Listopad 2012

Opět za kostkou cukru, tentokrát do údolí Moravské Dyje.

25. listopadu 2012 v 18:33 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
A je tu, už je to tak, náš poslední den na Vysočině. Opět vyjíždíme směr Telč a dál na Dačice (a snad i konečně Slavonice), navštívit místa, kde spatřila světlo světa první kostka cukru. Po výjezdu z Telče trať klesá směrem k Dačicím ve sklonu 15 promile. Za zastávkou Radkov se protahujeme hlubokými zářezy. Dačice jsem navštívil spolu s Telčí na pošťáckém podnikovém výletě v roce 1978. Čeká nás tu další pěkný zámek a rozlehlý park a abych nepředbíhal - možná i pokračování "sladké historie", kterou jsem zhlédl vloni v Dobrovici. Zatím kolem trati přibývá lesů a skal, ale i krajina je čím dál malebnější a zprava se k trati přimyká i říčka - Moravská Dyje. Na několika stavbách kolem trati lze zahlédnout známý znak Jiřího z Doupova, který dává už z dálky vědět, že se jedná o mlýny.


A už se údolí rozšířilo, vpravo se bělají moderní haly jakéhosi závodu a za nimi panelové sídliště - jsme v Dačicích. Vítá nás útulné, nově zrekonstruované nádraží, ale my jedeme až na zastávku Dačice-město, která je k městečku mnohem blíž.

Ještě jednou Jihlava

25. listopadu 2012 v 17:36 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
A je tu zas krásný, slunečný den se zpěvem ptáků a oblohou jako vymetenou. Včerejší déšť umyl vzduch, který je jak víno a hlavně, že je zas hezky. Dnes jsme si udělali oddychový den, kdy jsme zůstali v Jihlavě. A kupodivu, docela se vyvedl! Co ve městě? Nejprve zamířily naše kroky do již zmíněného kostela Matky Boží poblíž již navštívené, stejnojmenné věže.


Farní kostel Matky Boží byl založen českým králem Přemyslem Otakarem I. Roku 1221 pro řád Minoritů sv. Františka z Assisi a vystavěn původně ve slohu románském. Po velkém požáru v Jihlavě v roce 1353 přestavěn ve slohu gotickém a vysvěcen roku 1355. Hlavní oltář z roku 1744 - 45 je dílo Ondřeje Zonnera, obraz "Nanebevzetí Panny Marie" na oltáři maloval J.Etgöns.

Pod clonou deště do Jaroměřic nad Rokytnou

25. listopadu 2012 v 17:30 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Druhý den nám nevlídné, pošmourné ráno prostírá zamračené nebe s drobným deštěm, který vzápětí přidá na intenzitě, když ve stanici Jihlava-město nastupujeme do poloprázdného rychlíku 969 "Jihlava" ze Strakonic směr Brno.
Poté se vypleteme se z pletenců výhybek jihlavského hlavního nádraží a vyjíždíme do přírody v údolí řeky Jihlavy, ale všechno kolem dnes vypadá spíše smutně a nevlídně, když po oknech stékají proužky deště a okolní kopce a lesy se utápějí ve vodních parách. Trať mezi Jihlavou a Brnem jsem si již projel při jiné příležitosti, dnes nás čeká čtyřiadvacetikilometrový, krátký úsek znojemské tratě, z Okříšek do Jaroměřic nad Rokytnou.Ty jsem navštívil s výletem Studentského hlasu pro Krista v létě 1993, ovšem jen autobusem. V nedalekých Okříškách přesedáme na pomalý osobáček, tvořený motoráčkem řady 810 a vlečňákem Btax. Trať Vídeň - Znojmo - Německý (dnes Havlíčkův) Brod - Kolín - Nymburk - Děčín postavila Rakouská severozápadní dráha Jako spojení Vídně s Berlínem v letech 1869 až 1875. Další odbočky vedly z Nymburka do Mladé Boleslavi, z Velkého Oseka do Trutnova a z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu do Pardubic. V Kolíně stavba překřížila trať Severní státní dráhy Olomouc - Praha, ale sama žádné spojení s Prahou neměla. Až v roce 1873 byla postavena odbočka z Lysé nad Labem přes Čelákovice.
Nádraží v Praze se nacházelo za Poříčskou bránou (pozdější Těšnov) a dosloužilo počátkem července 1972.
Jeho historicky a architektonicky hodnotná budova pak chátrala, až byla počátkem dubna 1985 zničena. Dnes je trať v Praze napojena na hlavní a Masarykovo nádraží a je, stejně jako trať Děčín - Kolín - Havlíčkův Brod, dvoukolejná.
Dávnou slávu už připomínají jen budovy ve Staré Boleslavi, Kutné Hoře hl.n., Čáslavi, Světlé nad Sázavou, Okrouhlici, Kunčicích n. Lab. a Hostinném. Ale vraťme se raději dolů na Českomoravskou vysočinu. V 70. a 80. letech tudy jezdily i rychlíky a spěšné vlaky Česká Lípa - Znojmo či Znojmo - Rumburk.
Dnes je ze sedmdesátikilometrové trati lokálka a potkáme tu jen známé "orchestriony" řady 810. Podél trati se dosud tyčí vzácnost - telegrafní sloupy, dokonce i s částí drátů, překlápějí se žluté terče mechanických předzvěstí a zvedají ramena mechanických návěstidel, na přejezdech chybějí už jen ruční závory s předzváněči. První větší stanicí je Stařeč. Obrovská, rozložitá budova, jistě pamatující lepší časy ÖNWB (až na žlutou a zelenou fasádu), která by se hodila spíš k nějakému velkému železničnímu uzlu než ke třem zarůstajícím kolejím. Na prázdném nástupišti betonový plůtek, který donedávna zdobíval téměř každé nádraží, kolem jen stromy. Ale co hlavního, přestává pršet! V 9.44 vystupujeme v hezké, přívětivé stanici, trochu připomínající Dobrovici. Staré centrální stavědlo, všude plno květin a keřů, obě zhlaví střeží mechanická návěstidla.

Vítá nás přívětivá venkovská stanice

S regionovou za Zachariášem z Hradce

25. listopadu 2012 v 17:24 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Je úterý 24.7.2012. Slunce už stojí vysoko a obloha téměř bez mráčku slibuje hezké počasí, když se Zdeničkou scházíme pod kopec k nedalekému nádraží českomoravské transverzálky Jihlava-město. Po chvíli je tu budějovický rychlík a po dvaceti minutách vystupujeme v osamocené stanici Kostelec u Jihlavy. Dřevěné skladiště, malá, moderní budova, vchod do dopravní kanceláře zdobí truhlíky s pestrými květinami. Vedlejší, původní budova slouží nejspíš k bydlení. Kolem jen stromy a křoví, odevšad se rozléhá zpěv ptactva. U druhého nástupiště postává přívětivě vyhlížející, žlutozelená motorová jednotka regionova řady 814.043. Do odjezdu zbývá ještě třičtvrtě hodiny.

Motorová jednotka regionova řady 814.043 čeká v Kostelci u Jihlavy