Na jižní Moravu za (nejen) Vladimírem Menšíkem.

25. května 2012 v 23:21 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí

Jistě u nás není nikoho, kdo by se někdy nedíval rád na oblíbené televizní "Silvestry" 70. a 80. let nebo nesledoval známé "bakalářské" příběhy ze života.
Dnešní pouť povede totiž do jihomoravských Ivančic, kde prožil většinu života oblíbený herec, lidový vypravěč, komik a konferenciér - národní umělec Vladimír Menšík. Když zbude čas, mám namířeno i na zámek do sousedních Oslavan, kde se nachází muzejní expozice hasičství a hornictví (rosicko-oslavanská pánev byla až donedávna významným ložiskem černého uhlí).
Je příjemné, jen trochu zamlžené ráno 21. září 2011 a jen mlhy, válející se po polích a lužních lesích kolem Labe za Kolínem trochu připomínají blížící se podzim, když s rychlíkem "Macocha" vyrážím z Kolína směr Brno.. Ale nad Orlickými horami už nesměle vykouklo slunce. Kraj "lišky Bystroušky" se tu a tam obléká do podzimní žlutě. V Brně už je příjemné teplo a nic nepřipomíná počátek podzimu. Počasí jako by bylo připravené jen pro mě. Tady mám trochu času, tak ten věnuji - čemu jinému, než fotografování zajímavých vozidel. Tady je jeden z mých úlovků, vzorně vyfešákovaný domácí "čtyřkový brejlovec" ČKD řady 754.044.




K motoráku řady 854 se dvěma vlečňáky řady Bmx, jedoucímu jako osobák směr Třebíč byl přidán motorák řady 842, rovněž s jedním vlečňákem Bmx, s nímž bude ze Střelic pokračovat jako spěšný vlak do Moravského Krumlova. Krátce stavíme v Horních Heršpicích, kde vyrostla nová mycí linka na soupravy a nějaké nové nadjezdy a podjezdy, podjedeme pražskou dálnici D1, protáhneme se zahradami Troubska, ale ve Střelicích cesta končí - jde se na autobus. Na trati směr Moravské Bránice je výluka. Přestože v Brně je trakce střídavá a na třebíčské ani bránické trati trolej není, stojí na poslední koleji odstavená stejnosměrná veteránka - "bobina" Škoda řady 140 v tmavomodrém nátěru, se zdvojenými světly jako pro provoz v Polsku, s boky zdobenými jakousi reklamou. Ale na bližší zjištění ani focení nemůže být ani pomyšlení, protože na koleji před ní stojí souprava nízkostěňáků a také je málo času - autobus už čeká. Na to, že se jedná jen o kousek cesty a že je nás asi pět, je to menší a snad až příliš luxusní autobus s klimatizací a televizí. Ale pojede se dobře, nebude čeho litovat.

Výluka - dál musíme po silnici

Úzká, klikatá silnička se stáčí mezi kopce, dvakrát podjíždí železniční trať a řidič má plné ruce práce - luxusní vůz pro dálkové trasy, vybavený navíc přesahujícími zpětnými zrcátky "jako psí uši" se jentaktak vejde do podjezdů a ostrých oblouků a při křižování s nákladním autem už na silnici moc místa nezbývá. Ale provoz je tu naštěstí slabý a cesta mezi osluněnými, listnatými a smíšenými lesy se stává příjemnou. V Moravských Bránicích nás však čeká další přestup - vlaky jezdí jen do Moravského Krumlova a výluka se rozšířila i na oslavanskou trať. jen je mi trochu divné, že na přejezdech, ani se silnice viditelných úsecích obou tratí není vidět žádná činnost ani mechanismy traťové údržby (?). Po chvíli už podjíždíme známý ivančický viadukt, po němž jsem se svezl předloňského roku na cestě "Za Alfonsem Muchou" do Moravského Krumlova. Dál vede silnice i trať podél řeky Jihlavy, kde to vypadá jako někde v Posázaví. Řeka lemovaná olšemi a občasnými loukami, kolem lesnaté svahy. Kousek od ivančického viaduktu stojí stará budova, na níž se podepsal zub času opadanou omítkou a oprýskanými okny - oblíbený vycházkový cíl Vladimíra Menšíka, známý Stříbský mlýn. Ale už i tady jsou vidět renovační práce na zdech i střeše, mlýnu se "blýská na lepší časy". Vystřídal mnoho majitelů. Prvním známým majetníkem byl Jan Štěpnický, po něm Ondřej Freisleben z Jihlavy se svým bratrem Matlem. Roku 1586 mlýn koupil p. Jan Stříbský z Kružce, po němž zůstal dodnes název mlýna. Na mlýně je doposud zachovalý znak neznámých držitelů z r. 1578. Po Janu Stříbském vystřídal ještě mnoho dalších, jejichž výčet by byl příliš dlouhý. Od r. 1906 je mlýn vlastnictvím rodiny Mácových. Pohon původně obstarávala dvě kola na spodní vodu. V roce 1910 byl mlýn vybaven novými stroji pardubické firmy Prokop a synové a dosazena Francisova turbína o výkonu 80 koní a dva elektromotory po třiceti koních. Posledním majitelem byl pan Oldřich Máca. V roce 1948 byl mlýn jako spousta dalších znárodněn a mlynář Máca pracoval nějaký čas jako vedoucí v jiném ivančickém mlýně a později se na svůj mlýn vrátil jako mládek, než roku 1961 ze zaměstnání raději odešel, než aby se musel dívat na postupnou zkázu svého majetku. Znárodněný mlýn chátral, náhon se postupně zanášel, vodní dílo bylo zničeno a stroje z velké části rozprodány nebo sešrotovány.
Dnes noví majitelé nabízejí ubytování a již z dálky láká okolojedoucí řidiče nápis: "Penzion pro svbobodné pány". Ale to už se objevují první vilky a nové rodinné domky, nad střechami vyčnívá věž kostela. Nádraží je typická česká lokálková budova s poněkud neobvyklou - zelenou fasádou. Na budově probíhají renovační práce.

Stříbský mlýn - foto p. Josef Luňák

Ivančické nádraží

Město leží také na frekventované hlavní silnici z Moravského Krumlova do Tišnova. Centrum najdu podle věže kostela. V centru objevuji hotýlek s pěknou restaurací a po dobrém obědě nacházím hned v sousedství pěkné náměstí s kostelem a proti radnici i muzeum, kde je kromě expozice Alfonse Muchy i největší lákadlo - expozice ( nebo by se dalo říci i památník) na již vzpomenutého slavného rodáka - herce, baviče, komika, moderátora známých Silvestrů a průvodce oblíbených "Bakalářů - národního umělce Vladimíra Menšíka.



Ve dvou místnostech se nalézá pár Menšíkových osobních věcí a obrovská spousta fotografií z jeho života i herecké kariéry. Slečna pokladní mi z magnetofonu pouští i jeho hlas z jakéhosi vystoupení (kde pan Menšík poutavě vypráví o sobě), aby se tu navodil dojem, že umělec je tu s návštěvníky. Člověk neví, zda má raději poslouchat nebo prohlížet a číst - všeho je tu víc než dost.
Vladimír Menšík se narodil 9.10. 1929 v Ivančicích. Rád hrál na klavír a mandolínu, uměl i malovat. Absolvoval strojní průmyslovku a později Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, po čemž začal jako člen tehdejšího kočovného Vesnického divadla a později Divadla D 34, hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Hostoval v Praze v Divadle S.K.Neumanna (dnešní divadlo Pod Palmovkou), a v Divadle Za branou. Natočíl přes 120 filmových rolí, z nichž uvádím slespoň některé: např. Práče (jeden z vojáků), Půl domu bez ženicha (přísný otec), Bohouš (turista), Lásky mezi kapkami deště (žižkovský švec), Světáci (člen party fasádníků), Parta Hic (štajgr Chochola) či komediální seriál "Chalupáři" (řidič autobusu) nebo Dietlův seriál o kombajnérech z dob socialistického zemědělství "Plechová kavalérie" (táta Holeček), Všichni dobří rodáci (Jožka s "pyřkem") a spoustu dalších. Mezi jeho nejznámější filmy patří Markéta Lazarová a zfilmovaná divadelní hra Skapinova šibalství. Posledním Menšíkovým filmem byl film z prostředí protialkoholní léčebny "Dobří holubi se vracejí" (jeden z pacientů léčebny). Kromě moderování již vzpomenutých Silvestrů a Bakalářů byl Vladimír Menšík i výtečným lidovým vypravěčem a společníkem, který měl rád lidi a nikdy nepokazil žádnou legraci.
Špatnou životosprávou si však přivodil těžké astma, s nímž se potýkal celý zbytek života.
29.5. 1988, přes vškerou snahu lékařů těžké nemoci podlehl.

Vladimír Menšík jako roční dítě


...a tříletý se sestřičkou Olinkou



Studentské táborové divadlo

Sedmnáctiletý student

V jednom z filmů - "Láskách mezi kapkami deště", se Zlatou Adamovskou.

Oblíbené "bakalářské" příběhy

...a populární Silvestry

Koncem května 1988 Vladimír Menšík přes všechny snahy lékařů svůj boj o život prohrává

Ivančické náměstí s kostelem- v budově vlevo v popředí se nachází expozice Vladimíra Menšíka

Alespoň částečný pohled do interiéru kostela

Po návštěvě poutavé expozice mám ještě dost času, tak nasedám do autobusu směr Tišnov a spěchám do nedalekých Oslavan.
U silnice se objevuje malé nádražíčko, obklopené nějakým průmyslem, potom rozlehlé prostranství s autobusovým nádražím. Nad domky na kopečku vyčnívá věž kostela. Náměstí tvoří pár činžáků z padesátých let. Kousek za ním už je vidět dlouhá zeď a vysoké stromy zámeckého parku, z nichž vyčnívá věž zámku. Ten mě však, jako včera v Jimlíně, opět překvapil zavřenými dveřmi. Otvírá se v sobotu a neděli a dnes je středa. Je těžké znát otvírací doby, když doma nemáte internet! Po návratu k autobusovému nádraží se zastavím aspoň na zahnání žízně v místní hospůdce a pak už vyrážím k domovu.

Výstavný oslavanský zámek mi ukázal jen své nádvoří

Náhradní autobus jede tentokrát až do Brna. Mladá průvodčí, odkudsi z Březové nad Svitavou, se celou cestu baví s řidičem o bydlení, dojíždění do práce a a stěhování do Veselí nad Moravou, zatímco mně pojednou začne klesat hlava a autobus mě ukolébá líp než vlak. Probírám se až na dálničním přivaděči od dálnice D1 do Brna. Moderní obchodní a kancelářská centra se táhnou do nekonečna jako někde v Praze na Pankráci nebo v nějakém jiném světě. Konečně se daleko vpředu objevují věže Petrova.
Rychlík Olomouc - Brno - Praha. Po dlouhé době opět vyjíždím z Brna známou havlíčkobrodskou tratí. Protahujeme se tunely a zářezy mezi kopci a prosluněnými lesy Českomoravské vrchoviny. Zamáváme tišnovskému klášteru, po vysokém viaduktu se přeneseme nad ovocnými sady u Dolních Louček, mezi Sázavou u Žďáru a Přibyslaví přejedeme nad novou cyklostezkou, vystavěnou na náspu posledního zrušeného úseku bývalé "staré tišnovky" - předchůdkyně dnešní brněnské tratě. V Přibyslavi sjedeme do údolí Sázavy, která nás doprovází až do Světlé nad Sázavou a téměř se kus vrátíme velkým obloukem pod Golčovým Jeníkovem, když sjíždíme pod kulisou zalesněného hřebene Železných hor s pářícím třistametrovým komínem chvaletické elektrárny k Čáslavi a do úrodných rovin ke Kutné Hoře a Kolínu.
V půl sedmé večer jsem doma a přemýšlím co dál. Roku 2006 jsem podnikl velmi pěkně vydařený "vlakovandr" na hrad Loket a napadlo mě, že byla velká chyba si s sebou tehdy nevzít videokameru a nenatočit dokument o podkrušnohorské magistrále.
Na videokazetě "Horské dráhy - I.díl" jsem však shlédl zajímavý dokument o dvou karlovarských lanovkách a nápad je na světě...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama