Rovinami Hané z Červenky do Prostějova

27. prosince 2012 v 15:26 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Nad lužními lesy kolem Starého Kolína se klube krásné, slunečné ráno jak se patří, když "banán" Škoda řady 150.224 nabírá rychlost na koridoru k Pardubicím. Ještě chvíli příjemného poklimbávání a mihne se věžička bývalého zámku v Brandýse nad Orlicí, uši mi zalehnou v nových tunelech poblíž Krasíkova a v půl desáté vystupuji v nově opravené stanici Červenka. "Hradišťan je asi jediným z rychlíků, který zde má zastávku. Kolem rovina jako stůl, pole obilí, v dálce za kolejištěm se zvedá majestátní kulisa Jeseníků, pod nimi jako nějaká stavebnice, paneláky Uničova. Ale u prvního nástupiště, před moderní budovou s proskleným, světlým vestibulem, postává i motoráček 810.050. - dnes mě čeká 41 kilometrů nenápadné, ale hezké hanácké lokálky a jeden pěkný zámek. Po necelé půlhodině vyrážíme na další cestu Na západním zhlaví mineme zachovalou, jednomístnou výtopnu a stáčíme se od českotřebovské hlavní trati doleva. Po levé straně souběžná silnice, na dohled střechy a komíny Litovle, města s vyhlášeným, stejnojmenným pivovarem a poslední bydliště známého zápasníka Gustava Frištenského. Město bylo založeno roku 1256 Přemyslem II. Otakarem. Díky průtoku šesti ramen řeky Moravy si vysloužilo milou přezdívku "hanácké Benátky". Ve městě najdeme národopisné muzeum a řadu památek, někdy musím zavítat i sem - dnes je bohužel můj čas příliš cenný a je ho málo.
Vpravo se ze zelených polí zvedá mohutná věž cukerního sila, vedle něhož se tyčí vysoký komín, kovová konstrukce vápenky a za tím vším obrovské, starodávné tovární budovy - na předměstí se totiž dosud nachází dnes již velká vzácnost, kterou je - dosud činný cukrovar.
Zanedlouho se opět z komína začne kouřit, odevšad se pohrnou oblaka páry a po silnici se potáhnou kolony kamionů s cukrovou řepou. Cukrovarnictví na Hané bylo rozšířené jako u nás v Polabí. V provozu bylo 10 podniků (Olomouc, Kojetín, Němčice nad Hanou, Chropyně (+ 1968), Brodek u Přerova, Prosenice, Drahanovice, Vrbátky, Čelechovice na Hané a Bedihošť. V provozu dodnes zůstaly kromě Litovle jen cukrovary v Prosenici a Vrbátkách a ve Slezsku v Opavě. Po levé straně, hned naproti cukrovaru se objeví čisťounká, ale na město jako je Litovel jen poněkud nezvykle malá staniční budova. Z další stanice - Litovel předměstí, vybíhá ještě krátká, sedmikilometrová trať do Mladče, známé jako přístupová stanice ke známé Mladečské jeskyni, ale sem už zajíždějí vlaky jen o letních víkendech.

Jakoby z polí právě vyrůstal, objevuje se litovelský cukrovar


Na město jako je Litovel nezvykle malá staniční budova

Cukrovarská vlečka

Kromě cukrovarnictví je Haná také známá jako úrodná zemědělská oblast. Kolem se táhnou lány obilí, za Litovlí mě překvapila dokonce chmelnice. Potom už podjedeme dálnici Olomouc - Mohelnice, která za Mohelnicí navazuje na hlavní silnici směr Svitavy, dík čemuž před výstavbou dálnice D1 sloužila i ke spojení Olomouce s Prahou. Zamlžené pozadí Jeseníků nás doprovází celou cestu, jako by bylo jen pár kroků nebo šlo o nějakou kulisu k modelovému kolejišti. V Senici na Hané nastává půlhodinová pauza. Křižujeme s vlakem z Prostějova do Červenky a vedle stojí ještě regionova z navazující lokálky od Olomouce. Malá, ale hezky upravená stanička je nejhezčím nádražím na trati a také asi druhou a poslední obsazenou stanicí po Litovli - ostatní staničky jsou pozavírané a degradované na zastávky. V oknech květiny, naproti budově vodárna, uprostřed kolejiště dokonce ještě vodní jeřáb z časů páry. Za nádražní budovou nějaké kamionové garáže a dílny, kolem hospodářská stavení a zahrady, kolem jižního zhlaví už jen pole se zpěvem skřivanů. Ospalá letní atmosféra, nikde nikdo. Tak se aspoň procházím po stanici a pořizuji nějaké fotky.

Nejhezčí nádraží na trati - Senice na Hané

Letní idylka na senickém nádraží

Konečně se dáváme do pohybu. Protáhneme se třemi oblouky a objeví se ovocné zahrady a přejezd. Vjezdová tabule při silnici hlásí: NÁMĚŠŤ NA HANÉ. Jsem u cíle.
Opuštěné, čistě umetené nástupiště, zavřená budova, kolem trati prostranství plné plevele a kopřiv - manipulační kolej ke dřevěnému skladišti i další koleje, vše je kdysi dávno sneseno, stanice, jako řada dalších degradovaná na zastávku.

Motorový vůz řady 810.050 opouští zastávku v Náměšti na Hané

Opodál sklad obilí, před staniční budovou malý parčík s dětským hřištěm. Kousek cesty vylidněnou ulicí a stoupání
stinnou lipovou alejí do kopce, na němž se nachází pozdně barokní zámek, obklopený kruhovým francouzským parkem.
Je tu pěkně. Téměř žádní lidé, všude klid, jen zpěv ptáků. Z východní strany je výhled do kraje, na senický kostelík a náměšťské střechy a zahrady, mezi nimiž se tyčí komín staré sladovny, přestavěné z původního, renesančního "dolního" zámku ze 16. století. V dálce je stále na dohled panoráma Jeseníků, jako je vídám z rychlíků mezi Zábřehem na Moravě a Olomoucí.
Ale je po jedenácté a času tři čtvrtě hodiny. Tak zatím projdu okolní park a pořídím nějaké fotky. Později přibyla ještě rodinka se třemi malými děvčátky a starší paní s asi devítiletým chlapcem a prohlídka začíná.
Zámek v raně klasicistním slohu nechal postavit hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach v letech 1760 - 1763 a po jeho smrti jej zdědila jeho dcera Marie Róza, provdaná za hraběte Kinského. Rod Klnských zámek vlastnil až do počátku 20.století, kdy ho zakoupil místní obchodník František Ottáhal, jehož rodina zde bydlela do konce 2. světové války a od 1.7.2000 je zámek vlastnictvím městyse Náměšť na Hané. Zpřístupněno je cca 10 pokojů zařízených nábytkem různých historických slohů z 18. a 19. století, stěny jsou zdobené květinovou malbou a štukováním. K vidění jsou zde bohaté sbírky českého, vídeňského a čínského porcelánu, nejcennější však je sbírka porcelánu míšeňského. Unikátem je i původní knihovna s téměř třemi tisíci dochovanými svazky. Milovníky historických dopravních prostředků zaujmou dva kočáry olomouckých arcibiskupů, děti potěší expozice (soukromá sbírka) historických kočárků.

Nádvoří náměšťského zámku

Zámecký park

Kouzelný je i pohled na zámek z parku

Jeden z arcibiskupských kočárů

Náměšťské střechy, zahrady a senický kostel pod kulisou Jeseníků

Minulo poledne. V sousedství zámku láká k návštěvě i restaurace, ale už jen 10 minut zbývá do odjezdu vlaku do Prostějova, kde budu přesedat. Sbíhám s kopečka. Pofukuje příjemný větřík, nikde živá duše. Jen na zastávce přešlapuje 5 lidí. Za pár okamžiků je tu osmsetdesítka a jsme zas v polích, jen tu a tam se objeví listnatý lesík nebo pár křovin černého bezu. Jeden oblouk vedle druhého, úzké okresní silničky, občas mělký, travnatý zářez, jinak rovina jako kolem Prahy, jen bez dálnic a rozlehlých areálů nových skladišť. V Drahanovicích, dva kilometry za náměští, se po pravé straně zelená rozlehlé prostranství, hustě porostlé kopřivami a rákosím, za nímž se mezi zahradami tyčí vysoký komín a nad stromy a keři smutně zírá do kraje vytlučenými okny torzo dalšího zaniklého cukrovaru. Dnes je ve vsi jiné lákadlo a tím je soukromá zahradní modelová železnice. Mezi skalkami a květinami projíždějí modely LGB v měřítku "G". Jen je škoda, že je otevřeno jen o víkendech a dnes je středa, takže ze zastavení nebude nic.
V Kostelci na Hané se zprava napojuje trať od Chornice, kde je napojena na trať Moravská Třebová - Velké Opatovice.
Osobní doprava v úseku Dzbel - Chornice je však od loňského grafikonu zrušena, takže z plánovaného projetí už nebude také nic. Stejný smutný osud potkal i druhou jmenovanou trať, kterou jsem si naštěstí stačil projet roku 2009, o čemž pojednává vyprávění "Vysočinou na hřebečský hřeben".
Chornická trať je mezi fandy známá hlavně provozem parních lokomotiv ČKD řady 433.0 z roku 1948. Jako poslední tu dojezdil roku 1981 dnešní brněnský "skaličák"- muzejní stroj řady 433.001.
A už přibývá zahrad, vilových čtvrtí a bytovek a vjíždíme do největšího města - Prostějova. Tady mě čeká oběd a přestup směr Olomouc. Jen je škoda, že na prohlídku města už nezbývá čas, jde totiž o jedno z nejkrásnějších moravských měst.

"Skaličák" 433.001 v Třešti 26.7.2012

Původní osada, připomínaná r. 1141, byla r.1390 povýšena na město. Dnes je Prostějov významným hospodářským a
kulturním centrem Hané. K nejvýznamnějším podnikům patří Agrozet, vyrábějící zemědělské stroje, lihovar, proslulý "prostějovskou Starorežnou" a dnes již dík novému "hospodářství" nedávno zaniklý textilní závod "Oděvní průmysl", proslavený především výrobou pánských obleků a veškerých druhů uniforem. Slavnými zdejšími rodáky byli např. básník Jiří Volker (1900 - 1924), filozof Edmund Husserl (1859 - 1923) a vynálezce kontaktních čoček Otto Vichterle (1913 - 1998).
A již vjíždíme pod trolej v poměrně velké stanici Prostějov místní nádraží, kde se nacházelo depo, domov již
vzpomenutých parních lokomotiv řady 433.0, ppozději i motorových - "pielsticků" TSM řady 735 (T 466.0). Dnes
zachovalá pětimístná rotunda s točnou hostí nejspíše prostředky traťové údržby..

Bývalá prostějovská výtopna

A už je tu velká, nově zrekonstruovaná stanice Prostějov hlavní nádraží s prostorným perónem, novými, prosklenými vnitřními prostory a devíti kolejemi, ležící na jednokolejné hlavní trati z Olomouce do Nezamyslic, ke trati Přerov - Brno.
Od Olomouce jezdí rychlíky Jeseník - Brno, vedené dvousystémovými "esy" Škoda řady 362 a 363. Osobní vlaky ještě
nedávno, coby klasické soupravy, vozilo olomoucké depo s dnes již historickými, legendárními "jedničkovými bobinami" Škoda řady 141 (E 499.1), kterým jako posila vypomáhaly i legendární jednotky řady 451, zapůjčené do Olomouce z Prahy. Pro "bobiny" byla vozba na nezamyslické trati jejich poslední službou u našich drah. Dnes osobní vlaky vozí známé, osvědčené jednotky řady 460 (EM 488.0), které dříve jezdily také na tratích Praha - Děčín, Ústí nad Labem - Most či Děčín - Lysá nad Labem.
Prostorná, nezakouřená nádražní restaurace skýtá příjemný chládek, pár štamgastů vytváří spíš přátelskou atmosféru venkovské hospůdky a je tu líp než na přeplněném peróně. Na to, že už se schyluje ke druhé odpoledne, nabízí se tu i slušný výběr jídel. Frankfurtská polévka a přírodní řízek s rýží a oroseným přerovským "Zubrem" mi vylepšily náladu a zahnaly únavu.
A je půl třetí, po odjezdu rychlíku Brno - Jeseník se sjíždějí jednotky 460 od Nezamyslic i Olomouce, za čtvrt hodinky bude můj okruh Hanou pokračovat.

Elegantní elektrická jednotka řady 460.075 (EM 488.0) jako osobní vlak Z Olomouce do Nezamyslic

Její sestrou 460.076 v nátěru, v němž jezdili jejich příbuzní u nás, budu teď pokračovat do Olomouce

"Jedničková bobinka" řady 141 před Nezamyslicemi (červenec 2008) - dnes již historie

Olomoucké depo 2010 - "bobinky" již dojezdily...


Vrahovice, Kraličky...zastávky tonoucí v obklopení zahrad s ovocnými stromy a záhonky zeleniny. Lány obilí vystřídala pole kukuřice a svěží žlutí svítící slunečnice, daří se tu i cukrové řepě.Osluněná okolní krajina tu vypadá jako u nás v Polabí. První větší stanicí jsou Vrbátky. Nádražíčko s peronem stíněným stromy asi jako poblíž Prahy, v Zelenči. Vpravo se za kolejištěm rozkládá vydlážděné prostranství se zatím ještě prázdným, dlouhým řepným splavem, opodál se zvedají starobylé, ale citlivě opravené, žlutobílé budovy dalšího dodnes činného cukrovaru. Nové střechy září bělobou, jedna je dokonce osazena slunečními kolektory, všude je čisto.

Vrbátecký cukrovar

Druhým nejhezčím nádražím je Blatec

Po Vrbátkách následuje Blatec - druhé nejhezčí nádraží po Senici na Hané. A za několik okamžiků se objeví zahrádkové a garážové kolonie, přibývá zahrad, ale i parků, vilkových čtvrtí, nad stromy se zvedají nové bytovky, rozkládají se rozsáhlé areály dílen, skladišť a bývalých kasáren. Vjíždíme do hanácké metropole - Olomouce.
Velkoměsto skrývá spoustu lákadel (náměstí s orlojem, opevnění, automuzeum, botanickou zahradu, Svatý kopeček s klašterem a zoologickou zahradou aj.), ale těch je bohužel víc než času. Snad někdy se Zdeničkou.
Velké hlavní nádraží, kde se začala psát snad nejslavnější kapitola naší železniční historie, je přecpané lidmi, není si kde sednout, natož najít kousek klidu. času je víc než hodina, opouštím tedy stísněné prostory a jdu se projít a nadechnout čerstvého vzduchu na nově opravené náměstí před nádražím, kde vyrostl nový dopravní terminál - co terminál, přímo nádraží městské dopravy! O dvě prostorná nástupiště se skleněnými střechami se dělí tramvaje s autobusy, místa je pro všechny dost. Cestujícím slouží obrovská digitální tabule odjezdů veškerých spojů a dokonce i rozhlas! Mně se však nejvíc líbí nové tramvaje, nejmodernější dopravní prostředek ve městě.


Moderní olomoucké tramvaje v nové stanici Hlavní nádraží



Před třetí odpoledne se ke přelidněnému druhému nástupišti přihrne mezistátní vlak Intercity "Praha" z Varšavy do Prahy. Cestou kolem depa zamáváme již nadobro odstaveným, posledním "bobinám", z ranžíru pošleme poslední pohled štíhlé věži nedalekého kostela sv. Václava a míříme ke Štěpánovu. Nade dveřmi moderního velkoprostorového vozu mě upoutává technická novinka v podobě displeje, ukazujícího kromě čísla vlaku a vozu, trasy vlaku a následující stanice i okamžitou rychlost. Dnes už je tento zázrak techniky namontován i ve vlacích supercity "pendolino" a v cizích zemích už nejde o nic neobvyklého. Za několik okamžiků už "banán" Škoda řady 151 nabere rychlost, rovnající se jeho číselnému označení a za námi zůstal Štěpánov, Střeň, mihlo se nádraží v Července. U prvního nástupiště se opět začervenal motoráček řady 810. Stojednapadesátkou svištíme k Moravičanům, Mohelnici a Zábřehu, osmdesátkou se protáhneme tunelem "Malá Huba" poblíž Tatenic, obloukem do Třebovic a kolem českotřebovského ranžíru. Pod Chocní již opět svítí na displeji nade dveřmi stopadesátka a ta vydrží až do Pardubic a odtud až ke Starému Kolínu. Zítra mě čeká výprava na severozápad Čech a ta povede...

Zamáváme odstaveným "posledním mohykánům"...

...a na koridoru nabíráme rychlost k Zábřehu na Moravě a České Třebové



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama