Podkrušnohorskou magistrálou (nejen) za karlovarskými lanovkami - 2.část

7. července 2012 v 18:00 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Druhá karlovarská lanovka společnosti lorda Westburyho vedla z Mariánskolázeňské ulice na Heleninu plošinu a provoz zahájila roku 1912. Trať o sklonu 575 promile měřila 126 metrů a vozy o kapacitě 40 osob i strojní zařízení dodala opět švýcarská firma Von Roll. Tato lanovka byla však v r. 1959 zrušena a již neobnovena.
Vpravo vedle luxusního hotelu Pupp mě úzká, nenápadná ulička, stoupající do svahu, přivádí k dolní stanici třetí lanovky, vedoucí k rozhledně Diana. Tuto lanovku postavila a uvedla do provozu městská správa také v roce 1912. Vozy i zařízení dodal rovněž Von Roll.


V 80. letech 20. století prošla lanovka velkou rekonstrukcí, po níž zahájila provoz roku 1988. Nové vozy i strojní zařízení, shodné s lanovkou u Imperialu, dodala opět polská firma Mostostal. Trať o metrovém rozchodu měří 449 metrů, sklon se pohybuje od 392 do 432 promile.


Dolní stanice lanovky Diana


Cestujících je poskrovnu, dobře se pojede. Zatroubení a už stoupáme. Uprostřed trati se nachází mezistanice Jelení Skok s Abtovou výhybnou. Po ní následuje vyzděný zářez a po vyjetí z něj se po pravé straně mezi stromy otvírají první pěkné pohledy na město.

Výstup cestujících v horní stanici

Naproti horní stanici se nachází přívětivě vypadající horská chata Diana. Stoly a lavice lákají k posezení - co si dát něco k obědu? Ale jak se vzápětí se ukazuje, ceny jsou tu téměř stejné jako dole ve městě a jít si sem něco dát je pro poctivě pracujícího našince totéž jako jít na oběd v Praze na Hradčanech či Staroměstském náměstí nebo Malé Straně. Ale v sousedství stanice nacházím jiné lákadlo - rozhlednu. Vstup i výtah je zdarma, tak vzhůru a pokračuje se v natáčení! Jako na dlani se otevírají malebné pohledy na lázeňské centrum v údolí říčky Teplé či vzdálená moderní sídliště a modrající se hřeben Krušných hor. Nad Krušnými horami se válí černé mračno, ale nad údolím Teplé vykukují z mraků sluneční paprsky, odpoledne bude hezky!

Pohled z rozhledny na chatu Dianu

Jeden z pohledů na lázeňské centrum s říčkou Teplou a Gagarinovou kolonádou

Pohodlnou turistickou stezkou sestupuji zpět do lázní a cestou se mi podaří objevit i pár hříbků "babek", ale nemám je do čeho vzít a v báglu by se zapařily-škoda. Času je ještě dost, tak se pokouším najít Vřídelní ulici a přístup do ulice Na vyhlídce, kde by se měla nacházet cesta ke Třem křížům, ale tu se mi nakonec nalézt nedaří, tak po půlhodinovém bloudění ulicemi bez názvů poslední karlovarskou akci vzdávám. Z ulice Na vyhlídce byla totiž na vrch ke Třem křížům vyprojektována ozubnicová dráha o délce 500 metrů a největší sklon by byl 520 promile, což by byla nejstrmější ozubnicová trať světa, protože 520 promile by předčilo i 480 promile známé švýcarské zubačky na Pilatus i 500 promile vlečné dráhy v Panamském průplavu. Trať měla být vybavena postranní-Peterovou ozubnicí, do níž by zabírala svislá ozubená kola vozů. Horní stanice byla vyprojektována tak, aby bylo v budoucnu možno trať prodloužit až ke Goethově vyhlídce. Na trati měly jezdit dva vozy s kapacitou 40 osob.
Stavba dráhy začala roku 1914, ale práce přerušila první světová válka. Roku 1921 se objevily snahy o pokračování ve stavbě, ale vše zakrátko skončilo pro nedostatek peněz. Dráha zůstala v celé délce rozestavěna, byla postavena i dolní stanice Panorama a projekt opět ožil roku 1969, kdy brněnský Dopravoprojekt zpracoval v trase návrh lanové dráhy.
Z realizace však pro opětovný nedostatek finančních prostředků opět nebylo nic. Rozestavěné těleso pomalu pohlcuje vegetace.
Peterova ozubnice se zatím nikde ve světě také neujala.
Po pěkném pobytu se ale dostavuje i hlad. Mám sice dost zásob, ale přece jen není nad teplé jídlo! Předražené místní restaurace mě nelákají. Najde se něco aspoň na nedalekém dolním nádraží? Karlovarské dolní nádraží leží na pravém břehu Ohře, poblíž lázeňského centra. S odlehlým horním nádražím podkrušnohorské magistrály ho spojuje lokálka směr Potůčky a s českomoravskou transverzálkou Cheb - Plzeň soukromá, třiapadesátikilometrová lokálka společnosti Viamont směr Mariánské Lázně. Původní (nepochybně mnohem hezčí) hrázděná budova byla zbourána roku 1988 a až do otevření nového železničně-autobusového terminálu roku 2000 tu cestujícím sloužilo ošklivé provizorium. Dnes zde stojí obrovská, na můj vkus trochu předimenzovaná, moderní budova s podjezdem pro autobusy ve spodní části.
Bylo zde původně plánováno centrální nádraží pro veškerou osobní dopravu, to by si ale pro spojení od Sokolova a Chomutova vyžádalo finančně dosti nákladnou stavbu spojovacích tratí. Po levé straně budovy se nacházejí autobusová stání, malé kolejiště zůstává zatím původní. V budově se nachází velký vestibul se železničními i autobusovými pokladnami a jakési taneční centrum. Bistro, moje jediná naděje, je zavřené. Ale času je dost, do odjezdu zbývá půldruhé hodiny, počasí přeje, udělám si tedy ještě procházku okolím nádraží. A vida! V jedné z vedlejších ulic se objevuje trafika a vedle ní - čínské bistro! Kolem se šíří lákavá vůně. Ceny jsou také dobré. Smažené nudle s kuřecím masíčkem chutnají znamenitě. Za bistrem zve k odpočinku i menší park s lavičkami. Tady se po dobrém obědě bude dobře relaxovat.

Dopravní terminál - karlovarské dolní nádraží

Po půlhodinové relaxaci se vracím na nádraží, kde zatím zevluje jen pár školáků. Brzy se přihrnuli další a nástupiště sotva postačuje. Blíží se třetí hodina odpoledne, když od "Mariánek" přihrčí elegantní motorová jednotka "RegioSprinter", o němž již byla řeč na cestě "Nejdelší lokálkou do Bečova nad Teplou". Strojvedoucí si přejde na opačné stanoviště a vyrážíme na zpáteční cestu. Naštěstí se mi podařilo najít místo v přední části vozu a natáčení videozáznamu může pokračovat - čeká mě třiapadesátikilometrová trasa se sedmi tunely, řadou mostů a pěknou okolní přírodou.
Propleteme se několika výhybkami, mineme zarůstající rotundu a opuštěnou správkárnu bývalého depa - kde asi skončily oblíbené motoráčky-"singrovky" Tatra řady 820 a motorové lokomotivy- "pielsticky" TSM řady 735?..., projedeme zahrádkářskou kolonií a sportovním areálem a stoupáme po úbočí Vřesového vrchu. Od Ohře přejíždíme do údolí říčky Teplé a okolní krajina je čím dál hezčí.
Na okamžik stavíme v zastávce Doubí u Karlových Varů. Zde založil v roce 1849 pražský měšťan Jan Möhling porcelánku, která se v r. 1922 stala součástí koncernu EPIAG a po r. 1945 byla znárodněna.
Ještě jeden pohled na lesnaté svahy v údolí Ohře a je tu první tunel a za ním zastávka Březová. V Březové se do nedávné doby nacházela další porcelánka, založená roku 1803 Friedrichem Höckem jako továrna na kameninu. Porcelán se zde vyráběl od roku 1822. Jednalo se otřetí nejstarší porcelánku v českých zemích. V létě 1972 jsem zde na táborovém výletě z Lužce navštívil pěknou výstavu její produkce. V roce 1945 byla porcelánka znárodněna, ale po r. 1989 se znovu osamostatnila a dnes je zde výroba zastavena.
Sjíždíme do údolí Teplé. Kolem lesnaté kopce, nalevo se leskne hladina březovské vodní nádrže, vystavěné v letech 1931 - 1936 na ochranu Karlových Varů před povodněmi. Gravitační hráz je vysoká 21,5 metru, zatopená plocha činí 77,2 ha.
V Kfelích projíždíme golfovým hřištěm vybudovaným r. 2001, po dvou mostech přejíždíme Teplou a blížíme se k Tepličce. a pak zas jen lesy, kopce, říčka lemovaná olšemi a křovisky. Krajina působící trochu divokým dojmem, ale zato s téměř neporušenou přírodou. Člověk neví, co točit dřív, zda záběry pohledů na trať zpoza proskleného stanoviště strojvedoucího nebo okolní krajinu za velkými okny.
První větší stanicí je Krásný Jez, kam je zprava napojena neprovozovaná, sedmnáctikilometrová trať od Lokte a Horního Slavkova, zrušená roku 1997. Na ní se nachází několik viaduktů a tunelů a dodnes se jedná o jejím znovuotevření. Původní oprava měla stát 72 milionů korun, dnešní stav tratě by si však vyžádal již 200 milionů. V Horním Slavkově sídlí vagonka, která, ač má vlastní vlečku, své výrobky musí dopravovat po silnicích a měla by velký zájem o zprovoznění trati či alespoň její části. Potom už vjíždíme do Bečova nad Teplou, který jsem navštívil 4.8.2009 na vlakovandru "Nejdelší českou lokálkou do Bečova". Tady zamáváme známému hradu a zámku s ostatky sv. Maura a po "falešné dvoukolejce" s rakovnickou tratí přejedeme most přes Teplou. Po třech kilometrech se od rakovnické tratě uhýbáme doprava a za silničním přejezdem se za skřípění nákolků v ostrých obloucích protáhneme hned čtyřmi "dolnohamerskými" tunely. Tady je trať lemována skalami a řeku i silnici několikrát mimoúrovňově křížíme.
A zas lesy. Za stanicí Teplá zamáváme věžím známého premonstrátského kláštera, který jsme se Zdeňkou navštívili v září loňského roku a rozjedeme se rovinatým krajem luk a polí kolem Betlémského rybníka k Mrázovu, Ovesným Kladrubům a Milhostovu. Potom se zas noříme do lesů a údolí Slavkovského Lesa a ostrými oblouky klesáme k Mariánským Lázním. Po posledním mostě přejedeme přes Úšovický potok a je tu poslední zastávka - Mariánské Lázně město. Z vestibulu si kdosi udělal prodejnu textilu. Jaký asi tu má odbyt? Za okamžik podjedeme trolejbusovou trať z mariánskolázeňského nádraží do města, pak následuje přejezd, levotočivý zářez a už se zprava přibližuje trať od Chebu a je tu konec dnešního "vlakovandru" - Mariánské Lázně. RegioSprinter chvilku postojí u prvního nástupiště a mizí zpět k Varům. Po půlhodině je tu pražský rychlík a spějeme k domovu. Vpodvečer zamávám Plzni a o osmé večerní už mě vítá vylidněná ulice a přívětivá okna našeho baráčku. Nazítří si trochu přispím a vyrazím až o půl sedmé ráno a to...

Zastávka Mariánské Lázně město

...a zrekonstruované mariánskolázeňské nádraží

...a je tu konec dnešního okružního výletu

...a ze stejných míst pod Vítkovem jako ráno posílám teď hlavnímu městu pusu na dobrou noc
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AdélaZuzu | Web | 12. srpna 2012 v 19:39 | Reagovat

To nemá chybu, krásný blog.

2 Žaneta | Web | 25. ledna 2014 v 13:45 | Reagovat

Bezva blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama