"Ferdinandkou" a "podřevnickým pacifikem" do Vizovic - 1.část

15. dubna 2012 v 17:02 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
Není nic horšího na světě než pískot budíku před čtvrtou ráno a zjištění, že venku leje jako z konve. Ale ČDnet dosud platí, tak se musí využít. Tak bágl na záda a jde se na nádraží, dnes mě čeká nejdelší z vlakovandrů, který bude měřit celkem 640 kilometrů! Všude je tma, ani pouliční lampy nesvítí. Plížím se podél zdí jako nějaký zloděj, ale tady aspoň tolik neprší jako cestou na jiřinskou zastávku, kde jsou jen domky s předzahrádkami a proti hustému, vytrvalému dešti by už nechránilo ani stromořadí.

V pět hodin přijíždí "okružní" osobák směr Nymburk, vedený dvouproudovou lokomotivou Škoda řady 372.001 přezdívanou "bastard" a určenou spíš k dopravě rychlíků mezi Prahou a Berlínem. Z Nymburka, kde přesedám na "City Elefanta" směr Kolín, bude vlak pokračovat jako spěšný vlak úvratí směr Poříčany a odtud českobrodskou tratí 011 zpět na pražské hlavní nádraží. O šesté přesedám v Kolíně na expres 527 "Mojmír" Praha hl.n. - Luhačovice.
Je pátek ráno, vlak je poloprázdný, každý máme kupé sám pro sebe. Ve všední den se dobře cestuje. Když nabíráme rychlost na koridoru směr Pardubice, za Starým Kolínem už jen mrholí a záhy přestává pršet, ale roviny pod Chocní, Orlické hory i údolí Moravské Sázavy se halí do závojů vodních par, všude je mokro a všechno jakoby pokrývala monotónní, pošmourná šeď. Za Olomoucí se však jasní a Haná mě vítá sluncem a pěkným počasím. Dnes je na programu projetí dvou nových tras - Jižního úseku trati bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda (KFNB), vedoucí z Vídně přes Přerov a Bohumín do Krakova a trati bývalé společnosti otrokovicko-zlínsko-vizovické dráhy (OZVD).
Trať KFNB byla naší první parostrojní tratí. K ní byla později připojena Olomouc a poté došlo k vybudování tratě - Severní státní dráhy Olomouc - Praha. Severní (bohumínský) úsek jsem si projel na svých cestách na Slovensko, dnes mě čeká stokilometrová jižní část Přerov - Břeclav, z níž jsem si zatím měl možnost projet jen krátký úsek Přerov - Hulín.
Za Přerovem se otvírají široké roviny s lány obilí a lužními lesy, kraj jako u nás v Polabí.
Při pohledu na krajinu se mi vybaví refrén písně Ladislava Vodičky o výletě vlakem na Hanou
(a o jedné nevydařené lásce):

"Lány sluncem rozpálené, země rovná jako mlat.
Na těch pár dní dovolené budu dlouho vzpomínat!"

"Ferdinandka" byla elektrifikována v roce 1984 a prošla v nedávné době i velkou modernizací a přestavbou na I. koridor. Ve stanicích byly položeny štíhlé výhybky, nový svršek umožňuje rychlost 140--160 km/h. Provoz je řízen dálkově pomocí počítačů z centrálního dispečinku v Přerově. Blížíme se k Hulínu. V dálce po pravé straně vyčnívá nad stromy věž kroměřížského zámku, nejstaršího sídla olomouckých biskupů, kde je možno navštívit i rozlehlou Podzámeckou a unikátní Květnou zahradu s oranžerií či církevní vinné sklepy, kde zrají mešní vína. Za návštěvu zde stojí určitě Biskupská mincovna, kde probíhala ražba peněz v letech 1613-1759. Kroměříž je také dík množství dalších historických památek nazývána "moravskými Benátkami" nebo též "hanáckými Athenami".
Hulínem prochází jednokolejná hlavní trať Ostrava - Kojetín, na níž Kroměříž leží. Přistupují i první spoucestující za celou cestu-muž se ženou a otvírají v plné jízdě dokořán okno-v kupé je rázem jak na Sněžce za vichřice, ale naštěstí už je to jen kousek do Otrokovic, kde vzápětí přesedám do plné "Regionovy" řady 814 a míříme na lokálku bývalé OZVD, nazývané též "Baťova dráha" či domácky (podle údolí říčky Dřevnice) "Podřevnický pacifik".

Otrokovice - přípojná stanice zlínské lokálky

Hned za stanicí se stáčíme doleva, podjedeme silniční obchvat a pokračujeme souběžně s až moc frekventovanou hlavní silnicí. Spojení Zlína s otrokovickým nádražím obstarávají také trolejbusy. Napravo činžáky a starší zástavba, nalevo nějaký průmysl a zahrádková kolonie. Moje první zastávka je v Malenovicích, kde navštívím neprávem opomíjenou památku -malenovický hrad. Hned ze začátku však nastal problém. Vystoupil jsem omylem v Malenovicích-zastávce, od níž, jak jsem později zjistil, je hrad ještě dva kilometry daleko. Naštěstí se mi podařilo se na cestu doptat. Teď nezbývá než notný kus šlapat pěšky podél hlučné silnice, kudy se valí proudy vozidel jako záplava. Zlínské předměstí mě vítá hlukem a smogem.
Naštěstí se mi podařilo dojít až k nízkým domkům s předzahrádkami, chráněným skleněnou stěnou, před níž se navíc zelená trávník a nějaké stromy a keře. Ještě dvě křižovatky a už je tu ulička ze starých, ale upravených nízkých domků, hospůdka, pekárna, ale hlavně ulice uhýbající od silničního kraválu nalevo do úzkého údolí, kde mírně stoupá do kopečka. Po chvíli se přede mnou objeví mezi stromy věž a jsem pod hradem. Pěšinka stoupající příkře od silnice vzhůru mě přivádí na malé prostranství s lavičkami a turistickým rozcestníkem. Naproti hradní bráně se nachází budova bývalé myslivny, kde sídlí národopisná expozice, zvaná "Dřevo, proutí, sláma".

Jediný možný pohled z města na malenovický hrad

Za myslivnou se zelená kraj lesa. Hezké, klidné místo, je jen škoda, že hrad působí trochu "zastrčeným" dojmem a jít si udělat snímek z druhé strany už nedovoluje čas. Ale zástavba je asi všude. Vcházím na nádvoří. Všude je klid, ve střílně za branou pospává rezatá čičina. Je tři čtvrtě na devět a jak zjišťuji, otvírá se až o půl desáté, což mi dost nabouralo program, protože jsem počítal s devátou a tím i s dopoledním přesunem na zámek do Vizovic. Sedám si tedy před bránu a dělím se o chleba se sýrem s kočkou, která se zatím probudila a dělá mi společnost. Hladím přítulné zvíře a vzpomínám na našeho Macka. Mezitím přišel další zájemce o prohlídku. Slunce už přikládá pod kotel, uchylujeme se tedy na nádvoří, skýtající příjemný chládek. Příjemná paní kastelánka zatím otvírá pokladnu. Na náš dotaz nevadí-li, že místo předepsaných šesti jsme jen dva, odpoví s úsměvem, že moc lidí nechodí a že nás vezme i tak.
Naštěstí přichází ještě rodinka se dvěma dětmi a prohlídka může začít.
Malenovický hrad je gotickým hradem s plášťovou zdí,založený ve 2. polovině 14. století.V 1. polovoně 16. století byl rozšířen renesančně a v letech 1692-1706 barokně přestavěn. Při nedávných opravách byly na nádvoří objeveny fresky a gotické výklenky. Uvnitř objektu jsou k vidění archeologické nálezy (Pravěk jihovýchodní Moravy), sbírka nerostů, vybavení historických dílen špičkaře (vyráběl špičky k viržinkům a dýmkám), koláře, kováře, sedláře, ševce a bednáře či historii hradů a zřícenin jihovýchodní Moravy.

Hradní nádvoří s gotickými výklenky a freskami

Na nádvoří

Na závěr ještě vystoupáme na věž, odkud je krásný výhled na okolí Malenovic. Tady se dozvídáme, že hrad sloužil k různým účelům jako např. kasárna, byty apod. Za minulého režimu tu bylo prázdno a areál pustl a chátral, až se věž utrhla a začala se naklánět. Tehdy město Zlín započalo s náročnou rekonstrukcí a pomocí betonových injektáží se podařilo věž zachránit.
Už nemám čas ani na prohlídku výstavy v bývalé myslivně. Honem dolů na vlak a jede se dál, do Vizovic. Neplánovaně opožděná prohlídka ujedla příliš velký kus z krajíce mého plánu. Pár kroků přes zmíněnou otrokovickou hlavní silnici objevuji nádraží Zlín-Malenovice. Čistě vybílená, malá budova a dvě dopravní koleje a jedna kusá kolej, vzorně čisté nástupiště, na němž kvete ibišek. Ale je 10.50 a není tu ani noha, i výpravčí si někam odskočil a jak se ukázalo, vlak jede až v půl dvanácté, smůla! Co počít? Kolem domky se zahrádkami, nějaká velká zahrada, čtvrť jako Čelákovice-Jiřina, nebýt té silnice. U silnice autoservis, benzínová pumpa, za silnicí nějaký autosalón, samoobsluha, prodejna nábytku, nic zajímavého. Do nejbližší hospody je to daleko a nemusel bych stihnout ani půldvanáctku. Ale naštěstí je i přes nepřítomnost snad veškerého personálu na nádraží otevřená malá, ale útulná čekárna - asi tady nemají, což je vzácný jev, žádné vandaly ani bezdomovce, tak se má člověk aspoň kam uchýlit před poledním žárem.
Konečně je tu výpravčí a otvírá okénko. Je vidět, že vlak už brzy pojede.

Žst. Zlín-Malenovice - dopravní kancelář s reléovým zabezpečovacím zařízením
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama