Údolím Zdobnice do Orlických hor - 2.část

26. února 2012 v 17:51 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
V nově vypadající, pozdě odpoledne téměř vylidněné restauraci poblíž nádraží nacházím ještě slušný výběr jídel, dávám si tedy znamenité bramboráčky a kolu. Snažím se líbezně vonící pokrm jíst co nejpomaleji. Vlak jede až za hodinu, dávám si tedy ještě kávu. Co však počít se zbývajícím časem? Na nádraží mě upoutává jakýsi pohyb kolem výtopny. A podívejme, branka ve vratech je otevřena a dva muži omítají zeď, třetí spáruje uvnitř podlahu. Co je poprosit alespoň o malé nahlédnutí?



Rokytnická topírna, ukrývající malé muzeum

" Ale beze všeho!" slézá hned jeden starší pán z lešení a volá dovnitř na polonahého mladého kluka v khaki kalhotách: " Pane průvodce!" Mladík mě zve dál a otvírá skříň s lístky a pohlednicemi lokomotiv. "Jste tu na výletě?" diví se druhý, který už dokončuje opravu spár v dlažbě."Topírna patří Letohradskému železničnímu klubu a máte štěstí, že tu jsme - zrovna to tu chystáme na sobotní anenskou pouť, to sem pojede hurvínek!"
Na poutě naštěstí nejezdím, to bych se nejspíš nevešel ani do běžného vlaku, natož do "hurvínka". Vstupné k mé radosti činí 30 korun jako o víkendech. Lístek je jako lepenková jízdenka z minulých časů. Na zdech visí panely s dobovými fotografiemi a dokumenty s historií jednotlivých stanic a zastávek, dál tu najdu sbírku smaltovaných čísel z parních lokomotiv a starou tabuli odjezdů z rokytnického nádraží. Na oknech i podlaze pod nimi je rozložena sbírka návěstidel a lamp. Sbírkám však vévodí parní lokomotiva - malý, průmyslový stroj ČKD řady 328.011, určený pro provoz na vlečkách. Lokomotivu zachránil Letohradský železniční klub a nějaký čas sloužila i k vozbě občasných historických vlaků. Před deseti lety jí však propadla lhůta provozní způsobilosti kotle a lokomotivu, která je jinak ve velmi dobrém stavu, lze již jen vystavovat, protože na další opravu (jako v tomhle státě asi na všechno kromě platů politiků) nejsou peníze.

Interiér výtopny s parní lokomotivou ČKD řady 328.011

...a přehled údržby parního kotle stroje

Před okomotivou je vystaven i běhoun z parní lokomotivy Škoda řady 556.0251, zrušené v Hradci Králové roku 1978, která poté dosloužila jako vytápěcí kotel v letohradském depu, kde byla roku 1993 sešrotována. V přilehlé vodárně je opravováno i zachovalé zařízení pro zbrojení parních lokomotiv vodou. Kluci mě vedou do starého služebního vozu před vraty, v němž nalézám dřevěné makety parních lokomotiv, z nichž některé byly dodány i do muzea v Rosicích nad Labem, dobové vybavení dopravní kanceláře, kontrolér z elektrické lokomotivy řady E 499.117, po opravě se chystá i instalace ovládacího panelu z "hurvínka" řady M 131.1. Ke své velké radosti tu nalézám i vitrínu s modely a dvě modelová kolejiště v měřítku H0 a TT.
Dvanáctiletý kluk zapíná trafo a spouští provoz. Na kolejišti H0 se prohání také model parní lokomotivy řady 328.011, postavený jedním z členů klubu.

Model stroje 328.011 v provozu

Historické vybavení dopravní kanceláře s dálnopisem

Maketa parní lokomotivy řady 524.1, vitrína s modely a ovládací prvky z "bobiny" řady E 499.117

Návštěvníků je dnes jen pár, takže mám štěstí - o anenské pouti bych se těžko vešel do běžného vlaku, natož do "hurvínka" a tady budou jistě fronty. Nyní má člověk na prohlídku víc klidu a vše si líp užije. Tak mi dnešní výlet nakonec přece jen dopadl jak měl (nebo spíš líp než jsem čekal) a ještě se mi povedlo proti plánu "trefit dvě mouchy jednou ranou". Spokojeně sjíždím "orchestrionem" řady 810 prosluněnými lesy dolů k Vamberku a Doudlebům, kde ještě fotím pěkného "brejlovce" ČKD řady 754.061, který tu staví s rychlíkem Praha hl.n. - Letohrad. Po půlhodince už je tu pardubický spěšňák v podobě "regionovy" řady 814 a unáší mě do Hradce Králové k pražskému rychlíku. Doma stačím jen
zalít zahrádku, po večeři uložit nové fotografie do počítače a dobrou noc. Rád cestuji, ale tři trasy za sebou mě přece jen trochu zmáhají. Nazítří bych si nejraději dal pauzu jako při loňských cestách s KMB., ale je tu malý problém, a tím je omezená (týdenní) platnost ČDnetu a ten je škoda nevyužít.
Takže nazítří se opět vydám do Orlických hor, tentokrát trochu dál na východ a navštívím hned dvě romantické lokálky, z nichž jednu jsem již projel před šestatřiceti lety a chtěl bych si oživit vzpomínky na pěkné chvíle svých předposledních školních prázdnin, druhá se trochu (spíše jen délkou) podobá naší "mochovce". A bude, nebo spíš budou to... no, to až ráno, teď dobrou noc!

Nejlepší ukolébavkou jsou vlaková kola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama