Údolím Zdobnice do Orlických hor - část 1.

26. února 2012 v 17:49 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí

A je tu středa 21.7., další den " nového vlakovandrování". Na dnešek byl původně naplánován "vlakovandr" do míst už projetých, a to sedačkovou lanovkou na naši nejvyšší horu - Sněžku s cílem zdokumentování lanovky na film, jelikož v září se lanovka zastaví a počne se s její demontáží v rámci přípravy výstavby lanovky nové. Ale cesta se ukázala jako nereálná, jelikož jízdné na lanovce nepatří k nejlevnějším a co horšího - akce se nedala za den stihnout. Nevadí, Krkonoše již znám, ale v televizním pořadu pro drážní fandy "Svět na kolejích" mě zlákalo svezení po dvacetikilometrové trati v údolí Zdobnice z Doudleb nad Orlicí do Rokytnice v Orlických horách a návštěva nového muzea této dráhy, zřízeného v bývalé výtopně na rokytnickém nádraží.



Na východě zlátnou ještě červánky, když vyrážím z jiřinské zastávky k Lysé, k hradeckému rychlíku. Ten je, dík tomu, že je středa, poloprázdný - ve všední dny se dobře cestuje. V Hradci Králové přesedám na spěšný vlak, složený z nového řídicího vozu řady 954, velkoprostorového přívěsného vozu a motorového vozu řady 854. Z Hradce jede lidí dost, ale místo se nakonec našlo pro všecky. Slunce stojí už vysoko, když za sebou necháváme Týniště nad Orlicí, zamáváme častolovickému zámku s oborou s bílými daňky a kolébáme se známou tratí údolím Divoké Orlice, zastavíme v nové zastávce Kostelec nad Orlicí-město a brzy nato končíme v pěkné, vybílené stanici s novými nástupními ostrůvky, v Doudlebech. Tady už čeká motoráček řady 810.228. Po deseti minutách už máváme doudlebskému zámku a stáčíme se doleva mezi louky. Podjíždíme jakýsi silniční nadjezd a okolní krajina - široké údolí s jakousi továrnou vypadá jako někde na Oravě. Potom se objevují vilkové čtvrti, zahrádky a činžáky a je tu město krajek - Vamberk.


Doudleby nad Orlicí - přípojná stanice rokytnické lokálky.

Do stanice ústí vlečka Drátoven, jejichž rozlehlé haly a mostové jeřáby nás míjejí po pravé straně a potom už konečně vyjíždíme mezi zahrady. Podjedeme estakádu hlavní silnice Hra-dec Králové - Ostrava a po levé straně mineme koupaliště a sportoviště, potom se vlevo mihne pěkný, krytý dřevěný most přes Zdobnici, vedle trati stojí i mlýn. Pak už vjíždíme do lesů, které celý zbytek cesty poskytnou příjemný stín. Trať stále stoupá. Průměrná rychlost je 40 - 50 km/hod. Zastávka Peklo nad Zdobnicí zeje prázdnotou, vlaky tu stavějí jen na zna-mení či požádání. Dnes tu vystupuje jeden cestující. Před Rybnou nad Zdobnicí se na chvilku vnoříme do tunelu, za ním je kvůli nebezpečí padání skal snížená rychlost na 30 km/hod. Následuje pěkné, venkovské nádražíčko Slatina nad Zdobnicí a opět se noříme do lesa a zas stoupáme. V poslední zastávce - Pěčíně se dříve nacházel kamenolom. Po pravé straně se tyčí betonové zbytky výsypné rampy, pod nimi zarůstá křovím prázdné prostranství po kdysi dávno snesené manipulační koleji. A opět se noříme do tunelu. Na pravé zárubní zdi před jeho severním portálem se mihne pamětní deska k vybudování tisícího kilometru železnice za panování císaře Františka Josefa - 20.9.1906.
Za tunelem se vynoříme z lesa do rovin mezi prosluněné louky a pastviny a už se stáčíme k Rokytnici. Vlevo míjíme jakýsi průmysl. Rozlehlé haly skladišť dříve patřily sovětským kasárnám (dík nimž je trať dodnes v poměrně dobrém stavu) - nacházel se zde tankový prapor. Po levé straně zhlaví stojí budova výtopny, za ní je vystave-na hnací náprava z parní lokomotivy, patrně řady 475.1. Výtopna mi však ukazuje zavřená vrata a vývěsní skříň-ka zve návštěvníky jen na soboty a neděle. Jiné dny je nutno telefonicky sjednat exkurzi jen pro minimálně deset lidí nebo zaplatit 250 Kč (běžné vstupné je 30 Kč). Pěkné přivítání! Co teď?


Rokytnické nádraží

V sousedství malé staniční budovy se nachází nové autobusové nádraží, co sjet do Vamberka? Ale autobus, téměř stejně jako vlak, odjíždí až před polednem, co si v malém městě počít? Prohlížím informační tabuli s pamětihodnostmi a zajímavostmi v okolí, až mě upoutala 5 kilometrů vzdálená pevnost Hanička. Sláva! náhradní program je tedy zajištěn. Po chvíli už stoupám ulicí na pěkné náměstí s kostelem, a pak vzhůru do kopců nad městečkem!

Rokytnické panorama

Vystoupám do kopce a nasvačím se u opuštěného lyžařského vleku a kochám se pohledem zpět k městečku. Minu rozlehlé pastviny se stádem krav, sem tam pár stromů, potom mírné stoupání kolem lesa, strništěm s válci lisované slámy. Po půlhodině se objeví pár osamoce-ných chalup a žlutá značka mě dovedla k jakési okresní silničce. Zas pár chalup a po pravé straně se v lukách zvedá mohutná betonová krychle , trochu podobná obří krabici od bot, po stranách travnaté násypy, vzadu pár smrků.
Jsem u dělostřeleckého srubu pohraničního opevnění z roku 1938, zvaného "Na holém". Po stranách se ježí protitankové zátarasy. V Orlických horách je zachováno mnoho bunkrů, ale za války, kdy bylo pohraničí odstoupeno německým okupantům, nic z nich k boji nakonec vy-užito nebylo. Bunkr "Na holém" slouží jako klubovna a základna pražského Klubu příznivců historie vojenství, srub "Adam" dosud využívá armáda. Přístupné jsou jen pevnosti "Hanička" a komplex na Dobrošově u Náchoda.

Bunkr "Na holém"

U silnice se rozkládá parkoviště, nad auty převažují autobusy. Tady už je lidí víc. K "Haničce" zbývá vystoupat ještě 1,5 km lesem. Křižovatka, plechový plot, ze země vybíhají oblouky větracích potrubí, za plotem dvůr, připomínající spíše malá kasárna z doby nedávné - v garáži stojí dva nákladní vozy Tatra 805, obrněný transportér a polní kuchyň, starší techniku reprezentuje na nádvoří tank T-34 a kolopásové bojové vozidlo německé armády z 2. světové války. Malé muzeum ve vstupní hale se prezentuje dokumenty z historie pohraničního opevnění, sbírkou výzbroje a modely bunkrů či jejich stavenišť.

Bojová technika z II. světové války

...a šedesátých let

Z malé muzejní expozice

Ale na prohlížení už mi nezbývá čas, protože mi ho velký krajíc ujedla cesta sem a pokladník mě sem pustil za ostatními lidmi v poslední chvíli, když prohlídka už začala, abych nemusel čekat další hodinu. Mladý kluk,vypadající na sedmnáct, již vyložil ostatním lidem většinu z historie pevnosti a odemyká dveře do vstupní místnosti, kde před mohutnými vraty z budapešťské lokomotivky GANZ MÁVAG stojí kanón. Potom už se ocitáme v úzké chodbičce a po stoosmdesáti schodech , klouzajících vlhkem, sestupujeme do podzemí. Tady, osmnáct metrů pod povrchem, je všude mokro a všemi začíná cloumat pořádná zima. Po chodbách, spojujících jednotlivé sekce i bunkry, vedla dříve úzkorozchodná drážka. Na ručně sunutých vozíčcích se sem měla dopravovat munice a zásoby. Dnes však tu z původní výzbroje není k vidění nic.
Pevnost byla Ministerstvem vnitra přestavěna v letech 1986-1995 na protiválečný úkryt pro 300 lidí. Podlaha byla zvýšena o 30 cm a koleje vystřídaly kabeláže. Přibylo nových místností, přepážek a překladů. Průvodce ukazuje a vysvětluje, co kde mělo být v roce 1938 a co kde je nyní. Co mělo sloužit k obraně (a už posloužit nestačilo) a později mohlo být zachováno jako technická památka, bylo přestavbou většinou nenávratně ztraceno. Byly instalovány nové dieselagregáty, elektrorozvodna, nádrže na naftu a vodu či ústřední vytápění. Protože "soudruzi " z ministerstva pamatovali i na vaření jídla (ovšem museli by se spokojit s ohříváním konzerv), byla tu, aby se podzemí nepřehřívalo, instalována i tzv. výroba ledové vody. Ta potom byla rozváděna podzemím a dík tomu by byla všude, kde by se topilo, udržována pokojová teplota. Sál, v němž se měla nacházet jídelna, leží až 36 metrů hluboko pod povrchem a je nejhlubším (a zároveň asi i nejstude- nějším) místem celého systému.
Další místnosti měly sloužit jako kasárenské ložnice, velitelská kancelář či ošetřovna.
Protože však se "soudruzi" obávali, že jim nepřítel zamoří studnu s vodou (která je však nepřístupná, umístěná pod jedním z bunkrů), jednu z kasárenských místností upravili jako filtrační stanici pitné vody, čímž se zmenšila ubytovací kapacita a na tři muže připadla jedna postel! Mělo se tu tedy sloužit ve třech směnách - zatímco jeden muž měl mít službu na stráži a druhý konat obecně prospěšné práce, co bylo zrovna kde třeba, teprve ten třetí si mohl jít lehnout.

Dieselagregáty

Filtrace pitné vody

Ač filtrační stanice zmenšila ubytovací kapacitu a potrubní rozvody stály několik miliónů státních korun, neprotekla tudy
dosud jediná kapka vody! Takové tedy byly některé tehdejší komunistické investice.

Výroba ledové vody

Pamatováno bylo i na ošetřovnu

Chodby,chodby, chodby, zima je čím dál nesnesitelnější. Se stropů kape, po stěnách se sráží vlhkost. A je tu další schodiště a místnost s pancéřovými dveřmi. Uvnitř není kromě mokra nic - ale přece jen něco, kromě průhledu střílnami a otvorem pod věží ven - teplo! S úlevou vycházíme na světlo před bunkrem, kde konečně hřejí sluneční paprsky. Kolem šumí a voní prohřátý smrkový les. O kus dál vykukuje ze země na prosluněné mýtině věžička dalšího bunkru. Jak se od průvodce dozvídáme, prošli jsme i ten. Po pár stech metrech přicházíme k největšímu bunkru nejen zdejšího opevnění, ale i největšímu u nás. Po odstoupení pohraničí se Němci pokusili o pár zkušebních zásahů z děla, ale český železobeton odolal a dodnes zející otvory po zásazích jsou jen "nepatrnými škrábanci". Mnohem horší zásahy nadělali po válce "soudruzi" z ministerstva vnitra. Jedna z otočných věží padla za oběť Kovošrotu a poté byla vytržena i jedna ze střílen a
nahrazena protiplynovými vraty a zasypán příkop. Ten však se fandům a zájemcům o záchranu památky podařilo znovu vykopat.

Sláva, teplo!

Hanička - největší dělostřelecký bunkr československého pohraničního opevnění

Po zdařilém podzemním dobrodružství scházím po pohodlné okresní silničce pod "Holým" o třista metrů níž k pěknému penzionu, s úmyslem dát si něco k jídlu. Jaké je však moje rozčarování, když se dozvídám, že kromě nápojů a párků či tlačenky s cibulí v přívětivě vypadající hospůdce nic nemají! Dám si tedy aspoň pivo, které přišlo náramně vhod, a stejnou cestou jako jsem přišel, sestupuji k Rokytnici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KačenQa :-* PiškůůtEk :-* | Web | 26. února 2012 v 17:55 | Reagovat

Hezký blog .. ! :)*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama