Podkrušnohorskou magistrálou (nejen) za karlovarskými lanovkami - 1.část

7. července 2012 v 17:59 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí

Je půl čtvrté ráno a pískot budíku není ničím příjemným. Honem snídani, bágl na záda a po půl páté vyrážím prvním ranním vlakem na pražské hlavní nádraží, kde přestoupím na rychlík 440 "Excelsior" z Košic směr Ústí nad Labem, Chomutov, Karlovy Vary a Cheb. Po dnešní trase jsem sice již jel, ale přesto se našlo něco nového - dnešní "vlakovandr" bude věnován pozemním lanovkám, o nichž ještě bude řeč a jako novou trasu si projedu trať Karlovy Vary - Mariánské Lázně v úseku z Karlových Varů do Bečova nad Teplou. Cestujících je zatím málo, jede se dobře. Po půl šesté se protáhneme novým tunelem pod Vítkovem, zamáváme osvětleným ulicím pod mosty Na Balabence, za tunelem pod Bulovkou přejedeme temnou hladinu Vltavy a pod skalami v Podbabě dáme hlavnímu městu sbohem. Všude je tma, jen tu a tam se pod občasnými světýlky z druhého břehu zaleskne hladina Vltavy. Po chodbičce prochází jakýsi mladík a ptá se : "Jede to do Berouna? " Ale Beroun je daleko na opačné straně, na plzeňské trati, po níž se budu navečer vracet.
Na nástupištích v Roztokách a Libčicích a v zastávkách Úholičky, Řež a Dolany se kupí lidé, jedoucí do Prahy či Kralup za prací.


Ještě za tmy dávám sbohem hlavnímu městu...

V dálce po pravé straně, jako svíčky na dortu, plápolá hořící plyn na komínech kralupského Kaučuku. Brzy nato stavíme pod kopcem Hostibejkem, v moderním nádraží v Kralupech a poté se rozletíme stočtyřicítkou do úrodných rovin za Nelahozevsí. Na rozvodí Vltavy a Labe, v dálce nad Mělníkem, začíná svítat a já mám pocit, jako by mi v uších opět zpíval Karel Gott:

"Hej vstááávej ty tuláku, je ráno,
snad poznáváš mě, znáš i píseň mou,
jááá jsem ten, co jel s Tebou křížem kráážem,
ještě máme před sebou cestu zdloouhavou..."

Mihnou se osvětlené haly, pářící komíny a chladicí věže elektrárny Mělník, podjedeme pod impozantním mostem přes Labe v Roudnici. Za Lovosicemi, mezi kopci Brány Čech, se zvolna rozednívá, po říční hladině i okolních kopcích se válejí cáry mlhy. V nově zrekonstruované stanici Ústí nad Labem hl.n. přistupuje dost lidí. Stejnosměrný "peršing" Škoda řady 163 tu zůstává stát a na opačný konec vlaku najíždí dvousystémové "eso" Škoda řady 363.115. Tady úvratí (změnou směru jízdy) najíždíme na podkrušnohorskou magistrálu. Z mlh začíná nesměle vysvítat slunce. Za sebou necháváme Chabařovice a Teplice, po pravé straně se již táhne dlouhý hřeben Krušných hor. Ale co to? Najednou brzdíme a za stálého houkání lokomotivy se dlouho "plazíme krokem".
V úseku Teplice - Duchcov totiž nefungují závory. Jak se dovídám od jedné ze spolucestujících, v noci z pondělka na úterý z touhy po mědi zloději vykopali a rozkradli kabeláž od zabezpečovacího zařízení - pět přejezdů nefunguje. Červená s blikající bílou na návěstidlech upozorňuje strojvedoucího na jízdu na "přivolávací návěst" a ten musí za stálého houkání jet co nejpomaleji. Auta zastavujína poslední chvíli. Podaří se někdy zloděje dopadnout?
Zamáváme zámku a lázním v Bílině a pod majestátní horou Bořeň se stáčíme k Mostu, kde zamáváme známému, posunutému kostelu. Potom už se po levé straně zaleskne hladina Kamencového jezera u Chomutova. Tady mineme nový depozitář kolejových vozidel pražského Národního technického muzea, zřízený ze zrušeného depa a vyjíždíme na trať bývalé Buštěhradské dráhy. V Kadani na chvíli zastavíme pod pářícími komíny elektrárny Prunéřov. "Velbloudi" Škoda řady 130 pomalu sunou dlouhé hady "Wapek" s uhlím do vysypávacích hal. Zamáváme zámku v Klášterci a vjíždíme do malebného údolí řeky Ohře, které se kolem Perštejna podobá spíš údolí Berounky někde za Prahou nebo údolí Tiché Orlice někde mezi Chocní a Bezprávím. Začínám točit videozáznam.
V Ostrově nad Ohří byl vytrhán poslední kousek bývalé "jáchymovky", sloužící donedávna jako vlečka výrobce trolejbusů Škoda - škoda jí. Po půl desáté už brzdíme u prvního nástupiště v Karlových Varech.

Rychlík 440 "Excelsior" Praha hl.n. - Cheb staví v Karlových Varech

Velká, ale kupodivu téměř vylidněná, osamocená stanice na levém břehu Ohře. venku už jen trafika a zastávka autobusu - kudy kam? Jeden právě jede a vida, lanovka Imperial - zrovna tam, kam potřebuji! Když si chci označit lístek, ukáže se, že značkovače jsou zabalené a řidíč se jen usměje: "Jen se posaďte, dneska se jezdí zadarmo!" Netuším, o jakou akci se jedná. Přejedeme most přes Ohři a jsme ve městě. Ještě stavíme u jakési tržnice, kde se setkávají snad všechny městské linky a stoupáme serpentinou někam do kopce mezi vilové čtvrti a vedlejší uličky. Po pravé straně se mezi domy otvírá pohled na lázeňské centrum. Na penzionech a novostavbách, kde nabízejí nové byty, jsou ruské nápisy - zatímco po roce 1990 si celá republika oddechla od (dnes již bývalých) okupantů, tady se Rusům prodalo, co se dalo.
Ale zpět k zajímavějším věcem. Karlovy Vary by se mohly nazvat městem lanovek. V provozu jsou dvě pozemní lanovky a nebýt kdysi nedostatku peněz, byly by se mohly lázně dnes pyšnit i nejstrmější zubačkou na světě.
Konečná - horní stanice lanovky Imperial. Výstavná budova s věží, ale do začátku provozu zbývá ještě půlhodina. Příjemná zaměstnankyně, když vidí kameru a můj zájem o dopravní prostředek, se se mnou dává do řeči - ostatně času je ještě dost. "Vy jste nějaký režisér?" diví se, když se ptám, zda si mohu natočit dokument. Vyprávím tedy o své zálibě v cestování a přidávám vzpomínku na své dřívější návštěvy Karlových Varů (kdy jsem o lanovkách nevěděl) a na tábor v roce 1972 v nedalekém Lužci. "Jo, tam kolem Děpoltovic byste to už nepoznal, tam to taky všecko skoupili a zastavěli Rusáci" vykládá paní. Tak si chvíli pěkně povídáme, až paní konečně otevře dveře na nástupiště a můžeme nasedat do vozu. Cestujících je v tuto dobu asi pět, času je ještě dost i na videodokument. Společnost Lorda Westburyho obdržela v roce 1906 koncesi k provozu dvou lanovek. Lanovka k imperialu se poprvé rozjela roku 1907. Trať o rozchodu 1 metr a sklonu 495 promile je dlouhá 127 metrů a vedená v celé délce tunelem. Vozy a strojní zařízení dodala švýcarská firma Von Roll. V 80. letech 20. století prošla lanovka velkou rekonstrukcí. Strojní zařízení s dvoudrážkovým lanovým kotoučem, poháněným elektromotorem o výkonu 75 kw i nové vozy dodala polská firma Mostostal. Provoz řídí počítač.

Vůz lanovky Imperial čeká na cestující v horní stanici

...a pohled na trať s Abtovou výhybnou a do spodní stanice s druhým vozem

Paní se posadí do kabinky a za drkotání a rachocení se pomalu suneme dolů. Uprostřed trati se nachází Abtova výhybna. Abtovy výhybky nemají žádné pohyblivé části a každý vůz sjíždí i vyjíždí po stále stejné koleji. Kola vozů jsou na vnější kolejnici opatřena dvěma nákolky, zatímco kola jedoucí po vnitřní straně výhybny jsou širší, hladké kotouče bez nákolků. V případě přetržení tažného lana jsou vozy zastaveny automaticky-pevným sevřením kolejnic brzdovými čelistmi. Po pár minutách jsme dole a já vycházím na lázeňskou promenádu. Vychází slunce a je tepleji. Pár kroků odtud se nachází moderní, prosklená stavba známé Gagarinovy kolonády. Laskavý čtenář snad promine, ale neznám (pokud byl název změněn) její současné pojmenování.

Gagarinovo vřídlo - dějiště některých scén známé komedie "Vrchní, prchni"

Chvíli se kochám pohledem na vysoko tryskající horký gejzír, vyvěrající z veliké hloubky. Tady byla natočeno i něco ze scén známé komedie "Vrchní prchni", kdy se odhalenému falešnému číšníkovi, jehož role proslavila herce Josefa Abrháma, podařilo oklamat své pronásledovatele. V sousedním vestibulu obdivuji umělecké výrobky z barevného skla a potom vyrážím na promenádu na nábřeží říčky Teplé, nasát i trochu té lázeňské atmosféry. Luxusní butiky, předražené restaurace a kavárny, broušené sklo, móda...

Lázeňská promenáda

Lázněmi protéká říčka Teplá

Karlovarské divadlo

...a Grandhotel Pupp
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama