Září 2012

Údolím Metuje za Aloisem Jiráskem aneb od Metuje k Úpě - 2.část

23. září 2012 v 19:46 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Nejstarší kulturní památkou Hronova je kostel Všech svatých, po požáru města r. 1639 téměř zničený. Dochovalo se gotické kněžiště z 1.poloviny 14.století, které sloužilo jako kaple. Kostel byl přestavován v letech 1713 - 1717 a v r.1736, kdy byla ke kněžišti přistavěna chrámová loď. Pro nedostatek katolických kněží byl kostel Všech svatých filiálním k
náchodskému děkanství. Ke zřízení lokálie došlo až roku 1780 a roku 1786 byla obnovena fara. Vnitřní zařízení kostela, pocházející z poloviny 19. století si mohu prohlédnout bohužel jen na staré fotografii na tabuli vedle vchodu. Větších oprav se kostel dočkal v letech 1905, 1968, 2005 a 2009. Pozdně renesanční zvonice byla vystavěna roku 1610 na místě zvonice dřevěné, zničené požárem. Hlasem svého zvonu již 400 let promlouvá k obyvatelstvu města Hronova. Před zvonicí stála až do roku 1929 stará lípa, než byla větrnou smrští vyvrácena. Z okna zvonice byl dle dávného zvyku každoročně shazován ověnčený kozel, na jehož skok čekal s řezníkem v čele pověrčivý dav, dychtivý údajně léčivé, jakubské kozlovy krve. Tento starý zvyk zakázal teprve farář Josef Regner (1794 - 1852).

Kostel s pozdně renesanční zvonicí

Údolím Metuje za Aloisem Jiráskem aneb od Metuje k Úpě - 1.část

23. září 2012 v 19:45 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí

Můj zatím poslední "vlakovandr" povede známou orlickohorskou tratí Choceň - Broumov, kterou jsem sice již projel v září 1999, zato navštívím rodiště jednoho z našich nejznámějších spisovatelů ( a jak se zakrátko ukáže, nejen jeho ) a poté
se vydám na novou trať do své "sbírky" - Teplice nad Metují - Trutnov. V polích a lesích kolem Cidliny mezi Velkým Osekem a Chlumcem nad Cidlinou se dělá pěkný den, ale ten je po příjezdu do Hradce Králové málem zkalen. Na trati směr Jaroměř probíhá výluka za účelem opravy jakéhosi mostu před Jaroměří. Takže pěšky po prvním peróně až dozadu ke skladišti a dál se pokračuje po silnici. V Jaroměři lezu zpět do vlaku a kupé se mnou sdílejí dva romové - chlapi jak hory, obloženi taškami. Asi jedou někam za prací. Obdivují širokou vodní hladinu nádrže Rozkoš u České Skalice: " To je ako u nás na Šírave", dáváme se do řeči. "Znáte Šíravu? Tam je krásně!" Vida, Zemplínska Šírava, to mají za sebou pořádný kus cesty. Já dávám k dobru Oravu. Ale brzy se loučíme - je tu Starkoč a já přesedám na regionovu - spěšňák směr Broumov. Vystoupáme do kopečka k Václavicím a úvratí pokračujeme po trati Týniště nad Orlicí - Náchod. Tuto trať jsem jel v září 1999 do Meziměstí, když se tu slavilo sté jubileum od zahájení provozu.
"Tak jak se u nás pracovalo a pracuje, to rozumíte, tak to nepůjde. Kdyby se nám podařilo a našli jsme uhlí, a byla by tu pak železnice, tak by taky zdejší lid měl obživu." (Alois Jirásek - "U nás" )
Projekt trati z Chocně do Broumova předložila Společnost státní dráhy (dále StEG)koncem roku 1871a v polovině září 1872 získala koncesi na stavbu tratí Choceň - Meziměstí - státní hranice ve Starostíně, Meziměstí- Broumov - státní hranice u Otovic a Vysokov - Starkoč. Trať se stavěla převážně pro dopravu uhlí z waldenburské (walbrzyšské) pánve, později sloužila i pro přepravu zboží, vyráběného nově vznikajícími textilními průmyslovými podniky. Vlastní stavba tratě započala 31.7.1873 a první vlak po nové trati slavnostně projel 25.7. 1875.