S regionovou za Zachariášem z Hradce

25. listopadu 2012 v 17:24 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Je úterý 24.7.2012. Slunce už stojí vysoko a obloha téměř bez mráčku slibuje hezké počasí, když se Zdeničkou scházíme pod kopec k nedalekému nádraží českomoravské transverzálky Jihlava-město. Po chvíli je tu budějovický rychlík a po dvaceti minutách vystupujeme v osamocené stanici Kostelec u Jihlavy. Dřevěné skladiště, malá, moderní budova, vchod do dopravní kanceláře zdobí truhlíky s pestrými květinami. Vedlejší, původní budova slouží nejspíš k bydlení. Kolem jen stromy a křoví, odevšad se rozléhá zpěv ptactva. U druhého nástupiště postává přívětivě vyhlížející, žlutozelená motorová jednotka regionova řady 814.043. Do odjezdu zbývá ještě třičtvrtě hodiny.

Motorová jednotka regionova řady 814.043 čeká v Kostelci u Jihlavy


Konečně se dáváme do pohybu. Stáčíme se od jihlavské tratě doprava na most přes říčku Jihlavu a po projetí rozlehlého oblouku se ocitáme v první zastávce - Kostelec u Jihlavy-masna. Zastávka je nová, umístěná blíž k městu než nádraží. V jejím těsném sousedství se nachází rozlehlý areál masokombinátu Kostelecké uzeniny a.s. Vlečka je však zrušena. Po prostorném nádvoří sice vede kolej, ale napojení na trať je sneseno - zaniklo asi s výstavbou zastávky. Potom už nás čekají jen rozmáchlé oblouky v malebné krajině, kolem rybníků, lánů obilí a přívětivých kopečků se zelenými polštáři lesů a útulná venkovská nádražíčka jako z dob minulých. V úseku Jezdovice - Salavice chvíli závodíme s auty na hlavní silnici Jihlava - Telč a zakrátko je tu křižování v Třešti. Třešť je známa výrobou betlémů. Betlémy najdeme v každém domě, bohatá je i zdejší muzejní expozice. V Třešti má svůj pomník i herec, představitel známého pana Tau - Otto Šimánek. Ale na návštěvu Třeště, a jak se později ukáže, i na projetí celé tratě až do Slavonic, nám přes veškeré snahy nezbude čas. Ten jako by se tu zastavil nebo alespoň pozastavil - kromě téměř nepokažené přírody nabízí trať i technické vzácnosti - podle trati vedou drátovody, zvedají se ramena mechanických návěstidel a překlápějí se žluté terče mechanických předzvěstí. Na nádražíčku v Hodicích se objevuje zahrádka, plná návěstidel, železničních značek a silničních výstražných křížů. Dokončuje se zde totiž nová expozice o telčské dráze, asi něco jako v Sudoměři u Mladé Boleslavi. Také sem musím někdy zavítat. Ale jak se později ukáže, zajímavostí nás čeká víc, než máme času...


Ranní křižování v Třešti

Pozoruhodná sbírka návěstidel a značek na nádražíčku v Hodicích


Dnešní třiapadesátikilometrová trať původně pokračovala ze Slavonic až do rakouského Fratres a Waidhofenu. Úsek Kostelec - Telč byl zprovozněn 13.8.1898, celá trať byla slavnostně otevřena 7.9.1902. Na výstavbu dráhy Telč - Slavonice navázala výstavba trati Slavonice - Waidhofen, zahájená roku 1902. Provoz do Waidhofenu byl zahájen 20.6.1903.
V roce 1945, kdy byl českovelenický železniční uzel poničen nálety a trať přes Znojmo byla 8.května u Olbramkostela přerušena, tudy projížděly veškeré vojenské transporty mezi tehdejším Československem a Rakouskem. 22.května 1945 byly uzavřeny hranice mezi Československem a Rakouskem. Roku 1948 nově nastolený komunistický režim "železnou oponou" totálně zničil toto propojení. V dubnu 1951 bylo na státní hranici vytrženo jedno kolejové pole o délce 10 metrů a těleso přesypáno vrstvou zeminy. I tak byly však lokomotivy a motorové vozy při objíždění souprav ve Slavonicích bedlivě sledovány.



Od devadesátých let stále probíhala jednání a snahy o nové propojení, ale rakouské straně se nakonec zdály náklady na obnovu tratě příliš vysoké. V současné době je provoz v úseku Waidhofen - Fratres zrušen. Ale zatím co vzpomínáme, blíží se devátá hodina a po pravé straně se vyhouply vilkové čtvrti a v pozadí vyčnívají kostelní věže. Přijíždíme do Telče. Telč jsem měl možnost navštívit dvakrát, a to s poštovním (1978) a tiskárenským (1983) podnikovým zájezdem, pokaždé ovšem jen po silnici. Přívětivá budova s velkými okny a růžovou fasádou se nedávnou rekonstrukcí změnila k nepoznání. Dostala nové, dřevěné štíty, jiná okna, fasáda je žlutá, bílé obložení oken, dveří a rohů, v novém vestibulu svítí digitální odjezdová tabule v češtině, němčině i angličtině, v sousedství vyrostlo i nové autobusové nádraží.
Hurá do města, přezdívaného dík mnoha hodnotným stavebním památkám "perla jižní Moravy" a proslaveného i natáčením různých filmů, jako např. komedie "Až přijde kocour" či oblíbené pohádky "Z pekla Štěstí".
Nejznámější a nejobdivovanější je asi zdejší městské jádro, tvořené protáhlým náměstím s množstvím citlivě zrestaurovaných klasicistních, měšťanských domů s podloubím a zámeckým komplexem. Původní trhová osada zvaná Telč, vznikla ve 12. století zřejmě jako podhradí zeměpanského dvorce, z něhož se dochovala pozdněrománská kostelní věž z počátku 13. století, v jejíž blízkosti vznikla jako vodní tvrz Nová Telč. Mezi těmito celky vzniklo kolem 1.poloviny 14. století město, opevněné hradbami a vodními příkopy. Největší rozkvět zažila Telč v 16. století, kdy bylo majetkem zdejšího pána Zachariáše z Hradce. Nevíme, kde začít fotit dřív. Hezkých míst i úhlů záběrů je nepřeberné množství. Fotíme jako o závod. Otvírají se také krámky a k dostání i vidění jsou i hezké věci - upoutává nás např. řezbář, přímo pod podloubím vyrábějící z lipového dřeva figurky do betlémů. Chvilku obdivujeme mistrnou práci jeho šikovných rukou a nahlédneme i o kousek dál do jakési galerie, kde je ke koupi i k vidění spousta krásných obrazů. Ale objevujeme tu i jiné věci - skrz galerii vede chodník na dvůr, odkud právě vytahují na ulici a nakládají na vůz sbírku pečlivě zrenovovaných stacionárních motorů!


Telčské náměstí s kostelem Jména Ježíš a zámkem na konci

Mariánský sloup z r. 1718

...a kouzlo starých motorů

Nejspíš se někde koná nějaká podobná fandovská akce, jako např. bubovické "Rotující setrvačníky". Ale teď už honem na zámek! Kupujeme si lístky hned na dva okruhy. Ale každý okruh má vhod na jiném nádvoří a něž objevíme vchod k okruhu B, je pozdě. Okruh A začíná až po půl hodině. Tak se aspoň nasvačíme. Chléb, salám, papriky, minerálka - jak se později ukáže, bude to rovnou i náš oběd. Neplánované zpoždění však ujedlo velký krajíc z našeho časového plánu, takže pokračování do Slavonic nám nezbude než oželet.
Telčský zámek vznikl přestavbou gotického hradu, asi z konce 14. století. V renesančním paláci obdivujeme krásy Zlatého a Modrého sálu s kazetovými stropy z r. 1561 a spousty dalších krásných věcí včetně kostýmů z natáčení pohádky Z pekla štěstí, v níž si zahrál mj. i Karel Gott. Na zámku sídlí i galerie Jana Zrzavého.

Zámecké nádvoří


Na zámku...

...a pohled do zahrady

Zámecká kaple


Pohled na zámek ze zahrady

Na okruh B nakonec k naší radosti (ač s hodinovým zpožděním) také došlo. Po přece jen zdařilé prohlídce se jdeme projít i do nevelké, ale hezké zahrady s arkádovou kolonádou a anglickým parkem. Na kolonádě se právě koná výstava fuchsií.
V koutě objevujeme ještě nějaké otevřené dveře - a vida! Výstava starých hraček! Obdivujeme se panenkám s porcelánovými hlavičkami, celuloidovými i skutečnými vlásky, umně vypracovaným pokojíčkům, dřevěné stavebnici "Archimédes", s kterou si hrál ještě i můj otec, loutkovým divadélkům a titěrnému porcelánovému nádobíčku. V poslední místnosti se však objevuje "zlatý hřeb" výstavy - rozsáhlé plechové kolejiště s návěstidly, výhybkami, točnou, tunelem, parními lokomotivami, elektrickou lokomotivou a bohatým sortimentem nákladních i osobních vozů - jen je škoda, že nic nejezdí. Kolekce plechových hraček litvínovské firmy Heller und Schiller (HUSCH), zaniklé útěkem majitelů před Němci v roce 1939 prezentuje pěkná autíčka i parníčky s pérovým pohonem, vláčky na pérový (jeden exemplář se mi podařilo také uchovat) i elektrický pohon a v koutě stojí zdařilé šlapací autíčko od známé karosářské firmy Sodomka z Vysokého Mýta - majetní rodiče totiž při koupi skutečného vozu rádi obdarovávali i své ratolesti šlapacím vozítkem nebo aspoň hračkou.

Kouzlo starých panenek

Hračky HUSCH. Červené závodní autíčko je však výrobkem firmy Stella Krnsko

S dřevěnou mechanickou stavebnicí "ARCHIMÉDES" si hrával ještě i můj otec



Srdce každého fandy, táty i dědečka zaplesá nad plechovými
vláčky BING, MERKUR, CHEMOPLAST, TIOKA a HUSCH v měřítku "0"

Šlapací autíčko Sodomka

V sousedství zámku se nachází bývalá jezuitská kolej s kostelem Jména Ježíš, zasazeného poněkud neobvykle do uliční zástavby, tedy s netradičně situovaým, bočním vchodem. Na konci ulice se nachází gotický farní kostel sv. Jakuba z 2.poloviny 14. století, se síťovou klenbou z poloviny 15. století a 53 m vysokou věží. Jako tradičně neopomineme výstup na věž. 152 schodů nás dovedlo na ochoz ve výšce 33 metrů.

Kostel svatého Jakuba - pohled do zvonice

S ochozu věže pořizujeme další pěkné záběry

Část zámecké zahrady s kostelem Jména Ježíš a náměstím z ptačí perspektivy

Zdeničce dělá výstup a zvláště sestup trochu potíže, ale vše se podařilo zvládnout a jsme odměněni krásnými pohledy na zámek, zahradu a severní stranu náměstí z ptačí perspektivy, včetně obrovských rybníků a malebné okolní krajiny. Při zpátečním sestupu si prohlížíme i zvonici, kde nacházíme dnes již mizející prvek - ruční zvonění.
Protože slunce mocně přikládá pod kotel, dáváme si ve stínu podloubí zmrzlinu a zbývající čas věnujeme obdivování starých domů, vypadajících jako z marcipánu nebo perníku, zdobeného barevnou polevou.



Příjemné odpolední posezení na náměstí

Člověk si trochu připadá jako vosa v perníkářském stánku - až na to, že ho nikdo nevyhání ani neplácne, ale spíš zve. Zahrádky restaurací zvou k posezení, ale dát si tu oběd je pro poctivě pracujícího našince asi jako jít na jídlo na pražském "Václaváku" nebo Malé Straně. Už nám kručí v břiše a cestou do města jsme si dopoledne vyhlédli malé bistro poblíž nádraží, ale jaké je naše rozčarování, když zjišťujeme, že je již zavřeno. Poslední šancí je nedaleká, útulná hospůdka, ale tady se pro změnu nevaří. Tak si dáváme aspoň pivo a kolu. Je tu aspoň příjemný chládek a jen pár místních štamgastů, vytvářejících v pozdním odpoledni spíše přátelskou atmosféru. Ve starém, ale útulném lokále si za chvíli připadám trochu jako ve známé hospůdce "U studánky" v Lysé nad Labem.
Na nádraží objevujeme náhodně, dík pohlednicím za oknem ve vestibulu, i jednu technickou zajímavost, o níž se dozvídáme teprv teď - parní mlýn! Větrných a vodních mlýnů se dochovalo dost, ale pohon parním strojem, to by stálo za vidění! Bohužel, náš čas nám už víc nedovolil. Ale i tak jsme viděli víc než jsme očekávali. Snad někdy příště bude možnost se sem vrátit.
A tak už zase jedeme. Regionova pokojně přede, stíny se začínají protahovat, okolní krajina počíná dostávat nazlátlý podvečerní nádech a my se radujeme z pěkně stráveného dne. Z cesty do Slavonic prozatím z důvodu nedostatku času sešlo. Ale ještě není všem dnům konec. Teď musíme jít ještě nakoupit a už se těšíme na dobrou večeři u nás na pokoji.
Na západě se však nějak smráká a slunce nad Jihlavou mizí v šedých mracích. Jak asi bude zítra? Zítřejší den bude věnován aspoň krátkému úseku trati ÖNWB Okříšky - Znojmo a naše nová výprava povede... no, to až ráno u vlaku.


Přívětivá krajina přímo vyzařuje letní pohodu

Telčská lokálka odkrývá spoustu kouzelných pohledů

Podvečerní zpáteční cesta do Jihlavy - stíny se protahují...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama