prostranné náměstí, stíněné hustými stromy, objevují se první obchody.
Na brodu u řeky Ohře stávala někdy roku 1115 osada Luna, patřící kladrubskému klášteru.Ve 13. století byla z rozhodnutí tehdejšího panovníka Přemysla Otakara II. Nahrazena městem, které mělo mj. chránit důležité dopravní tepny - řeku Ohři a zemskou Stezku z Prahy do Lipska a Norimberka. Vznikl tu také dominikánský klášter, který však nepřežil období husitských válek. Roku 1517 ve městě vypukl obrovský požár a při obnově zde byl podle návrhu architekta Benedikta Rejta vystavěn pozdněgotický kostel, zasvěcený svatému Mikuláši. Trojlodní kostel s vysokou jehlancovou střechou, korespondující s kopci Č. Středohoří tvoří dnes dominantu města. Je jen škoda, že v okolních uličkách je málo místa, takže laskavý čtenář snad promine nepříliš vyvedenou fotku.

Pozdněgotický trojlodní kostel sv. Mikuláše

Interiéru vévodí oltář z počátku 18. století

Uvnitř mě uchvátila krásná řezbářská práce v podobě impozantního oltáře z počátku 18. století od sochařů Jeronýma Kohla a Františka Preisse a kazatelna z roku 1540. Prosím případné čtenáře o prominutí - snad se nikdo nebude zlobit, když se neudržím a navzdory výstražné cedulce u vchodu si udělám potěšení si oltář vyfotit. V kostele je mj. údajně pochován i sám architekt Benedikt Rejt, ale jeho hrob se zatím nikomu nalézt nepodařilo. Na přelomu 19. a 20. století architekti Josef Mocker a Kamil Hilbert kostel ještě stylově upravili.
Po chvilce přichází odkudsi příjemná mladá žena a nabízí i prohlídku zvonice a diví se v dnešním vedru i nému zájmu o výstup na věž. Na ochozu věže však příjemně pofukuje a protože tu jsem sám, mohu se dívat dle libosti po celém městě i malebném okolí jak dlouho chci a s nikým si nepřekážíme. Tady by se jistě líbilo i Zdeničce.
V Lounech je pamětihodností víc než dost, jen mít víc času...

Mírové náměstí s novorenesanční radnicí z roku 1887

Most přes Ohři a areál Jiráskových mlýnů, v pozadí se zvedá České Středohoří

Na závěr ještě pohled do zvonice

Na jižním konci města se nachází také minerální pramen Luna, který svým vývěrem z hloubky 1196 metrů je nejhlubším pramenem u nás. Jeho voda prospívá trávicímu traktu a její účinky jsou srovnatelné např. s prameny karlovarskými.

Lounská radnice

Městská dlažba sálá jako rozpálená pec a mně už notně kručí v břiše. Mám sice ještě nějaký ten chléb se salámem, ale přece jen není nad teplé jídlo. Severně od uličky, kudy jsem na náměstí došel od vlaku, objevuji hezky upravenou pěší zónu se spoustou obchodů, cukrárnou, restaurací, zahrádky kavárny a pizzerie lákají k posezení. Já však dávám přednost malému bistru s příjemným chládkem a velký mýběrem jídel. Dnešní menu sestává z gulášové polévky, přírodního řízku na bylinkách s rýží, k pití si dávám kofolu. Mají tu sice Krušovice, ale škoda, že zrovna nemají desítku Louny, na které jsem si tak pochutnal o vlakovandru v létě 2004 v Litvínově! Tu bych si dal hned. Po dobrém obědě se jdu ještě projít a omrknout pár obchůdků s pohledy a knížkami. Vlak do České Lípy mi už dávno ujel a další jede až o půl páté, pojedu tedy v půl třetí z Loun města na nádraží, odkud budu pokračovat jiným, jedoucím ovšem jen do Litoměřic. Českolipskou trať jsem si projel s kamarády při jiné příležitosti. Dnešní novou trasou bude trať do Lovosic, resp. její úsek Louny - Libochovice.

Centrum města zdobí krásná pěší zóna

Krátká návštěva Loun se tedy povedla. Celé město jsem sice neprošel a původně jsem počítal jen s návštěvou Jimlína a dík zastávce na oběd, která se trochu protáhla, jsem nakonec "trefil dvě mouchy jednou ranou" jako se mi povedlo předloňského roku na "vlakovandru" v Rokytnici v Orlických horách.
Louny - důležitý železniční uzel. Veliká stanice na severním okraji města. Za rozlehlým kolejištěm se rozkládají haly železničních dílen, patřících dnes společnosti LOSTR. Opravují se tu nákladní vagóny, motorové lokomotivy, tramvaje, provádějí i některé přestavby motorových lokomotiv pro tuzemské i zahraniční zákazníky. V minulých letech tu byla zprovozněna např. i akumulační (beztopná) parní lokomotiva řady 990.002 pro ústeckou společnost SETUZA a.s. Dnes podnik zakoupil i zanikající železniční dílny v Nymburce. Kdesi za halami dílen se nachází i velké lokomotivní depo, známé v minulosti např. provozem tendrovek ČKD řady 456.0 zvaných "krasiny", 354.7 zvaných "sedmy", či "šlechtičen" Škoda řady 475.1. Poslední parní lokomotivou v pravidelném provozu byl škodovácký "štokr" řady 556.0244, zrušený roku 1980 a poté převedený na pojízdný vytápěcí kotel. Úplně poslední parní lokomotivou však nakonec bylo známé muzejní "mikádo" Škoda řady 387.043, sloužící k nostalgickým jízdám, které při občasném nedostatku motorových vozidel tu a tam zaskočilo i na spěšninových vlacích do Rakovníka a po propadnutí lhůty zostřené prohlídky kotle, když se nedostalo peněz na další opravu, svou kariéru zakončilo v muzejní výtopně v Lužné u Rakovníka, kde je deponována i dnes provozuschopná, rovněž původně lounská lokomotiva řady 354.7152. Na pomníku vedle staniční budovy stávala třínápravová průmyslová tendrovka ČKD řady 317.001 z cukrovaru Klobuky v Čechách, která je dnes již exponátem zlonického železničního muzea v Lisovicích. Dnes nákladní vlaky vozí motorové lokomotivy ČKD řady 742 (dříve T 466.2) zvané "kocouři". Ve stanici k mému údivu slouží na posunu i "elektronik" ČKD řady 743.003, určený původně pro sklonově náročnou trať Tanvald - Kořenov a tratě v okolí Liberce. Stanicí projíždělo mnoho osobních vlaků i rychlíků, zajišťujících spojení Mostu, některé i Karlových Varů, s hlavním městem. Dnes veškeré osobní vlaky do Mostu i Kralup, Rakovníka, Žatce či Lovosic zajišťují jen známé "orchestriony" řady 810 a "regionovy" řady 814. Spojení s hlavním městem již obstarávají jen čtyři páry spěšných vlaků, sestavené z motorového vozu řady 843, vlečňáku a řídicího vozu řady 943.

Louny - důležitý uzel bývalé společnosti Pražsko - duchcovské dráhy

Posun ve stanici obstarává "elektronik" ČKD řady 743.003

Osmsetdesítka má namířeno do Postoloprt, na mě již čeká regionova směr Litoměřice

Hned bych si dal někde pivo nebo aspoň kávu, ale hospoda je zavřena (ale uvnitř je slyšet hudbu) a na tak velkém nádraží není kupodivu ani stánek. Venku ospale zastaví osamocený autobus, "vyplivne" dva, tři cestující a odhrčí do města. Velká stanice čiší nezvyklým klidem a prázdnotou. Spoje do Obrnic i Postoloprt už odjely, horké odpoledne se začíná nepříjemně protahovat.
Ale hodiny se přece jen blíží k půl čtvrté a opět se schází pár lidí a už mě hostí další regionova a vykolébáváme se ze spleti výhybek ven mezi lány obilí a mírné kopečky, ovocné sady a skupiny houštin a křoví, lemujících břehy řeky Ohře. Jeden by nevěřil, že na takovéto lokálce, plné oblouků, kde by čekal jen "bejčky" 422.0 a 423.0, "kafemlejnky" 310.0 či "čtyřkoláky" 434.1 nebo 434.2, jezdily obrovské, škodovácké "šlechtičny" (zvané též "pětasedmy") řady 475.1!
České Středohoří je vlastně pohoří, jehož sedm vrcholů překonává hranici nadmořské výšky 700 metrů. Jejich tvar nápadně prozrazuje, že kdysi ve třetihorách šlo o tehdy činné sopky. Jedná se o nejrozsáhlejší pohoří sopečného původu u nás. Jde o horský celek, rozprostírající se se přeážně na území Teplicka, ústecka a děčínska v délce cca 75 km a šířce cca 20 km. Nejvyšší horou je Milešovka, vysoká 837 metrů. Kromě sopečného původu je však Středohoří známé i množstvím hradních zřícenin. K jedné z nich se právě blížíme - z levé strany se tyčí dvě věže asi nejznámějšího hradu - Házmburka. Ten jsem měl možnost navštívit již v roce 2009, kdy jsem si projížděl severní úsek mojí dnešní trasy - z Litoměřic do Libochovic a natáčel jsem zde videozáznam.
Na svahu kopce o výšce 418 m, vybudovali bratři Kalboj a Veslav z Košťálova v roce 754 dům, zvaný "Klopaj" (Klapý). Současnou dochovanou stavbu založil asi kolem poloviny 13. století rod Lichtenburků. Ti však počátkem 14. století svůj majetek včetně hradu vyměnili s králem Janem Lucemburským za jiný a král hrad prodal roku 1335 Zbyňkovi Zajíci z Valdeka, čímž se název Klapý změnil (podle německého der Hase = zajíc) na "Zaječí hrad" tedy Hazmburk. V držbě Zajíců se nacházely i Libochovice a přestože těchto se později zmocnili Husité, Hazmburk nikdy nedobyli.
Ve 2. polovině 15. století patřil hrad Zbyňkovu bratranci Janu Zajícovi, přednímu členu Zelenohorské jednoty, stojícím na straně uherského krále Matyáše Korvína, od něhož byl za odměnu jmenován českým kancléřem. Jeho vnuk si však za pohodlnější sídlo vybral nedalekou Budyni a neobývaný hrad zpustl. Do současnosti se dochovaly dvě věže o výšce 25 a 26 metrů, zbytky paláce, část obvodového zdiva a zděná cisterna (jímka) na dešťovou vodu (hrad neměl studnu).
Roku 1994 tu počaly restaurátorské práce a od roku 1996 je hrad zřístupněn turistům.


Před zastávkou Libochovice město se nachází výletní hospůdka, kde mají raritu - obrácené hodiny, jdoucí opačným směrem, i ciferník je zrcadlově obrácený. V Libochovicích se nachází i zámek, kterému bude věnováno jiné vyprávění budoucích "Cestovatelských vzpomínkách". Tady se také odkláníme od řeky Ohře k severu. V Čížkovicích se z levé strany napojuje dnes již neprovozovaná trať zvaná "švestková dráha" od Obrnic, zprava vlečka místní cementárny, obrovského, moderního závodu, který se kromě výroby stavebních hmot zabývá i likvidací kontaminované zeminy.
V Lovosicích, kde najíždíme na tzv. "severočeskou transverzálku" Řetenice - Liberec, chvíli odolávám pokušení přestoupit na některý z pražských rychlíků, ale kdovíkdy nějaký pojede, jede se dál!
Od čtvrtého nástupiště projíždíme až na kraj rozlehlého ranžíru (seřazovací nádraží) Lovosice jih a poté se odkláníme od pražské tratě doleva a po náspu projíždíme mezi halami, nádržemi, potrubím, kovovými konstrukcemi a nad vlečkovým kolejištěm lovosické Lovochemie, známého výrobce průmyslových hnojiv. Za závodem přejíždíme po železném mostě, podobném čelákovickému (až na to, že jednokolejném) na pravý břeh Labe, do Velkých Žernosek, kde po nadjezdu křížíme trať bývalé ÖNWB z Ústí nad Labem do Litoměřic a stoupáme mezi zahradami na úbočí Radobýlu k Žalhosticím. Nádraží v Žalhosticích a ve velkých Žernosekách jsou sice propojena, ale spojka již není provozována.
Za Žalhosticemi se otvírá překrásný pohled dolů na nový silniční most přes Labe a rozlehlé lány polí až k Bohušovicím, ležícím na trati z Lovosic do Prahy. Potom už následuje konečná - litoměřické horní nádraží.

Nový most přes Labe a pohled k Bohušovicím nad Ohří a k Řípu

Konečná! Litoměřice horní nádraží.
Oblouky nad okny jsou typickým znakem budov severočeské transverzálky

Poté už následuje obvyklý pěší přesun přes stinný městský park, trochu připomínající podobný ve Františkových Lázních, na zastávku Litoměřice město. Útulné bistro je již zavřeno - škoda. Vedro příliš nepolevuje ani k večeru a žízeň je tudíž permanentní. Aspoň stinný vestibul poskytuje trochu příjemného chládku.


Konečně je tu lysský osobák. Vratná souprava s tzv. řídicím vozem (vybaveným strojvůdcovským stanovištěm) na konci, dík tvarům předního čela přezdívaným "sysel". Vozy s úzkou větrací klapkou na oknech jsou rozpálené jako pec, zato v řídicím voze, vybaveném klimatizací, je naopak "jak v lednici" - zima až nepříjemná. Do Mělníka cestuje rodinka s vřeštícím mrnětem. Cesta se počíná protahovat. V dálce za Labem se ještě zvedají siluety kopců Českého Středohoří a věží vzdalujícího se Hazmburku. Konečně je tu Mělník, po něm Všetaty, Stará Boleslav, most přes Jizeru v Kotlíku...
Půl sedmé. Konečně Lysá! Sláva nazdar výletu! za deset minut jede CityElefant na Prahu a domů už je jen "skok".

...a na závěr lysský podvečer - ústecký "sysel" ve společnosti milovického "ešusu"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama