Údolím Metuje za Aloisem Jiráskem aneb od Metuje k Úpě - 1.část

23. září 2012 v 19:45 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí

Můj zatím poslední "vlakovandr" povede známou orlickohorskou tratí Choceň - Broumov, kterou jsem sice již projel v září 1999, zato navštívím rodiště jednoho z našich nejznámějších spisovatelů ( a jak se zakrátko ukáže, nejen jeho ) a poté
se vydám na novou trať do své "sbírky" - Teplice nad Metují - Trutnov. V polích a lesích kolem Cidliny mezi Velkým Osekem a Chlumcem nad Cidlinou se dělá pěkný den, ale ten je po příjezdu do Hradce Králové málem zkalen. Na trati směr Jaroměř probíhá výluka za účelem opravy jakéhosi mostu před Jaroměří. Takže pěšky po prvním peróně až dozadu ke skladišti a dál se pokračuje po silnici. V Jaroměři lezu zpět do vlaku a kupé se mnou sdílejí dva romové - chlapi jak hory, obloženi taškami. Asi jedou někam za prací. Obdivují širokou vodní hladinu nádrže Rozkoš u České Skalice: " To je ako u nás na Šírave", dáváme se do řeči. "Znáte Šíravu? Tam je krásně!" Vida, Zemplínska Šírava, to mají za sebou pořádný kus cesty. Já dávám k dobru Oravu. Ale brzy se loučíme - je tu Starkoč a já přesedám na regionovu - spěšňák směr Broumov. Vystoupáme do kopečka k Václavicím a úvratí pokračujeme po trati Týniště nad Orlicí - Náchod. Tuto trať jsem jel v září 1999 do Meziměstí, když se tu slavilo sté jubileum od zahájení provozu.
"Tak jak se u nás pracovalo a pracuje, to rozumíte, tak to nepůjde. Kdyby se nám podařilo a našli jsme uhlí, a byla by tu pak železnice, tak by taky zdejší lid měl obživu." (Alois Jirásek - "U nás" )
Projekt trati z Chocně do Broumova předložila Společnost státní dráhy (dále StEG)koncem roku 1871a v polovině září 1872 získala koncesi na stavbu tratí Choceň - Meziměstí - státní hranice ve Starostíně, Meziměstí- Broumov - státní hranice u Otovic a Vysokov - Starkoč. Trať se stavěla převážně pro dopravu uhlí z waldenburské (walbrzyšské) pánve, později sloužila i pro přepravu zboží, vyráběného nově vznikajícími textilními průmyslovými podniky. Vlastní stavba tratě započala 31.7.1873 a první vlak po nové trati slavnostně projel 25.7. 1875.



Na stavbě našlo obživu hodně místního obyvatelstva i cizinců, o čemž by mohl vyprávět hotel v Náchodě, dodnes pojmenovaný po tehdejším ubytování italských dělníků "Itálie".
Zamáváme náchodskému zámku a po deváté hodině jsem v Hronově.

Typická nádražní architektura Společnosti státní dráhy

Moje první kroky vedou na výstavné náměstí, kde se nachází známé divadlo, v němž se konají známé divadelní festivaly "Jiráskův Hronov". V sousedství divadla nacházím ještě jakýsi kulturní dům, kde sídlí infocentrum a ve vestibulu objevuji zajímavou výstavu, věnovanou slavný rodákům - především Aloisi Jiráskovi, ale také dalšímu spisovateli, Egonu Hostovskému a známému kreslíři Josefu Čapkovi. Egon Hostovský (1908 - 1970) získal uznání jako osobitý tvůrce moderního psychologického románu. V roce 1939 emigroval před fašismem a po roce 1948 i před komunismem. Natrvalo zůstal v USA. Jeho tvorba byla přeložena do více jak patrnácti cizích jazyků. U nás bohužel není z jeho knížek známo téměř nic.
Zato spousta dětí zná jistě Josefa Čapka, bratra spisovatele Karla Čapka. Josef Čapek byl znám hlavně jako ilustrátor dětských knížek (O pejskovi a kočičce, Povídejme si děti, Hrajeme si v přírodě aj.). Ani jemu nebyl osud nakloněn - za druhé světové války zemřel umučen v koncentračním táboře v Bergen-Belzenu. Ani jeho dům již nestojí - musel kdysi dávno ustoupit rozšíření hlavní silnice.

Egon Hostovský

Alois Jirásek se narodil 23.8.1851. Každého školou povinného žáčka naší generace doprovázely dětstvím jeho známé Staré pověsti české. Ty psal za svého pobytu u Prouzů ve Velkém Dřevíči u Hronova, kde pobýval v letech 1893 - 1894.
Alois Jirásek přátele příliš nevyhledával, jen občas zašel do hospody pobesedovat se sousedy. Zamlada za letních pobytů hrával ještě kuželky, při nichž se i rád zasmál a zažertoval si. Pozdějio už chodil do společnosti jen málokdy. Plně se věnoval své literární práci a rád se vydával na vycházky po okolí Hronova - na Fara, Turov, k Boru a na Příčnici.
Byl uznávaným znalcem svého rodného kraje. Jako zdatný turista podnikal i se ženou a dětmi pěší výlety okolím Hronova, spojené se sběrem hub a lesních plodů. Cílem jejich cest bývala Maternice, lázně Chudoba,Běloves či Hvězda v Broumovských stěnách. Další výlet podnikli v r. 1908 do Krkonoš, kde Jirásek hledal inspiraci k divadelní hře "Pan Johanes"

Jiráskovy cesty krajem byly inspirací k napsání kroniky "U nás"


Celá léta pozoroval krajinu, naslouchal vyprávění starých pamětníků a zapisoval si osudy lidí, jejich staré zvyky i rázovitou řeč. Studoval i staré rukopisy a matriční zápisy z hronovské farní kroniky. Kroniku psal v době, kdy kromě útoků kritiky byl zaneprázdněn školní prací i starostmi o hmotné zabezpečení rodiny. Přes všechnu skepsi mu ale kronika "U nás" přinesla velký zájem čtenářů i obdiv kritiků. Spisovatel Karel Václav Rais o kronice prohlásil, že tímto dílem autor "...nejkrásněji projevil hloubku sdvého srdce a kraji svému dal dar, že žádný syn krásnějšího dáti nemůže"

Portrét Aloise Jiráska od Karla Svolinského znají asi nejvíc naši filatelisté


Nejvzácnější návštěvou byl Hronov poctěn 12.7.1926, kdy sem zavítal president Tomáš Garique Masaryk. Ve školní tělocvičně podepsal pamětní kroniku a po krátkých rozhovorech s představiteli města odjel na návštěvu Mistra na jeho letní sídlo, kde mu poděkoval za Společnost spisovatelů v době války a vyjádřil vděk za přijetí ve vlasti roku 1918, když se po válce vrátil z ciziny a Alois Jirásek jej v Praze vítal mezi prvními.

Setkání Aloise Jiráska s presidentem Masarykem

Hronovské Jiráskovo divadlo ukrývá také muzeum


Ale teď už honem do muzea! Ve dvou velkých místnostech nad sebou je k vidění víc věcí než by člověk čekal. Nejprve vyslechnu poutavý výklad příjemného starého pána a dovídám se tu něco víc nejen o Aloisi Jiráskovi, ale i o historii města, založeného rytířem Hronem, po němž dostalo i jméno.

Busta rytíře Hrona od Jindřicha Roubíčka

Tak vypadala původní zástavba Hronova

Selská světnice z nedaleké usedlosti "Svobodný dvůr"

Betlém od Antonína Knahla (1801 - 1883) z druhé čtvrtiny 19. století

Kromě spousty různých věcí denní potřeby panstva i obyčejných lidí tu nacházím i různé Jiráskovy spisy (F. L.Věk, Jan Žižka, Proti všem, Temno, Psohlavci aj.) i fráze a úryvky jako např.
" Otcové vytrpěli, potomkům uvolněno, však nejsou bez úkolu, bez
povinnosti k národu. Mají býti jeho jádrem a silou. Kéž jsou toho vždy pamětliví."
(Alois Jirásek - "Z mých pamětí")
V muzeu se mi líbilo, lístek platí i pro prohlídku nedalekého Jiráskova rodného domku. cestou v ulici objevím domek ještě jednoho místního slavného člověka - hudebního skladatele a ochotníka Jana Křtitele Knahla. V úzké ulici s až moc frekventovanou hlavní silnicí se objevilo přívětivé, nabílené roubené stavení s malou zahrádkou, na rohu vedle dveří umně vyvedená pamětní deska. Uvnitř však nejspíš již bydlí někdo cizí. Alois ve svých Pamětech píše:
"U Knahlů" bylo v našem sousedství. Světnice v jeho roubeném stavení se zahrádkami a stromy v průčelí stala se malířskou dílnou...Chodili sem ochotníci, chodili se jiní podívat...Všechny ty divadelní malby vidím i dnes..., dveře u Knahlů pořád otevřeny, pořád tam živo, za dne a často i navečer, kdy se tam odbývaly čtené zkoušky, "próby" tenkrát říkali".



O kousek dál stačí přeběhnout ulici a jsem u rodného domku Aloise Jiráska. Dvě prostorné, útulné místnosti s původní prkennou podlahou a nízkým trámovým stropem, starý malovaný, dřevěný nábytek jako ve skanzenech. Chodba s kamennou dlažbou, černá kuchyň. Nad malými okny červenobílé, kostkované záclonky. Tady Jirásek strávil dětství. Spalo se po lavicích a na zemi, ve velké peci vedle dveří pekla Jiráskova maminka bílé pečivo, které Alois, tehdy ještě jako malý chlapec, z prostředního okna prodával kolemjdoucím. V sousední místnosti se nachází jediná postel. Tady se Alois Jirásek narodil a později jako student učil a chystal na zkoušky.


Rodný domek Aloise Jiráska


...spalo se na zemi a na lavici, z prostředního okna malý Lojzík prodával kolemjdoucím housky či rohlíky



V této světničce, kde se nachází jediná postel, se Alois Jirásek narodil a později jako student se i učil

Pamětní deska s názvy jeho knih na štítě Jiráskova rodného domku

Člověku se z útulné roubenky téměř nechce, ale je tu ještě dost dalších věcí. Přilehlá stodola po levé straně již nestojí, ale za ní ještě patřil k domku sad a v něm dva minerální prameny - Hronovka a Regnerka. Dnes zde zve k odpočinku rozlehlý, pěkný park. U vchodu vítá příchozí měděná socha velkého spisovatele, pár kroků za ní dosud vyvěrají oba prameny. Na počínající orlickohorský podzim se udělalo docela teplo a malé občerstvení přišlo docela vhod. Minerálka je vynikající - lepší než Magnesia, co vozím s sebou v báglu.

Návštěvníky parku vítá Jiráskova socha

...ale už nepřišel - psal se začátek roku 1930...

Po příjemném odpočinku v parku se vydávám nahoru k protějšímu kostelu Všech svatých, poblíž něhož by se měl nacházet místní hřbitov, ukrývající spisovatelův hrob. Závěrem roku 1929 pobyl Alois Jirásek v Hronově dlouho do podzimu. V bílém plášti, s hůlkou v ruce pomalu kráčel a často se zastavoval. Bylo toho roku krásné léto. Na podzim se nechal zavézt autem do města. Zajel k rodnému domku, zavřel se do světničky a dlouho tam pobyl. Pak do Sokolských sadů k lípě Svobody, odkud se díval na svoje Padolí. Naposled zavítal na hřbitov ke hrobu své ženy. Zakrátko potom odjel do Prahy a na jaře se již do rodného Hronova nevrátil. 12.3.1930 Alois Jirásek v Praze zemřel.

Hrob Aloise Jiráska na místním hřbitově

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZdenekS | E-mail | 17. ledna 2017 v 17:28 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na doxa-celak.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama