“Ferdinandkou” a “podřevnickým pacifikem” do Vizovic - 3.část

15. dubna 2012 v 18:16 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Příjezd (o 15 minut zpožděného) rychlíku Olomouc - Břeclav - Brno do Otrokovic

Konečně je tu brněnský rychlík. Sbohem, pánové Jelínku a Baťo! Nádraží je plné lidí, ale ve vlaku je jich poskrovnu. Opět mám kupé sám pro sebe a už se stočtyřicítkou řítíme Pomoravím. Jen se mihnou Napajedla, Huštěnovice, krátká zastávka ve Starém Městě u Uherského Hradiště a zas letíme, po trati rovné jako přímka, k Moravskému Písku, kde už čeká lokálka do známého vinařského městečka - Bzence.


Za Moravským Pískem se vnoříme do rozlehlých borových a smíšených lesů. Dlouho letíme prosluněným lesem, do vlaku vane sladká vůně pryskyřice a jehličí a člověk jen čeká, neobjeví-li se najednou eremitáž svatého Václava nebo nádraží Stará Boleslav či zastávka Veltruby. Místo toho však po kratičkém můstku mimoúrovňově překřížíme naši poslední "panenskou" (neelektrifikovanou) dvoukolejku - trať 340 z Veselí nad Moravou do Brna, zvanou "vlárská dráha".
Marně vyhlížím, neobjeví-li se známá rezervace Moravská poušť, ale kolem se mihne jen jakási pískovna.
Přírodní zajímavost je sice někde poblíž, ale dál od trati, při břehu Moravy. Vylétneme z lesa a proletíme stanicí Rohatec, kam byla napojena vlečka k bývalým dolům na lignit poblíž Ratíškovic a k známému Baťovu kanálu, který sloužil k přepravě lignitu, podobně jako u nás Labe.Od 1.1.1931 do 17.1.1955 byla na vlečce provozována až k dolu Tomáš i osobní doprava. Dnes jsou doly zrušené a část vlečky od Ratíškovic do Rohatce, velmi podobná naší vodárenské vlečce Svatý Václav - Káraný, je využívána jako turistická atrakce k výletům na šlapacích drezínách.
O podobném projektu se uvažovalo i na naší "kárance" , která však nakonec nepřežila září 2007. Bývalé překladiště u Baťova kanálu slouží jako galerie. Na vlečce jsou odstaveny i dva osobní vozy řady Baa-k, v nichž je instalována muzejní expozice, věnovaná historii kanálu, který dnes slouží projížďkám na člunech a výletních parníčcích.
Jinak je městečko Rohatec známé především čokoládovnou "Maryša", proslulou zejména výrobou bonboniér.
Ale dvousystémové "eso" Škoda řady 363.121 se řítí prosluněným Pomoravím dál k jihu...
Slunce dosud hřeje, vlak jen letí, kolem ubíhá letní pohoda, zpoždění je dohnáno, lidí jen pár, co si víc přát?
Kolem se vlní lány obilí, z něhož tu a tam, jako hlavy a krky předpotopních oblud, vyčnívají, dnes již jen nehybně stojící, ramena pump k těžbě ropy, zvaných "kývající oslové "- neklamné znamení, že se blížíme ke slovenské hranici a pěknému, donedávna průmyslovému městu - Hodonínu.

"V Hodoníně za vojáčka mňa vzáááli..."

Při pohledu na impozantní nádražní budovu se mi vybaví známá lidová písnička o vojáčkovi v Hodoníně, ale ve velkém a jistě i pěkném městě dnes asi moc veselo nebude. Předloni byla zrušena osobní doprava na lokálce do slovenské Holíče, po skončení těžby ropy vzal zasvé i moderní, právě zrekonstruovaný cukrovar, zrušena byla i cihelna a další podniky. Sehnat práci je tu čím dál obtížnější. Asi jediným zdrojem příjmů zůstala zdejší tepelná elektrárna a někde za městem sídlící malá firmička na výrobu a montáž oken.
Za Hodonínem uhýbáme od řek Moravy a Kyjovky k jihozápadu. V polích se pojednou objevuje změť trolejí, stožárů a výhybek a už brzdíme v uzlové stanici Břeclav. Na kusé koleji odpočívá nejmodernější rakouská elektrická lokomotiva Siemens řady 1216.234 zvaná "Taurus", sloužící k vozbě rychlíků a vlaků vyšších kvalit mezi Vídní, Brnem a Prahou.


"Eso" přenechává své místo v čele našeho vlaku elegantnímu, střídavému škodováckému "plecháči" řady 242 a úvratí vyjíždíme na známou brněnskou trať 250. Sbohem ferdinandko, dobře se po Tobě jelo! Stodvacítkou pročesáváme lány kukuřice v rovinách na rozvodí Dyje a Svratky a závodíme s auty na souběžné dálnici D2 Bratislava - Brno. Stavíme ještě v Podivíně, Zaječí, kde čeká lokálka do Hodonína přes Čejč a v Šakvicích, kde čeká další, do Hustopečí u Brna.
Prosvištíme Vranovice, kde byla loni zrušena lokálka do nedalekých Pohořelic, k hlavní silnici Brno - Mikulov a Hrušovany u Brna-přípojnou stanici bývalé lokálky do Židlochovic, která již řadu let sloužila už jen jako cukrovarská vlečka. Cukrovar byl nedávno přestavěn na obchodní a obytnou zónu, o případném obnovení osobní dopravy se zatím jen uvažuje. Zamáváme věžím impozantního kláštera v Rajhradě a slunce počíná klesat kamsi nad Pálavu, když se blížíme k Brnu.
Hala brněnského nádraží přetéká lidmi. Není (nepočítám-li restauraci) si kam sednout ani kde najít kousek klidu.
Vlak InterCity "Jaroslav Hašek" z Budapešti do Prahy, který má být v půl deváté večer v Kolíně, má půlhodinové zpoždění, nabrané již kdesi za "čárou".

Nový řídící vůz motorových rychlíků na hlavním nádraží v Brně

Pro všechny případy stojí u čtvrtého nástupiště ještě rychlík, odjíždějící v 18.20, ale ten do Kolína dorazí hodinu po "Haškovi" a domů bych dorazil až o jedenácté noční. Ale v 18.02 se přece jen dočkáme "Haška". Ve vlaku jede jen opár lidí. Ve vedlejším kupé povykuje nějaká mládež, jinak je nás ve vagóně asi osm. Dvě průvodčí moc práce nemají.
Opět mám kupé sám pro sebe a zbyl mi i chléb, salám, okurka a minerálka.
Prostírám si ke skromné večeři, po ní se pohodlně rozložím a kochám se zelenými kopci a lesy v údolí Svitavy. Kola na svařovaných, bezstykových kolejnicích vydávají jen monotónní šum a hučení nákolků v četných obloucích mi připomíná spíš táhlé, konejšivé mručení "domuhuhuuu, domůůůůůůůůů......"
Po podvečerní obloze nad "krajem lišky Bystroušky" se začínají roztahovat "beránky". Že by soumrak? Ale slunce touto dobou svítívá dost dlouho. Jen se mihl Adamov, Blansko, Skalice nad Svitavou, Letovice...
K mému překvapení projíždíme bez zastavení i Českou Třebovou. První a zároveň předposlední zastávkou jsou teprve Pardubice. Jak přívětivě teď vypadají olše, vrby a stromořadí podél Labe pod Přeloučí!
Tady už je můj kraj, všechno tu vypadá jako mezi Sedlčánkami a Jiřinou, jen řeka je tu zatím ještě o něco užší.
Na Kolín se už snáší opravdu soumrak, ale je tu dusno a podvečerní obloha je tmavá jako olovo.
CityElefant vyjíždí z Kolína už za tmy. Zdá se, že nástupiště v Nymburce, zastávce Ostrá i Lysé se mokře lesknou. Konečně CityElefant zabubnoval na mostě přes Labe, objevila se bílá světla továrního dvora Kovohutí a je tu zastávka Jiřina. Teď už je zbytečno jet až na nádraží! Stejně jako ráno i nyní leje jako z konve. Je půl desáté večer a ani světla na ulicích nesvítí. Z občasného svítícího okna čiší klid a pohoda v suchu a teple, s blízkými. Déšť šelestí v korunách stromů a brnkavě vyhrává v okapech a na parapetech oken. Nedaleko se nad mokrými střechami a ztemnělými zahradami jako maják tyčí osvětlená věž Husova sboru s červeným kalichem na špičce střechy. Honem ke kostelu! Na konci ulice, pár kroků pod kopečkem s kostelem, už do mokré tmy přívětivě svítí okno naší kuchyně.
Někde v dálce zahoukala motorová lokomotiva. Ale všechny vlaky, nádraží, tratě, dálky, města i malebné krajiny Zlínska, Orlických hor,Železných hor či západních Čech, vše co člověk viděl i projel, se slilo do útulného pokoje
s oknem do zahrady a rozestlanou, pohodlnou postelí. Dobrou noc!
Ať nám vlaky jezdí bez zpoždění a nehod (nejen) celou noc!

Jako maják tyčí se v mokré dálce věž Husova sboru...

Dobrou noc! Ať vlaky jezdí (nejen) celou noc!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama