Údolím Metuje za Aloisem Jiráskem aneb od Metuje k Úpě - 2.část

23. září 2012 v 19:46 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Nejstarší kulturní památkou Hronova je kostel Všech svatých, po požáru města r. 1639 téměř zničený. Dochovalo se gotické kněžiště z 1.poloviny 14.století, které sloužilo jako kaple. Kostel byl přestavován v letech 1713 - 1717 a v r.1736, kdy byla ke kněžišti přistavěna chrámová loď. Pro nedostatek katolických kněží byl kostel Všech svatých filiálním k
náchodskému děkanství. Ke zřízení lokálie došlo až roku 1780 a roku 1786 byla obnovena fara. Vnitřní zařízení kostela, pocházející z poloviny 19. století si mohu prohlédnout bohužel jen na staré fotografii na tabuli vedle vchodu. Větších oprav se kostel dočkal v letech 1905, 1968, 2005 a 2009. Pozdně renesanční zvonice byla vystavěna roku 1610 na místě zvonice dřevěné, zničené požárem. Hlasem svého zvonu již 400 let promlouvá k obyvatelstvu města Hronova. Před zvonicí stála až do roku 1929 stará lípa, než byla větrnou smrští vyvrácena. Z okna zvonice byl dle dávného zvyku každoročně shazován ověnčený kozel, na jehož skok čekal s řezníkem v čele pověrčivý dav, dychtivý údajně léčivé, jakubské kozlovy krve. Tento starý zvyk zakázal teprve farář Josef Regner (1794 - 1852).

Kostel s pozdně renesanční zvonicí



Interiér kostela si mohu prohlédnout jen prostřednictvím této fotografie

V Hronově je hezky, ale blíží se poledne. Na rohu náměstí zve k posezení nová, nezvykle moderně vybavená restaurace. K dostání je výborné menu - ruský boršč a pavlišovský řízek s bramboráčky. Oběd je vynikající. Po něm se vracím na nádraží, ale osobák do Meziměstí už je tentam a mně zbývá hodina - co s ní? Dá se tu aspoň zajít někam na kávu? Před nádražím je však už jen park, za ním hlavní silnice a nějaký závod. Ale také křižovatka a na ní, zrovna proti vrátnici - útulná hospůdka! Ale nejde o žádnou, jak jsem si nejprve myslel, zakouřenou pivnici s utopenci a nakládaným hermelínem! Je tu čisto, v poledne se tu nekouří a na jídelním lístku aspoň deset druhů jídel, ba dokonce levnějších! Škoda že jsem již po obědě. No, dám si tedy aspoň kávu a napíšu pár pohlednic.

Regionova je připravena k odjezdu do Broumova

Konečně je po třetí odpoledne a můžem jet dál. Regionova coby spěšňák směr Broumov, již čeká. Vyrážíme do kopců a lesů, hrajících všemi odstíny zeleně, místy už i žluti a oranže. Za Hronovem následuje Police nad Metují. Osamocená stanice na kraji lesa u hlavní silnice. Při cestě autem do města, vzdáleného cca 3 kilometry, lze u silnice zahlédnout domek, který si tu nechal kdysi postavit jeden z inženýrů, pracujících na stavbě tratě, jemuž učaroval zdejší kraj. Police je známá kromě oblíbeného salámu "Poličan" také výrobou populární stavebnice Merkur a v poslední době i obnovenou výrobou stejnojmenných, známých plechových vláčků v měřítku 0.

Historické polické modely Merkur (lokomotiva se bohužel nedochovala)

Za Policí se noříme do tunelu. Tunely byly vybudovány již pro položení druhé koleje, nápadná je i šířka pilířů mostů, ale trať nakonec zůstala jednokolejná. Za tunelem následují zastávky Žďár nad Metují, Česká Metuje, Dědov a jsme v Teplicích nad Metují, přípojné stanici malebné lokálky směr Trutnov. Tady mě čeká další přestup a projetí nové trasy.

Teplice nad Metují - přestup směr Trutnov

Motoráček řady 810 je už slušně zaplněn. Donedávna jezdil s vlečňákem - ten by se teď hodil! Stočíme se doleva, projedeme krátkým tunelem a stavíme v zastávkách Teplice nad Metují město a Teplice n.Met. skály. Tady se již nachází jeden z výchozích bodů do blízkých Adršpašsko-teplických skal. Po mostě projedeme nad náměstím a brzy se stočíme doleva a je tu malé, rozkošné nádražíčko Adršpach, přitulené přímo k okraji známého skalního města, v němž pramení i řeka Metuje. Tady jsem již také dvakrát byl, ovšem zatím jen po silnici. Ve skalách byla natočena i známá pohádka "Třetí princ". Metuje vytéká z jezírka uprostřed skal, po němž je možno se svézt na pramicích i s poutavým výkladem o místních přírodních krásách. Zamáváme "Milencům", "Panu starostovi a Paní starostové", "Cukrovarskému komínu", "Rukavici", "Slonovi" a dalším zajímavým pískovcovým útvarům, ovšem z focení není nic, protože vůz je ještě dost zaplněn a moje místo je na druhé straně. Vjíždíme mezi malebná údolí, zelenající se louky, hezké chatové osady a smrkové nebo smíšené lesy po svazích. Všecko se tu ještě zelená a trať klikatící se bezpočtem oblouků v malebné krajině se trochu podobá
nějakému obrovskému modelovému kolejišti.

Útulná stanička Adršpach je vstupní branou do proslulého skalního města

V 16.35 jsme v Trutnově - nádraží, které v loňském roce zvítězilo v soutěži o titul "Nejhezčí nádraží Českých drah". Poslední přestup - pražský rychlík 856 "Metuje" již čeká. Stačím jentaktak vyfotit nějaké další osmsetdesítky a jen stačím přestoupit, už se dáváme do pohybu a míříme ke Rtyni v Podkrkonoší, Červenému Kostelci, Jaroměři a Hradci Králové a někde dál na mě čeká nádraží Lysá a jiřinská zastávka. Dovolená se vydařila na výtečnou.

Setkání osmsetdesítek od Staré Paky a Svobody nad Úpou na hlavním nádraží v Trutnově

Ale se slečnou Zdeňkou jsem se rozhodl si dovolenou o týden prodloužít a objevili jsme ještě jednu zajímavou trať...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama