Na bicyklu po zaniklých vlečkách dolního Pojizeří.

22. ledna 2012 v 18:27 | Vláďa |  Velké železniční cestování naší vlastí
A je tu rok 2010. Po až příliš dlouhé zimě se konečně objevilo slunce a začíná čas výletů. Protože je ale i čas si vyladit kondičku, můj první letošní výlet tentokrát nepovede nikam daleko vlakem, ale "kolmo" po silnicích severního okolí Čelákovic, do míst v údolí řeky Jizery, kudy donedávna vedly také koleje, které jedna z tras dokonce vyměnila za asfalt. Je neobvykle krásné, prosluněné ráno 24. dubna 2010, když sjíždím k lávce přes labský jez a za Labem mířím k lesu. Všechno již kvete, zpívají ptáci. V lese, v tomto období obvykle plném cyklistů a on-line bruslařů, je zatím, dík časnému ránu, ještě klid - jede se dobře.
Projedu káranským polesím, kolem vsakovacích nádrží, studní a čerpacích stanic na pitnou vodu, po pohodlné silničce, zatím bez zástupů bruslařů, překřížím železniční trať 072 Lysá nad Labem - Mělník a za obcí Sojovice najíždím na polní cestu, po níž kolem odlehlé chatové osady Severka sjíždím na levý břeh Jizery. Tady už se zvedají mírné svahy a krajina je malebnější než u nás kolem Labe. Nalevo shlíží se svahu na protějším břehu řeky přívětivá vesnička Skorkov s impozantní zvonicí.


...K Sojovicům cesta dlouhá... Začátek cesty - prosluněné ráno v káranském polesí


Obci Skorkov dominuje impozantní zvonice

Brzy sjíždím v obci Předměřice nad Jizerou na starou hlavní silnici Praha - Turnov, po jejíž levé straně burácí hustým provozem souběžná dálnice R3 Praha - Liberec. Protáhnu se krátkým kouskem listnatého lesa a už míjím městečko Benátky nad Jizerou, rozložené po obou březích a s pěkným, renesančním zámkem ze 16. století. V době vlády Rudolfa II., po roce 1599, tu měli astronomickou observatoř Tycho de Brahe a Johannes Kepler. V zámku dnes sídlí regionální muzeum a malé muzeum hraček. V Benátkách se nachází také významný závod Karbo, známý výrobou brusných kotoučů a brusiv. Do roku 1949 zde fungoval i cukrovar, dík němuž byla do Benátek přivedena železnice, bohužel zůstalo jen u vlečky. Dnes zde nenajdeme už ani koleje. Sem si zajedu , bude-li čas, na zpáteční cestě.

Benátkům nad Jizerou dominuje pěkný zámek ze 16. století a komín bývalého cukrovaru

Na turnovskou silnici se na benáteckém předměstí napojují další hlavní silnice od Lysé nad Labem a Mělníka - provoz mírmě houstne a cesta už není tak příjemná. Ale to už se objevuje moje první zastávka - obec Dražice, které dominuje mohutná hradní zřícenina. Tady sjedu z hlavní silnice a udělám si malou, příjemnou zajížďku po břehu Jizery.
Před vjezdem do vsi se kdysi těžil písek. Pískovnou probíhala úzkorozchodná drážka. Po ní však již nezbylo nic, než dva nenápadné betonové můstky přes příkopy v místě přejezdu přes silnici. Na kraji Dražic se nacházejí objekty Družstevních závodů. Vyrábějí se zde ostřiče a seřezávače hran lyží, ostřiče nožů, prodávají a opravují se lyžařská vázání, provádějí se opravy boilerů na teplou vodu, budova bývalé parní elektrárny, která napájela i Čelákovice, slouží jako opravna elektromotorů. K podniku patří i velký mlýn, vodní elektrárna a sádky. Zřícenina nad řekou je pozůstatkem raně gotického hradu z roku 1264. Hrad byl po roce 1329 přestavěn posledním pražským biskupem Janem IV. z Dražic za účasti francouzských mistrů a po roce 1526 opuštěn.

Dražice - řeka Jizera s jezem, mlýnem a vodní elektrárnou


Dražicím dominuje zřícenina hradu z roku 1264

Další část cesty jizerským údolím musím absolvovat pěšky - část pěšiny po pravém břehu pod zalesněným svahem se při povodních sesula do řeky a zbyla jen hvíli stoupající, chvíli zas až k vodě klesající, uzoučká pěšinka, protínaná kořeny stromů nebo výstupky kamenů a jízda by tudíž byla dost riskantní.

Malebné zákruty řeky Jizery

Po nějaké chvíli se stezka odklání od řeky a pod svahem se objevuje krásné přírodní zákoutí s tůní "Stará Jizera", kde je dnes vyhlášena přírodní rezervace. Několik osamocených laviček zve k posezení. Ale co hlavního-po kraji louky zas vede pohodlná cesta! Tak nasedat a jede se dál proti proudu. Zanedlouho jsem opět na břehu řeky a přijíždím do svého dnešního cíle - obce Horky nad Jizerou.
Míjím budovu malé elektrárničky, na protějším břehu se za stromy zvedá mohutná budova brodeckého mlýna. Na kopečku se bělá kostel a zámek Josefa hraběte Nostitze-Rienecka, v němž dnes sídlí zemědělské učiliště.


Horky nad Jizerou - vodní elektrárna, kostel a zámek


A protože můj výlet je vlastně putováním za železničními vzpomínkami, přijel jsem si prohlédnout, co zbylo z pěti-kilometrové vlečky z nádraží v nedalekém Chotětově na trati 070 Praha - Mladá Boleslav do cukrovaru v Brodcích nad Jizerou, založeného Josefem hrabětem Nostitzem-Rieneckem v roce 1871jako "Horecká akcijní společná továrna na cukr v Brodcích". Vlečka byla postavena roku 1881 a počítalo se i s jejím prodloužením do Dobrovic ke trati Mladá Boleslav - Nymburk a zavedením osobní dopravy, ovšem podobně jako v Benátkách nad Jizerou zůstalo nakonec jen u vlečky.
Vlečka klesala ulicí, souběžně s místní komunikací, do vsi, kde přebíhala chotětovskou silnici a mířila přes pozemky bývalé zámecké zahrady na břeh Jizery. Podle vzpomínek pamětníků se na vlečce poblíž zmíněného přejezdu nacházela i rarita v podobě jakéhosi "tunelu" v podobě průjezdu domem čp.20, přesněji řečeno jeho stodolou. Později však byla v rámci bezpečnosti tato rarita zbourána, protože se ze vrat vyjíždělo rovnou na silnici. Po železném příhradovém mostě vlečka překročila Jizeru, za ním následoval násep, dva šikmé přejezdy přes okresní silnici na Luštěnice a hlavní silnici Praha - Turnov a krátký zářez s úvratí podél skládky řepy a kalů a opět přes luštěnickou silnici do cukrovarské vrátnice. Přejezd turnovské silnice nebyl opatřen závorami ani výstražnými kříži, jen signalizací. Až později byly dosazeny výstražné kříže. Protože po turnovské silnici jsem v dětství často jezdil do Jizerských hor a Českého Ráje, pamatuji i provoz cukrovaru a vlečky. Jezdila zde motorová lokomotiva TSM řady T 334.0954 zvaná "rosnička" a jak jsem se, žel, až v 90. letech dozvěděl, až do roku 1987 i parní lokomotiva ČKD CS 400 řady 313.901, která byla později odkoupena pražským Steam Klubem a dnes je provozuschopným exponátem pražské Výtopny Zlíchov.


Brodecká parní lokomotiva 313.901 v Praze na Smíchově

Cukrovar v té době patřil tehdejšímu národnímu podniku Kolínské cukrovary a zanikl po poslední kampani roku 1993, kdy bylo ihned započato s likvidací strojního zařízení, které se nevyhnuly ani dva unikátní parní stroje, pracující bez problémů plných 55 let. Potom byly zdevastované, prázdné budovy úmyslně podpáleny a zbourány. Podobný smutný osud potkal i spoustu dalších cukrovarů. Jediným dosud pracujícím cukrovarem v širokém okolí zůstal závod v Dobrovici a "bílé zlato" dnes dovážíme i z ciziny! Po zničení brodeckého cukrovaru pozbyla významu i vlečka, po níž už nebylo co vozit.
V ulicích Horek dosud zůstalo štěrkové lože s pražci, na přejezdu chotětovské silnice objevuji v asfaltu zalité zbytky kolejnic. Most přes Jizeru je upraven na lávku pro pěší . Za mostem následuje kus náspu, který zakrátko mizí v hustém porostu bezinek a kopřiv.
Další pokračování, včetně přejezdů luštěnické a turnovské silnice již není znatelné. Z cukrovaru zbyl jako vztyčený prst nad osudem českého cukrovarnictví jen komín, tyčící se uporostřed rozlehlého, zarůstajícího rumoviště, a sklad cukru, sloužící za prodejnu stavebnin.

Bývalý železniční most přes Jizeru a osiřelý cukrovarský komín



Nájezd na most od Horek a cesta se zachovalými pražci

Tak tady už víc nic zajímavého nenajdu. Obracím tedy kurs po mladoboleslavské silnici k domovu. Ale je sobota, celý den je pěkně, zastavím se tedy ještě v Benátkách nad Jizerou. Přívětivé městečko po obou březích řeky, s pěknými ulicemi, zámkem, moderním sídlištěm, množstvím obchodů, jen tu cosi chybí. Ano, nádraží nebo aspoň kousek kolejí.
Tady postavil majitel panství hrabě Leopold Thun Hohenstein roku 1869 také cukrovar a v letech 1871-1878 sem z nedakeké stanice Chrástecký Dvůr, ležící na trati Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy Mladá Boleslav-Praha, přivedl i železnici. 7,5 km dlouhá trať sloužila potřebám panství. Zásobovala cukrovar, cihelnu, město zásobovala uhlím a byl ustaven i výbor pro stavbu navržené tratě Staré Benátky - Lysá nad Labem a se zavedením osobní dopravy. Později byla navržena stavba elektrifikované trati Staré Benátky - Brandýs nad Labem - Praha, ale i z ní nakonec sešlo a zůstala jen vlečka.

Hrabě Leopold Thun Hohenstein

Závod Carborundum-Electrite v počátcích své slávy

Carborundum-Electrite - výroba brusných kotoučů

Dík cukrovaru a vlečce se začal v Benátkách úspěšně rozvíjet průmysl. Ve 20. letech 20. století se na vlečku napojila i sladovna a zdejší největší podnik - Karborundum, vyrábějící brusné kotouče a brusiva. Na vlečce jezdily třínápravové parní lokomotivy Hagans, později škodovácké stroje Cp 10 řady 310.9.
Stroj 310.922 je provozuschopným exponátem provozní jednotky ČD v České Třebové. Z motorových lokomotiv zde sloužil diesel-hydraulický prototyp spojnicové lokomotivy ČKD řady T 306.0501 a známé "prasátko" ČKD řady T 211.0959, zvané domácky "čokl". Stroj T 306.0501 byl k lítosti fandů v roce 1984 odstaven a na místě sešrotován.


Bývalá benátecká lokomotiva Škoda řady 310.922 dodnes dělá radost malým i velkým cestujícím

V roce 1945 byla stanice Chrástecký Dvůr přejmenována na Benátky nad Jizerou, v roce 1960 na Zdětín u Chotětova. Cukrovar skončil svůj provoz v roce 1949 a byl převzat podnikem Karbo a přestavěn na výrobu brusiv. V současné době je objekt bývalého cukrovaru v majetku soukromé firmy KORUND s.r.o.
Výroba brusiv zůstává zachována. Po roce 1990 došlo ke značnému útlumu provozu na vlečce. Posledními lokomotivami byly "bangladéšky" ČKD řady T 448.0736 a T 448.738. Přes snahy o zavedení osobní dopravy a zájem o přepravu ze strany nově vzniklých firem v objektu závodu Carborundum a.s. byla nakonec vlečka v roce 2003 zrušena a v září 2005 vytrhána. Poslední jízdou byl 23. dubna 2005 výlet "Klubu železničních cestovatelů" s mladoboleslavským "hurvínkem" Tatra řady
M 131.081. Svůj výlet mohu tedy brát jako připomínku 5. výročí ukončení provozu vlečky.
V místech přejezdu hlavní silnice od Lysé směrem do centra je dnes křižovatka s kruhovým objezdem, kde již nic nenasvědčuje, že tudy vedly koleje a jezdil vlak. Po stranách křižovatky najdeme obchodní řetězce BILLA a PENNY MARKET. Vjíždím tedy do města a mířím na druhý břeh Jizery, kde se nachází zámek, náměstí a přívětivé, úzké uličky staré zástavby. Při přejíždění jizerského mostu si po levé sraně všímám ještě dalšího - železného příhradového mostu. Že by železničního? Brzy uvidíme.
Cesta po frekventované, úzké silnici s propadlinami a rozbitými okraji není ničím příjemným. Po chvíli se objevuje vlevo jakási úzká ulička, sypaná pískem a jemným štěrkem. Vpravo stojí mezi stromy růžová budova nové restaurace "Na staré koleji". Před ní leží dvě kratičká kolejová pole, na jednom z nich stojí nářaďový vozík - že by také připomínka staré trati?

Restaurace "NA STARÉ KOLEJI" s nářaďovým vozíkem

Za restaurací zve poutač ke svezení po jakési nové cyklostezce. Na přilehlém parkovišti dva manželé vytahují z auta jízdní kola a ptají se na cestu po staré vlečce, ale nemohu jim poradit. Zkusím se podívat na cyklostezku. Pěkná, úzká asfaltka mírně stoupá od benáteckého stadionu, kříží nějakou polní cestu, stáčí se levotočivým obloukem do křovinatého zářezu a dalším obloukem vybíhá do polí a po nízkém náspu míjí i kousek lesa. Po stranách se tu a tam objevují šedivé patníčky kilometrovníků. Teď už není pochyb, že tudy vedla docela jiná cesta! Ano, už je to tak, jedu po bývalé vlečce! Objevují se nějaké skály, občas pěkná dřevěná odpočívadla se stolem a lavicemi. Brzy mě dohánějí i oba manželé z parkoviště. O přestavbě vlečky na silnici jsem až dosud nic nevěděl.


Pohled z bývalé vlečky v km 2 zpět k benáteckému zámku

A jsme v polích. Občas potkám kluky a dívky na kolech či kolečkových bruslích, i nějakou tu maminku - bruslařku s kočárkem. Ale místa je pro všechny dost, žádný "Václavák" jako je v tuto dobu v lese, kudy jsem ráno vyjížděl. I na mírném stoupání se začíná hlásit únava z dlouhé cesty do Brodců a čeká mě ještě 25 kilometrů k domovu. Ale přece to nevzdám! Jede se dál! V místech bývalého strážního domku se dnes nachází výkupna železa, patřící firmě, za jejíhož vydatného přispění byla, bez jakéhokoli úředního povolení, vlečka snesena. Tady křížíme jakousi okresní silničku, u níž jako symbolická připomínka dosud stojí i výstražný kříž. Potom už se všude kolem zelenají jen pole a kvetou ovocná stromořadí.

"Pozor na cyklovlak nebo bruslovlak!"

Po nízkém náspu sledujeme okresní silnici Sedlec - Zdětín u Chotětova a zanedlouho jsme u cíle. Nádraží ve Zdětíně je zrušeno a degradováno na zastávku, na zhlavích se tyčí zneplatněná mechanická návěstidla. Budova je zavřena, bývalé nákladiště řepy, kde se nacházelo předávkové kolejiště Karbovky, tone v hustém porostu plevele.
Na konci cyklostezky, v místě posledního silničního přejezdu, se nachází stánek s občerstvením a velká tabule se zajímavostmi z historie vlečky. Po krátkém odpočinku se vracím do Benátek - protože teď trať naopak stále klesá, je zpáteční cesta příjemným, odpočinkovým svezením.
Ale vzhůru za dalšími zajímavostmi, ještě není všemu konec . U restaurace "Na staré koleji" stačí přejít silnici a ocitám se v úzké uličce mezi zahradami, o níž již byla řeč. Ani tady nic nepřipomíná bývalou vlečku, než dojdu na břeh Jizery a přede mnou se otvírá nájezd na pěkný, příhradový most, upravený na lávku pro pěší. Ještě loni na něm ležela kolej. Na postranicích mostu se lesknou výrobní štítky GANZ MÁVAG - BUDAPEST.

Můj oř odpočívá na kraji bývalého železničního mostu


Za mostem zarůstají trávou kovová vrata, na nichž ještě reziví jeden z modro/bílých kosočtverců, zastupujících návěst "Posun zakázán". Rozlehlé nádvoří za vraty se bělá pískem, zaschlým blátem a betonem, vrší se hromady rumoviny, vápna, válejí se licí formy a jiné harampádí. Ani tady už nezůstal kousek kolejí. Jen okřídlené kolo na zadní stěně malého domku v křoví uprostřed dvora napovídá, že v něm nebyla jen garáž pro auta či opravářská dílna, ale malá remíza pro lokomotivu.
Minu vrátnici a objevuji další vrata, za nimi malé skladiště s rampou, před níž se bělá vozovka z panelů. Ale venku, před vraty se v husté trávě ukrývá ještě kousek kolejí! Za silnicí se zelená trávník, v němž lze ještě rozeznat mělkou, obloukovou prohlubeninu. Dál, kde se nacházela výhybka s krátkou kusou kolejí, která zbyla z již dávno zrušené vlečky ke sladovně, stojí prodejna BILLA. Za kruhovým objezdem, o němž již byla řeč při příjezdu do Benátek, stojí budova prodejny PENNY MARKET. Za ní je již vidět široký betonový most přes slepé rameno řeky a za ním moderní budovy závodu Karborundum. Ale po pravé straně mostu však překlenuje slepé rameno ještě jeden most. A na něm dokonce kolej!
Ta dnes však vychází z chodníku poblíž PENNY Marketu a končí hned za mostem. Po té již nic neprojede. Most ještě stačil nahradit bývalý, stržený velkou povodní roku 2005, ale obnovení provozu se již nedočkal.To byla tedy poslední památka na železnici v Benátkách nad Jizerou a na nesplněný sen mnoha generací o zřízení osobní dopravy a spojení města se světem. A mě ještě čeká aspoň dvacet kilometrů silnic a lesních cest a obracím tedy svůj kurs ke Staré Lysé a k domovu.

Poslední zbytek bývalé vlečky před závodem Karborundum


Smutnému konci neušla v září 2007 ani vlečka vodárny Káraný. Oba snímky Luboš Kraus




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naugle | Web | 17. června 2015 v 15:04 | Reagovat

Řekni mi, máte RSS stream v tomto blogu? O_O

2 Jarmila | 6. srpna 2015 v 12:45 | Reagovat

Super fotky! Zachytil jsi mou cestu do práce na kole podél Jizery ze Staré Boleslavi do Mladé Boleslavi. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama