Pod clonou deště do Jaroměřic nad Rokytnou

25. listopadu 2012 v 17:30 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Druhý den nám nevlídné, pošmourné ráno prostírá zamračené nebe s drobným deštěm, který vzápětí přidá na intenzitě, když ve stanici Jihlava-město nastupujeme do poloprázdného rychlíku 969 "Jihlava" ze Strakonic směr Brno.
Poté se vypleteme se z pletenců výhybek jihlavského hlavního nádraží a vyjíždíme do přírody v údolí řeky Jihlavy, ale všechno kolem dnes vypadá spíše smutně a nevlídně, když po oknech stékají proužky deště a okolní kopce a lesy se utápějí ve vodních parách. Trať mezi Jihlavou a Brnem jsem si již projel při jiné příležitosti, dnes nás čeká čtyřiadvacetikilometrový, krátký úsek znojemské tratě, z Okříšek do Jaroměřic nad Rokytnou.Ty jsem navštívil s výletem Studentského hlasu pro Krista v létě 1993, ovšem jen autobusem. V nedalekých Okříškách přesedáme na pomalý osobáček, tvořený motoráčkem řady 810 a vlečňákem Btax. Trať Vídeň - Znojmo - Německý (dnes Havlíčkův) Brod - Kolín - Nymburk - Děčín postavila Rakouská severozápadní dráha Jako spojení Vídně s Berlínem v letech 1869 až 1875. Další odbočky vedly z Nymburka do Mladé Boleslavi, z Velkého Oseka do Trutnova a z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu do Pardubic. V Kolíně stavba překřížila trať Severní státní dráhy Olomouc - Praha, ale sama žádné spojení s Prahou neměla. Až v roce 1873 byla postavena odbočka z Lysé nad Labem přes Čelákovice.
Nádraží v Praze se nacházelo za Poříčskou bránou (pozdější Těšnov) a dosloužilo počátkem července 1972.
Jeho historicky a architektonicky hodnotná budova pak chátrala, až byla počátkem dubna 1985 zničena. Dnes je trať v Praze napojena na hlavní a Masarykovo nádraží a je, stejně jako trať Děčín - Kolín - Havlíčkův Brod, dvoukolejná.
Dávnou slávu už připomínají jen budovy ve Staré Boleslavi, Kutné Hoře hl.n., Čáslavi, Světlé nad Sázavou, Okrouhlici, Kunčicích n. Lab. a Hostinném. Ale vraťme se raději dolů na Českomoravskou vysočinu. V 70. a 80. letech tudy jezdily i rychlíky a spěšné vlaky Česká Lípa - Znojmo či Znojmo - Rumburk.
Dnes je ze sedmdesátikilometrové trati lokálka a potkáme tu jen známé "orchestriony" řady 810. Podél trati se dosud tyčí vzácnost - telegrafní sloupy, dokonce i s částí drátů, překlápějí se žluté terče mechanických předzvěstí a zvedají ramena mechanických návěstidel, na přejezdech chybějí už jen ruční závory s předzváněči. První větší stanicí je Stařeč. Obrovská, rozložitá budova, jistě pamatující lepší časy ÖNWB (až na žlutou a zelenou fasádu), která by se hodila spíš k nějakému velkému železničnímu uzlu než ke třem zarůstajícím kolejím. Na prázdném nástupišti betonový plůtek, který donedávna zdobíval téměř každé nádraží, kolem jen stromy. Ale co hlavního, přestává pršet! V 9.44 vystupujeme v hezké, přívětivé stanici, trochu připomínající Dobrovici. Staré centrální stavědlo, všude plno květin a keřů, obě zhlaví střeží mechanická návěstidla.

Vítá nás přívětivá venkovská stanice


...a stavědlo - krása historické zabezpečovací techniky


Náš optimismus však troch kalí zjištění, že po chvíli začíná zas nejen trochu pršet, ale v sousedství nádraží se nachází jen statek s pilou a výkupnou šrotu a krátká ulice, končící na okresní silničce v polích, zato do městečka je to ještě dobré tři kilometry. Zvolna se šineme deštěm a já si připadám jako v dětství u tety ve Voticích, kde je z nádraží do města podobně daleko. Stromořadí, topolová alej, nějaký potok, potom dlouhá ulice s vilkami a zahrádkami, po pravé straně mlékárna, nějaký lihovar a za ním se objevuje řeka Rokytná, lemovaná stromořadím. Konečně jsme v městečku a hledáme zámek. Ten se nám podařilo najít bez problémů, ale blíží se jedenáctá, tak se poohlížíme po nějakém pohostinském zařízení a jak shledáváme, možností je dost. Poblíž náměstí objevujeme nově vypadající restauraci s cukrárnou a příjemným posezením v průjezdu a na dvoře, krytém laminátovou střechou. Interiér restaurace vypadá luxusně, ale ceny jsou přijatelné, tak si dáváme boršč, v němž stojí lžíce, kuřecí steak s americkými brambory a oblohou a orosenou sklenici jihlavského Ježka. Právě včas - na střeše se ozval hukot "jak od vodopádu" a pohled průjezdem na ulici odkrývá husté provazce pořádného lijáku. Dostaneme se vůbec na zámek? Ale každý déšť se jednou vyprší nebo aspoň zmírní a zas je dobře.

Jihlavský Ježek chutná...

Obec, založená dle pověsti v roce 1131, je od roku 1420 městečkem. Původně středověká vodní tvrz ze 14. století byla přestavěna koncem 16. století na renesanční zámek. Koncem 17. století zámek Questenberkové přebudovali do dnešní, barokní podoby. Za 2. světové války zadlužený zámek koupila Německá říšská dráha a zřídila zde ředitelství, po válce pak sloužil zámek Československým státním drahám jako ošetřovna a železmiční škola. Až někdy roku 1975 byl opět zrenovován a otevřen turistům. K jeho zajímavostem patří např. římské lázně, které panstvo v létě využívalo ke koupání, v zimě pak k procházkám a posezení jako zimní zahradu. K zámku patří i francouzská zahrada, na druhém břehu Rokytné pak upravená jako anglická, ale dík dešti z procházek není dnes nic, po pořízení fotek spěcháme zas do vestibulu. Na zahradě navíc připravují pódium na pořádání divadelních her a výstupů.
Na zámek navazuje též monumentální stavba a jaroměřická dominanta - kostel sv. Markéty, postavený na půdorysu řeckého kříže, připojený k zámku v letech 1718 - 1739. Kupole je vyzdobena freskou od K. F. Töppera.


Pohled na jaroměřický zámek ze zahrady

Na zámek navazuje chrám svaté Markéty


Interiér chrámu svaté Markéty

...a pohled do kupole s freskou K.F.Töppera


Zámecký park - dva pohledy od chrámu sv. Markéty



V chrámu se na rozdíl od zámku smí k naší radosti i bezplatně fotografovat. Pořizujeme tedy ještě pár snímků a zjišťujeme, že nám zbývá ještě dost času, ale kam v dešti jít? Kam jinam, než do nově objevené cukrárny u zmíněné restaurace a deštivý den si vylepšit ještě dobrou kávou se zákuskem!




Když se vydáváme na zpáteční cestu k nádraží, přestává pršet a zdá se, že se od západu i jasní. Jaký asi bude zítřek?
Na nádraží máme ještě tři čtvrtě hodiny času, tak ještě obcházím, co by se dalo vyfotit, prohlížím květinovou výzdobu, malou, ale hezkou zahrádku vedle budovy a čekárnu s původním, dřevěným obložením stěn. Čas jako by se tu zastavil. Nádraží přesně podle našeho vkusu, tady jistě mají zaměstnanci i cestující k sobě mnohem blíž než ve velkých stanicích.

Vůz 810.433 jako Os 24813 Okříšky - Znojmo přijíždí do Jaroměřic nad Rokytnou

Netradiční nátěr přívěsného vozu


Pořizuji fotku příjezdu znojemského osobáčku, míjejícího letité odjezdové návěstidlo, postrádající již jakékoli osvětlení i svítilnový výtah a vracím se na nástupiště. Po chvíli jde výpravčí na stavědlo, postavit další vlakovou cestu, tentokrát směr Okříšky - konečně přijede i náš vlak.

Příprava vlakové cesty pro náš vlak

Je po dešti a i když se všechno kolem halí do vodních par, z mraků tu a tam probleskne slunce a zpáteční cesta je hned veselejší. Za Hvězdoňovicemi se otvírá široký pohled daleko do kraje, na sklizené obilné lány, mezi nimiž se tyčí monumentální stavba krahulovského sila, opodál vpravo se pod kopečkem, jako rozsypané kostky cukru, rozkládají nová sídliště Třebíče. V Okříškách přesedáme na rychlík 926 "Lužnice" Brno - Č. Budějovice a míříme k Jihlavě.

Křížování R 926 "Lužnice" s R 661 "Rožmberk" v Bransouzích
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama